Na počátku letošního prosince USA informovaly o obnovení své ,trvalé diplomatické přítomnosti‘ v Somálsku. Ministerstvo zahraničí Spojených států tento krok zdůvodňuje zájmem o další rozvoj stability, demokracie a hospodářského pokroku v zájmu obou států. Znamená to pro Somálsko reálnou naději na blížící se konec krize, nebo si USA chtějí pouze upevnit svou pozici v Rohu Afriky?

Na počátku letošního prosince USA informovaly o obnovení své ,trvalé diplomatické přítomnosti‘ v Somálsku. Ministerstvo zahraničí Spojených států tento krok zdůvodňuje zájmem o další rozvoj stability, demokracie a hospodářského pokroku v zájmu obou států. Znamená to pro Somálsko reálnou naději na blížící se konec krize, nebo si USA chtějí pouze upevnit svou pozici v Rohu Afriky?

Co se stalo? Somálsko bylo jednou z mála zemí, kde se při dekolonizaci spojily oblasti různých mocností v jeden stát, konkrétně Britské a Italské Somálsko vytvořily v roce 1960 Sjednocenou republiku Somálsko. Francouzské Somálsko zůstalo nadále pod nadvládou Francie a později z něj vzniklo Džibouti. V roce 1969 se rychlým vojenským převratem k moci dostal brigádní generál Siyad Barré, jenž se okamžitě přiklonil k politice Sovětského svazu a v zemi nastolil marxistickou diktaturu.

Celý Roh Afriky je označován jako jedna z nejnestabilnějších a nejzdevastovanějších oblastí na světě. V historii zde hraje velmi významnou roli rok 1991. V sousední Etiopii byl za podpory USA svržen diktátor Mengistu Haile Mariam a oddělila se Eritrea. V tento rok také v Mogadišu již naplno propukla dlouho eskalující občanská válka. Proti prezidentovi vystoupil klan Habar Gedir a donutil Barrého k ústupu, ten se ještě pokoušel zemi převzít, ale to se mu nepodařilo a přispívalo to k fragmentaci klanově heterogenního Somálska. Roku 1991 velká část bývalého britského území vyhlásila samostatnou republiku Somaliland. Tento státní útvar je považován za nejlépe fungující celek na oficiálním území, avšak nikdy nebyl mezinárodně uznán. O to se později v 90. letech bezúspěšně pokusil také Puntland a další klanová uskupení.

V Somálsku kvůli válce mezi kmeny a upadající infrastruktuře propukl nebývale rozsáhlý hladomor a státní instituce zkolabovaly. Rada bezpečnosti OSN v tomto případě jednala poměrně rychle, v dubnu následujícího roku ustavila operaci UNOSOM, jenž měla za úkol dohlížet na příměří v Mogadišu a chránit dodávky humanitární pomoci a jejich distribuci. Pozorovatelé velmi záhy nestačily na somálské kmeny vyzbrojené z období studené války a mise byla doplněna vojenskými jednotkami.

OSN se snažilo situaci řešit ještě pomocí operace UNITAF s více vojáky a podporou ze strany USA, na jejím účelu se ale americká vláda s OSN nemohla shodnout a operace byla ukončena. Spojené státy se rozhodly v 90. letech minulého století svůj zájem v Africe rozdělit do čtyř pilířů: rozvojové pomoci, problematiky HIV a AIDS, dodržování lidských práv a demokratizace států a mírových misí. Po konci studené války však značně utlumily veškeré působení v africké oblasti. Až vlna globálního terorismu, která se vzedmula po 11. září 2001, USA donutila obrátit svou pozornost i tímto směrem a opět se více angažovat v záležitostech černého kontinentu.

Zbytek světa včetně Afriky začal velmi silně vnímat hegemonní roli Spojených států v mezinárodních vztazích. Propukal nespočet náboženských a etnických konfliktů a násilí zapříčiněné křivdami a jejich pomstou. Kolaps Somálska společně s nesčetnými konflikty ve všech částech Afriky přispěly k její celkové politické nestabilitě i 40 let po dekolonizaci. USA se již před 11. zářím obávaly možných teroristických skupin mezi muslimy v Africe, ve světle těchto událostí již ale nechtěly náboženské střety zanedbávat. Spojené státy se především po zvolení G. W. Bushe soustředily na výcvik jednotek schopných vycvičit vojsko v afrických podmínkách. Roh Afriky má dlouhodobě velmi strategickou polohu díky poloze vzhledem k Perskému zálivu a těžbě ropy. USA soustředily svůj zájem na Etiopii a Džibutsko. Občanská válka v Somálsku tak byla hrozbou. Somálskou situaci komplikovaly sousední státy podporující různé klany a neschopnost OSN a USA domluvit se na společném postupu vyústila v intervenci Etiopie podporovanou Spojenými státy.

Amerika vidí hrozbu tvorby teroristických skupin v každém rozpadlém státu Afriky, což ale zakládá na náboženských konfliktech. Je pravdou, že náboženství je velice často na africkém kontinentu jednou z hlavních příčin konfliktů, ale konkrétně Somálsko je velice homogenní stát s jednou z největších etnických a náboženských skupin obyvatel v Africe. Problém způsobují rozdílné kmeny, které neuznávají nadřazenou autoritu uměle vytvořeného státu a jeho hranic. Somálci pouze nechtějí centrální autoritu, která je pro ně nepodstatná.

V Africe a dalších chudých oblastech s vysokou korupcí se tradičně ekonomický vývoj těžko měří na HDP a podobných ukazatelích, proto se i USA v posledních letech zaměřují na úroveň ochodu, služeb a průmyslu. V určitých oblastech Somálska, označovaném za jeden z příkladů absolutního selhání státu, obchod a export už vzkvétá. Části země pod tradičním uspořádáním kmenových a náboženských autorit fungují včetně administrativy a politického obce a tradičně silných afrických oblastech obchodu dosahují i lepších výsledků, než tomu bylo před rozpadem státu.

V září tohoto roku Světová banka poprvé po 30 letech schválila přímou finanční pomoc Somálsku a to ve výši 80 milionů dolarů. Byl právě tento krok podnětem pro Spojené státy znovu trvale otevřít své velvyslanectví v Mogadišu? Ministerstvo tvrdí, že: „Tato historická událost odráží pokrok Somálska v posledních letech a je dalším krokem k formalizaci diplomatické angažovanosti USA v Mogadišu a náš návrat demonstruje závazek Spojených států dále rozvíjet stabilitu, demokracii a hospodářský rozvoj, které jsou v zájmu obou národů.“

Není to spíše symbolický krok světové velmoci, která chce i nadále kontrolovat strategicky významné území?

Prameny a literatura
CIA The World Factbook. Somalia. Dostupné na: www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/so (28. 12. 2018)
Klíma, Jan. 2012. Dějiny Afriky: vývoj kontinentu, regionů a států. Praha: NLN, 688 s. ISBN 978-80-7422-189-7.
Kraxberger, Brennan M. 2005. „The United States and Africa: Shifting Geopolitics in an ,Age of Terror‘.“ Africa Today. Volume 52. č. 1, s. 47–68.
Kváča, Vladimír. 2003. „Politická nestabilita v Africe, 1960–2000.“ Mezinárodní vztahy, č. 4, s. 47–73.
Mohammed, Ommar. Reuters. 2018. U.S. renews ‚permanent diplomatic presence‘  in Somalia. Dostupné na: https://af.reuters.com/article/worldNews/idAFKBN1O40H4 (28. 12. 2018)
Nekola, Martin. 2015. Diktátoři černého kontinentu. Praha: Libri 1. vydání, s. 129–136. ISBN 978-80-7277-537-8.
Nyang, Sulayman S. 2005. „US-Africa Relations over the Last Century: An African Perspective.“ Social Research. Vol. 72. č. 4, p. 913–934.
Tase, Peter. 2013. „Terrorism, War and Conflict, an analysis into the Horn of Africa. Al Shabaab in Somalia; US and UN efforts to reduce violence.“ Academicus: International Scientific Journal. č. 7, s. 27–35.
Urbanovská, Jana. 2008. „Operace OSN na udržení míru v Africe po skončení studené války – předpoklady úspěchu.“ Mezinárodní vztahy, č. 3, s. 22–46.
von Hippel, Karin. 1998. „Kolaps státu a budování státu – jiný pohled na Somálsko.“ Mezinárodní vztahy, č. 4, s. 82–90.
Záhořík, Jan. 2010. Subsaharská Afrika a světové mocnosti v éře globalizace. Praha: NLN  1. vydání, s. 55–65. ISBN 978-80-7422-021-0