Africký informační portál - Věcně o Africe

Budoucnost mezinárodních vztahů mezi Evropu a Afrikou ve světle dodržování lidských práv

Publikováno: 29.12.2016

gay-africaV názvu článku je záměrně užito obecných pojmů Evropa a Afrika, poněvadž problém, jímž se bude text zabývat, poukáže na více možných kombinací v rámci mezinárodních vztahů. Pro potřebu článku si vybereme kontroverzní téma přístupu afrických států k homosexuální komunitě s ohledem na vztahy s Evropskou unií. Samozřejmě cílem nebude prosazování sňatků gayů a leseb na africkém kontinentě, nýbrž přístup k této komunitě obecně, a to jak ve světle dlouho držených názorů v rámci muslimských států, tak i křesťanských států, kde nastala v některých případech změna. Faktem totiž zůstává, že homosexualita je legální v pouze devatenácti státech Afriky absolutně, v dalších třech jsou legální alespoň lesbické vztahy. Samozřejmě vzorem v této oblasti je Jihoafrická republika, která umožňuje na africké poměry nevídané věci, a to jak svazky osob stejného pohlaví, tak adopce dětí.

Náhled muslimských států je vcelku jednoznačný v mínění věřících, ovšem v právní rovině tomu již tak není. Je však nemalý rozdíl mezi přístupem uplatňovaným v Egyptě, který je respektovaným centrem sunitského právního učení včetně výkladu islámu na káhirské univerzitě al-Azhar, kde přeci jen k legalizaci došlo, a situací v Súdánu, kde za jinou orientaci hrozí trest smrti. Zatímco egyptská ústava vychází i nadále ze šárii, není výkladem ústavního práva užita v plné míře, tudíž lidé jiné orientace nejsou za tuto věc odsuzováni do vězení. Výjimku tvořilo krátké období vlády prezidenta Muhamada Mursího. Po převratu prezidenta Sísího se opět výklad práva pozvolna navrací k původnímu mubarakovskému stavu, byť se Sísí snaží i nadále vyvolat dojem v konzervativních kruzích, že práva gayů a leseb nebudou tak volná. Přístup některých imámů či samozvaných  chalífů je však mnohem radikálnější a ti nepřipouští možnost existenci této minority vůbec, poněvadž jsou s islámem v rozporu. Příkladem může být ghanský imám Mallam Abass Mahmud, který káže, že homosexuální styk způsobuje zemětřesení a protiví se Alláhovi. Tito náboženští vůdci navádějí k netoleranci až k výhrůžkám likvidací, není divu, že v olasti Sahelu ovládaném islámem je tolerance společnosti k jiné sexuální orientaci de facto nulová, a tito lidé buď žijí v doživotní přetvářce či musí ze země utéct, což zvyšuje opět migraci.

Problém nastává, jestliže se zaměříme na křesťanskou část Afriky. Ani zde nebyla tolerance k homosexuální komunitě nijak závratně vysoká, přesto bychom mohli říci, že přeci jen tito lidé mají určitý prostor pro svou existenci, avšak neplatí to absolutně. Třeba výše zmíněná Ghana, která je stále považována v Africe za vzor funkční demokracie, není k této minoritě vůbec tolerantní a staví ji do ilegality, ač stále tvoří křesťané. Dokonce i právní prostředí bylo do nedávné doby benevolentnější. Nicméně právní kodexy řady afrických států stále vychází ze svých koloniálních předloh, které navíc zdůrazňují apel na náboženskou morálku, a to včetně vztahů. Nejspíš málokdo čekal, že ke zhoršení lidských práv homosexuální komunity přispěje křesťanská církev, a není ani tolik podstatné, zda jde o katolíky či evangelíky. Názorným příkladem poslouží nedávno přijatý zákon v Burundi a později v Ugandě, který staví nově homosexuální orientaci opět mimo zákon a trestá ji dokonce vězením. Je tedy paradox, že oblast ovládaná křesťanskou společnosti v Africe, začíná pozvolna nabírat radikální směr a zastávat radikální pozice, které bohužel zhoršují lidská práva, která ani tak nebyla nijak závratná. V tomto směru jde o krok zpět a přístupem si tyto státy nezadají se státy s přísným výkladem islámu, který je všeobecně kritizován. Je fascinující, že přes křesťanské církve částečně vyvážíme euroatlantické hodnoty na „černý kontinent“, ovšem v oblasti lidských práv se to nejen nedaří, ale dochází k jejich zhoršení v tomto konkrétním případě. Přispěl tomu i sám Svatý otec František, když prohlásil, že homosexuálům je možné odpustit, ale až poté, co přiznají, že jsou hříšní. Toto na věřící v Africe působí jednoznačně, co je hřích, nemá ve společnosti místo, jde-li navíc o věci, které jsou předmětem předsudků dodnes nejen v rozvojovém světě.
V čem je onen kardinální problém? Především v tom, že africké státy jsou v řadě případů příjemcem materiální či finanční podpory ze strany jednotlivých evropských států, nebo Evropské unie jako celku. Zhoršování lidských práv této komunity je v rozporu s prosazovanými principy a hodnotami EU, což je vidět např. na kritice Turecka v této oblasti. Podotkněme, že Malta jako první stát v Evropě uzákonila zákaz léčby homosexuality. Je tudíž otázkou, jak dlouho bude udržitelný prostor v mezinárodních vztazích bez hodnotové kompatibility. Je jen  těžce představitelné, že by evropské státy jednotlivě či celá Evropská unie vynakládaly miliony eur na podporu vlád a společností, které jdou opačným vývojem  v celospolečenské i právní rovině. Příkladem může být Nouzový svěřenecký fond Evropské unie pro Afriku, kam bylo vloženo 1,8 mld. EUR mimo jiné i na podporu vzniku nových pracovních míst. Ovšem to je v přímém rozporu s přístupem afrických zemí k homosexuální minoritě. Poukažme, že ve výčtu zemí, která má právo čerpat finanční prostředky, je i Uganda, která přijala takové znění zákona, které trestá i neoznámení jiné orientace u druhé osoby, ale především tito lidé jiné orientace jsou vyhozeni z práce. Evropská unie tak trochu schizofrenně investuje finanční prostředky do vytváření pracovních míst, na druhé straně zavírá oči před tím, že někteří lidé jsou vyhazováni na dlažbu, případně nemají na získání pracovní pozici šanci, poněvadž jejich orientace je sama osobě stopkou, ale s větší pravděpodobností by skončili dřív za mřížemi než na vysněné pracovní pozici. Nutno poznamenat, že je sporné, zda by zastavení finanční podpory skutečně něco řešilo, respektive zda by tím byl vytvořen dostatečný tlak na jednotlivé státy v oblasti lidských práv pro tuto minoritu, poněvadž jde samozřejmě o komplexní problém. Uganda byla vybrána jen z toho důvodu, že v tomto státě došlo výslovně ke zhoršení situace. Důvod pochybností spočívá v reakci ugandských představitelů na nesouhlas a kritiku Spojených států amerických, kteří nejenže sáhli k diplomatickým protestům, přikročili i k uvalení sankcí a zastavení finanční podpory této zemi. Ugandští politici přesto do Washingtonu vzkázali, že zákon nezmění a uvalené sankce se jich nikterak nedotknou.

O neúspěšnosti vývozu demokracie do států Afriky nemusí být dlouze polemizováno, obecně je úspěchem Západu alespoň částečně demokratický systém, proti kterému z pohledu západních měřítek můžeme mít velké výhrady. Přesto je patrné, že už jen v celosvětovém měřítku, ale i na africkém kontinentě, se postupně mění situace pro homosexuální komunity, proto má smysl diplomacie západních států, ale přičtěme k nim i jihoamerické státy, které patří k nejbenevolentnějším, která tyto práva hájí a prosazují. Byť je to zpočátku pouze vyškrtnutí homosexuální a lesbické orientace z trestních zákoníků, případně zamezení stíhat tyto lidi dle jiných zákonů. Jestliže však nastoupí netolerantní směr více států v této oblasti, evropská diplomacie bude nucena reagovat ať již z pozice EU, nebo jednotlivé diplomacie v rámci bilaterálních vztahů. Má-li si Evropa zachovat váhu, nemůže do nekonečna z pragmatických důvodů zavírat oči kvůli ekonomice, a šlapat po svých hodnotách, a zároveň štědře platit.

Seznam pramenů a zdrojů

Literatura:
Fiala, Petr, Hanuš, Jiří, Vybíral, Jan. 2004. Autorita v abrahámovských náboženstvích. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Iliffe, John. 2001. Afrika a Afričané. Praha: Vyšehrad.

Mendel, Miloš. 2015. Arabské jaro. Praha: Academia.

Klíma Jan. 2012. Dějiny Afriky. Vývoj kontinentu, regionu a států. Praha: NLN

Lužný, Dušan. 1999. Náboženství a moderní společnost. Brno: Masarykova univerzita.

Zdroje:
Beníšková, Alena. 2016. Malta je první evropskou zemí, která zakázala léčbu homosexuality. Publikováno dne 7. 12. 2016 na serveru iDNES.cz (Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/malta-zakaz-lecba-homosexualita-dny-/zahranicni.aspx?c=A161207_154050_zahranicni_ale ) (28. 12. 2016)

ČTK. 2014. Sankce nezabraly. Uganda zákon proti homosexualitě nezruší. Publikováno dne 20. 6. 2014 na serveru Aktualne.cz. (Dostupné na: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/sankce-nezabraly-uganda-zakon-proti-homosexualite-nezrusi/r~74373f38f88b11e392660025900fea04/?redirected=1482938595 ) (28. 12. 2016)

Dražanová, Adéla. 2009. Burundi udělalo z homosexuality zločin, ochránci práv protestují. Publikováno dne 3. 8. 2009 na serveru iDNES.cz. (Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/burundi-udelalo-z-homosexuality-zlocin-ochranci-prav-protestuji-p9u-/zahranicni.aspx?c=A090803_114858_zahranicni_ad ) (28. 12. 2016)

Evropská komise. 2015. Nouzový svěřenský fond EU pro Afriku. (Dostupné na: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-15-6056_cs.htm ) (28. 12. 2016)

Gale Levi, Sadie. 2016. Gay sex causes earthquakes and ‚disgusts‘ Allah, says Muslim cleric in Ghana. Publikováno dne 27. 5. 2016 na serveru iDNES.cz. (Dostupné na: http://www.independent.co.uk/news/world/africa/gay-sex-causes-earthquakes-and-disgusts-allah-says-muslim-cleric-in-ghana-a7051336.html#gallery ) (28. 12. 2016)

Mánert, Oldřich. 2016. Papež spisovatelem: poprvé popsal, co je hřích a jak vidí homosexualitu. Publikováno dne 24. 1. 2016 na serveru iDNES.cz. (Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/papez-a-kniha-jmeno-bozi-jest-odpusteni-d96-/zahranicni.aspx?c=A160121_150929_zahranicni_ert ) (28. 12. 2016)

Žilková, Věra, ČTK. 2014. Uganda přijala zákon proti homosexualitě, gayové se bojí vycházet. Publikováno dne 24. 2. 2014 na serveru iDNES.cz. (Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/prezident-ugandy-podepsal-zakon-proti-homosexualite-pdq-/zahranicni.aspx?c=A140224_123559_zahranicni_vez ) (28. 12. 2016)


file not found1223