Úvod
Etiopie je zemí, na kterou je tradičně obrácena velká pozornost ze strany západu, ať již v historii při hledání bájné země kněze Jana nebo dnes, kdy je Etiopie jednou z nejlidnatějších zemí Afriky a zároveň jeden z největších světových příjemců rozvojové pomoci (World Bank 2019). Od okamžiku, kdy došlo k obměně ministerského předsedy země v dubnu 2018 je Etiopie ve světových mediích skloňována snad ještě více. Mladý ministerský předseda Abiy Ahmed vešel v mezinárodní známost především propuštěním tisíců politických vězňů, umožněním návratu disidentů ze zahraničí, odblokováním stovek do té doby zakázaných webů a televizních stanic či jmenování žen do vysokých politických postů a četným vstřícným krokům k sousedním zemím vedoucím k stabilizaci situace v regionu Afrického rohu (BBC Africa 2018). Kromě chvály, kterou Abiy sklízí za tyto reformy napříč světovými médii, se však ve světových i afrických mediích spekuluje o tom, jak tento reformátor dokáže zvládnout etnické napětí ve sto milionové zemi (Weber 2018). Očekávání ze strany Etiopanů jsou přitom velmi vysoká a neúspěch může s sebou přinést naopak prohloubení vnitřních nepokojů (Deutsche Welle 2018). Vnitřní stabilita země je přitom klíčová pro jakékoli další reformy, které předseda vlády zamýšlí, zejména pak pro budování míru v celém regionu Afrického rohu.

Tato práce se zaměřuje na jeden z příkladů etnických nepokojů, které probíhaly v regionálním státě Somálsko v době, kdy Abiy nastoupil do úřadu v roce 2018 a byl nucen na ně reagovat. Detailním rozebráním konfliktu a jeho řešení ze strany federální vlády a následně nového regionálního prezidenta se tato práce pokusí najít odpověď na to, jestli řešení může regionu přinést klid a stabilitu v dlouhodobém měřítku.

V první části práce je stručně představen etiopský etnický federalismus, který je zásadní pro vývoj etnických sporů v zemi. Dále je popsán regionální stát Somálsko a příčiny jeho tradiční nestability. Na základě informací získaných ze širokého spektra světových i místních medií je následně popsána situace, která vedla ke konfliktu v roce 2018, a také odezva federální vlády v čele s Abiyem. V závěru je diskutován možný další vývoj v regionu a pozitiva a výzvy, které s sebou nese změna prezidenta Somálska.

Etnický federalismus v Etiopii
Etiopie je od roku 1994 federací rozdělenou na 9 politicky autonomních států vytvořených na základě etnického principu. Podle ústavy mají tyto státy mimo jiné možnost vystoupit z federace, pokud by takové rozhodnutí potvrdila většina obyvatel v referendu (Mojdl 2005). Toto rozdělení je na africkém kontinentu zcela unikátní a léta se vede mezi akademiky diskuze o tom, jestli převládají pozitiva – odpověď na touhu jednotlivých etnik na sebeurčení, anebo jestli tento systém naopak přispívá k eskalaci násilí mezi jednotlivými etniky (Tafese 2012). Bohužel, narůstající počet etnicky založených konfliktů v Etiopii v posledních letech spíše poukazuje na negativní dopady tohoto rozdělení státu (Gedamu 2019). Po nástupu Abiy Mohameda do úřadu vzrostly naděje na řešení krize, vzhledem k jasně deklarovanému cíli Abiye znovu sjednotit Etiopii. Po více než roce v úřadu se můžeme podívat, do jaké míry byl při naplnění tohoto svého cíle úspěšným na příkladu státu Somálsko.

Somálský stát jako zdroj nepokojů
Somálský stát, který se z velké části překrývá s historickým územím Ogadenu, patří k jednomu z regionů, o jehož zařazení do svého území musela Etiopie v historii několikrát bojovat. Ať již se bavíme o sporu s Itálií, která měla o území zájem již v 19. století, ale pod svou nadvládu jej získala až během okupace během II. světové války, než bylo za pomoci Britů zpět dobyto a od roku 1948 opět ve správě Etiopie (Klíma 2012). V období po získání nezávislosti sousedního Somálska se pohraniční nepokoje opět obnovily, a to především v důsledku obnovené myšlenky na sjednocené „Velké Somálsko“, které by v sobě mělo zahrnovat také etnické Somálce toho času žijící mimo území země, kam spadal právě také Ogaden (Klíma 2012). Situace vyústila k obsazení regionu sousedním Somálskem v čele s diktátorem Siyad Barrem v roce 1977. O rok později Etiopii za pomoci Sovětského svazu opět podařilo získat region pod vlastní kontrolu (Klíma 2012). Tato válka měla za následek mimo jiné masivní odliv uprchlíků z Ogadenu do Somálska. Ti se však po pádu režimu Siyada Barreho v roce 1991 opět navrátili zpět do Etiopie (Devereux 2006).

Po ukončení mezinárodního konfliktu v 70. letech se v regionálním státě Somálsko v roce 1984 zformovala organizace Ogadenská národní liberální fronta (ONLF), jejímž cílem byl boj za práva Somálců žijících v Etiopii. Mezi možnými řešeními, které ONLF brala při svých aktivitách v úvahu, bylo i odtržení od Etiopie, což dnešní federální ústava umožňuje na základě referenda. Organizace byla centrální vládou prohlášena za teroristickou, a její boj tedy probíhal v utajení (Al Jazeera 2019). K největší eskalaci došlo v roce 2007, kdy došlo k ozbrojené ofenzívě ze strany ONLF mířené na zařízení připravované pro těžbu zemního plynu v Abole. Při tomto útoku zemřelo několik občanů Etiopie, ale také Číny a následovala odplata ze strany tajné policie Liyu spolu s mezinárodním odsouzením tohoto násilného činu (All Africa 2018).

Zemní plyn by přitom mohl pro region s jinak nepříznivými podmínkami pro život znamenat vítaný příjem. Avšak místní obyvatele již od objevení této suroviny na jejich území mají pochyby o tom, že z těžby budou sami nějak profitovat a plánovaná těžba je tak od začátku spojena s protesty místních, čímž se prohlubovala vzájemná nedůvěra mezi federální vládou a obyvateli Somálska (All Africa 2018).

Podle projekce Etiopského statistického úřadu měl region v roce 2017 dosáhnout populace asi 5 750 000 (CSA 2013), což je výrazné navýšení od sčítání lidu v roce 1997, kdy zde bylo napočítáno 3 500 000 obyvatel (Devereux 2006) a od posledního sčítání lidu z roku 2007, kdy měl region 4 500 000 obyvatel (CSA 2007). V roce 2007 se z celkového počtu obyvatel 97,2 % byli etničtí Somálci (CSA 2007). Hlavním jazykem regionu je tedy somálština a náboženstvím islám.

Vzhledem k suchému a polosuchému podnebí, které na území státu převládá, je typickým zdrojem obživy pastevecký chov dobytka, který je spojen s nomádským způsobem života (Mojdl 2005). V některých woredách ale převládá klasické zemědělství a kombinace pastevectví a zemědělství (Devereux 2006). Vzhledem k suchu, které celý region Africký roh postihlo v letech 2016 a 2017 je ve státě mnoho vnitřně vysídlených osob, které jsou závislé na humanitární pomoci (Reliefweb 2019). Podle Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN zde bylo v únoru 2019 více jak 2 000 000 osob s potřebou humanitární asistence (OCHA 2019). I toto jsou problémy, které se promítají do eskalace etnických sporů. Stát Somálsko se spolu se státem Afar umisťují v posledních příčkách při sledování indexu lidského rozvoje (HDI) , ačkoliv se rozdíly mezi etiopskými regiony v čase snižují (GlobaDataLab 2019).

Etnický konflikt na hranici států Somálsko a Oromia
Nestabilita ve státě Somálsko zastihla Abiyho hned s nástupem do úřadu na jaře 2018. Konflikt vyvolaný etnickými nepokoji na hranici regionálních států Somálsko a Oromia měl mimo jiné za následek více než milion vnitřně vysídlených osob (OCHA 2018). Spor se přitom začal již v roce 2016 a jeho hlavní příčinou byly nevyřešené spory o území mezi dvěma státy. Vzhledem k tomu, že dodnes na mnoha místech neexistuje přesné vymezení regionálních hranic a často se liší na různých mapách, na hranicích států vznikají o sporná území spory (BBC Africa 2017). Mezi státy Oromia a Somálsko se jednalo o několik sporných území na úrovni kabele . O jejich osudu bylo rozhodnuto v referendu místních obyvatel, na základě jehož výsledku bylo 80% z těchto oblastí přiděleno ke státu Oromia. To vedlo k nespokojenosti a vystěhování mnoha Somálců a tato kauza nebyla dodnes vyřešena k uspokojení obou etnik (Jeffrey 2017). Pro obyvatele státu Somálsko přitom posunutí území o několik kilometrů západněji může znamenat přístup k důležitým zdrojům pastvinám a vodě, které jsou pro přežití pastevců klíčové.

Od roku 2016 se spory na hranici opět začaly objevovat. Jako možný spouštěč pro obnovu konfliktu mohla být sucha, která oblast postihla právě v letech 2016 a 2017 a měla za následek velkou ztrátu živobytí a přesuny obyvatel právě zejména v regionu Somálsko (Reliefweb 2019).

Konflikt se projevoval násilím zejména na obyvatelích jednotlivých etnik žijících za hranicemi svého území a spekuluje se, že do nich často byly zapojeny také tajné policie obou federálních států. Podle svědků, kteří promluvili do zahraničních medií, nebylo výjimečné vyhánění obyvatel z domovů, pálení majetku a střelba (The Washington Post 2017).

Eskalace násilí vyvrcholila srpnu 2018 v hlavním městě Somálska Jijiga, kde došlo k násilí páchanému na Oromo menšině. Po několika měsících nepokojů a obviněních tajné policie státu Somálsko, nazývané Liyu Police z podílu na násilnostech, zasáhla v Somálsku federální vojska. S tímto zásahem také souvisela rezignace prezidenta státu Somálsko Abdi Mohamoud Oma, který byl proslulý svým tvrdým potíráním opozice, z jejíž strany často zaznívala mimo jiné obvinění z porušování lidských práv (Solomon 2018).

Situace v regionu měla za následek nejen desítky obětí na životech, ale masivní přesuny obyvatel na obě strany hranice a především vzrůstající nedůvěru mezi dvěma etniky, doté doby zvyklými žít vedle sebe v relativním míru, kde ani sňatky mezi oběma etniky nebyly výjimkou (The Washington Post 2017). Některé oběti, které byly nuceny překročit hranice do sousedního regionu, tak do medií vyjádřily obavy nad návratem zpět do svých domovů (BBC Africa 2017).

Reakce federální vlády na krizi
Reakce federální vlády přišla v srpnu 2018, téměř rok po počátku eskalace násilí, v okamžiku, kdy bylo v obou regionech více než milion vnitřně vysídlených obyvatel. Výsledek bylo sjednání pořádku vojenskou cestou a rezignace stávajícího prezidenta státu Somálsko. Opatrnost federální vlády s reakcí lze vysvětlovat několika důvody. Jednání mohlo být vnímáno jako precedent postoje nové vlády k etnickým státům. Příliš rázný zásah by tedy mohl být citlivě vnímán vládami dalších států jako ohrožení suverenity států uvnitř federace. Zároveň, jak bylo popsáno výše, má Somálsko v Etiopii specifické postavení, které je ovlivněno myšlenkou „Velkého Somálska“, ze které vyplývá již tradiční malá podpora obyvatel státu směrem k federální vládě. A právě k této otázce se přidává i možný mezinárodní přesah situace v regionu Somálsko, kterou sleduje i sousední země Somálsko.

Nový prezident, který byl nominován do čela státu po rezignaci Abdi Mohamoud Omara je 45-letý Mustafa Muhummed Omer, který dříve pracoval jako styčný humanitární pracovník OSN v Mogadishu, Zimbabwe či Keni a byl dlouhodobým hlasitým kritikem předchozího prezidenta státu, zejména za jeho porušování lidských práv. Jeho rodina se kvůli jeho aktivismu stala obětí teroru ze strany tajné policie Liyu a po brutálním zavraždění bratra byl Mustafa Omer nuce odejít do exilu. Na Mustafově nominaci se shodla také ONLF (Ethiopian Observer 2018). Po nástupu do úřadu Mustafa Muhummed Omer začal podnikat reformy, které se týkají kromě boje s korupcí a provázaností s předchozími strukturami, také reformy místní vládnoucí strany. V souvislosti s tím se na počátku tohoto roku v mediích objevily informace o vnitřní roztříštěnosti strany. Pro výsledek plánovaných reforem bude klíčové, jak silnou pozici si do roku 2020 stihne Mustafa uhájit jak ve vládnoucí straně, tak mezi obyvateli Somálska (Ethiopia Observer 2019). Jedním z prvních počinů bylo uvolnění 100 milionů ETB jako podporu pro oběti poškozené jeho předchůdcem v době eskalace násilí v srpnu 2018 (All Africa 2019).
Spolu s Mustafou Omarem se začínají z exilu vracet i další obyvatelé Somálska, kteří byli v rámci předchozí vlády v ohrožení, ať se již jedná o podnikatele či aktivisty.

Pozitivní je stále trvající podpora ze strany ONLF, která v minulosti byla výrazným zdrojem nepokojů. Tato organizace se rozhodla vyslyšet volání premiéra Abiye po míru a přistoupila na vyjednávání s federální vládou, která ji záhy vyňala ze seznamu teroristických organizací. Následovalo uzavření klidu zbraní, mírová vyjednávání až nakonec byla uzavřena dohoda se státem Somálsko (Africa News 2019). Bývalí bojovníci podle svých vyjádření v mediích neustoupili ze svých požadavků, ale chtějí jich nyní dosáhnout mírovou formou. Ti dnes mají možnost se zařadit do integračního procesu do vojenských či civilních složek (Al Jazeera 2019).

Kromě reformy místní vládnoucí strany Mustafa Omar spolupracuje s Abiyem na pro Somálsko dvou zásadních infrastrukturních projektech. Prvním z těchto projektů je stavba tzv. Barbera koridoru, silničnímu spojení mezi přístavem Barbera v Somalilandu a Wajale, ležícím na etiopské hranici. Projekt vyšel z trojstranné dohody uzavřené mezi Somalilandem, Etiopií a Spojenými arabskými emiráty, které budou mít na hotové infrastruktuře více jak poloviční podíl (Somaliland Standard 2019). Somaliland je přitom mezinárodně neuznaný stát, který je územní součástí Somálska. Vyjednáváním se zástupci vlády tohoto útvaru však Abiy alespoň symbolicky uznává jeho suverenitu, což vyvolalo kritiku ze strany Somálska (News, Somali Region 2019).

Tento projekt, pokud bude úspěšně dokončen, otevře vnitrozemské Etiopii nový přístup k přístavu, ze kterého budou moci těžit mimo jiné také pastevci a zemědělci ze státu Somálsko, kterým se tak rozšíří tržní možnosti.

Dalším významným infrastrukturním projektem, který začne s konstrukcí v letošním roce, je stavba plynovodu z Džibutska do tzv. Ogaden basin. Konstrukci provede čínská firma Poly-GCL Petroleum Group Holdings Limited. Těžba zemního plynu v Somálsku je, jak již bylo zmíněno, od počátku provázena protesty místních proti vykořisťování jejich surovin centrální vládou, která udělila povolení k těžbě čínské firmě. Zároveň ale pro jinak nehostinný region, který je navíc v posledních letech často zasažen nepředvídanými změnami v klimatu, představuje příležitost pro vznik pracovních míst.

Zhodnocení dopadů intervence a udržitelnosti řešení
Zásah federálních vojsk ve státě Somálsko, svržení prezidenta Abdi Mohamouda Omara a převzetí vlády nad regionálním státem Mustafovou Omarem, se v současné chvíli zdá být úspěšným řešením krizové situace, která vyvstala z lokálních etnických konfliktů na hranici států Somálsko a Oromia v roce 2018.

Zásadní je osobnost Omareho, který díky svému Somálskému původu a zároveň předchozímu politickému aktivizmu dokázal přesvědčit o své legitimitě dokonce ONLF, tradičně stojící v opozici proti místní vládě. Díky legalizaci této organizace a její politické ambici v nadcházejících regionálních volbách v roce 2020 lze očekávat kromě konce její odbojové činnosti také utvoření opozice a tedy základ politické soutěže.

Díky otevřenému postoji Abiye k návratu disidentů ze zahraničí a zároveň záruka bezpečnosti v podobě Omareho, který sám žil několik let v exilu, se začínají do regionu vracet etiopští Somálci žijící často z důvodu politického aktivismu v exilu. Dá se očekávat, že i tato skupina obyvatel přispěje k tvorbě politické diverzity a diskuze. Zároveň tito navrátilci pravděpodobně přinesou do regionu, který je již několik let po sobě zasažen suchem projevujícím se negativně na ekonomické aktivitě a rozvoji regionu, novou energii a nápady jak řešit ekonomické i sociální problémy.

Ekonomickému rozvoji by měly napomoci také dva zmíněné infrastrukturní projekty, které více napojí v tuto chvíli spíše izolovaný region, závislý na vnitrostátní výměně zboží, na okolní trhy. Spojení se Somálskem a Džibutskem jde ruku v ruce s Abiyovou snahou o dosažení míru a spolupráce v celém regionu Afrického rohu, která mu doposud vynesla mezinárodní uznání . O tom, jestli tuto příležitost aktivně využijí místní Somálci, rozhodne až budoucnost. Každý s projektů s sebou nese jisté kontroverze, ať již je to spolupráce se Somalilandem, která může vyvolávat nevoli u etiopských Somálců stranící národní suverenitě sousedního Somálska. U těžby zemního plynu podezření z vykořisťování ze strany centrální vlády již způsobilo četné protesty místního obyvatelstva. To jestli bude těžba nakonec přijata, bude záviset na vůli regionální vlády skutečně vyslyšet hlasy opozice představované například ONLF, která v této kauze od začátku brání práva místních.
Omare, který sám pracoval pro humanitární organizace OSN, představuje zároveň pro region záruku pro maximální snahu o řešení současné humanitární krize a snaze jí do budoucna předejít budováním odolnosti proti suchu.

Z výše uvedeného je vidět, že v současné chvíli existuje pro regionální stát Somálsko jistá naděje na zlepšení situace do budoucna, avšak na nového prezidenta zde, stejně jako na Abiye na centrální úrovni, čeká mnoho výzev, jejichž zvládnutí do budoucna rozhodne o dlouhodobé perspektivě pro region, potažmo Etiopii.

Klíčová je otázka etnicity. Z výpovědí místních v mediích vyplývá, že i přes uklidnění největšího násilí, konflikt v roce 2018 výrazně prohloubil propast mezi Oromii a Somálci žijícími podél hranic států. Vzhledem k tomu, že klimatické výkyvy lze podle předpovědí očekávat stále častěji, hrozí opětovná eskalace násilí vycházející z konfliktu o zdroje vody a pastvy, které se nachází podél hranic. Tuto situaci bude pravděpodobně ještě zhoršovat předvídaný růst populace a vysoké množství uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, které se na území Somálska nachází a využívají místní zdroje.

Obnovení politické svobody s sebou může přinést různé formy politických projevů včetně těch radikálních, které odpoví na etnickou krizi. Pokud Omare nepřijde s dostatečně přesvědčivou odpovědí na přetrvávající problémy, může se v regionu prosadit etno-nacionalismus, který bude stavět na etnické otázce přiživené konfliktem v roce 2018. Radikální směřování by mohlo zajít až k požadavku odtržení od federace. Otázkou zároveň je, jak se na politické scéně projeví bývalí bojovníci ONLF, kteří deklarují pokračování svého boje za práva etiopských Somálců, avšak v mírové podobě.

Pro Omareho bude zásadní, jak bude řešit etnické napětí. Zatím v jeho prospěch hraje podpora obětí násilí a přízeň humanitárním organizacím, které částečně snižují napětí z nedostatku vody. Klíčový bude také úspěch při obnově institucí spojených s administrativním fungováním státu, které byly v případě předešlé regionální vlády založeny na loajalitě k prezidentu Abdi Mohamoudu Omarovi a jeho nechvalně proslulé tajné policií spíše než na politické legitimitě. Při studiu problematiky lze snadno podlehnout dojmu, že nový prezident Omare je ideálním řešením na všechny problémy, který má situaci pevně pod kontrolou. Avšak situace, kdy stabilita závisí na jedné osobě zcela jistě není udržitelná. A je nutné si klást otázku, kam by region mohl směřovat, pokud by Omare nekandidovat či nebyl úspěšný v regionálních volbách v roce 2020. Pouze pokud se podaří nastavit základní fungování politických institucí, profesionalizovat policii, existuje naděje, že by změny, které Omare v regionu propaguje, mohly být trvalé.
V otázce závislosti na silné vůdčí osobě je možné pozorovat paralelu s centrální vládou, kde premiér Abiy dokáže díky své popularitě sjednocovat zemi a prosazovat doposud nemyslitelné reformy. Jak se však země s tímto množstvím nové svobody vyrovná v době po Abiyovi, vyvolává otázky. Nelze se v tomto případě vyhnout srovnání s problémy, které nastaly v Jugoslávii, další z federací založených na etnických principech, kde národy nedokázaly najít společnou řeč po smrti Tita. Sjednocení země by tedy nemělo být závislé na jedné osobě, nýbrž vycházet z národní identity, která stojí nad etnicitou. Pouze tato identita může udržet federaci pohromadě (Aalen 2006).

Ačkoliv byla tato práce zaměřena pouze na jeden z devíti regionálních států, podobnou eskalaci násilí vyvolanou etnickými střety lze pozorovat na více místech v Etiopii. I proto lze doufat, že pro premiéra Abiy budou etnické problémy a nastavení fungování vztahu centrální vlády s regiony prioritou. Etiopie může těžit ze společné historie, kdy většina jejich států včetně Somálska k jejímu území v některá dějinná období patřila. Pojícím prvkem bylo vždy spojení proti kolonizujícím evropským mocnostem, kterým se společnými silami ubránili. Snad se společnými silami ubrání také důsledkům klimatické změny a dalším výzvám, které s sebou přináší 21. století.

Citovaná literatura
Aalen, Lovise. „Ethnic Federalism and Self-Determination for Nationalities in a Semi-Authoritarian State: the Case of Ethiopia.“ International Journal on Minority and Group Rights , 2006.
ADEM, A., HAWAS, M., SEID, A., &amp, a A. HUSSEIN. „Ethiopia and the Horn.“ HASS Quarterly Bulletin, listopad 2018.
Africa News. Ethiopia: ONLF rebels disarm, sign agreement with Somali state. 9. únor 2019. https://www.africanews.com/2019/02/09/ethiopia-onlf-rebels-disarm-sign-agreement-with-somali-state/ (přístup získán 4. květen 2019).
Al Jazeera. Ethiopia signs peace deal with former Ogaden rebels. 13. duben 2019. https://www.aljazeera.com/news/2019/04/ethiopia-signs-peace-deal-ogaden-rebels-190413150450692.html (přístup získán 4. květen 2019).
All Africa. Ethiopia: Ogaden Basin – Source of Peril or Prosperity for the Somali Region? 28. červenec 2018. https://allafrica.com/stories/201807050471.html (přístup získán 5. květen 2019).
—. Ethiopia: The Ruling Party of Somali Region in Ethiopia Changes Its Name. 3. duben 2019. https://allafrica.com/stories/201904030738.html (přístup získán 4. květen 2019).
Bassey, Nnimmo. „The Climate Crisis and the Struggle for African Food .“ V The Climate Crisis: South African and Global Democratic Eco-Socialist Alternatives. Wits University Press, 2018.
BBC Africa. Abiy Ahmed: Ethiopia’s prime minister. 14. září 2018. https://www.bbc.com/news/world-africa-43567007 (přístup získán 8. květen 2019).
—. What is behind clashes in Ethiopia’s Oromia and Somali regions? 18. září 2017. https://www.bbc.com/news/world-africa-41278618 (přístup získán 4. květen 2019).
CSA. Population Projection of Ethiopia for All Regions At Wereda Level from 2014 – 2017 . srpen 2013. https://web.archive.org/web/20151017033609/http://www.csa.gov.et/images/general/news/pop_pro_wer_2014-2017 (přístup získán 4. květen 2019).
—. Somali statistics. 2007. file:///C:/Users/lenka.kostelecka/Downloads/Somali_Statistical.pdf (přístup získán 4. květen 2019).
Deutsche Welle. Ethiopia: Ethnic tensions continue to smolder in Somali region. 9. srpen 2018. https://www.dw.com/en/ethiopia-ethnic-tensions-continue-to-smolder-in-somali-region/a-45022737 (přístup získán 2. květen 2019).
Devereux, Stephen. Vulnerable Livelihoods in Somali Region, Ethiopia. Institute for Development Studies, 2006.
Ethiopia Observer. A plot to overthrow the president of Ethiopia’s Somali region? 28. leden 2019. https://www.ethiopiaobserver.com/2019/01/24/a-plot-to-overthrow-the-president-of-ethiopias-somali-region/ (přístup získán 4. květen 2019).
Ethiopian Observer. The Ethiopia’s Somali region gets new president. 22. srpen 2018. https://www.ethiopiaobserver.com/2018/08/22/the-ethiopias-somali-region-gets-new-president/ (přístup získán 4. květen 2019).
Fre, Zeremariam. „The Horn of Africa: the ecological setting and the position of the.“ V Knowledge Sovereignty Among African Cattle Herders, autor: Zeremariam Fre. UCL Press, 2018.
Gedamu, Yohannes. Abiy’s year one: Ethiopia faces the threat of ethnic conflict. 2. duben 2019. https://www.aljazeera.com/indepth/opinion/abiy-year-ethiopia-faces-threat-ethnic-conflict-190401081955303.html (přístup získán 4. květen 2019).
GlobaDataLab. Subnational Human Development Index (SD-2019). 2019. https://globaldatalab.org/shdi/msch/ (přístup získán 9. květen 2019).
Jeffrey, James. Ethnic violence displaces hundreds of thousands of Ethiopians. 20. listopad 2017. http://www.thenewhumanitarian.org/analysis/2017/11/08/ethnic-violence-displaces-hundreds-thousands-ethiopians (přístup získán 4. květen 2019).
Klíma, Jan. Dějiny Afriky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012.
Mojdl, Lubor. Etiopie. Praha: Libri, 2005.
News, Somali Region. Dr. Abiy Ahmed’s new unofficial policy to dismember Somalia. 3. březen 2019. https://www.somaliregionnews.com/2019/03/03/dr-abiy-ahmeds-new-unofficial-policy-to-dismember-somalia/ (přístup získán 3. květen 2019).
OCHA. „Ethiopia: Oromia – Somali Conflict-Induced Displacement.“ OCHA. 20. červen 2018. https://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/ethiopia_-_oromia_somali_conflict_induced_displacement_june_2018c.pdf (přístup získán 4. květen 2019).
—. ETHIOPIA: SOMALI REGION Snapshot of the 2019 Humanitarian Needs Overview. únor 2019. https://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/somali_snapshot_0410619.pdf (přístup získán 4. květen 2019).
Reliefweb. Ethiopia: Drought – 2015-2019. březen 2019. https://reliefweb.int/disaster/dr-2015-000109-eth (přístup získán 4. květen 2019).
Rusinow, Dennison. „Yugoslavia: Balkan Breakup?“ Foreign Policy, léto 1991: 143-159.
Solomon, Salem. Upheaval in Somali Region Tests Ethiopian PM’s Ability to Unify. 20. srpen 2018. https://www.voanews.com/a/upheaval-in-somali-region-tests-ethiopian-prime-minister-ability-to-unify/4523343.html (přístup získán 4. květen 2019).
Somaliland Standard. Somaliland: Ground Breaking Ceremony Held For Berbera Corridor. 28. únor 2019. http://somalilandstandard.com/somaliland-ground-breaking-ceremony-held-for-berbera-corridor/ (přístup získán 3. květen 2019).
Tafese, Tasew. Ethnic-Based Federalism in Ethiopia and its Impact on National Integration. Addis Ababa: Addis Ababa University Institute for Peace and Security Studies, 2012.
The Washington Post. „‘They started to burn our houses’: Ethnic strife in Ethiopia threatens a key U.S. ally.“ The Washington Post. 21. říjen 2017. https://www.washingtonpost.com/world/africa/they-started-to-burn-our-houses-ethnic-strife-in-ethiopia-threatens-a-key-us-ally/2017/10/20/1bf2634c-af68-11e7-9e58-e6288544af98_story.html?noredirect=on&utm_term=.0c6a088ea5a8 (přístup získán 4. květen 2019).
Weber, Anette. „Abiy Superstar – reformer or revolutionary? Hope.“ https://www.ssoar.info. červenec 2018. https://www.ssoar.info/ssoar/bitstream/handle/document/58461/ssoar-2018-weber-Abiy_Superstar_-_reformer_or.pdf?sequence=1&isAllowed=y&lnkname=ssoar-2018-weber-Abiy_Superstar_-_reformer_or.pdf (přístup získán 3. květen 2019).
World Bank. Net official development assistance and official aid received (current US$). 2019. https://data.worldbank.org/indicator/DT.ODA.ALLD.CD?end=2013&most_recent_value_desc=false&start=2012&view=map&year_high_desc=true (přístup získán 5. květen 2019).