Africký informační portál - Věcně o Africe

Konflikty v Caprivijském výběžku v Namibii

Publikováno: 28.11.2018

Přestože ve světových databázích konfliktů nehraje Caprivijský výběžek významnou roli, ten, kdo se podívá na mapu Afriky, si při pohledu na tuto anomálii může položit následující otázku: “Jak se daří  Namibii a jejím sousedům vyrovnat se s tímto dědictvím necitlivého rozdělení Afriky?”

Analýza konfliktů v Caprivijském výběžku

Capriviho pruh/Caprivijský výběžek je periferní oblast Namibie, 400 km široký a 20 km úzký. Je považován za strategicky důležitou oblast. Jeho úzký profil sousedí se čtyřmi dalšími zeměmi, Botswanou, Angolou, Zambii a sto metrů od hranic vzdáleným Zimbabwe. Je to oblíbená turistická destinace přinášející tvrdou měnu do státní pokladny a místo, kde protékají důležité řeky, Zambezi, Okavango a Chebu. Žije zde zhruba 100 000 obyvatel, většinou kmene Lozi, který žije i v sousedních státech.

Caprivijský výběžek vznikl jako výsledek Helgolandské smlouvy mezi Německem a Velkou Británií.  Němci doufali, že díky pří

stupu k řece Zambezi, si zajistí přístup k Indickému oceánu, to ale kvůli Viktoriiným vodopádům nebylo možné. Tento sen se daří naplnit až v poslední době díky Transcaprivijskému koridoru, který můžeme považovat i za řešení aktivních i latentních konfliktů spojených s geo-politickou situací Caprivijského výběžku.

Role Caprivijského výběžku během boje za nezávislost

Během existence Caprivijského výběžku jsme se setkali s několika druhy konfliktů. Tím nejintenzivnějším a nejdelším, byl vnitrostátní národněosvobozenecký konflikt, kdy se Caprivijský výběžek díky své odlehlo

sti stal útočištěm povstaleckých skupin Lidové organizace Jihozápadní Afriky (SWAPO), které zde vytvořily bojové jednotky PLAN. Na to vláda Jihoafrické unie reagovala stavbou vojenských základen, kterými nejen donutila jednotky PLAN překročit hranice do Botswany a Zambie, ale na tyto základny také pozvala angolské vojáky Národního svazu za úplné osvobození Angoly (UNITA), aby jim pomohla v boji proti povstalcům. To vedlo k další destabilizaci regionu a přechodu z vnitrostátního konfliktu na mezistátní.

Počet obětí vzrostl na 25 000. Caprivijský výběžek hrál v tomto konfliktu důležitou roli a křivdy z těchto let se přenesly až do období po získání nezávislosti. Dnes jsou tyto tendence potlačeny a je otázkou, zda se znovu objeví. Domníváme se, že díky transcaprivijskému koridoru, který propojuje Caprivijský výběžek nejen s Namibií, ale i blízkými sousedy, nerozhoří.

Tento konflikt se podařilo definitivně vyřešit v roce 1988 podepsáním Ženevského protokolu. Tím bylo postaráno o “peace management”. “Peace resolution” začalo misí UNTAG (United Nations Transition Assistance Group), jejíž náplní bylo dohlížet na demokratičnost voleb a připravit tak zemi na získání nezávislosti. K té došlo 21. 3. 1990. Mise UNTAG je jedna z misí OSN, která je považována za úspěšnou. Dodnes v Namibii probíhají demokratické volby, které zatím dominantně vyhrává strana SWAPO (volební zisk přes 70 %), která se od národněosbozeneckého partyzánského hnutí transformovala v politickou stranu.

Můžeme předpokládat, že svou významnou roli na délce i intenzitě konfliktu hrál i charakter režimu, v tomto případě apartheidu Jihoafrické unie, neboť jak ukáže následující analýza, další konflikty v režimu demokracie už nenabyly takové intenzity ani délky a byly řešeny mírovými dohodami, mezinárodním soudem nebo prohloubením spolupráce.

Spory o společné hranice mezi Namibií a Botswanou, Kasikili/Seducu ostrov a vodní zdroje řeky Okavango

Po získání nezávislosti a demokratických volbách zaznamenáváme několik menších mezinárodních sporů mezi Namibií a Botswanou. Jednalo se o hraniční spor a o využití vodních zdrojů. Oba konflikty si nevyžádaly žádnou oběť a byly řešeny mírumilovnou cestou za pomoci mezinárodního soudního dvora a díky založení společné organizace. Územní spory v Capriviho výběžku se zde ale staly záminkou pro větší zbrojení států v jižním regionu Afriky. 

První spor se týkal hraničních sporů právě v Caprivijském výběžku. Kvůli nejasnostem v anglicko-německé smlouvě z roku 1890 vznikly v roce 1991 územní spory o ostrov Kasikili/Seducu, 1 km široké, 3 km dlouhé, většinou neobydlené území mezi dvěma rameny řeky Chobe ve východní části Caprivijského výběžku. Do sporu mezi dvěma státy v roce 1992 vstoupila vláda Zimbabwe v čele s prezidentem Mugabem se snahou o mediaci konfliktu. Tento pokus selhal. Obě, v té době již demokraticky zvolené vlády se rozhodly spor řešit mírumilovně a obrátily se na Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Případ byl soudu předložen 6. 6. 1996, obě země souhlasily, že se budou řídit rozhodnutím soudu.

Tomuto konfliktu se v jižní Africe přezdívalo “Studená válka mezi Botswanou a Namibií”. Po dobu několika let docházelo k vojenským akcím ze strany Botswany, které sice nebyly útočné, ale Namibijská strana je vnímala jako uzurpátorství a provokaci, například když Namibie vznesla stížnost, že vojáci Botswanské obranné síly (BDF) zastavili svobodný pohyb ryb v řece nedaleko ostrova, nebo když poklesl v Namibii turismus kvůli strachu z BDF. Botswana tato obvinění popřela a vyzvala Namibii, aby své námitky řešila přes Společnou komisi pro obranu a bezpečnost Jižní Afriky (SADC se sídlem  v Gaborone v Botswaně).

Svou roli v tomto konfliktu také sehrálo „Human Rights Watch“, které tlačilo na státy, aby zveřejňovaly své obchody s vojenskou technikou. V roce 1991 dokonce došlo k vytvoření registru konvenčních zbraní Organizace spojených národů (Dokument OSN A/46/301), který platí dodnes.

Tento spor ukončil Mezinárodní soudní dvůr v prosinci 1999, který rozhodl, že ostrov náleží Botswaně. Botswana tak získala větší přístup k vodním zdrojům, což byl jeden z důvodů, proč o tento ostrov usilovala.

Stejný důvod, vodní zdroje, se ukáží být příčinou i ve druhém sporu. V roce 1997 postihly Namibii velká sucha, proto přišla s návrhem, že z řeky Okavango, která pramení v Angole, protéká skrz Caprivijský výběžek do Botswany a tam naplňuje rozlehlou okavangskou deltu, bude stahovat vodu. S tím botswanská vláda nemohla souhlasit, neboť by to nejen ohrozilo už tak vzácné zdroje vody, ale i křehký ekosystém v deltě. Tento spor byl vyřešen mírumilovně a to prohloubením spolupráce se sousedními státy. Namibie, Botswana a Angola zřídily v duchu vzájemné spolupráce Stálou komisi pro povodí řeky Okavango (OKACOM).

Separatismus v Caprivijském výběžku

Mírným konfliktem, opět vnitrostátním, později s přesahem do okolních států, byly separatistické tendence Caprivijské osvobozenecké armády (CLA). Počet obětí byl minimální a valná část uprchlíků se nakonec vrátila do domovského státu. Tento vnitrostátní konflikt, opět přesahující hranice do sousedních států, má své příčiny v rozdělení etnika Lozi do několika států a také v minulosti, kdy odlehlost Caprivijského výběžku byla využita a zneužita díky své odlehlosti v boji proti závislosti na Jihoafrické republice. Další příčinou byla domněnka, že CLA je podporována UNITOU v Angole, kde stále probíhala občanská válka. UNITA byla nepřítelem SWAPO z dob národněosvobozeneckého hnutí, kdy pomáhala vládě Jihoafrické unie/republiky potlačit povstání SWAPO.

CLA se zformovala 1994 s cílem osamostatnit Caprivijský výběžek. V roce 1998 došlo k ozbrojenému konfliktu mezi CLA a namibijskou armádou, kdy byl objeven cvičný tábor CLA. 1999 CLA zaútočila na namibijskou armádní základnu, policejní stanici a rozhlasovou stanici. Během bojů přišlo o život 14 lidí. Ve východní provincii Caprivijského výběžku byl vyhlášen výjimečný stav a příznivci CLA byli zatčeni. Propuštěni byli až po několika apelech Amnesty International v roce 2012.

Po tomto incidentu zhruba 2500 lidí, vůdci CLA, vojáci i civilisté, uprchli do Botswany. Botswana ani po apelu namibijské vlády, povstalce nevydala. Zřídila uprchlický tábor Dukwe. Postupně se do Namibie vrátilo asi 2100 lidí, přesto tento tábor fungoval ještě v roce 2016. 

Peace resolution

Dnes má Namibie a Botswana dobré vztahy, nejenom diplomatické, ale i obchodní. Oba státy jsou členy Jihoafrického společenství pro rozvoj (SADC). Společně vedou organizaci (OKACOM), která jim pomáhá spolupracovat ohledně využití vodních zdrojů řek Caprivijského výběžku.

Jedním z řešení, jak zmírnit separatistické tendence vzniklé díky odlehlosti od centra, využít dlouhého pásu země táhnoucím se mezi dalšími státy a navázat na vzniklou spolupráci se sousedními státy, byla výstavba transcaprivijského koridoru.

Dnes skrze Caprivijský výběžek vede silnice B8 jako součást transkalahárského koridoru spojující zátoku Walvis, Windhoek, Botswanu, Johannesburg a Pretorii. Byl dokončen roku 2004 otevřením mostu přes řeku Zambezi mezi Namibií a Zambií. Tato silnice se stala zdrojem nových příležitostí pro místní obyvatele. Díky ní vzrostl i turistický ruch, ale i kriminalita a je otázkou, jaké další výzvy přinese tento koridor.

Nicméně přes neshody v minulosti je dnes Caprivijský výběžek integrální součástí Namibie a spojovatelem se sousedními státy. Můžeme říct, že odlehlost a separace tohoto výběžku od centra, jedna z příčin konfliktů v Caprivijském výběžku, byla vyřešena.

Zdroje

Monografie:

Klíma, Jan. 2012. Dějiny Afriky. Praha: Lidové noviny.

Waisová, Šárka. 2005. Teorie řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. Praha: Portál

Tomeš, Jiří a kol. Konflikt světů a svět konfliktů. Praha: P3K

Příspěvky v periodikách:

Kanwal, Brig G. 2004. „Namibia`s Transition to Independence: Case Study of a Successful UN Mission.” India Quarterly 60, č. 3, 26-40.

Lenggenhager, Luregn. 2015. „Nature, War and Development: South Africa`s Caprivi Strip, 1960-1980.” Journal of Southern African Studies 41, č. 3, 467-483.

Leys, Colin a Saul, John S. 1994. „Liberation without Democracy? The Swapo Crisis of 1976.” Journal of Southern African Studies 20, č. 1, 123-147.

Lindeke, William A. 1995. „Democratization in Namibia: soft state, hard choice, in Studies in comparative international development.“ Spring 30, č. 1, 3-29.

Webové stránky:

Africa Files. http://www.africafiles.org

African Union – Peace and Security Department. http://www.peaceau.org

Amnesty International. https://www.amnesty.org

BBC. https://www.bbc.co.uk

BBC News. http://news.bbc.co.uk

Cable News Network, Inc. http://edition.cnn.com

Central Intelligence Agency. https://www.cia.gov

GeoCurrents. http://www.geocurrents.info

Global Security. https://www.globalsecurity.org

Heidelberg Institute for International Conflict Research. https://hiik.de

Human Rights Watch. https://www.hrw.org

International Court of Justice. https://www.icj-cij.org/

International Waters Governance. http://www.internationalwatersgovernance.com

Lela Mobile Online. https://www.lelamobile.com

Mmegi online. http://www.mmegi.bw

Okavango Delta Explorations. https://www.okavangodelta.com/

South African History Online. https://www.sahistory.org.za

The Economist. https://www.economist.com

The Namibian. https://www.namibian.com.na

The Permanent Okavango River Basin Water Commission. http://www.okacom.org

United Nations Documents. http://undocs.org



Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací zde. rozumím