Drancování a následný vývoz nerostného bohatství představuje smutně známý fakt lidské existence v Kongu nejméně už od koloniálních dob. Tento problém je i v ČR poměrně široce známý, již méně se ale ví o jeho skutečném rozsahu a tím méně o přesahu, který má do mezinárodních vztahů. Životní podmínky lidí v oblasti a celkové plundrování nejen rozsáhlých nalezišť zlata, diamantů, wolframu, kasiteritu a koltanu jsou pravděpodobně v současnosti nejhorším příkladem této praxe na světě. Místní ozbrojené skupiny, kterých je dle odhadů kolem 500, kromě toho že sledují vlastní cíle, jsou právě využívány okolními zeměmi k rozšiřování svého vlivu a získání přístupu k ziskům plynoucím z nerostných surovin. Místního chaosu využívají hlavně blízká Rwanda a Uganda, které konflikt přiživují, protože jim tento obchod pomáhá živit domácí ekonomiku. Ironickým faktem je, že jsou potom za ekonomický výkon oslavovány a dávány za vzor ostatním. Pokračování konfliktu a s ním spojené plundrování je potom v jejich zájmu nejen kvůli penězům ale i prestiži.

Pozadí situace

Počátky této neutěšené situace sahají až do předkoloniálních dob, kdy se položily základy místního konfliktu. Pozdější koloniální politika i přístup, jaký k provincii a jeho obyvatelům měla Demokratická republika Kongo/Zair od doby nezávislosti k jeho zmírnění nijak nepřispěla. Aktuální stav potom má své kořeny minimálně v době Konžských válek, jež byly odstartovány genocidou ve Rwandě. Hutuské milice se na útěku po porážce ve Rwandě uchýlili do Konga, kam je následoval rwandský vůdce Tutsijů Paul Kagame se svou armádou. Tyto milice se v tehdejším Zairu dočkaly podpory od vlády, a tak rwandská intervence vedla až ke svržení vládce Mobutua Sese Seko a jeho nahrazení Laurentem-Désiré Kabilou, který byl spojencem Paula Kagameho. Je historickou ironií, že přes tuto pomoc k dosažení vlády, se Kabila obrátil proti svému bývalému spojenci a začal ve východním Kongu podporovat Hutuy. Tímto se ustavily předpoklady pro uvíznutí situace na mrtvém bodě, kdy pro vládce Rwandy i Ugandy, které ve válce postupovaly spolu, je větším přínosem než uklidnění situace a tím i zmenšení vlivu, které přes hranici mají.

Říkat, že vztahy mezi Demokratickou republikou Kongo a jeho sousedy tímto trpí by bylo hrubým podceněním situace. Fakt, že Rwanda i Uganda obchodují s místními ozbrojenci, kteří díky tomu mají peníze na nákup zbraní, bude trvalým trnem v oku bránícím narovnání vztahů se sousedy jakékoli vládě v Kinshase. Jelikož jí sousedi takto znesnadňují, ne-li přímo znemožňují uplatnit svou moc v této hlavnímu městu vzdálené provincii. Nemluvě o nesmírném nerostném bohatství, které se v regionu vyskytuje, a zisky z nichž se díky těmto obchodům nedostanou do Kinshasy, ale končí v Kampale či Kigali.

Spěje situace k otevřené válce?

K výbušnosti celé situace v posledních letech i výrazně přispívá neoblíbenost prezidenta DRC Josepha Kabily, který nastoupil na pozici prezidenta po atentátu na jeho otce v roce 2001, a odsouvání řádných voleb po skončení jeho posledního možného mandátu v roce 2016. Jak přesně se vyvine situace po těchto volbách, jež byly nakonec po mnoha odkladech uspořádány 30. prosince loňského roku, je v tuto chvíli nejasné. Nepopiratelné nicméně je, že v únoru 2018 došlo na konžsko-rwandských hranicích k incidentu, při kterém došlo k palbě. Dle konžských zdrojů rwandští vojáci překročili hranice do Konga přibližně o 100 metrů, kde po sobě poté vojáci obou zemí začali střílet. Konžští vojáci považovali rwandskou stranu za bývalé členy milice M23, z jejíhož financování je podezřívána Rwanda. Tento incident sice netrval dlouho, protože se podařilo navázat spojení mezi vládami a zařídilo se ukončení palby. Nicméně je lehce představitelné vzhledem k nevraživosti mezi zeměmi i osobními antipatiemi jejich vůdců, že tento typ incidentů má potenciál eskalovat. Obzvláště připomene-li si obrovské zisky, které skýtá místní nerostné bohatství.

Výhled do budoucna

Situace je tedy nadmíru komplikovaná a mnohými je považovaná dokonce za neřešitelnou. Možným řešením se zdá práce na regionální, celostátní i mezinárodní úrovni. Nicméně bez toho, aby centrální vláda v Kinshase, začala být považována za legitimní a legální je pozitivní posun vyloučen. První krok na této cestě je zveřejnění výsledku loňských voleb a hlavně jeho přijetí.

Nezajistí to vládě legitimitu, k té povede ještě dlouhá cesta postupného rozvoje, ale ukončí to alespoň nynější stav a poskytne nové vládě legalitu. Už jen to ji postaví do lepší pozice k řešení mnohých ‎konžských problémů, než v jaké je nyní prezident Joseph Kabila. Vzhledem ke vzdálenosti, která hlavní město od východní ho Konga dělí je jasné, že budování státu a posilování státní správy bude postupovat od západu a než dosáhne legitimity a monopolu síly ve východní části země, tak to potrvá minimálně roky, spíše desetiletí. Nicméně v případě, že konžští vůdci nastoupí na tuto cestu, by to mohlo vést k rozřešení konfliktu s Rwandou a Ugandou, které jinak budou nakloněné přes hranici nadále podporovat místní vůdce a těžit z výnosného obchodu. Těžko se dá předpokládat, že bude Rwanda i Uganda chtít narovnat vztahy za předpokladu, že se v DRC nic nemění, ale v případě pozitivního vývoje by se jim naskytli nové možnosti, které nabízejí i značné výhody. V první řadě by uklidnění v Kongu snížilo či zcela eliminovalo hrozbu rozšíření násilí do sousedních zemí, které vždy hrozí. A v druhé řadě je dokázáno, že normální obchod a společná regionální prosperita přináší měřitelný užitek všem zúčastněným, který přesahuje zisky, které dnes jednostranně získávají nelegálně plundrováním nerostných ložisek. I když je pokračování situace pravděpodobné, tak vidím v tom, že spolupráce přináší větší užitek, v dlouhodobé perspektivě naději.

Zdroje:

1. Klíma, Jan. 2012. Dějiny Afriky, Praha: Nakladatelství Lidové Noviny

2. Muraya, Joyce a Ahere, John. Perpetuation of instability in the Democratic Republic of the Congo: When the Kivus sneeze, Kinshasa catches a cold, https://journals.co.za/content/accordo/2014/1/EJC161806

3. Stearns, J., North Kivu: The Background to conflict of eastern Congo, https://www.refworld.org/pdfid/51d3d5f04.pdf

Web:

BBC. www.bbc.com

Guardian. www.theguardian.com

CIA. www.cia.gov

CNN. www.edition.cnn.com