Vzhledem k mizivému zájmu široké veřejnosti a většinou také medií, by se dalo usuzovat, že Středoafrická republika nebude z hlediska mezinárodních vztahů nijak zvlášť zajímavá. Opak je nicméně pravdou. Za 58 let své nezávislosti navázala tato země různé vztahy, od koloniální Francie, přes sousední státy až po Rusko a Čínu. Nicméně, jaké povahy jsou vztahy země, která je na žebříčku lidského rozvoje na předposledním místě (United Nations Development Programme 2018)?

Středoafrická republika (SAR) je země položená přímo v srdci Afriky a přesto, nebo možná právě proto, je to země, na kterou se často zapomíná. Snaha o stabilní státní zřízení je zde upozaděna na úkor získání minerálních zdrojů. Hlad a chudoba jsou všudypřítomné a násilí každodenní rutinou. Podle UNICEF se jedná dokonce o jeden z nejvíce zanedbaných a málo medializovaných konfliktů ze všech koutů světa.

SAR je bývalá francouzská kolonie, která získala nezávislost v roce 1960 a od té doby se zmítá mezi konflikty a nestabilním státním uspořádáním. Po období císařství a po vojenských převratech jde dnes o republiku s prezidentským systémem, přičemž prezident je volen v přímých volbách na pětileté období (Bussines Info 2018). Současným prezidentem je Faustin-Archange Touadéra. Jeho vliv ovšem nedosáhne dál než za periferie hlavního města. Hlavním městem této země je Bangui, položené přímo na řece Ubangi, která tvoří přírodní hranici s Demokratickou republikou Kongo. Dalšími sousedními státy jsou Kamerun, Čad, Konžská republika, Súdán a Jižní Súdán (Business Info 2018).

Tyto sousední státy hrály významnou roli již v minulosti. Ne jedna hlava Středoafrické republiky hledala pomoc a podporu u svých sousedů. A naopak, byly to také sousední státy, kdo pomáhal ukončit vládu v SAR. Například prezident Ange-Félix Patassé (1993–2003) byl svržen za pomoci Francie a Čadu, aby ho pak nahradil Francois Bozizé. Ten byl ovšem svržen v roce 2013 skupinou zástupců opozice, rebely a podporovateli bývalého prezidenta Patassého (Business Info 2018). Opoziční skupina, z jejíhož středu se zvolil do funkce prezidenta Michel Djotodia, se jmenovala Séléka a byla tvořena částečně muslimy. To přilákalo rebely a žoldáky stejného vyznání ze sousedního Čadu a Súdánu, aby tak zformovali převážně muslimskou ozbrojenou skupinu, proti které se jako odpověď vytvořila skupina převážně křesťanská zvaná Anti-Balaka. Rozpoznat, zda motorem eskalování tohoto konfliktu až na úroveň občanské války byli právě příslušníci jiné národnosti, je nemožné. Není ale pochyb, že motivy těchto bojovníků, nebyly v zájmu místních lidí(Al Jazeera 2014).

Sousední státy také hrají pro SAR roli úkrytu. Dle UNICEF jsou v SAR statisíce vnitřně vysídlených občanů, ale i další statisíce uprchlíků hledali útočiště ve všech sousedních státech (UNICEF 2018). V prosinci 2018 se navíc začalo v OSN mluvit o hrozícím rozšíření konfliktní atmosféry ze SAR do sousedních států. Násilí v zemi totiž zdá se stále stoupá. Prezident Francie, Emmanuel Macron, se ke konci roku vydal na návštěvu Čadu, aby tam se svým protějškem prodiskutoval krizi v SAR a zároveň stoupající přítomnost Ruské federace v Africe. Dle deníku France24 čadský prezident není rostoucím vlivem Ruska nadšený, zvlášť když se z některých zdrojů dozvídáme o navázání kontaktu mezi SAR či Ruskem s čadskými skupinami rebelů. (France24 2018)

Kromě vztahů s přímo sousedícími státy je Středoafrická republika členem několika mezinárodních struktur. Nechybí mezi nimi například Africká Unie (AU), Mezinárodní měnový fond (IMF), Hospodářská a celní unie zemí střední Afriky (CEMAC), Hospodářské společenství středoafrických států (ECCAS) a Africká, Karibská a Pacifická skupina států (ACP). SAR také oplývá zásobami diamantů, uranu, mědi, železné rudy a zlata, i když většina obyvatel se živí zemědělstvím. Pro nevyčerpanou těžbu diamantů je SAR součástí tzv. proces Kimberley. Jedná se o sdružení států, které se zavážou k dohlížení na produkci a obchod svých surových diamantů. SAR je členem od roku 2003, i když v letech 2013 až 2015 bylo členství dočasně pozastaveno kvůli probíhající občanské válce (Kimberley process 2017). Od roku 2015 je vývoz surových diamantů postupně obnovován, nicméně pouze ze státem monitorovaných dolů.  Cílem je tak zabránit, aby se na mezinárodní trh dostávaly tzv. konfliktní diamanty. SAR ovšem většinu těžby diamantů pod kontrolou úplně nemá a tyto diamanty jsou pak vyváženy ilegálně rebelskými skupinami (Bussines Info 2018).

V zemi po většinu její nezávislé existence dominovala svým vlivem Francie. Kromě vojenských intervencí byla také exportním partnerem číslo jedna (The World Factbook 2018). Hlavní operací Francie na území SAR byla operace Sangaris. Ta probíhala v letech 2013–2016 a snažila se podpořit mírové tendence v průběhu občanské války a zabránit celonárodnímu masakru. Operace tak přispěla k ochránění mezinárodního letiště a části pohraničí, do vesnických oblastí ve vzdálených koutech země však nedosáhla. Po volbách současného prezidenta byla ze SAR stažena většina jednotek a mise byla ukončena. Svůj mandát pak předala do rukou početnější mezinárodní operace OSN (MINUSCA). Atmosféra mezi obyvateli se však tehdy nesla v duchu protestů proti OSN a pocitu, že je Francie opustila (BBC 2016).

MINUSCA, mírová mise OSN, má mandát především na ochranu civilního obyvatelstva v SAR a byla schválena 10. 4. 2014 (UN Peacekeeping 2018). Mezi dalšími povinnostmi je uváděna podpora a ulehčení humanitární pomoci, ochrana lidských práv a právního státu, odzbrojení, demobilizace, reintegrace a repatriace. Tato mezinárodní mise má nejvíce policejních i vojenských jednotek nasazených ze Rwandy. Dále například z Egypta, Kamerunu a Mauritánie. Mandát této mezinárodní operace byl od roku 2014 několikrát prodlužován a v nedávné době byl znovu prodloužen až do 15. 11. 2019 (UN Security Council 2018: 9). I přes to, že MINUSCA je na místě již přes čtyři roky, stále se setkáváme se zprávami, které mluví o neefektivnosti této mise. V polovině prosince 2018 byla veřejnost informována o útoku na uprchlický tábor v Alindao, při kterém zemřelo okolo 100 civilistů. Dle očitých svědků vojáci MINUSCA při útoku ujeli v obrněném autě pryč a zanechali bezbranné občany daleko za sebou (Amnesty International 2018). Jak se v reportu od Amnesty International píše, celá situace se bude muset vyšetřovat, vzhledem k silným předpokladům, že mauritánská jednotka mírové mise pochybila ve svém jednání a vystavila tak civilní obyvatelstvo značnému riziku.  Peacekeepingová mise se však nepotýká jen se snahou o nastolení pořádku a s nedostatkem prostředků, ale také s obviněními ze sexuálního zneužívání místních žen a dětí. (The Jamestown foundation 2018).

Další operací, která funguje aktuálně na území SAR je EUTM RCA, operace vyslaná Evropskou unií. Ta má na starosti hlavně výcvik členů FACA, tedy armády Středoafrické republiky. V její struktuře fungují hlavně vojáci z Bosny a Hercegoviny, Francie a Itálie. Nicméně působnost této mise je pouze v rámci hlavního města, a tudíž nemá žádný vliv na zbytek země a ohrožené civilní obyvatelstvo (Evropská unie 2018).

Zbrojní embargo, tedy zákaz dodávání zbraní a s nimi spojeného materiálu do SAR, zřídila Bezpečnostní rada OSN již v roce 2013. Toto embargo má ovšem výjimky. Jednou z nich, tou všeobecnější výjimkou, jsou dodávky pro mírové mezinárodní mise. (United Nations 2013) Další výjimku získala v roce 2017 Ruská federace. Výjimku ze zbrojního embarga ovšem žádala ještě dříve Francie, ale její žádost byla v OSN vetována Ruskem. Prezident Středoafrické republiky se tehdy obrátil na ruského ministra zahraničí, se kterým nakonec uzavřel dohodu. (Jeune Afrique 2018a) Vyjádření ministerstva zahraničí Ruska tehdy popisovalo možnost navázání partnerství v oblasti průzkumu nerostných surovin SAR a vzájemných výhodách (The Ministry of Foreign Affairs of the Russian Federation 2017). Ruský vliv se rozšířil od dodávky zbraní přes dodávku vojenských a civilních instruktorů pro výcvik FACA až po přítomnost ruského bezpečnostního poradce prezidenta SAR, Valery Zacharova (The Jamestown foundation 2018). Společně s vojáky FACA se ruští instruktoři dostávají do odlehlých částí země. Diplomatické i žurnalistické zdroje se domnívají, že jde o členy Wagnerovy skupiny, soukromé ruské bezpečnostní agentury, kteří navazují vztahy s rebelskými skupinami a účastní se výše zmíněného průzkumu nerostných surovin. Tento rok se dokonce i Francii povedlo uzavřít dohodu se SAR a domluvit se na dodávce zbraní (Jeune Afrique 2018b). Zdá se, že Francie se snaží získat zpět své dominantní postavení ve středu Afriky. Ale zatímco Francie postupuje ve spolupráci s Africkou Unií, Rusko za pomoci Súdánu uzavřelo tzv. Chartúmskou deklaraci o míru. Tuto dohodu, která mluví i o amnestii rebelů a čerpání minerálních zdrojů podepsali hlavní představitelé ozbrojených skupin v srpnu 2018 (The Ministry of Foreign Affaires of the Russian Federation 2018). Všeobecně se však v západních mediích mluví o tom, že Ruská federace uzavřela s africkými aktéry více dohod, ale nikdo moc netuší, o čem tyto dohody ve skutečnosti hovoří.

Tyto smělé kroky, spolu s dalšími menšími krůčky Ruské federace zastiňují mírové snahy AU a OSN. Je pravda, že Rusko má právo navázat obchodní a vojenské vztahy s kým se mu zlíbí, ale v rámci uklidnění konfliktu by mezinárodní organizace měly přistupovat k situaci jednotně a navzájem si nepodkopávat autoritu. Je možné, že předhánění se mezi Francií a Ruskem, kdo má SAR „více pod palcem“, akorát celou situaci zhorší a nepovede k žádnému řešení. Je třeba zvážit jaký je rozdíl mezi vnímáním Ruského vlivu a vlivu Francie, a to hlavně z pohledu obyvatel SAR. Francie ovlivňovala dění v zemi po desetiletí a otázka je, zda to přineslo pozitivní výsledky. A pokud ne, přinese pozitivní výsledky Rusko a jeho přičinění? Důležitým aspektem je závislost Středoafrické republiky na mezinárodních donorech. Finanční podpora ale během let kolísá. V některých obdobích skoro stagnuje, jindy jde o finanční injekce v rámci náhlé vlny humanitární pomoci. Tato nestabilita finanční pomoci situaci nepomáhá. Finance často nedokázaly být využity efektivně a rovnoměrně (All Africa 2018). V zájmu Středoafrické republiky by měly být více konzistentní mezinárodní vztahy. Jakmile se do vnitrostátního konfliktu vkládají třetí strany, měly by postupovat společně a se stejným cílem; tj. uklidnit a pomoci zlepšit situaci v dané zemi. To se ale nikdy nepodaří, pokud třetí strany budou sledovat své vlastní zájmy, či dokonce budou z konfliktu těžit, ať už doslova, nebo v přeneseném slova smyslu.

Prameny

Internetové zdroje:

1. Amnesty International. 2018. „CAR: Up to 100 civilians shot and burnt alive as UN peacekeepers leave posts in Alindao“. Dostupné na:https://www.amnesty.org/en/latest/news/2018/12/car-up-to-100-civilians-shot-and-burnt-alive-as-un-peacekeepers-leave-posts-in-alindao/ (25. 12. 2018)
2. Business Info. 2018. Dostupné na: https://www.businessinfo.cz/cs/clanky/stredoafricka-republika-vztahy-zeme-s-eu-18478.html (25. 12. 2018)
3. Central Intelligence Agency. 2018. The World Factbook. Dostupné na:https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ct.html (28. 12. 2018)
4. Kimberley process. 2017. Dostupné na: https://www.kimberleyprocess.com/en/central-african-republic-0#2017 (25. 12. 2018)
5. Evropská unie. 2018. Mission Factsheet: European Union Training Mission in Central African Republic (EUTM RCA). Dostupné na: https://cdn4-eeas.fpfis.tech.ec.europa.eu/cdn/farfuture/BZ54QEfJ5p9GQyiqAJ5YnnaCoIcJw_5LcuKao4-WoZA/mtime:1542626006/sites/eeas/files/181117_mission_factsheet_eutm_rca_sep18.pdf (28. 12. 2018)
6. Security Council Report. 2018. Central African Republic. Dostupné na: https://www.securitycouncilreport.org/chronology/central-african-republic.php (25. 12. 2018)
7. Stockholm International Peace Research Institute. 2018. „UN arms embargo on the Central African Republic“. Dostupné na:https://www.sipri.org/databases/embargoes/un_arms_embargoes/Central-African-Republic/un-arms-embargo-on-the-central-african-republic (28. 12. 2018)
8. The Jamestown foundation. 2018. „How Russia is Displacing the French in the Struggle for Influence in the Central African Republic“. Dostupné na:https://jamestown.org/program/how-russia-is-displacing-the-french-in-the-struggle-for-influence-in-the-central-african-republic/ (28. 12. 2018)
9. The Ministry of Foreign Affairs of the Russian Federation. 2017. Dostupné na: http://www.mid.ru/en/maps/cf/-/asset_publisher/obfEMxF2i9RB/content/id/2894441 (27. 12. 2018)
10. The Ministry of Foreign Affairs of the Russian Federation. 2018. Dostupné na: http://www.mid.ru/en/web/guest/maps/cf/-/asset_publisher/obfEMxF2i9RB/content/id/3334252 (27. 12. 2018)
11. 2018. „Répulique centrafricaine: Les clés pour comprendre la crise qui touche les enfants“. Dostupné na: https://www.unicef.fr/dossier/republique-centrafricaine-les-cles-pour-comprendre-la-crise-pour-les-enfants (25. 12. 2018)
12. United Nations Development Programme. 2018. Dostupné na: http://hdr.undp.org/en/composite/HDI (25. 12. 2018)
13. United Nations Peacekeeping. 2018. MINUSCA. Dostupné na: https://peacekeeping.un.org/en/mission/minusca (25. 12. 2018)
14. United Nations Security Council. 2018: 9. https://documents-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/N18/438/45/PDF/N1843845.pdf?OpenElement
15. United Nations. 2013. Security Council Resoulution 2127. Dostupné na: https://digitallibrary.un.org/record/761853/files/S_RES_2127%20%282013%29-EN.pdf (20. 12. 2018)

Noviny a časopisy online:

1. Al Jazeera. 2014. „Harvest of Fear: Examining the roots of Central African Republic’s Séléka rebel movement“. Dostupné na: http://projects.aljazeera.com/2014/car-transition/ (27. 12. 2018)
2. All Africa. 2018. Central African Republic: UNICEF Says Crisis Grossly Overlooked“. Dostupné na: https://allafrica.com/stories/201812030210.html (26. 12. 2018)
3. 2016. „France ends Sangaris military operation in CAR“. Dostupné na: https://www.bbc.com/news/world-africa-37823047 (25. 12. 2018)
4. France 24. 2018. „France’s Macron visits Chad amid Russian intervention fears in neighbouring CAR“. Dostupné na:https://www.france24.com/en/20181222-macron-chad-russia-interference-neighbouring-deby-central-african-republic-putin-france (26. 12. 2018)
5. Jeune Afrique. 2018b. „Centrafrique: Aide de 24 millions d’euros et livraison d’armes de la France“. Dostupné na: https://www.jeuneafrique.com/657464/politique/centrafrique-aide-de-24-millions-deuros-et-livraison-darmes-de-la-france/ (28. 12. 2018)
6. Jeune Afrique. 2018a. „Centrafrique: Qui est Firmin Ngrebada, l’homme du rapprochement Moscou-Bangui“. Dostupné na: https://www.jeuneafrique.com/556971/politique/centrafrique-qui-est-firmin-ngrebada-lhomme-du-rapprochement-moscou-bangui/ (1. 12. 2018)
7. La Croix. 2018. „Centrafrique, main basse de Moscou“. Dostupné na: https://www.la-croix.com/Monde/Afrique/Centrafrique-main-basse-Moscou-2018-10-03-1200973373 (25. 12. 2018)