Africký informační portál - Věcně o Africe

Konflikt ve Středoafrické republice – společnost chycená v pasti konfliktu?

Publikováno: 3.1.2015

Petr Weber – Konflikt ve Středoafrické republice – společnost chycená v pasti konfliktu?

 

Úvod

 

            Řekne-li se o Afrika, vybaví se průměrnému Evropanovi exotická fauna na safari, oby-vatelstvo tmavé pleti hovořící nesrozumitelnými jazyky a v politické rovině nestabilita, státní pře-vraty a občanské války. Právě konfliktům se chceme věnovat v předkládané seminární práci. Svou pozornost budeme věnovat analýze konfliktu, který propukl v loňském roce ve Středoafrické republice. Vzhledem k politické a socioekonomické situaci této africké země představuje středoafrický ozbrojený konflikt skutečně závažný problém, v jehož důsledku se může Středo-africká republika ocitnout trvale mezi nejchudšími a nejméně rozvinutými oblastmi planety. Ve své práci se pokusíme analyzovat příčiny tohoto konfliktu, jeho hisotrické pozadí, povahu a intenzitu. Pokud se pokusíme konkrétně definovat cíle této práce musíme zmínit: 1. pokusit se definovat pojem konflikt v obecné rovině, 2. popsat současný konflikt ve Středoafrické republice i s jeho historickým pozadím, 3. na základě teorie pastí predikovat budoucí vývoj v zemi a prípadnou redukci míry nestability v oblasti.

Jako teoretický rámec seminární práce využijeme teorii pastí, jež představil a rozpracoval Paul Collier, podle něhož právě chycení země v jedné (či více) pasti představuje zcela zásadní překážku pro její následný politický, ekonomický a sociální rozvoj a je významným zdrojem nestability a z ní vyplývajících konfliktů. Teoretická část práce bude doplněna postřehy dalších badatelů, kteří se problematikou konfliktů a konfliktních situací zabývají. Právě na základě teorií konfliktů se pokusíme námi sledovaný středoafrický konflikt typologicky zařadit. V analytické části práce se opíráme především o data získaná ze zdrojů institucí, jež se věnují monitoringu ozbro-jených konfliktů ve světě a jejich problematice. Zcela logicky se opíráme o poznatky předních čes-kých a zahraničních afrikanistů.

 

Konflikt a kolektivní násilí

 

            Dříve než se ponoříme do hlubin středoafrického konfliktu, pokusíme se definovat samotný pojem konflikt. Co to vlastně znamená, řekneme-li, že ve Středoafrické republice dochází ke kon-fliktu. Jakou povahu má tento konflikt? Co to vůbec je konflikt? Můžeme konflikty nějakým způsobem třídit? Jaké jsou důvody či motivace vzniku konfliktů? Na tyto obecné otázky se po-kusíme v této kapitole odpovědět.

Podle Vladimíra Proroka a Aleše Lisy je konflikt či konfliktní situace zcela běžnou součástí života, neboť „člověk žijící ve společenství s jinými lidmi je nejen zoon politicon, jak tvrdil Aristo-teles, ale také tvorem konfliktním“ (Prorok – Lisa, 2011: 11). V podstatě ke stejnému závěru do-chází rovněž Paul Collier, který však poukazuje na skutečnost, že problémem společností není existence politických či jiných konfliktů jako takových, ale jejich forma (Collier, 2009: 33). Máme zde samozřejmě na mysli podobu těchto konfliktů, přičemž při dělení konfliktů a jejich forem si můžeme pomoci jednoduchou systematizací.[1] Politické konflikty sensu lato budeme chápat jako veškeré konfliktní jednání v rámci společnosti, zatímco politické konflikty sensu stricto budeme definovat jako ozbrojené konflikty či prudké politické konflikty vedoucí k násilnostem. Právě kategorii ozbrojených konfliktů měl na mysli Paul Collier při poznámce o jejich problematickém vlivu na společnost, přičemž sám Collier dělí ozbrojené (v tomto případě vnitrostátní) konflikty do dvou skupin:

  • občanská válka – o ní můžeme hovořit, je-li doba trvání konfliktu delší;
  • státní převrat – trvají-li násilnosti relativně krátce (Collier, 2009: 33).

Collier samožřejmě není jediný, kdo se problematikou ozbrojených konfliktů zabývá. Filip Tesař navrhuje dělit konflikty na přímé či otevřené a nepřímé, přičemž v rámci přímých konfliktů  můžeme identifikovat meziskupinový střet zahrnující konfrontaci ozbrojených sil. Takový konflikt označuje Tesař jako ozbrojený. Konflikty se také mohou lišit svou intenzitou. Na jedné straně zde máme konflikty s nízkou intenzitou, na straně druhé pak konflikty s intenzitou vysokou, přičemž bodem „zlomu“ povahy konfliktu je počet jeden tisíc lidských obětí za jeden rok. Jako konflikty s nízkou intenzitou bývají označovány guerillové války, povstání či systematické teroristické útoky, mezi konflikty s vysokou intenzitou jsou zahrnovány války, organizovaný boj či genocida (Tesař, 2007: 26). Pro účely naší práce je podstatnější pojem ozbrojený konflikt, který je podle odborníků z Peace Research Institute Oslo a Univerzity v Uppsale definován jako konflikt, v jehož rámci:

  • je zdrojem inkompatibility vláda nebo území;
  • proti sobě bojují alespoň dvě soupeřící strany;
  • alespoň jednu z těchto stran představuje státní moc a druhou stranu reprezentuje opoziční organizace;
  • v důsledku bojových operací přišlo o život nejméně 25 obětí ročně, pokud počet bojových obětí ročně překoná 1000, hovoříme o válce (Tomeš, 2007: 89).

Konflikty se samozřejmě dají dělit na konflikty vnitřní, které se odehrávají v rámci jednoho politic-kého celku, a konflikty vnější, mající podobu ozbrojené konfrontace mezi dvěma státy (Tesař, 2007: 27).

Kromě představení typologií konfliktů bychom se měli zamyslet nad tím, jak a proč vlastně konflikty vznikají. Ke vzniku konfliktu může dojít v důsledku působení velmi rozličných faktorů. V publikaci Filipa Tesaře věnované problematice etnických konfliktů můžeme nalézt následující faktory:

  • strukturální faktory – slabé státy, vnitrostátní bezpečnostní obavy a etnická geo-grafie;
  • politické faktory – diskriminační politické instituce, exkluzivistické národní ideolo-gie, vnitroskupinová politika, politika elit;
  • ekonomické a sociální faktory – ekonomické problémy, diskriminační ekonomické systémy, ekonomický rozvoj a modernizace;
  • kulturní a perceptivní faktory – kulturní diskriminace, problematické dějiny (Tesař, 2007: 29).

Jak je patrné z výše uvedeného výčtu, existuje velké množství faktorů, v důsledku jejichž působení dojde k rozpoutání konfliktu. Zároveň je třeba podotknout, že velmi často působí jednot-livé faktory vzájemně provázaně, takže není zcela snadné jednoznačně stanovit příčiny konfliktu. Z tohoto hlediska můžeme konstatovat, že většina konfliktů má multikauzální povahu.

 

 

 

 

Konflikt ve Středoafrické republice

 

Krátký historický exkurz

 

            Chceme-li se zabývat současným konfliktem ve Středoafrické republice, musíme se alespoň letmo zmínit o dějinách této země a historických kořenech současného konfliktu. Dnešní území Středoafrické republiky byla kolonizováno Francouzi na konci 19. století. Francouzská kolonie, jež se kvůli své vnitrozemské poloze netěšila příliš velkému zájmu, byla vyhlášena roku 1894 pod názvem Ubangi-Šari. Roku 1906 bylo toto území spojeno se sousedním Čadem, přičemž mezi lety 1910-1915 nesla nově vzniklá kolonie název Ubangi-Šari-Čad. Samostatnou správu získala Ubangi-Šari v roce 1915 (Klíma, 2012: 185-186). V meziválečném období tvořila kolonie Ubangi-Šari společně s Gabonem, Čadem a Středním Kongem vyšší koloniální celek nazývaný Francouzská rovníková Afrika. Během 2. světové války Ubangi-Šari podporovalo De Gaullovu Svobodnou Fran-cii (Fiala, 2012: 122). Po druhé světové válce došlo Ubangi-Šari k intensifikaci politické činnosti, jejímž nejvýznamnějším plodem bylo v roce 1946 založení Hnutí za sociální emancipaci černé Afriky (MESAN), za nímž stál Barthélémy Boganda. Tento politik se stal premiérem roku 1957, když byla kolonii poskytnuta částečná samospráva. Od roku 1958 bylo Ubangi-Šari autonomní republikou v rámci francouzského společenství. Boganda zemřel při leteckém neštěstí roku 1959, takže se nedočkal vyhlášení nezávistosti země pod názvem Středoafrická republika, ke kterému došlo 13.8.1960 (Klíma, 2012: 298-299). Vývoj následující po vyhlášení nezávislosti byl samozřejmě velmi obtížný a došlo během něho k některým velmi pozoruhodným obdobím, mezi něž lze přiřadit zejména léta 1966 až 1979, kdy zemi vládl Jean-Bédel Bokassa. Tento profesionální voják, který se zmocnil vlády pomocí státního převratu z 31. prosince 1965, si celý stát v podstatě privatizoval – státní finance a zdroje využíval jako své osobní (Záhořík, 2012: 50). Neblaze proslulým vrcholem Bokassovy vlády se stalo vyhlášení Středoafrického císařství a následná korunovace, při níž diktátor usedl dne 4.12.1977 na císařský trůn jako Bokassa I.[2] Bokassovů režim, jenž je díky svým rysům řazen mezi režimy sultanistické, byl svržen francouzskou vojenskou intervencí v září 1979. Ještě téhož roku došlo k obnovení republikánského zřízení pod vedením prezidenta Davida Dacka, ale ani tento krok nezajistil zemi stabilitu, neboť již roku 1981 došlo k vojenskému převratu, během něhož se moci chopil André Kolingba, který diktá-torsky vládl až do prezidentských voleb v roce 1993, kdy byl zvolen Ange-Félix Patassé. Koncem 90. let 20. století se stále objevovaly politické spory mezi obyvateli severních a jižních oblastí. Tyto střety postupně získávaly podobu ozbrojených šarvátek. Velmi složitá a nepřehledná politická situace vyústila v další státní převrat v březnu 2003, kdy se vlády ujal François Bozizé,                     a následnou občanskou válku, která vypukla v listopadu 2004. Válka byla sice ukončena v dubnu 2007, ale Středoafrická republika byla i nadále zmítáná politickými, ekonomickými a sociálními problémy, jež vyústily na počátku roku 2013 v nový občanský konflikt (Herbert – Dukhan – Debos, 2013: 13-14).

 

 

Současný konflikt

 

Současný středoafrický konflikt vypukl koncem roku 2012, kdy povstalci ze uskupení Séléka začali obsazovat některá města a oblasti v severní a centrální části země. Na tento vývoj reagovala centrální vláda s prezidentem Bozizém zahájením rozhovorů o dělbě politické moci s re-bely. Tato jednání proběhla v lednu 2013 a jejich výsledkem byla mírová smlouva z Libreville, jež obsahovala kromě zastavení palby také ustanovení o omezení mandátu prezidenta Bozizého (nemožnost nové kandidatury po vypršení mandátu v roce 2016), sestavení vlády národní jednoty a příslib rozsáhlých reforem v oblasti správní, politické, sociální i ekonomické (Herbert – Dukhan – Debos, 2013: 14). Vzhledem ke skutečnosti, že podle představitelů Séléka došlo ze strany prezi-denta Bozizého k opakovanému nedodržování mírového smlouvy, zaútočili rebelové v březnu 2013 na hlavní město země Bangui, kde se následně chopil prezidentského úřadu předák této rebelské koalice Michel Djotodia. Během této vojenské akce došlo ke ztrátám na životech – byly hlášeny stovky obětí, mezi nimiž také 13 jihoafrických vojáků, kteří byli součástí peacekeepingové mise Africké unie (Napoli, 2013). Bývalý prezident Bozizé unikl před rebelskými jednotkami do De-mokratické republiky Kongo. Bezpečnostní situace v zemi byla kritická, k jejímu zhoršení však ještě došlo koncem roku 2013, kdy začaly skupiny muslimských bojovníků koalice Séléka tero-rizovat civilní obyvatelstvo. Proti bojovníkům Séléka vystupovaly křesťanské milice anti-balaka, podle některých zdrojů získávaly útoky na civilní obyvatelstvo podobu genocidy či etnické čistky (Napoli, 2014). V roce 2014 došlo k opakovaným jednáním mezi převážně muslimskými silami sdruženými v Séléka a křesťanskými silami anti-balaka. Jedním z výsledků jednání byla rezignace prezidenta Djotodiy, k níž došlo 11.1.2014. Vedením země byla na přechodné období pověřena Catherine Samba-Panza, první žena v prezidentském úřadě v historii Středoafrické republiky. Nová prezidentka by měla zemi stabilizovat a připravit na nové prezidentské volby, jež se budou konat na jaře 2015. Jedním z úspěchů nové administrativy bylo podepsání dohody o zastavení palby mezi Séléka a anti-balaka, k němuž došlo v červenci 2014 v Brazzaville.

Podíváme-li se na současný středoafrický konflikt z hlediska výše uvedené typologie, zcela jasně můžeme konstatovat, že se jedná o vnitřní ozbrojený konflikt s vysokou intenzitou (Conflict Barometer, 2013: 49-50) – občasnkou válku, jehož příčin je mnoho – ekonomická stagnace, etnické a náboženské štěpení či regionální marginalizace.

 

 

Collierův koncept pastí[3]

 

            Mnoho (nejen, avšak především) afrických má dloutrvající ekonomické, politické a sociální potíže, které zančně komplikují možnosti jejich hospodářského růstu. Paul Collier v souvislosti s těmito zeměmi hovoří o miliardě nejchudších – skupině států nacházejících se na samém okraji mezinárodního společenství, jež ekonomicky nerostou, naopak jejich hospodářský vývoj se pohy-buje spíše v záporných číslech a tyto státy se navíc velmi často potýkají s rozpadem (Collier, 2009: 19). Podle Colliera jsou tyto země, v nichž žije zhruba jedna miliarda obyvatel naší planety (proto také Collier hovoří o miliardě nejchudších), chyceny v několika pastech, které jim neumožňují hospodářský růst a udržují je v chudobě, politické nestabilitě a sociálním napětí. Konkrétně Collier hovoří o pasti konfliktu, pasti přírodních zdrojů, pasti špatného vládnutí a pasti vnitrozemské polohy. Vzhedem k tematice seminární práce se zaměříme především na past konfliktu, ale po-kusíme se zjistit, zda-li není Středoafrická republika chycena i v jiných pastech. Ještě než přistoupíme k analýze situace ve Středoafrické republice na základě Collierova konceptu pastí, pokusíme se ve stručnosti jednotlivé pasti představit, přičemž primárně budeme věnovat pozornost pasti konfliktu.

Podíváme-li se na Collierův koncept pasti konfliktu, musíme zmínit Collierovo dělení konfliktů na občanské války a státní převraty, přičemž rozdíl mezi těmito dvěma typy konfliktů je – jak již jsme výše uvedli – v jejich trvaní a intenzitě. Země může velmi snadno uvíznout v pasti konfliktu, pokud se u ní vyskytují některé signifikantní symptomy – nízký přijem, pomalý růst a závislost na vývozu primárních komodit. Jakmile v takové zemi vypukne ozbrojený, okamžitě jsou anulovány veškeré pozitivní ekonomické výsledky, kterých zeně dosáhla v období míru. Podle Colliera se navíc stává válčení velmi výnosnou ekonomickou aktivitou, takže jednotliví aktéři se zdráhají zastavit či omezit své válečné aktivity. Taková země je pak na dlouho uvězněna v pasti konfliktu, ze které ji často nepomůže ani uzavření příměří, neboť pravděpodobnost recidivy je v těchto zemích velmi vysoká.

Past přírodních zdrojů je poněkud paradoxní, neboť by se mohlo zdát, že objevení nerostných surovin je pro jednotlivé země velkým pozitivem. Toto však nemusí vždy platit, jelikož některé země příjmy z těžby a prodeje nerostných surovin nevyužívají k podpoře ekonomického růstu, ale naopak jimi financují konflikty či vedou finančně nákladnou rentiérskou politiku. Právě tyto země takto podvazují svůj možný růst a ocitají se v pasti přírodních zdrojů.

Past vnitrozemské polohy je třetí z Collierových pastí. Podle mnoho ekonomů již samotná vnitrozemská poloha ubírá takto geograficky umístěným zemím procentní body z jejich růstu. Důvodem je skutečnost, že vnitrozemské země nemají pod kontrolou přístup k světovému oceánu, na němž se odehrává drtivá většina globálního obochodu. Tyto zeme se tak podle Colliera v podstatě stávají rukojmím svých sousedů, neboť jsou závislé na politickém vývoji v sousedních zemích, na stavu jejich dopravní infrastruktury a na ochotě ke vzájemné spolupráci. Pokud se tedy země nachází ve vnitrozemské poloze a je obklopena nestabilními či přímo nepřátelskými sousedy, její ekonomický růst bude minimální a bude tedy lapena v pasti vnitrozemské polohy.

Past špatného vládnutí je poslední z Collierových pastí. Pokud je země špatně spravována, dochází velmi rychle k ekonomickému propadu, přičemž podle Colliera platí, že „vynikající vládnutí a vhodné hospodářské kroky mohou růstový proces urychlit, ale výše udržitelného růstu je omezena hranicí přibližně 10 procent. Hospodářství země se jednoduše nemůže rozvíjet o moc rychleji, jakkoli by se o to vláda snažila. Špatné řízení a nesprávná hospodářská opatření naproti tomu dovedou zničit ekonomiku země neuvěřitelně rychle“ (Collier, 2009: 82). Z Collierových slov tedy zcela jasně vyplývá, že špatné vládnutí má na rozvoj jednotlivých zemí zhoubné účinky. Prosazuje-li vláda dlouhodobě špatnou politiku a spravuje-li nesprávně svěřené území, ocitá se země v pasti špatného vládnutí a její možnosti růstu jsou tak velmi limitovány.

 

 

Koncept pastí a Středoafrická republika

 

V úvodní části práce jsme se zabývali typologiemi konfliktů, následně jsme rozborem konfliktu ve Středoafrické republice vyhodnotili ozbrojený střet v této zemi jako občanskou válku. Je tedy zcela logické, že Středoafrická republika je uvězněna v pasti konfliktu. V této pasti se země nachází již dlouhou dobu, neboť – jak již jsme výše uvedli – mezi konflikty v Collierově smyslu řadíme i státní převraty, kterých Středoafrická republika zažila hned několik.

Pokud se zaměříme na zbylé tři Collierovy pasti – tedy past přírodních zdrojů, past špatného vládnutí a past vnitrozemské polohy, můžeme konstatovat, že Středoafrická republika vzhledem k relativnímu nedostatku nerostných surorvin nevězí v pasti přírodních zdrojů. Zcela opačná je situace z pohledu pasti vnitrozemské polohy – Středoafrická republika je vnitrozemským státem, který je obklopen nepříliš politicky stabilními sousedy (např. Súdán, Jižní Súdán, Čad či Demokratická republika Kongo). Již samotný fakt, že Středoafrická republika je obklopena souší, podle některých ekonomů způsobuje nižší ekonomický růst. Podle jiných odborníků však tato skutečnost automaticky neznamená, že vnitrozemské státy vždy nutně stagnují. Jako příklad nám zde může sloužit např. Botswana, která i přes svou zeměpisnou polohu setrvale dosahuje ekonomického růstu. Středoafrická republika však představuje zcela jiný případ – problematická úroveň infrasktruktury ve Středoafrické republice i v sousedních zemích dlouhodobě podvazuje hospodářský rozvoj země. Většina sousedních zemí se navíc potýká s velmi podobnými problémy jako Středoafrická republika, takže je velmi nepravděpodobné očekávat, že se v nejbližší době podaří navázat bezproblémové sousedské vztahy vedoucí k celkové prosperitě celého subregionu.

Středoafrická republika je také zcela jasně lapena v pasti špatného vládnutí. Dlouhodobě se nedaří implementovat potřebné strukturální reformy. Problémy spojené se špatnými vládnutím se velmi neblaze podepsaly na stavu středoafrické ekonomiky a společnosti, jejíž frustrace opakovaně vedla k eskalaci politických konfliktů.

Celkově můžeme říci, že Středoafrická republika je z pohledu Collierova konceptu pastí zemí chycenou hned ve třech z těchto pastí. Vzhledem k současnému vývoji vidíme, že je zcela jasně lapena v pasti konfliktu – ať již v podobě občanské války či státních převratů (těch zažila země během své relativně kratké historie relativně mnoho). Z hlediska geografického je jasné, že je Středoafrická republika chycena také v pasti vnitrozemské polohy, neboť je obklopena nestabilními a nepříliš spolupracujícími sousedy, což vzhledem k nedobrému stavu dopravní infrastruktury         a chybějícímu přímému přístupu k moři podvazuje její ekonomický růst a rozvoj. Hospodářská situace je však zhoršována také pastí špatného vládnutí, jež se projevuje především korupcí a ne-dostatečnými reformami v oblasti politické, ekonomické a sociální. Kombinace všech těchto nepříznivých faktorů způsobuje hospodářskou stagnaci země a vytváří frustraci jednotlivých sociál-ních skupin, jež může následně přerůst v ozbrojený konflikt.

 

 

Závěr

 

Středoafrická republika v minulých měsících čelila ozbrojenému konfliktu, který lze podle výše uvedených kritérií označit jako občanskou válku. Tento konflikt představuje jakési vyvrcholení dlouhodobě nestabilního politického, sociálního e ekonomického vývoje v zemi, která je podle dostupných zdrojů jedním z nejchudších států na světě. Středoafrická republika má četné zkušenosti s vojenskými státními převraty a

Podíváme-li se na situaci Středoafrické republiky optikou Collierovy teorie pastí, můžeme konstatovat, že země je chycena hned ve třech ze čtyř těchto pastí – v pasti konfliktu, v pasti vnitrozemské polohy a v pasti špatného vládnutí. Jediná past, do které Středoafrická republika ne-byla lapena, tak představuje past přírodních zdrojů, což je vzhledem k nízké úrovni nerostného bohatství v této zemi zcela logické.

Celkově lze konstatovat, že Středoafrická republika bude i nadále představovat velmi křehkou státní entitu, která se může zvhledem k hospodářským, sociálním a politickým těžkostem, kterým čelí, velmi brzy opět ocitnout ve stavu občanské války. Cesta ke stabilizaci je samozřejmě možná, ale bude velmi dlouhá a náročná. Bude třeba provést strukturální reformy politického i eko-nomického systému země, zaměřit se na rozvoj a údržbu infrastruktury, zlepšení pěstitelských a  vý-robních procesů v zemědělském sektoru či začlenit některé marginalizované oblasti a etnika do života země e redistribuce statků. Některé faktory, které přímo ovlivňují stabilitu země, však leží mimo hranice Středoafrické republiky – máme zde samozřejmě na mysli vnitrozemskou polohu tohoto státu. Budování infrastrukturní sítě by tedy v ideálním případě mělo navazovat na podobné projekty v sousedních zemích, ale to je zatím vzhledem k bezpečnostní a politické situaci v okolních zemích vysoce nepravděpodobné.

 

 Literatura

 

Collier, Paul: 2009. Miliarda nejchudších. Proč se některým zemím nedaří a co s tím. Vyšehrad: Praha.

Fiala, Vlastimil: 2012. Politické strany a politické stranictví Středoafrické republiky. In Fiala, Vlastimil – Tobolka, Radim – Záhořík, Jan. Politické stranictví ve střední Africe. Iuridicum Olomoucense: Olomouc, 119-166.

Herbert, Sian – Dukhan, Nathalia – Debos, Marielle: 2013. State fragility in the Central African Republic: what prompted the 2013 coup? GSDRC: London.

Klíma, Jan: 2012. Dějiny Afriky. Nakladatelství Lidové noviny: Praha.

Prorok, Vladimír – Lisa, Aleš: 2011. Teorie a praxe řešení konfliktů. Grada: Praha.

Tesař, Filip: 2007. Etnické konflikty. Portál: Praha.

Tomeš, Jiří: 2007. Války po rozpadu bipolárního světa – tendence a příčiny. In Tomeš, Jiří – Festa, David – Novotný, Josef a kol. Konflikt světů a svět konfliktů. Nakladatelství P3K: Praha, 77-124.

Záhořík, Jan: 2012. Ohniska napětí v postkoloniální Africe. Karolinum: Praha.

 

 

Elektronické zdroje

 

Conflict Barometer 2013 – dostupné na http://www.hiik.de/en/konfliktbarometer/ pdf/ConflictBarometer_2013.pdf, ověřeno k 24.12.2014.

Napoli, Antonella: 2013. In Repubblica Centrafricana il golpe era inevitabile. Limes – rivista italiana di geopolitica, http://temi.repubblica.it/limes/in-repubblica-centrafricana-il-golpe-era-inevitabile/43961?printpage=undefined, ověřeno k 24.12.2014

Napoli, Antonella: 2014. La pulizia etnica nella Repubblica Centrafricana. Limes – rivista italiana di geopolitica, http://temi.repubblica.it/limes/la-pulizia-etnica-nella-repubblica-centrafricana /59006?printpage=undefined ověřeno k 24.12.2014

 

 

[1] Domníváme se, že toto rozdělění je velmi názorné, neboť i v běžné sociální či politické realitě většina našich spolu-občanů vnímá konflikt jako cosi násilného, zatímco různé politické tenze, ač do kategorie konfliktů také patří, tímto termínem označeny nebývají.

[2] Výdaje na císařskou korunovaci Bokassy I. činily 20 milionů amerických dolarů, z čehož 5 milionů bylo vyčleněno na Bokassovu císařskou korunu (Klíma, 2012: 441). Vzhledem ke skutečnosti, že Středoafrická republika se dlouhodobě nacházela a nachází mezi nejchudšími zeměmi Afriky, byly takto vysoké výdaje na akt, o jehož smysluplnosti můžeme dlouze polemizovat, zcela absurdní.

[3] Pokud není uvedeno jinak, byla kapitola Collierův koncept pastí zpracována na zíkladě publikace Paula Colliera Miliarda nejchudších (Collier, 2009).

Petr Weber                                                      2.ročník, kombinovaná FS, Politologie – Africká studia

petr.weber@uhk.cz, pietro_weber@libero.it           KPOL/ZPOLNAF9 (Zdroje politické nestability)


file not found1223