V posledních několika letech se Kapské město ocitlo v krizi kvůli nedostatku pitné vody a dlouhému období sucha, které kulminovalo v létě 2018. Jedná se o první město na světě, které se ocitlo v tak hluboké krizi, že se nikdo neodvážil ani předvídat fatální následky pro jeho obyvatele. Pomocí Gurrova modelu vysvětlíme celospolečenské změny.
zpracováno v červnu 2018
Aplikace Gurrova modelu na situaci v Kapském městě během krize nedostatku vody
V celé situaci je několik aktérů: chování vlády národní (ANC) i lokální (DA, opozice ANC), chování obyvatel, vliv přírody, globální vliv, vliv armády, vědců, novin. Pokud bychom chování jednotlivých aktérů vysvětlovali zvlášť, zřejmě by nám unikly důležité vazby nejenom mezi jednotlivými činiteli, ale také bychom přišli o vhled do vzájemně propojeného kauzálního řetězce a následného cyklu. Z tohoto důvodu je situace analyzována pomocí modelu Gurra (Gurr, Moore 1997: 1079-1103), který podrobně rozpracoval Gregory D. Saxton (Saxton 2005). Tento model je geniální v tom, že “objímá” celé společenství, včetně vazeb a kauzalit. Naštěstí pro nás je možné tento model přizpůsobit různým podmínkám.
Jak to celé začalo?
Na podzim roku 2015 NASA a odborníci hlásí, že v hlavní nádrži, která zásobuje Kapské město, je podstav vody (NASA Earth Observatory 2014-2018). Druhý stupeň omezení spotřeby vody byl vyhlášen 1. 1. 2016. Tento stupeň požadoval omezení spotřeby vody o 20 %, to neplatilo pro zemědělství. O rok později, 2017, systém šesti propojených nádrží hlásí podstav o 51 %. V únoru je vyhlášen stupeň omezení 3b s požadavkem omezení vody o 30 %. Toto omezení je především platné pro vrchní sociální skupinu, zhruba 20 000 lidí. Parky a hřiště mohou být zalévány maximálně dvakrát týdně. Toto omezení situaci nezlepšilo. V dubnu 2017 klesá hladina v nádrži (Theewaterskloof, největší nádrž v systému) na 17,5 %. Kapeňané jsou nabádáni k zásadnímu snížení spotřeby vody pod hrozbou “Day Zero”, dne, kdy dojde voda. Na konci května je v celém systému 19,4 % objemu vody (Muller 2017: 11-16). Kapské město se ocitá v krizi, zásadní roli hraje omezení spotřeby vody platící pro všechny obyvatele Kapského města.
V srpnu 2017 vedení města vydává prohlášení, změnu strategického přístupu k vodě. Vláda ve spolupráci s týmy z Kalifornie a Austrálie hledají efektivní řešení krize, jako například snížení podílu 90% závislosti pouze na povrchové vodě na zvyšování příjmů i z ne-povrchových zdrojů vody. V této chvíli platí doporučení na spotřebu na obyvatele na 50 l za den (Lille 2017: City of Cape Town, Media Office). Vláda také přichází s novou strategií, jak tuto krizi řešit (Integrated Developlment Plan 2017-2022).
Zde již můžeme mluvit o počínající mobilizaci vlády a obyvatel. Pod tlakem hrozby nedostatku pitné vody vláda ve spolupráci s obyvateli přijímá značné omezení spotřeby vody, hledá alternativní řešení, vzdělává obyvatelstvo v efektivní spotřebě vody. Mezi lidmi vznikají i mobilizační akce, například kdy známí zpěváci nahrávají dvouminutové písně na dvouminutovou sprchu a přidávají doporučení, jak šetřit vodou (2minutes showersong.com 2017).
V únoru 2018 je “Day Zero” stanoven na 11. 5. 2018, díky úsporným opatřením sektoru zemědělství posunut na polovinu července 2018 (Welch 2018). V tento den budou vypnuty přívody do domácností. V celém městě, kde v současnosti žije asi 4 miliony lidí, bude 200 míst, kam si lidé mohou chodit čepovat vodu do 25 l barelů. Tato místa budou monitorována armádou. Pouze nemocnice, obchodní čtvrti a pravděpodobně hotely budou mít nadále přístup k vodě (Le Page 2018). Na otázku, proč to tak zůstává u obchodních čtvrtích a turistických oblastech, odpovídá Lisa Scriven, ředitelka Levelle Perspectives, obchodní společnost v cestovním ruchu: „Turisté v Kapském městě spotřebovávají jen okolo 3 % celkové spotřeby vody, tvoří ale značnou část příjmu.“ S tím souhlasí i profesor Anthony Turton. Mezi residenty ovšem není toto rozhodnutí příliš populární (Khan 2017).
Jak fungují srážky v Kapském městě?
Abychom pochopili delší prodlevu v jednání vlády, musíme se podívat, jakým způsobem fungují srážky v okolí Kapského města. Systém šesti nádrží je závislý na malých přítocích, které jsou zásobovány dešti (Wiolski 2018). V této části Jihoafrické republiky se období dešťů a sucha nestřídají pravidelně v rámci jednoho roku. V Kapském městě většinou prší přes zimu, ale jen některé roky, které jsou střídány několika lety sucha. Pokud v roce 2015 klesla voda v nádržích pod normální stav, je velmi pravděpodobné, že odborníci a vláda jednoduše předpokládali, že po tomto období sucha velmi brzy přijde opět období dešťů. To se ovšem nestalo a následovalo další období sucha, které v této době drží rekord. Vláda tento stav pojmenovala jako “nový standard”.
Hydrogeologové a metereologové ovšem předpokládají, že tento stav sucha brzy přejde. Nepřikládají této situaci také takový globální vliv. Situace ovšem začíná být kritická a pokud skutečně nezačne pršet (a i v případě deště nemůžeme předpokládat, že se zásoby vody doplní), můžeme se domnívat, že Kapské město bude první město na světě, kde dojde voda pro běžné obyvatele. Jak říká profesor Anthony Turton: “The city of Cape Town could conceivably become the first major city in the world to run out of water. It’s not an impending crisis — we’re deep, deep, deep in crisis.”
K tomuto pesimistickému scénáři nepřidávají ani metereologové, kteří sice předpokládají, že pršet bude, ale také předpokládají, že trend delších a intenzivních období sucha bude společně s globálními změnami pokračovat. Do budoucna je tedy třeba počítat s podobnými i horšími krizemi (Wiolski 2017).
Možné scénáře vývoje
Stav ohrožení je vysoký. Můžeme vzít v úvahu tři scénáře, pozitivní, negativní a katastrofální.
Katastrofální by bylo, pokud by voda skutečně došla, nepodařilo by se najít alternativní zdroje ani dostatečné dodávky vody z jiných míst, lidé by trpěli žízní a vláda a armáda by nebyla schopna situaci uklidnit. Tento stav by se mohl rovnat naprostému kolapsu s fatálními důsledky pro mnoho lidí za velmi krátkou dobu (řádově dny). Domníváme se, že negativní účinky by mohly přesáhnout i účinky války. Nedostatek pitné vody, jakožto uspokojení primárních potřeb, je stavem přímého ohrožení, porušení základní funkce státu – zajistit bezpečnost jeho obyvatel (Eichler 2004). Tímto scénářem se ovšem zabývat dál v této studii nechceme.
Negativním scénářem by byla situace, kdy by nastal “Day Zero”, lidé by byli zásobováni 25 l vody denně pod dohledem armády. Voda by byla dovezena z jiných míst a dál by se “čekalo” na období dešťů, či na nalezení alternativních zdrojů. Předpokládáme, že tato situace by trvala delší dobu a měnila by se jen postupně. V tomto scénáři předpokládáme velký vliv vedlejších faktorů na obyvatelstvo. Tím jsou sociální rozepře, dědictví apartheidu. Můžeme předpokládat i narůstající frustraci obrácenou směrem k vládě, pak mluvíme o klasickém koloběhu násilí podle Gurrova modelu, kdy lidé začnou být nespokojení, časem dojde k mobilizaci, rebelii, které vyvolají adekvátní reakci vlády ve formě represí. Je v celku jasné, kam by tento scénář vedl, k dlouhodobé krizi, která by mohla prohloubit již stávající problémy v jihoafrické společnosti. Mike Miller se domnívá, že než se podaří vybudovat alternativní zdroje vody, potrvá to ještě několik let. Mezitím budou lidé závislí na rozmarech počasí a politika “přežití” odvislá na omezování spotřeby obyvatel (Muller 2017).
To, co nás ale zajímá, je scénář pozitivní, ke kterému, troufáme si doufat, má Kapské město nakročeno. Tento scénář dále rozebereme zároveň s rozborem upraveného Saxtonova a Gurrova modelu.
Sucho nepřišlo náhle!
Pojem sucho vyjadřuje vnější přírodní faktor, kombinaci rizikového podstavu systému nádrží a nedostatek srážek. Je to faktor, který není přímo ovlivnitelný lidmi. Tento faktor je ovlivněn globálními změnami, oteplováním, vysokou spotřebou vody a nedostatkem alternativních zdrojů.
Abychom pochopili velký vliv externího faktoru, podíváme se pár let zpět do minulosti. Přesně do roku 2002, kdy vláda poprvé dostává do rukou zprávu o Vodní strategii, kde je upozornění, že některým regionům země hrozí v budoucnosti sucho. V roce 2007 vyšla zpráva přímo o Kapském městě, kde bylo explicitně uvedeno, že pokud se nemění systém distribuce a spotřeby vody, do roku 2018 (!) poptávka převýší nabídku. Protože vláda nevnímá sucho jako bezprostřední hrozbu, nevěnuje tomuto problému zvýšenou pozornost a dál pokračuje ve své politice (Le Page 2018).
Situace se ovšem mění v roce 2015 a svého vrcholu dosahuje letos, v roce 2018. Tento vliv sucha narůstá na svém působení. Na obrázku (č. 2) je znázorněn trychtýřem. Komplex vztahů mezi vládou, obyvatelstvem a zdrojem vody se mění.
Proč vláda nezasáhla dřív?
Důvodem, proč vláda nezačala situaci s distribucí a spotřebou vody řešit dříve, je podle profesora Anthonyho Turtona korupce, se kterou se země dlouhodobě potýká (Corruption Watch 2014), (Parikh 2016). Dále vnitropolitické rozepře (národní vláda ANC a lokální opozice DA), kdy nebylo jasné, kdo nese zodpovědnost za řízení vodních zdrojů. Říjnová (2017) zpráva Jihoafrického vodního výboru, síť organizací zpracovávajících téma vodních zdrojů uznaná DWS, doslova mluví o selhání vedení vlády způsobené korupcí (Le Page 2018). Podrobně situaci rozebírá Mike Muller ve své zprávě z roku 2017 (Muller 2017).
Když ale sucho hraje vysokou roli, faktory jako korupce, nebo vnitropolitické rozpory nyní nehrají takovou úlohu, naopak roste vliv názorů odborníků. Odborníci se sice liší svým názorem na globální vliv, ovšem v čem jsou zajedno, je, že s narůstající vlnou sucha můžeme počítat i do budoucna. Proto je potřeba řešit problematiku vody hledáním alternativních zdrojů, redistribucí vody a také vzděláním obyvatelstva v umírněné spotřebě (Le Page 2017), (Welch 2018), (Williams 2018).
Jakou roli hraje kvalita demokracie?
Jak úroveň demokracie (Gurr 1997) ovlivňovala rozhodnutí vlády, můžeme ukázat na příkladu jiných měst, kterým hrozila, nebo stále hrozí obdobná krize, například v Texasu, v Melbourne, Kalifornoii, nebo Sao Paulo (Gleick 2018). Většina z nich, především Melbourne a Texas úspěšně a včas změnila, nebo mění svou politiku ohledně spotřeby vody. Včas hledají alternativní zdroje a vzdělávají lidi v šetrnější spotřebě vody. Můžeme se domnívat, že úroveň demokracie hraje svou roli. Podobně úspěšný scénář můžeme vidět i na politice Izraele (Siegel 2018).
Podle Saxtonova a Gurrova modelu nyní můžeme sledovat i chování vlády v období krize. Úroveň demokracie v Jihoafrické republice, která je i přes značné problémy jedna z nejvyšších v Africe (Freedom House 2018), umožňuje vládě hledat mírumilovnější řešení, i přesto, že v “Day Zero” má nastoupit armáda a monitorovat výdejní místa.
Vliv trvání demokracie (Gurr 1997) může být v této situaci nepředvídatelný. Saxton a Gurr dokázali, že doba trvání demokracie může ovlivnit použití represivních prostředků ve vyšší míře. Můžeme spekulovat o tom, jak dlouho v Jihoafrické republice trvá demokracie (vláda apartheidu v minulosti byla sice demokratická, ale jen pro bělošské obyvatelstvo). Je otázkou, zda vláda vydrží nevyužít represivních prostředků, aby zachovala sama sebe. A protože armáda bude hrát ode dne “Zero” velkou úlohu, může být jejího násilného využití velkým lákadlem. I přes velké chyby, které vláda v minulosti udělala, zatím situaci řeší mírumilovně s použitím co nejmenších, nutných, efektivních represí. Nedochází k extrémním řešením typických pro totalitářské a autoritativní režimy.
Jak se obyvatelé mobilizují?
Vláda ve vztahu k obyvatelům hraje několik úloh. Zaprvé informuje obyvatele o situaci. Zaujímá k nim své stanovisko a dává najevo, že hledá řešení. To dává obyvatelům prozatimní pocit “bezpečí”. Lidé vidí, že vláda situaci řeší a otálejí s mobilizací. Dokonce přijímají od vlády restriktivní nařízení. Samozřejmě tak činí pod hrozbou sucha. Situace je krizová, týká se všech a katastrofální dopad pocítí všichni ve velmi krátké době. To je značná motivace omezit svůj životní styl, své pohodlí, ve prospěch společného zájmu (mobilizace) (Gurr 1997).
Pokud se podíváme blíže na jednotlivé faktory, které ovlivňují obyvatelstvo, můžeme pro situaci v Kapském městě definovat například následující: dědictví apartheidu (v porovnání s demografií státu je v Kapském městě nejvyšší míra tzv. “barevných” a vyšší podíl “bílých”, “černí” ale i tak zaujímají největší podíl, 42 %) (Central Intelligence Agency 2018), (World Population Review 2018), velké sociální rozepře (Keeton 2014), vysoká míra kriminality (Afrika Check 2017). Všeobecně tyto faktory patří do Gurrovy skupiny grievances. Pokud před krizí hráli svou úlohu, v době krize se nabízejí dva scenáře: pozitivní a negativní. Negativní scénář je takový, kdy krize tyto faktory umocní a v případě konfliktu můžeme počítat s frakcemi postavených na základě těchto faktorů. Pozitivním scénářem by bylo, kdyby si lidé uvědomili, že jsou tzv. “na jedné lodi”. Restrikce platí pro všechny, bohatí jsou omezování ve spotřebě stejně jako chudí (1 milion obyvatel do dnešního dne využíval jen 4,5 % celkové spotřeby!) (Carden 2018).
Můžeme říct, že v současnosti mají právě obyvatelé Kapského města budoucnost ve svých rukou. Vzhledem k tomu, že se vláda vzpamatovala a situaci prioritně řeší, může obyvatelstvo zamezit zhoršování krize tím, že s vládou bude spolupracovat, což stále dělá. Otázka ale zní, jak dlouho lidé vydrží žít v tomto omezení a ve strachu z kolapsu?
Z pohledu Gurra ještě nemůžeme mluvit o mobilizaci vedoucí k rebelii, ta by nastala v případě negativního scénáře, kdy obyvatelé “vezmou spravedlnost do svých rukou”. My se ale podíváme na fenomén, který z analýzy modelu Kapského města vyplývá, a tím je “pozitivní mobilizace”, neboť už jen to, že lidé přijali restriktivní opatření, které pro ně znamená vzdání se sobeckých zájmů v zachování městské komunity, je projevem mobilizace.
Pozitivní, nebo negativní rebelie?
Pokud bude mobilizace dost silná, vypukne v rebelii, negativní ve formě v boji o vodu, nebo pozitivní – v trvalé změně chování. Gurrův cyklus pozitivním směrem může vyústit i v kapacitu začít řešit problémy globálního rázu, které na tuto krizi mají vliv – globální oteplování, vysoký růst populace.
Rebelie v pozitivním scénáři by mohla být celospolečenská. To znamená změnu ve využívání vodních zdrojů – nalezení alternativních zdrojů: desalinizace, sbírání mlhy, a další. Velmi významnou změnou je i způsob nakládání “odpadní vody”. V současnosti například ze zemědělství je znovu využíváno jen 5 % vody (Siegel 2018).
O rebelii můžeme mluvit i v jiném kontextu, o “rebelii v hlavách”, o změnu přístupu ze sobeckého jednání, jak řekl, David Olivier, výzkumník na Institutu pro globální změny na Jihoafrické univerzitě ve Witwatersrandu: „Základním problémem je životní styl, v němž žijeme. Máme pocit, že máme právo konzumovat tolik, kolik chceme. To dokládají i reakce většiny rozhořčených příspěvků na sociálních médií – je to naše právo žít pohodlně, když platíme daně!” (Welch 2018).
Následkem prožití krize může být uvědomění, že každý z nás nese díl své zodpovědnosti za světovou komunitu. Konzum, který nás na jednu stranu žene dopředu, na druhou stranu ničí svět kolem nás, včetně nás, může být nahrazen tzv. “kvalitní skromností”. Opravdu je potřeba si napouštět bazény, sprchovat se půl hodiny, plýtvat vodou během splachování, pěstovat ovoce a dovážet je do Evropy, kde je zrovna zima? Co všechno člověk potřebuje, aby žil kvalitně a zároveň ne na úkor komunity, přírody a v konečném a fatálním důsledku ve stavu, kdy ohrožuje sám sebe? (Aryn 2018).
Tato rebelie v hlavách může být začátkem celosvětové nákazy. Při dobré informovanosti o problému v Kapském městě se mohou vlády a lidé ve zbytku světa zamyslet na nakládáním s vodou. O této problematice se sice mluví už delší dobu, ale situace nebyla natolik vážná, aby překonala vnitřní rozepře uvnitř faktorů vlád a obyvatel. Kapské město ukazuje, kam až situace může zajít, pokud není včas řešena. To stejné může platit i pro zbytek světa. Nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na sucho v České republice v posledních letech.
Gurrův cyklus se uzavírá
Po pozitivní rebelii, při zachování demokratických principů, můžeme předpokládat tlak obyvatel na vládu, aby podobným krizím předcházela. Vláda by byla pod větším tlakem hledat alternativní zdroje. Svým managementem by mohla tlačit na redistribuci vody mezi zemědělce, turistický ruch a běžnou spotřebu obyvatel a založit tzv. “waste management”, jak znovu-využívat již spotřebovanou vodu.
Nesmíme zapomenout na vliv vlády na vzdělávání. Aby úspěšně proběhla “rebelie v hlavách”, je třeba dál vzdělávat obyvatele, jak s vodou nakládat, nejenom v období krize. Tento faktor v budoucnu povede k vícero společenským změnám, k šetření nejenom s vodou, k recyklaci, k šetření spotřebního materiálu, v nejlepším případě k vyššímu uvědomění si vlastní zodpovědnosti za společný svět.
Dodatek (říjen 2018): V červnu 2018 byl Day Zero zrušen a posunut na rok 2019. V těchto dnech je přehrada naplněna na 75 % a spotřeba vody narůstá. Alternativní zdroje nejsou plně v provozu.
