Zdroj: Wikimedia Commons

Se svými 6 825 kilometry toku je Nil po Amazonce druhou nejdelší řekou na světě. Na jeho vodě je závislých přibližně 180 milionů lidí. V celém povodí ale žije 370 milionů obyvatel Rwandy, Burundi, Demokratické republiky Kongo, Tanzanie, Ugandy, Jižního Súdánu, Eritreje, Keni, Etiopie, Súdánu, a Egypta. A právě mezi posledními třemi jmenovanými vzbudila vášnivou diskuzi výstavba etiopské přehrady Grand Ethiopian Renaissance Dam (GERD) na Modrém Nilu.

Megaprojekt výstavby přehrady za asi 4,8 miliardy dolarů byl spuštěn v roce 2011 nedaleko súdánských hranic. Od jeho dokončení a uvedení v provoz si Etiopie slibuje růst ekonomiky a lepší energetickou soběstačnost, kdy má přehrada vyrábět 6 000 megawattů elektrické energie (dvojnásobek současné etiopské výroby energie). Navíc má zadržovat až 63 miliard krychlových metrů vody. Zadržování a distribuce vody Modrého Nilu, který se v súdánském Chartúmu setkává s Bílým Nilem a společně dále vytváří hlavní Nil, vzbudila rozruch a protest představitelů po proudu ležících zemí.

Právo na vodu a její využívání

Výstavba vodních děl je v případě Nilu velmi citlivým tématem. Jeho povodí prostupuje jedenácti státy, přitom žádný z nich nemá plnou kontrolu nad vodohospodářskými záměry států ležících po proudu před ním. Výjimku tvoří koloniální Dohoda o vodách Nilu z roku 1929 a Dohoda o úplném využití vod Nilu z roku 1959. Na jejich základě připadly Egytpu a Súdánu výlučná práva k užívání řeky a rozhodování o všem, co by ji mohlo ovlivnit. Podle smluv náleželo Egyptu 66 procent vody, Súdánu 22 procent. Zbylých 12 procent zahrnoval odpar. Egyptu bylo navíc přiděleno právo veta nad všemi vodohospodářskými projekty v zemích ležících po proudu nad ním. Etiopii, na jejímž území Modrý Nil (známý v zemi jako Abbay) pramení, nebyla přidělena žádná práva, přitom právě tento pramen přivádí do hlavního Nilu většinu vody.

V novodobé historii to není poprvé, kdy se Egypt postavil proti vodohospodářským plánům některé ze zemích ležící na Nilu. Poté, co Súdán získal v roce 1956 nezávislost, súdánský první premiér Ismail al-Azhari vyzval k revidování dřívějších smluv s Egyptem a postavil se proti výstavbě Velké Asuánské přehrady. Na to Egypt odpověděl odvoláním podpory výstavby súdánské Roseireské přehrady na Modrém Nilu. Nakonec obě země uzavřely Dohodu o úplném využití Nilu. V roce 1970 pak Egypt pohrozil Etiopii válkou, pokud neodstoupí od plánů výstavby přehrady na jezeře Tana na Modrém Nilu. V roce 1979 bylo v Súdánu k ochraně a zajištění toku Modrého Nilu umístěno 50 tisíc egyptských vojáků. Když v 90. letech Etiopie oznámila záměr vybudovat hráze na nejpřínosnějším nilském přítoku, Egypt úspěšně zablokoval půjčku Africké rozvojové banky na výstavbu takových hrází.

Vojenská agrese a diplomatické dohody

Ohlášení výstavby první z několika plánovaných přehrad na etiopském území způsobilo v roce 2011 eskalaci vztahů mezi Egyptem, Súdánem, které stále uplatňovaly svá absolutní práva na využití vod Nilu, a Etiopií. V září a říjnu 2012 byly zveřejněny informace o případné tajné dohodě mezi Egyptem a Súdánem o letecké základně v oblasti Dárfúr, která by mohla být využita k útoku na hlavní etiopskou přehradu ve výstavbě. Egypt ale následně popřel, že by existovala jakákoliv dohoda o využití súdánského území k zahájení leteckých útoků na GERD, pokud by současně probíhající diplomatické vyjednávání mezi státy selhalo. Obvinění vzniklo na základě interního emailu z roku 2010, zveřejněného agenturou WikiLeaks.

V roce 2013 k rozrušení egyptských zástupců přispělo i zjištění, že Etiopie přistoupila k odklonění toku Modrého Nilu. I přes ujištění Etiopie, že i po odklonění bude řeka následovat svůj přirozený tok, egyptští politici v čele z prezidentem Muhammadem Mursím v médiích otevřeně promluvily o možnosti vojenského zásahu proti Etiopii. Tu ale podpořilo pět dalších zemí povodí Nilu – Burundi, Rwanda, Tanzanie, Uganda a Keňa.

Etiopský parlament téhož roku ratifikoval spornou Dohodu o spolupráci mezi zeměmi Nilského povodí (také Dohoda z Entebbe; CFA), která by nahradila koloniální a post-koloniální dohody o rozdělení vlastnických práv na Nil. Obsahem této dohody byl například požadavek spolupráce států povodí na udržitelné vodní bezpečnosti a dostupnosti vody. Tento odstavec ale nesplňoval požadavek Egypta a Súdánu na zachování jejich stávajících práv smluvním dodatkem. Důvodem požadavku připojení takového dodatku mělo být potvrzení státu, že nepříznivě neovlivní bezpečnost vody a současná užití a práva jakéhokoliv státu povodí. Ostatní státy však toto odmítly s tvrzením, že by se jednalo o popření základního principu spravedlivého a rozumného využití vod.

Podepsání CFA nakonec pomohl rozpad Súdánu v roce 2012. V roce 2013, tedy ten samý rok, kdy ji etiopský parlament ratifikoval a spolu s ním i Rwanda a Tanzanie, se Jižní Súdán i Súdán přidaly na stranu výstavby přehrady. Po patnácti měsících súdánský počin neochotně následoval i Egypt.

V březnu 2015 země sporu v zastoupení svých čelních představitelů uzavřely Dohodu o prohlášení o zásadách GERD (The Declaration of Principles). Za Egypt smlouvu podepsal prezident Abd al-Fattáh as-Sísí, za Súdán prezident Umar al-Bašír a za Etiopii její premiér Hailemariam Desalegn. Všichni tři představitelé poprvé společně vyhlásili význam Nilu jako zdroje živobytí a významného zdroje pro rozvoj Egypta, Súdánu i Etiopie.

Obavy přetrvávají

I přes mírové ukončení mezinárodního sporu v Egyptě převládají obavy z dopadů spuštění přehrady na přítok Nilu a jeho průtok, na kterém je země existenčně závislá (voda z Nilu tvoří 90 procent užívané vody v zemi). Prezident Sísí opakovaně uvedl, že přehrada zůstává zdrojem znepokojení. 8. listopadu 2017 při tiskové konferenci v Šarm aš-Šajchu prohlásil: „Vidíme pozitivně vývojové potřeby našich přátel a bratrů v Etiopii.“ A následně dodal: „Jsme schopni bránit národní bezpečnost a voda je pro nás otázkou národní bezpečnosti.“ Egyptská vláda veřejně vyloučila vojenskou akci, ale nezveřejnila ani další postup země ve vztahu ke stavbě přehrady.

Obavy netlumí ani prohlášení etiopského premiéra o tom, že přehrada nezpůsobí žádné škody zemím po proudu a že bude zachován stávající průtok. K uklidnění situace měla přispět i nezávislá studie o dopadech přehrady na Súdán a Egypt. Ač měla být hotova v roce 2016, její výsledky dodnes nejsou známy.

Faktem je, že od 70. let egyptské roční zásoby vody na obyvatele klesly o více než polovinu. Celkový počet obnovitelných zdrojů vody v zemi se odhaduje na 706 metrů krychlových na jednoho obyvatele, což už je ovšem považováno za stav „vodní chudoby.“ Do roku 2025 by navíc číslo mohlo klesnout až na 550 metrů krychlových. Před zhoršujícím se životním prostředí, ubývaní vodních zdrojů a zasolování půdy vlivem užívání dostupných levných hnojiv v Egyptě varuje i OSN. I z těchto důvodů se Egypt bojí, že Etiopie nevyužije Modrý Nil pouze pro výrobu energie, ale také k zavlažování. To ale odmítají i odborníci například z Massachusettského institutu technologie, kteří tvrdí, že zavlažovat zemi touto vodou nemá pro Etiopii žádný technologický ani ekonomický význam, protože by bylo nutné vodu čerpat zpět po proudu. Jistým problémem by mohl být požadavek rychlého naplnění přehrady (pro rychlejší finanční návratnost díla), který by mohl znamenat úbytek přísunu vody do Súdánu i Egypta. Doba k naplnění je v ideálních podmínkách odhadována na sedm let, přitom by však nesmělo dojít k delším období bez srážek.

Správné a pro země výhodné hospodaření s vodou je pro Etiopii, Súdán a Egypt otázkou aktivní spolupráce a diplomatického dialogu, stejně jako zabránění možnému regionálnímu konfliktu, který je vzhledem k obavám z přehrady a minulým krokům Egypta pořád možným. V současné době se ale zástupcům zemí daří otázku zdárně řešit. Spuštěním přehrady navíc Súdán získá část vytvořené energie a stabilizací Nilu bude zabráněno i záplavám na řece, což lze využít ke zvýšení zemědělské produkce. Podle modelu vytvořeného na základě domluvy z roku 1959 je i v současnosti většina vody stále spotřebovávána Egypťany. V období monzunů už navíc nebude voda mizet ve Velké Asuánské přehradě, dosud největší přehradě na Nilu, která sice v mnohém přispěla k rozvoji energetiky a vodohospodářství Egypta, dlouhodobě ale přispívá k znehodnocování půdy a zhoršování životního prostředí kolem jezera a dále kolem Delty.

_________________________________

Zdroje:

Pokorný, Petr et al. 2016. Afrika zevnitř: Kontinent sucha a věčných proměn. Praha: Academia.

Michel, David, Pandaya Amit et al. 2012. Water Challenges and Cooperative Response in the Middle East and North Africa. Washington: The Brooking Institution. Dostupné na: https://www.stimson.org/sites/default/files/file-attachments/Doha_Water_Paper_Final_Published_1.pdf

Gleisk, Peter H., Heberger, Matthew. 2014. „Water and Conflict: Events, Trends and Analysis (2011-2012)“ in Gleick P.H. (eds) The World’s Water. The World’s Water. Washington DC: Island Press. Dostupné na: http://worldwater.org/wp-content/uploads/2013/07/www8-water-conflict-events-trends-analysis.pdf

Salman, M. A. 22. 6. 2017. The Nile Basin Cooperative Framework Agreement: The Impasse is breakable!. Sudan Tribune. Dostupné na: http://www.sudantribune.com/spip.php?article62804

Nile Basin Initiative. b.r. Cooperative Framework Agreement. Nile Basin Initiative. Dostupné na: http://www.nilebasin.org/index.php/nbi/cooperative-framework-agreement

Al Arabiya News. 12. 9. 2012. Egypt, Sudan could seek military action over Nile: WikiLeaks. Al Arabiya News. Dostupné na: http://english.alarabiya.net/articles/2012/10/12/243396.html

Al Jazeera. 22. 9. 2017. Hydro-economics: Egypt, Ethiopia and the Nile. Al Jazeera. Dostupné na: http://www.aljazeera.com/programmes/countingthecost/2017/10/hydro-economics-egypt-ethiopia-nile-171022074240615.html

Magdy, Samy. 18. 11. 2017. Egypt warns Ethiopia Nile dam dispute is ‘life or death‘. The Times of Israel. Dostupné na: https://www.timesofisrael.com/egypt-warns-ethiopia-nile-dam-dispute-life-or-death/

BBC News. 23. 3. 2015. Egypt, Ethiopia and Sudan sign deal to end Nile dispute. BBC.com. Dostupné na: http://www.bbc.com/news/world-africa-32016763

The Economist. 16. 1. 2016. Sharing the Nile. The Economist. Dostupné na: https://www.economist.com/news/middle-east-and-africa/21688360-largest-hydroelectric-project-africa-has-so-far-produced-only-discord-egypt