Africký informační portál - Věcně o Africe

Pálení zabavené slonoviny jako boj proti pytláctví?

Publikováno: 8.5.2016

Minulý týden mě překvapila zpráva o pálení historicky největšího množství slonoviny, kterou keňská vláda zabavila místním pytlákům. Zprvu mě tato zpráva, asi tak jako každého, dosti zarazila. Jak je přeci možné, že stát chce bojovat proti nelegálnímu lovu této ohrožené zvěři cestou, kdy zneškodní již nenávratně poškozenou trofej živočicha, který byl krutě zmasakrován a svého druhu je dozajista jedním z posledních? O to víc mě celá tato kauza ohromila, když jsem se dozvěděla, že se akce pálení slonoviny bude účastnit i ředitel naší královodvorské ZOO. Může být tedy toto jednání jakýmsi symbolem a upozorněním pro lovce, že se dopouští ohavného činu a že východisko z celé situace kolem pytláctví v Africe je stejně nemožné, nebo si státy „černého kontinentu“ již neví rady a dostávají se tak sami do velkého ekonomického, ale především ekologického problému?

Pytláctví bylo, je a bude. Co na to Afrika, co na to svět? 

Samotné pytláctví není ve světě žádnou novinkou. Zatímco ve středověku plnilo funkci jakéhosi sociálního rázu, dnes plní funkci spíše ekonomickou. Již za Marie Terezie bylo pytláctví krutě trestáno nucenými pracemi a po její smrti, kdy se ujal vlády její syn, císař Josef II., bylo v habsburských zemích povoleno pytláka dokonce i zastřelit. Lovecký řád plně určoval rozdíly mezi myslivostí a nelegálním lovem zvěře. Ten, kdo se neúčastnil honu, byl ve šlechtě společensky nepřijatelný. Oproti současné době, kdy jsou zvířata krutě zmasakrována a mnohdy i ponechána na pospas, byl kult celé věci v té době na výši. Dnes to vše kvůli adrenalinu a sobeckému pocitu zvítězit nad statných zvířetem nebo přinejhorším kvůli snížení charakteru a touze po penězích.

Nelegální lov zvěře se nedá vymýtit ze dne na den. Asi stejně tak podobně jako u každého globálního problému, je řešení této otázky zdlouhavé a vždy ne úplně konečné. Pytláctví je ale v Africe velmi aktuální. Nejenže má dopad na finanční situaci, kvůli které způsobuje peněžní nerovnováhu, ale především největší tlak je vyvinutý na samotnou přírodu. Podle statistik se v posledních deseti letech snížila populace slonů pralesních o neuvěřitelných 62 %. Každým dnem tak umírá zhruba 100 slonů a 30 tisíc z nich je ročně uloveno pouze pro své kly. Tito chobotnatci byli dříve považováni za poddruh slona afrického. Dnes už tomu tak není, protože z analýzy DNA získané právě z nelegálně ulovené slonoviny se přišlo na to, že jsou tito jedinci druhem samostatným. Slon pralesní je dokonce menší než slon africký, má tmavší kůži, delší dolní čelist, zaoblenější uši a chobot více osrstěný. Navíc se dnes už oba druhy spolu nekříží. Počty exemplářů ostatních afrických zvířat jsou také alarmující a v posledních letech enormně ubývají. Nosorožce tuponosého neboli bílého, z podřádu severních, jsou na světě dokonce už jen tři kusy.

Pro hrstku dolarů… 

Ekonomický koloběh pytláctví je naprosto jednoduchý. Mezinárodní gangy využívají chudoby a bezmoci domorodců, kterým za poměrně jednoduchou práci naslibují peníze, o kterých se jim ani nesnilo. V podstatě jde však o pouhou lichvu. Jak jednoduché, že? Tamní zprostředkovatelé zajistí tyto lovce, kteří dobře znají terén a ví, kde se zvíře pohybuje. Primitivními nástroji živočicha umučí a vezmou si z něho pouze to nejcennější – jeho kly či rohy. Ty se pak dostávají do rukou pašerákům, kteří provedou mezinárodní transport na nelegální trh s chráněnými živočichy. Podle statistik jeho obrat činí až 20 miliard dolarů ročně. Největším odběratelem slonoviny a rohoviny je samozřejmě Čína. Ta se snaží o zpřísnění zákona o dovozu, ale buďme realističtí, světu vládne byznys.

tusks

Zdroj: www.green.blogs.nytimes.com

Poptávka po slonovině v poslední době ještě více narůstá. Čím méně je na světě těchto živočišných exemplářů, tím více jsou překupníci ochotni zaplatit. Fenoménem je také čínská tradiční medicína, která se vyrábí z rozdrolené rohoviny a nemocní jsou za ní ochotni zaplatit i milion dolarů. Žádné lékařské účinky však nikdy nebyly dokázány. Podle statistik se na cílovém černém trhu v Asii nosorožčí roh prodává za 60 tisíc dolarů, což je více jak milion korun. Slonovina se k výrobě zázračných medicín však nepoužívá, oblíbená je především jako dekorace nebo rituální předmět (na voodoo trhu v hlavní městě Toga Lomé se prodávají i další šamanské propriety jako například sušené opičí hlavy). Slonovina se prodává za 2 500 dolarů za kilo (asi 50 tisíc korun), pytlák za svou práci dostane asi 100 dolarů za kilo slonoviny, v přepočtu pouhé 2 000 Kč.

Každému dopadenému hrozí v Číně i trest smrti (zde se jedná především o vybíjení pand), v Africe však toto nejvyšší odsouzení ještě neplatí.  Ve zdejších zemích totiž mnohdy vládne korupce, a tak často nejsou ani pytláci, pašeráci nebo šéfové zločineckých sítí vůbec nikdy odsouzeni pro nedostatek informací, anebo se jejich rozsudek neustále odročuje. Faktem totiž je, že obchodem se slonovinou a rohovinou jsou financovány tamější kriminální gangy a teroristické organizace, jako je například Al Shabaab či Boko Haram.

Untitled 1

Zdroj: www.saveafricananimals.org

Pytláci většinou loví až po setmění, a proto se i některé nevládní organizace rozhodly investovat do zařízení pro noční vidění. Některé národní parky nebo přírodní rezervace, například v Tanzánii či Zimbabwe, neopomínají ani na místní, kteří by svou chudobu mohli řešit právě pytláctvím. Snaží se je tak zaměstnávat jako hlídače a pomocí mnohým vzdělávacích projektů školit, aby se současná kritická situace ještě více neprohlubovala.

Na druhé straně je ale fakt narůstající lovecké turistiky. Statistiky uvádí, že je často jediným zdrojem obživy domorodých farmářů a přináší do státní pokladny nemalé peníze. Tyto akce dost neotřele propaguje i česká lovkyně Michaela Fialová, která se fotí u každého svého úlovku. Minulý rok tak pohoršila i mnohé aktivisty v diskuzi na Mendelově univerzitě.

Symbol demonstrace, který nahání hrůzu, ale ne bezmoc 

Screenshot-2016-05-01-00.52.26-600x327

Zdroj: www.svobodneforum.cz

A tak jako většina Čechů pálila minulou sobotu 30. dubna čarodějnice, tak se v hlavním keňském městě Nairobi spálilo již zmíněné historicky největší množství zabavené slonoviny (105 tun) a rohoviny (přibližně tuna). Kly a rohy byly navršeny do dvanácti hranic, které hořely asi 48 hodin. Oheň zapálil keňský prezident Uhuru Kenyattam, jeho gabonský protějšek Ali Bongo Ondimba a taktéž ugandský prezident Yoweri Museveni. Na tuto ceremonii, která se konala na pokraji Národního parku Nairobi, byli pozvánu i významné osobnosti společenského života, jako například Leonardo DiCaprio, Elton John, nebo známý režisér BBC dokumentů o přírodě David Attenborough. Pozván byl i český velvyslanec v Keni Pavel Řezáč a Přemysl Rabas, ředitel ZOO Dvůr Králové, který se významně podílí na ochraně nosorožců v Africe.

Tento dramatický krok má však dvě strany pohledu. Zastánci ekologie tvrdí, že pálení tohoto rekordního množství slonoviny, má ještě horší dopad na přírodu, než které bylo dosud vykonáno. Ekonomové zase tvrdí, že pokud by zabavené množství prodali, celá kauza by byla bezpředmětná a vše by pobízelo k ještě většímu nárůstu nelegálního prodeje. Pálení slonoviny či rohoviny však není žádnou novinkou. Zásoby slonoviny v historii veřejně spálily i USA, Francie, Belgie, Čína, Filipíny či Spojené arabské emiráty. V roce 2014 je poprvé zneškodnila i naše ZOO ve Dvoře Králové. Tento rok však celý ceremoniál ve Dvoře nesl i jakési symbolické gesto, a to před 17. konferencí členských zemí úmluvy CITES, která se bude konat v září v Johannesburgu. Na ní se očekává snaha o prohloubení souhlasu ke zpřísnění obchodu s nosorožčími rohy a slonovinou.

Do řešení celé této problematiky se můžete zapojit i vy. Existuje spousta nadací, které přispívají na pomoc slonům i nosorožcům. Já jsem například podpořila projekt Relate koupí ručně vyráběného náramku v Africe. Nemusíte však pomáhat pouze finančně. Tato kauza je samozřejmě stále aktuální a po celý rok probíhají demonstrace, sepisování petic či diskuze o vybíjení ohrožených živočichů po celém světě. Nebuďme tedy lhostejní, vždyť i my jsme součástí přírody.

Na závěr chci poděkovat panu Arthuru F. Sniegonovi ze Save Elephants za shlédnutí mého článku, upřímnou korekci, ale především za jeho prospěšnou práci v boji proti vymírání zvířat ve střední Africe.


file not found1223