Africký informační portál - Věcně o Africe

Gambie: Jammehovo odcházení a povolební napětí

Publikováno: 18.6.2017

vlajka-gambie-1100Prezidentské volby v Gambii, které se uskutečnily v závěru roku 2016, přinesly překvapení pro celý svět. Samotný výsledek, který hovořil proti dosavadnímu autokratovi Yahya Jammehovi, by ještě v kontextu afrických voleb nemusel nic znamenat. Údiv vyvolala reakce poraženého panovníka. Jammeh totiž porážku uznal a slíbil klidné odstoupení z funkce. O pár dní později ale navzdory svému slibu zpochybnil volby, odmítl prezidentské křeslo opustit a zároveň oznámil postup proti opozici. Do následného napětí se zapojily i vnější aktéři, jako Senegal či ECOWAS jako společenství.

„Jeho Excelence šajch profesor doktor prezident“ Yahya Jammeh

Yahya Jammeh stál u převratu, při kterém byl svržen dosavadní gambijský prezident Dawda Jawara, vládnoucí malé západoafrické zemi dvacet čtyři let. Jammeh, bývalý příslušník mírových sborů, nejprve stál v čele pětičlenné Dočasně vládnoucí rady ozbrojených sil. V roce 1996 se pak stal prezidentem, a co se délky vlády týče, téměř dostihl svého předchůdce.

Už samotné první zvolení doprovázely mnohé pochybnosti. Kupříkladu kandidáti na prezidenta museli zapadat do věkového rozpětí třicet až pětašedesát let. Z toho důvodu se volby nemohlo zúčastnit několik politických veteránů, kteří mohli pro Jammeha znamenat silnou konkurenci. I další podmínky pro kandidáty byly ušité Jammehovi na míru. Jeho zvolení pak na mezinárodní úrovni vyvolalo pochybnosti. Svůj úřad obhájil i v roce 2001, 2006 a 2011.

Yahya Jammeh od začátku tvrdě postupoval proti opozici. Například při potlačování studentských demonstrací v dubnu 2000 zemřelo dvanáct studentů a jeden novinář. Stejně tvrdě Jammeh postupoval proti médiím a homosexuálům. Homosexualita byla dokonce trestána popravou. Mezi další smrtelné zločiny, které se trestaly oběšením, patřila velezrada, čarodějnictví, pašování a nelegální užívání drog, terorismus a vražda.

V roce 2009 rozpoutal perzekuční kampaň proti čarodějům. V roce 2012 bylo popraveno devět lidí za velezradu a od roku 2010 bylo během dvou let odsouzeno k trestu smrti odhadem dalších padesát osob.

V roce 2006 gambijský parlament odhlasoval návrh, aby Jammehovi byla každý měsíc vyplácena částka asi 2 000 dolarů jako důchod, měl bezplatný přístup ke třem luxusním vozům s palivem a řidiči a měl dostatek služebnictva. Vše mělo být vypláceno z veřejné kasy země, kde více jak šedesát procent obyvatel žilo v té době za méně jak jeden dolar na den.

V roce 2007 dokonce prohlásil, že umí léčit AIDS a astma. Nadpřirozenou schopnost, kterou mu dal sám Alláh, se rozhodl nadále rozvíjet. V roce 2013 oznámil rozhodnutí postavit kliniku se 1111 lůžky, kde by se AIDS léčilo vařenými bylinkami. Kromě nich měli být pacienti pomazáváni ještě zeleným grapefruitem a na závěr procedury měli jíst banány. Následně prohlásil, že v sobě objevil i jasnovidecké schopnosti, kdy z pouhého pohledu do očí uměl vyčíst přesné datum smrti.

Rok 2013 se nesl také v duchu vystoupení z britského Společenství Commonwealth a v roce 2016 z Mezinárodního trestního soudu v Haagu s odůvodněním, že soudí pouze Afričany. Gambie tak následovala Burundi a Jihoafrickou republiku.

Do kariéry excentrického prezidenta, který zbožňoval a nakupoval tituly na pochybných zahraničních univerzitách, ale nikdy nedosáhl titulu krále, který by mu zajistil doživotní moc, zasáhly prosincové volby roku 2016. Získal v nich 208 487 hlasů, tedy 39,6 procent, a tím zaostal o 3,7 procent za prvním Adama Barrowem s 222 708 hlasy. Kvůli volbám byl zablokovaný internet a přerušeno bylo i telefonické spojení se zahraničím. Z důvodu silné negramotnosti, která v roce 2015 u dospělých lidí v zemi dosahovala 44,4 procenta (KNOEMA), probíhala volba formou vhazování kuliček do různobarevných uren.

Yahya Jammeh uznal svou porážku a slíbil opustit úřad v den vypršení svého mandátu. Euforie byla veliká a Gambie tak mohla být vzorným případem demokratizujícího se státu. Jenže už pár dní po svém prvním povolebním vystoupení poražený prezident odvolal své dřívější uznání výsledků, nařídil armádě obsadit sídlo volební komise, vyhlásil výjimečný stav a oznámil úmysl nechat výsledky přezkoumat u nejvyššího soudu. Zároveň si nechal parlamentem prodloužit svůj mandát o další tři měsíce.

Konkurenční autoritarismus, suverenita a intervence

V následujícím desetiletí po skončení studené války přijala většina afrických zemí model ústavy, zakotvující existenci několika stran. I Gambie povolovala vznik různých politických stran a na oko povolovala opozici, proti které ale Jammeh vystupoval a postupoval. Například v parlamentních volbách v roce 2002 získala vládní APRC čtyřicet pět křesel z možných čtyřiceti osmi. V roce 2007 získala dvaačtyřicet křesel a v roce 2012 opět čtyřicet tři křesel. Zbytek obsazovali spíše nezávislí kandidáti než významnější politické strany. Gambie tak byla příkladem „jednostranické plurality“.

Z hlediska Gambie můžeme hovořit také o „konkurenčním autoritarismu“. Ten Arthur A. Goldsmith jmenuje v případech, kdy autokraté najdou způsob, jak obejít nová pravidla, vyžadovaná mezinárodním společenstvím. Stranická pluralita v Gambii existovala, stejně jako prezidentských voleb se účastnili i další kandidáti. Volby ale byly zmanipulované a i kvůli represím a omezováním lidských práv a hrozbám perzekucí byla Jammehova podpora voličů vysoká. Velkou roli v tomto modelu sehrál strach. David Leonard, kterého A. A. Goldsmith cituje, tvrdí, že volby mohou vytvořit konflikt, který vede k násilí.

V zaběhnutých demokraciích, kde jsou volební procesy řádné a předvídatelné, volby nemívají tento efekt, přestože výsledek je mnohdy neočekávaný. V konkurenčních autoritářských režimech je ale vše jinak. Předvídatelné jsou výsledky – u moci zůstává stejná strana či osoba – zatímco proces je nepředvídatelný a obsahuje podvody, kupčení s hlasy, zastrašování a další nepovolené způsoby ovlivňování výsledků. Vládnoucí síla může samozřejmě sahat i k praktikám jako je svévolné věznění opozice, útoky na ni, únosy, popravování a mučení.

Volební násilí se dělí na předvolební a povolební, přičemž Straus a Taylor zjistili, že v souvislosti se subsaharskou Afrikou je nejčastější předvolební násilí. Přitom oba druhy volebního násilí mají rozdílné příčiny a jsou prováděny rozdílnými aktéry.

Předvolební násilí provádí sama vláda či její podporovatelé ve snaze zastrašit a odradit možné podporovatele opozice a oslabit opoziční pozici vůči vládnoucí skupině. Dobrým příkladem je například Zimbabwe, kde jsou zástupci opozičních řad zatýkáni, vězněni a napadáni před samotnými volbami. V případě Gambie můžeme tyto aktivity vidět v trvalém postupu proti opozici.

U předvolebního násilí je často cílem vyvolat opoziční protesty jako záminku k útoku na politické konkurenty. Násilí může být praktikováno i v samotný den voleb.

V případě povolebního násilí se může zdát, že aktérem je spíše opozice. Možná kvůli snaze zvrátit či napadnout nevyhovující výsledky. Násilí ale mohou vyvolat i mocenské skupiny mimo vládu, ve snaze blokovat očekávané akce těch, kteří vládnou. Zastánci demokratizace by také předpovídali výskyt násilí kolem zakládajících nebo přechodných voleb, kdy země opouštějící diktátorský model teprve získávají zkušenosti s volbami.

V případě Gambie nejsou zaznamenány předvolební násilnosti. Možná že očekávaná neohroženost postavení dlouholetého autokrata Jammeha byla tak silná, že ani on, ani vláda či armáda, nepodnikly žádné kroky k zvýšení tlaku na obyvatelstvo.

Gambie je poloprezidentskou demokracií. V čele státu Jammeh stál od svých jednatřiceti let dlouhých dvaadvacet let. Jeho institucionální podpora byla tak velká, že nic nenasvědčovalo změnám. Přestože po roce 2009 sílily opoziční proudy proti nucené jednobarevnosti politické scény.

Po oznámení neuznání volebních výsledků se za Jammeha postavila armáda. Po obsazení volební komise její předseda opustil zemi a odešel do Senegalu, kde také z bezpečnostních důvodů zůstával vítěz voleb Adama Barrow. Po oznámení postupu proti opozičním zastáncům, uzavření několika soukromých rádií a vyhlášení výjimečného stavu se situace v zemi rychle vyostřila. Z obav před násilím zemi začaly opouštět stovky Gambijců, hledajících útočiště v sousedním Senegalu.

Na situaci zareagovalo Hospodářské společenství západoafrických států ECOWAS, které vyslalo své členy k vyjednávání s odstupující hlavou státu a které také pohrozilo vojenskou intervencí, pokud Jammeh s vypršením svého mandátu neodstoupí. Důvodem bylo zabránění eskalace napětí v povolební násilí, které by negativně ovlivnilo i další země regionu.

V mezinárodním kontextu je za standartní považováno neintervenovat. Intervence totiž narušuje státní suverenitu, jak tvrdí Lucie Königová ve svém článku Teorie státní suverenity a praxe intervence. Dále ale uvádí, že realita jde proti této teorii a tak mezinárodní společenství vytváří pravidla pro užití intervence, aby nedocházelo k jejímu zneužití. Intervence tak může být provedena na základě pozvání legální vládou, dále se můžeme setkat s humanitární intervencí či preventivní intervencí. Specifickým druhem intervencí je invaze.

Ve spojitosti s intervencí a suverenitou panuje napětí mezi principem státní suverenity a závazkem ostatních států udržet mezinárodní mír a bezpečnost. Kdy je tedy intervence zdůvodnitelná? V této oblasti se setkáváme se stanovisky solidaristů a pluralistů. Pluralisté tvrdí, že solidarita vyžaduje minimum pravidel koexistence a zásady neintervence v oblasti domácí politiky jiných států, s výjimkou akcí spojenců odvracejících a potírajících krizi. Solidaristé trvají na tom, že suverenita je podmíněna a samotná existence mezinárodního společenství vyžaduje, abychom definovali cíle, k jejichž splnění by se v zásadě všechny státy měli zavázat, ale i prostředky, jak jich dosáhnout. Podle jejich názoru je suverenita privilegiem a nesídlí ve státu, ale v občanech. Pokud se tedy stát nechová jako správný občan, může mu být právo nárokování suverenity odejmuto. Tehdy také mezinárodní společenství může za určitých předpokladů a podmínek legitimně intervenovat s cílem napravit nezákonný stav.

Dvojvládí a senegalská intervence

„Jsme připraveni ochránit tuto zemi před jakoukoliv agresí,“ prohlásil Jammeh v reakci na ultimátum Hospodářského společenství a pokračoval slovy: „Tato bezvýchodná situace bude pokračovat s rizikem eskalace ve vojenskou konfrontaci. To, o co jsme jednoduše žádali, je vrátit volby do volebních obvodů, kde Gambijci chtějí zvolit prezidenta ve svobodných a spravedlivých volbách,“ narážel opět na svou záminku pro setrvání v prezidentském křesle. Požadavky ECOWASu označil za vyhlášení války.

ECOWAS požadoval odchod Jammeha do 19. ledna, kdy mu měl také vypršet mandát. Gambijský parlament ale ve středu 18. ledna schválil rezoluci, která umožnila dosluhujícímu autokratovi setrvat ve funkci další tři měsíce. Zároveň také potvrdil Jammehovo rozhodnutí o výjimečném stavu. Zdůvodnil jej tím, že se snaží předejít mocenskému vakuu v době, kdy bude o jeho výhradě k výsledku voleb rozhodovat nejvyšší soud. Obyvatelé se podle něj měli vyvarovat jakékoli neposlušnosti a násilí, bezpečnostní složky se pak měli postarat o zachování pořádku v zemi. Jammeh i slovně napadl Africkou unii za vměšování se do domácí politiky státu. Africká unie totiž oznámila, že ho nadále nebude uznávat jako legitimního vůdce.

18. ledna se ke gambijským hranicím přesunuly senegalské armádní jednotky, vyčkávající do půlnoci, zda Jammeh odstoupí. Intervenci schválila Rada bezpečnosti OSN vyjádřením „plné podpory ECOWAS v jejím závazku zajistit, v prvé řadě politickými prostředky, respektování vůle gambijského lidu vyjádřené výsledky voleb z 1. prosince“. Ve čtvrtek 19. ledna vstoupila senegalská vojska na gambijské území. Své síly nabídla i Nigerie a k zásahu se připravily další státy západoafrického společenství.

Mezitím téhož dne na gambijské ambasádě v Senegalu složil prezidentskou přísahu vítěz voleb Adama Barrow. Narychlo připravené ceremonie se zúčastnilo na čtyřicet lidí, včetně senegalského premiéra, předsedy gambijské volební komise a představitelů Ghany, Libérie a Pobřeží Slonoviny. Jammeh dostal od západoafrických států nové ultimátum, podle kterého měl odstoupit do pátečního odpoledne. Do ulic hlavního města Gambie Banjulu zatím vyrazili lidé slavit Barrowovu inauguraci. Mezi slavícími byl údajně spatřen i náčelník generálního štábu gambijské armády, čímž vznikly spekulace o rozpadu armádní podpory Jammehova režimu.

Jammeh odešel až v sobotu 21. ledna. Společně se svou rodinou odletěl neoznačeným letadlem do exilu v Rovníkové Guinei. Ještě předtím stihl nelegálně vybrat z Gambjské centrální banky padesát milionů dolarů. Na jeho příkaz bylo nákladními vozy do zahraničí přepraveno i luxusní zboží včetně automobilů.

Adama Barrow se vrátil do Gambie ve čtvrtek 26. ledna. V tu chvíli bylo na území nejmenšího západoafrického státu na 2 500 vojáků ECOWAS, kteří střežili hlavní město a pohraniční oblasti. Barrow je požádal, aby v zemi zůstali a dohlíželi na pořádek ještě dalších šest měsíců.

Nový prezident slíbil reformy v bezpečnosti a ústavě. Odvolal rozhodnutí, jímž Jammeh prohlásil Gambii islámskou republikou a pozastavil odchod z Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Zároveň zažádal o opětovné připojení Gambie do britského Společenství.

V květnu gambijské ministerstvo spravedlnosti nechalo zmrazit Jammehova aktiva kvůli zpronevěřeným milionům.

Napětí bez krveprolití

K násilným povolebním nepokojům, které by reagovaly na ignoraci odcházející hlavy státu volebních výsledků, nedošlo. Díky vyvíjenému tlaku členských státu ECOWAS nedošlo ani k tvrdým zásahům tiše protestující opozice, která vyjadřovala svůj postoj například nošením oněch triček se sloganem „Gambia has decided.“ I samotná intervence proběhla bez kladení odporu a nutnosti použitím síly. Gambie, která se tak skrze volby 2016 skutečně demokratizovala, přeci jen může vstoupit do historie jako dobrý příklad demokratizace. Přestože Arthur A. Goldsmith uvádí, že rizikových je šestatřicet měsíců kolem konaných voleb.

Úkol zvládnout toto období nyní náleží novému prezidentovi Adama Barrowovi. Ten musí Gambijcům, kteří ho zvolili proti dlouho a tvrdě vládnoucímu Jammehovi, dokázat, že byl tou správnou volbou. Demokratizace gambijské společnosti se projeví nejen v následujících pěti letech Barrowovi vlády, ale při dalších prezidentských volbách, které by ideálně měla bývalá britská kolonie zažít v roce 2021.  

Literatura:

Goldsmith, Arthur A. 2014. „Electoral Violence in Africa Revisited“. In: Terorism and Political Violence. Boston: University of Massachusetts Boston.

Klíma, Jan. 2012. Africká historie. Praha. Nakladatelství Lidové Noviny.

Knoema.cz. 2015. World Data Atlas: Gambia Literacy Adult (15+). Dostupné na: https://knoema.com/atlas/Gambia/topics/Education/Literacy/Adult-literacy-rate

Königová, Lucie. 2001. „Teorie státní suverenity a praxe intervence.“ Mezinárodní vztahy, 36, č. 3, 41-58. Dostupné na: file:///C:/Users/Asus/Downloads/MV2001-3%20K%C3%B6nigov%C3%A1.pdf

Aktuálně.cz. 2017. „Gambijskému exprezidentovi zmrazili aktiva. Je podezřelý, že vybral z centrální banky miliony.“ 22. května 2017. Dostupné na: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/gambijskemu-exprezidentovi-zmrazili-aktiva-je-podezrely-ze-v/r~355577f23f2911e7886d002590604f2e/

Aktuálně.cz. 2017. „Gambijský prezident se vrátil do země. Chce zrušit autoritářské zákony a novou ústavu.“ 26. ledna 2017. Dostupné na: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/gambijsky-prezident-se-konecne-vratil-do-zeme-chce-rusit-aut/r~52431198e3f411e6b87d0025900fea04/

Aktuálně.cz. 2016. „Gambie vypovídá členství v Mezinárodním trestním soudu. Soudíme jen Afričany, zdůvodňuje.“ 26. října 2016. Dostupné na: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/gambie-vypovida-clenstvi-v-mezinarodnim-trestnim-soudu-soudi/r~b52f3cf69b4111e6a12d002590604f2e/

Aktuálně.cz. 2013. „Prezident Gambie chce AIDS léčit vařenými bylinkami.“ 2. ledna 2013. Dostupné na: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/prezident-gambie-chce-aids-lecit-varenymi-bylinkami/r~i:article:767411/

Aktuálně.cz. 2007. „Alláh ho pověřil, aby léčil AIDS. Ve čtvrtek.“ 30. března 2007. Dostupné na: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/allah-ho-poveril-aby-lecil-aids-ve-ctvrtek/r~i:article:389443/

Aljazeera.com. 2017. „Yahya Jammeh calls ECOWAS deployment of ‚an act of war‘.“ 1. ledna 2017. Dostupné na: http://www.aljazeera.com/news/2017/01/yahya-jammeh-calls-ecowas-deployment-act-war-170101055200677.html

BBC.com. 2017. „Profile: Former GambianPresident Yahya Jammeh.“ 22. ledna 2017. Dostupné na: http://www.bbc.com/news/world-africa-24383225

Echo24.cz. 2017. „Gambijského diktátora má svrhnout senegalská armáda.“ 18. ledna 2017. Dostupné na: http://echo24.cz/a/iWhaZ/gambijskeho-diktatora-ma-svrhnout-senegalska-armada

Eurozprávy.cz. 2017. „Politické drama skončilo, Barrow se ujal funkce prezidenta Gambie.“ 18. února 2017. Dostupné na: http://zahranicni.eurozpravy.cz/afrika/182709-politicke-drama-skoncilo-barrow-se-ujal-funkce-prezidenta-gambie/

iDnes.cz. 2012. „V Gambii rostou šibenice. Popraví tam všechny odsouzené k trestu smrti.“ 21. srpna 2012. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/v-gambii-rostou-sibenice-popravi-tam-vsechny-odsouzence-k-trestu-smrti-1nq-/zahranicni.aspx?c=A120821_092341_zahranicni_ipl

iRozhlas.cz. 2017. „Nový prezident Gambie Adama Barrow složil přísahu. Dosavadní prezident Yahya Jammeh dostal ultimátum na odstoupení.“ 19. ledna 2017. Dostupné na: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/novy-prezident-gambie-adama-barrow-slozil-prisahu-dosavadni-prezident-yahya-jammeh-dostal-ultimatum-na-odstoupeni_201701192352_lreznik

Cocks, Tim. 2017. „Gambia’s new President Adama Barrow inaugurated after being forced into exile by Yahya Jammeh.“ Indipendent.co.uk. 18. února 2017. Dostupné na: http://www.independent.co.uk/news/world/africa/gambia-president-adama-barrow-returns-from-exile-senegal-yahya-jammeh-a7587966.html


file not found1223