Africký informační portál - Věcně o Africe

Dárfúr: Pod nadvládou Chartúmu

Publikováno: 4.1.2017

An overhead view of the remains of the burned-out village of Abu Sourouj, which was bombed on the 8 February by the Sudanese government and simultaneously attacked by armed men on camels, horseback and donkeys, otherwise known as Janjaweed, in West Darfur, Sudan, February 28, 2008. The government spate of bombings was in response to an ambush two months prior by rebels from the Justice and Equality Movement, and subsequent intelligence that JEM members were living in these villages and using them as a base. After a period of relative quiet, there has been a great deal of renewed fighting between the Sudanese government with militias loyal to the government and rebel factions, namely JEM. Dozens of civilians in Silean, Sirba, and Abu Sourouj were killed in the attacks around February 8-9th,many others were injured, and a large percentage of each of the three villages was burned to the ground. (Credit: Lynsey Addario for The New York Times)

Trošku na pozadí konfliktu v Sýrii, teroristických útoků v Evropě a bojích na blízkém východě zůstává konflikt v Dárfúru, území na západě Súdánu sousedící s Čadem, Středoafrickou republikou a Jižním Súdánem. Přestože konflikt začal eskalovat až roku 2003, tak boje zde probíhají prakticky od období dekolonizace, to znamená od 50. let 20. století.

Území Súdánu se pojí s konflikty, které vedly k osamostatnění Jižního Súdánu roku 2011, kde hlavní roli hrály kulturní a náboženské rozdíly. V Súdánu je dominantní náboženství islám, zatímco v Jižním Súdánu křesťanství, což hrálo velkou roli v přístupu Britů, kteří modernizovali zejména křesťanskou část, hlavně co se školství týče. Leckdo se může divit proč se Dárfúr nepřipojil k Jižnímu Súdánu nebo proč se neosamostatnil také, jenže tato oblast, stejně jako spousta jiných v Africe, je kulturně velice rozmanitá, obyvatelstvo heterogenní a populace se uměle sloučila kolonizátory.

Fúrsko-arabský konflikt

Při rozdělování půdy britskou kolonií obdrželi Fúrové, černošské etnikum žijící v centrálním Dárfúru, velice kvalitní půdu, kam v suchých obdobích migrovali arabští obyvatelé ze severu Súdánu, to vedlo k prvním Fúrsko‑arabským konfliktům, a když se v roce 1989 dostal do prezidentského křesla Omar al-Bashir s pomocí islamistů, rozdělil Dárfúr na tři části tak, aby byli Fúrové v menšině a jsou zde dosazování vládou guvernéři.

Svou roli, což zmiňuje i Ban Ki-Moon, sehrály klimatické podmínky. Otázkou je, zda-li šlo o příčinu přímou nebo byly důvody etnické. Jisté je, že konflikt rozdmýchal postoj či přístup státu, který preferoval arabské obyvatelstvo, ať už to bylo přístupem k informacím, funkcím, či zdrojům.

Před rokem 2000 vznikla z nomádských kmenů arabská milice Janjaweed podporována vládou v boji proti protivládním hnutím, aby ji roku 2001 vznikl protivník v podobě Dárfúrské osvobozenecké fronty, která se o dva roky později změnila na Súdánskou osvobozeneckou armádu a začala vznikat další hnutí (např. JEM, LJM). Hlavní konflikt se rozhořel roku 2003, kdy propuklo povstání proti arabské vládě, které bylo opětovány nálety, útoky milic Janjaweed doprovázené znásilňováním, rabováním, vypalováním nevinných vesnic černošského etnika, nicméně OSN, narozdíl od vlády USA, odmítla tuto situaci nazvat genocidou, když nebyl prokázán etnický kontext.

Diplomacie neuspěla

Jsou zde patrné snahy třetích stran o vyřešení konfliktů, když můžeme vidět činnost Africké unie a OSN, přesto je ukončení konfliktu velice složité. V roce 2010 byly zahájeny mírové rozhovory v Dauhá mezi LJM, JEM a súdánskou vládou, když na jedné straně byly patrné snahy o odškodnění postižených válkou a jistou autonomii, kdežto na druhé straně přiostřila konflikt snaha vlády rozdělit Dárfúr na pět částí. Dohodu se povedlo podepsat i s požadavky povstalců, přesto situace eskalovala a povstalci rozšířili své akce i mimo Dárfúr.

Konkrétní čísla mluví o 300 000 mrtvých a téměř čtyřech milionech lidí donucených opustit své domovy, množí se znásilnění vládními jednotkami, jsou zde používány chemické zbraně a vyřešení konfliktu je v nedohlednu. Pro mezinárodní organizace jde o velice komplikovanou situaci, kdy nechtějí narušovat autonomii daného státu, nicméně jde-li o genocidu nebo zločiny proti lidskosti, pak by měly zasáhnout. Velkou roli může hrát i fiasko humanitárních milic v Kongu.

Řešení

Řešení situace spatřuji v ústupu vládních pozic a splnění požadavků povstalců, nejsou nijak nesmyslné, dle mne. Tento konflikt, vzhledem k obětem, stylu bojů a délce trvání se řadí mezi jedny z nejhorších v historii. Nikdo neříká, že se mají Arabové nechat pomřít žízní, přesto chtějí-li využívat přírodních zdrojů na daném území, musí udělat ústupek ze svých pozic a přijmout některé z požadavků dárfúrského černošského obyvatelstva.

 

Zdroje:

REYNA, Stephen. 2010. „The Disasters of War in Darfur, 1950–2004.“ Third World Quarterly 31, č. 8, 1297-1320.

BĚLONOŽNÍKOVÁ, Jana. 2008. Reakce na ozbrojený konflikt v Darfúru. Brno: Masarykova univerzita, Katedra mezinárodního a evropského práva. Diplomová práce.

HOŘÍNEK, Oldřich . Analýza konfliktu v Súdánu. Brno : Masarykova univerzita, 2007. Bakalářská práce.

The New York Times. 2016. Don`t Forget Darfur. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2016/02/12/opinion/dont-forget-darfur.html?_r=0 (13. 11. 2016).

 

 

 

 

 

 


file not found1223