Africký informační portál - Věcně o Africe

Mise EU v Africe: jednotnost francouzského zájmu a snah EU?

Publikováno: 11.12.2014

Afrika patří v současnosti mezi hlavní oblasti zájmu Evropské unie a můžeme poznamenat, že zdá se Afrika představuje oblast, kde Evropská unie testuje své schopnosti, co se týká zásahů tzv. out of area. Je otázkou jakou roli v tomto hraje Francie, pro kterou je Afrika důležitou zájmovou oblastí. Zdá se, že současné mise EU v Africe navíc jdou v souladu s proklamacemi z posledního summitu EU-Afrika z dubna letošního roku, kde se politické špičky dohodly, že právě bezpečnost je klíčovou součástí rozvoje Afriky. Mír a bezpečnost je mezi jinými jednou z hlavních součástí plánu spolupráce pro roky 2014-2017 (General Secretariat of Council 2014: 1-10). Nabízí se tak možnost, že EU může být do budoucna klíčovým bezpečnostním faktorem v Africe a misí EU tak bude možná přibývat. Jak ale v současnosti vypadají mise EU v Africe? A jakou roli hraje Francie?

Krátký exkurz do historie misí EU v Africe

V současnosti má Evropská unie v Africe celkem devět misí a z nich osm v subsaharské Africe. Polovina misí v subsaharské Africe je vojenského charakteru. V posledním roce EU zahájila celkem dvě mise: jednu civilní v Mali (EUCAP SAHEL MALI) a jednu vojenskou operaci ve Středoafrické republice (EUFOR RCA) (EEAS 2014). Obecně řečeno sledujeme od roku 2003 a tzv. euroatlantické roztržky po Druhé válce v Iráku výrazný nárůst akceschopnosti EU v oblasti SBOP a Afriky. Právě válka v Iráku tak pravděpodobně byla důležitým prvkem, který vedl ke stmelení SBOP (Závěšický 2007: 51).

Již druhá mise EU se odehrála v Africe. Mise ARTEMIS v Demokratické republice Kongo byla důležitým mezníkem nejen proto, že to byla první mise mimo Evropu, ale svými nároky a obtížností operace v tak vysoce konfliktní oblasti, jakou je DRK, představovala zatěžkávací test pro evropské síly. Celá mise působila pod mandátem RB OSN. Ten však byl v několika případech teritoriálně překročen. I přesto můžeme tuto misi považovat za úspěch, a to jak na straně situace v Kongu, tak co se týká potvrzení jednotného směru EU v této otázce (Závěšický 2007: 42-43). Od roku 2003 pak EU stihla již ukončit celkem devět misí. Tedy když připočteme i ty, které stále probíhají, tak se dostaneme na počet 18 misí v Africe za 11 let. I z charakteru posledních misí je vidět, jak důležitou oblastí se Afrika pro Evropu stala, vezmeme-li v potaz mise v tak exponovaných oblastech jakými je Mali a Středoafrická republika. V Mali se například civilní spolu s vojenskou misí podílí na obnovování pořádku, demokracie, legitimity a autority státu. Poskytuje podporu při humanitární pomoci a cvičí malijské bezpečnostní orgány (EEAS 2014).

Francie jako důležitý element

Ačkoli by se mise daly pravděpodobně vidět jako důležitá ukázka fungování SBOP, tak je také zásadní si položit otázku, jakou roli v tomto hrají zájmy jednotlivých států, a to hlavně zájmy Francie. O trvalosti francouzských zájmů svědčí i rozmístění vojáků Francie v Africe. Tři hlavní základny se nachází v Senegalu, Gabonu a Džibuti, kde se dohromady nachází více jak 3000 vojáků, což je více jak čtvrtinu francouzských vojáků trvale umístěných v zahraničí. Navíc z celkového počtu francouzských vojáků účastnících se misí v zahraničí je přes 75 % členy nějakého francouzského kontingentu v Africe, ať už v rámci francouzské mise či mise EU či OSN (Ministére de la Défense 2014).

Samozřejmě i dnes trvají blízké obchodní styky Francie a mnoha afrických zemí. Import Středoafrické republiky pochází například přibližně ze 17 % z Francie. Podobně i u Čadu tvoří dovoz z Francie kolem 19 % (Center for African Studies – UoI 2014). Je obecně známo, že francouzská Areva těží v Mali uran pro francouzské elektrárny. Lépe se samozřejmě obchoduje se stabilními zeměmi, kde nehrozí, že vám převrat či teroristické aktivity sníží zisky. Toto samozřejmě s koloniální minulostí, která Francii vede k pozici „četníka“ v afrických záležitostech, a její obecně vůdčí rolí v EU, předurčuje k postavení toho, kdo bude v čele misí EU v Africe. Například v již vícekrát zmíněném Mali by Francie pravděpodobně byla dlouhodobě přítomna i bez mise EU. I když se samozřejmě nabízí otázka udržitelnosti dlouhodobé mise pouze Francií. Můžeme se ptát, zda Francie opustila bilaterální politiku svých zájmů vůči Africe ve prospěch multilaterálních zájmů EU. Konečně je to právě Francie, která témata nestabilní Afriky přináší do vysoké politiky EU.

Co přinese budoucnost

Můžeme poznamenat, že mise EU v Africe se zdají být jednou z nejúspěšnějších politik EU. Je však otázkou, do jaké míry je toto způsobeno právě jen komplementaritou zájmů Francie, která má zároveň i kapacity, a Evropské unie, která se chce po roce 2003 profilovat jako jednotná mocnost. K tomu zdá se Afrika výhodně slouží. Naplňuje totiž jak francouzské zájmy, tak snahu EU ve směru další integrace a profilování se jako protiváhy k USA, Číně a Rusku.

Navíc když k tomuto připočteme roli událostí na Ukrajině, která dělá ze surovinové závislosti EU na Rusku nebezpečnou hru, tak se Afrika, vzhledem ke své surovinové základně může pro EU stát důležitým partnerem. Partnerem, kde Evropská unie bude chtít stabilitu, která ji poskytne obchodní jistotu a surovinové zdroje. V takové situaci pak můžeme být v budoucnosti svědky ještě větší přítomnosti misí EU v Africe. Nejen africké diamanty, vzácné materiály či uran, ale možná právě africká ropa a zemní plyn mohou do budoucna představovat klíčovou složku evropské surovinové bezpečnosti. Otázkou je, co z toho může mít Afrika? Může to být právě stabilita, kterou by mohly přinést mise EU pod mandátem RB OSN, na pozvání jednotlivých států či ve spolupráci s AU, ECOWAS či SADC? Toto je samozřejmě velmi citlivá otázka vzhledem k problematice imperialismu a neokolonialismu.

Velmi v tomto bude hrát roli akceschopnost a možnosti Francie. Ta představuje hlavní sílu evropských snah v Africe a bez ní by byly tyto mise pravděpodobně nepředstavitelné. Je tedy otázkou, jak dlouho bude trvat jednotnost zájmů Francie a celé EU. Pokud tomu bude dlouho, tak se do budoucna můžeme dočkat trendu, kdy se Evropská unie bude snažit představovat stabilizační faktor v Africe a možná tak i naplnit proklamace ze summitů EU-Afrika.

Zdroje

Center for African Studies – UoI. http://www.afrst.illinois.edu/.

EEAS. http://eeas.europa.eu.

General Secretariat of the Council. 2014. DECLARATION, 4th EU-AFRICA SUMMIT, BRUSSELS, 2014. Brusel: General Secretariat of the Council – Press Office. http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/en/ec/142096.pdf (22. 11. 2014).

Ministére de la Défense. http://www.defense.gouv.fr/.

Závěšický, Jan. 2007. „Ambice a schopnosti Evropské unie. Analýza vojenských operací na podporu míru.“ Mezinárodní vztahy 42, č. 2, 31–59.

Autor: Martin Schmiedl


file not found1223