Přehled hospodářské spolupráce Evropské unie a Afriky

Úvod

Stejně jako Evropa se i Afrika snaží najít cestu k politickému či ekonomickému sjednocení kontinentu, které by současně se stabilizací ekonomiky přinášelo rozvoj lidských práv a demokracie. Snahy Panafrikanistické hnutí, které myšlenku sjednotit Afričany v jedno společenství prosazovalo na mezinárodní scéně nejsilněji, vyústilo v roce 1963 ve vznik mezivládní Organizace africké jednoty. OAJ měla zajistit spolupráci v politické, ekonomické i kulturní sféře. Do svého zániku sdružovala 53 států kontinentu. Její nástroje a slabé instituce ale nedokázaly řešit rizika, které sebou nese masivní etnická i náboženská různorodost, stejně jako odlišná ekonomická situace. OAJ nejenže nedokázala vyřešit situace již nastalé, jako například hladomor v Etiopii, OAJ nedokázala ani předejít několika genocidám. Organizace africké jednoty musela projít transformací, jejímž vyústěním se stal vznik Africké unie. První summit organizace se konal v červenci 2002.¹

Rozvoj mezikontinentální spolupráce

K většímu sblížení evropského a afrického společenství a většímu sblížení obou organizací došlo až v roce 2000, na summitu v Káhiře. Vzájemně přislíbená spolupráce byla stvrzena zapojením AU do vojenské mise v Kongu s názvem ARTEMIS, Evropská unie založila v červenci 2003 African Peace Facility, mírový program, který čerpá prostředky z Evropského rozvojového fondu. Prvotní příděl peněz činil 250 milionů eur, na tři roky. V dubnu 2006 byla podpora prodloužena a částka se na další tři roky zvýšila na 300 milionů EUR. Finance by měly pokrýt náklady vynaložené na financování mírových sil působících v afrických zemí. První příležitostí, kde takto EU podpořila AU byla mise Africké unie v súdánském Dárfúru.²Postupem času přibylo financování mírových misí ve Středoafrické republice (mise MICOPAX), Súdánu (AMIS) , Somálsku (AMISOM) a na Komorech. Cílem všech misí je napomoct obnovit vládní instituce, zajistit humanitární pomoc a zajistit ochranu civilistů. V případě Komor mise dohlížela na zajištění bezpečnosti během voleb v roce 2006.V roce 2007 byla na summitu v Lisabonu přijata společná strategie Afrika – EU. Strategie se uskutečňuje pomocí akčních plánů na určitá časová období. V současnosti probíhá plán dohodnutý na 4.společném summitu obou společenství v Bruselu.³

Klíčové priority na období 2014 až 2017, kterými jsou:

Mír a bezpečnost
demokracie, řádná správa věcí veřejných a lidská práva
lidský rozvoj
udržitelný rozvoj a růst podporující začlenění a kontinentální integrace
Reakce na globální a nově se objevující otázky

se nijak více neodlišují od priorit stanovených v předchozích letech, globální a nově se objevující otázky přirozeně zahrnují stále aktuálnější otázky změn klimatu a nelegální migrace. Se summity, se zároveň konají i jiné akce, související s rozvojem evropsko- afrického partnerství. Na summitu v Bruselu se tak setkalo více než 500 zástupců soukromého podnikatelského sektoru, kteří pod záštitou summitu mohou rozvinout své investiční a obchodní projekty. V případě České republiky, není výnos z obchodu s africkými zeměmi nijak značný, z celkového obratu zahraničního obchodu v roce 2012 z Afriky přišli pouze 2,2 mld. dolarů, navíc zisky přicházejí hlavně od firem, které v Africe podnikají již od minulého režimu, jako Baťa, Škoda, Sigma nebo Koh-i-noor. ⁴ Kromě Africké unie, jakožto vrcholné organizace afrického integračního procesu, spolupracuje Evropská unie i s regionálními hospodářskými organizacemi jako je ECOWAS nebo WAEMU. ECOWAS, čili Hospodářské společenství západoafrických států působí na kontinentě od založení v roce 1975. Jejím hlavním cílem je hospodářská integrace, ale klade důraz i na kulturní a politickou spolupráci svých členů, kterých má v současnosti 14.⁵WAEMU, neboli Západoafrická hospodářská a měnová unie, byla založena v roce 1994 je regionální organizací, jejíž cílem je vytvořit společný trh pro své členy. V součastnosti sdružuje osm zemí, kteří využívají společnou měnu, kterou je západoafrický frank (CFA).⁶ Evropská unie s oběma organizacemi spolupracuje prostřednictvím Strategického plánu, jehož cílem je:

1) Omezení chudoby a posílení regionálního ekonomického růstu.

2) Pomoci k většímu začlenění Z Afriky do globální ekonomiky.

3) Podpořit kvalitní vládnutí a stabilitu v oblasti.

Evropská unie poskytuje těmto organizacím finanční prostředky a stejně jako v případě Africké unie jsou jim za to organizace nápomocny podílením se na mírových misích, v případě ECOWASU dokonce vytvořením Stálých vojenských jednotek.⁷Cílem partnerství je učinit ze členů ECOWASU plnohodnotné obchodní partnery EU, která by měla naplno otevřít své trhy, aniž by došlo k ohrožení domácích afrických trhů, čemuž je už v současnosti částečně zamezeno tím, že ECOWAS dováží do svých zemí automobily a chemii, zatímco do EU proudí specificky africké přírodní produkty a zemědělské plodiny.⁸

Přehled nejdůležitějších úmluv:

Dohoda z Cotonnu – ratifikována 23.6.2000

Cílem je omezování a vymýcení chudoby a postupná integrace států Afriky, Karibiku a Tichomoří do světové ekonomiky.
Politika EU vůči zemím Africké unie. Hlavním cílem je řešit globální výzvy jako jsou migrace, změny klimatu, mír. Povýšit vztahy s Afrikou nad rámec rozvojové spolupráce.