Hlavním cílem tohoto článku je kriticky aplikovat realistický přístup mezinárodních vztahů na africkou realitu. Vzhledem k tomu, že není stát jako stát (což platí ještě mnohem více v Africe než kdekoliv jinde), bude se autor primárně zabývat takzvanými zhroucenými státy (v angličtině používané označení „failed state“). Na příkladu Somálsku se tento text pokusí dokázat, že ačkoli se jedná o zhroucený stát, což je stav, který nenaplňuje definici státu a stát tudíž na zmíněném území de facto neexistuje, stále je toto území zapojeno do mezinárodních vztahů. Na základě tohoto zjištění se autor pokusí vyvrátit schopnost realistické školy vysvětlovat realitu mezinárodních vztahů. První část textu se pokusí ve zkratce představit realistickou tradici zkoumání mezinárodních vztahů. Druhá část pak aplikuje některá východiska realistů na případ Somálska. Tato část se bude snažit čtenářům ukázat neschopnost realistů vysvětlit situaci, která vedla Radu bezpečnosti OSN k přijetí rezolucí namířených proti pirátství v oblasti Afrického rohu.
Pro následnou kritiku realismu je potřeba nejdříve vysvětlit, co vlastně realismus je a z čeho vychází. Realistická tradice v mezinárodních vztazích se odvolává na T. Hobbese, z něhož si bere ideu přirozeného stavu, ve kterém existuje válka všech proti všem. Pro zamezení tohoto stavu si lidé nad sebou zřídí politickou moc (tzv. Leviathana, který představuje stát), které odevzdají část své suverenity a která na oplátku bude vymáhat právo1. Tuto ideu přirozeného stavu a války všech proti všem pak aplikují na kolbiště mezinárodních vztahů, kde podle realistů právě chybí jakýsi Leviathan. Tento postulát pak ústí do chápání mezinárodních vztahů jako anarchie, kde se jednotlivé státy snaží získat co možná největší podíl moci. Dalším (a tím důležitějším pro tento text) východiskem realismu je, že za aktéra mezinárodních vztahů považuje pouze a jedině stát. Do dnešní doby používanou definici státu pak představuje Max Weber. Stát je v jeho podání jediná entita, která si uzurpuje monopol na použití násilí, které aplikuje na své občany, tudíž (citujíc Troského) „Každý stát se zakládá na násilí“ (Weber 1990: 10)2. Organizace Found for Peace, která se věnuje studování zhroucených států, používá jako jednu z definic takového státu „Ztráta fyzické kontroly svého území nebo monopolu na použití legitimního násilí.“ (Found for Peace)3. V indexu zhroucených států, který tato organizace každoročně vydává, se Somálsko drží na prvních místech4. Z logiky věci bychom tedy měli dojít k závěru, že Somálsko, protože nesplňuje definici států (skrze svoji neschopnost uzurpovat si monopol na použití legitimního násilí), se nemůže účastnit mezinárodních vztahů, ale je tomu skutečně tak?
Akce somálských pirátů přece vedly k tomu, že Rada bezpečnosti OSN byla nucena vydat na jejich potlačení několik rezolucí5, které vedly k námořní operaci, která měla za cíl omezit dopad jejich činnosti. Bojové lodě účastnící se operace měly dokonce povolení vstoupit do výsostných somálských vod (OSN 2008). Přijetí rezoluce(í) Rady bezpečnosti lze chápat jako interakci jednotlivých suverénních států, které se snaží hájit své zájmy. Tyto zájmy stojí v kontradikci vůči zájmu somálských pirátů. Protože samotné mezinárodní vztahy lze chápat jako soubor interakcí jednotlivých aktérů6, dle autorova názoru lze chápat přijetí rezolucí a následných vojenských akcí jako odpověď na hrozbu, tudíž jako interakci na poli mezinárodních vztahů ve které vystupují na jedné straně suverénní vztahy a na druhé straně nestátní aktéři reprezentováni somálskými piráty. Jinými slovy piráti představovali aktéra mezinárodních vztahů.
Je však třeba zmínit, že problematičnost vztahu zhroucených států a realismu není nové téma. Mezi jinými stojí za zmínku dvě práce, které se snaží redefinovat pozici zhroucených států uvnitř mezinárodních vztahů. A. Vinci (Vinci, 2008) si všímá podobnosti mezi anarchistickou povahou mezinárodních vztahů a anarchií uvnitř zhroucených států. Uvnitř zhroucených států se jednotliví aktéři snaží o osamostatnění nad vyšší autoritou (stát). Stejná logika, která platí na mezinárodním poli, ho přivádí na myšlenku, že vlastně i tyto nestátní aktéry (kteří často kooperují s jinými státy proti svým domácím státním autoritám) lze „postátnit“ a začlenit je tak do mezinárodních vztahů. Ve velmi podobném duchu se nese článek D. Lemkeho (Lemke, 2003), který naopak poukazuje na to, že africké státy jsou pouze fiktivní konstrukty, které však vyhovují euro-atlantické koncepci mezinárodních vztahů. Jinými slovy tvrdí, že africké státy existují pouze na mapě, ale díky tomu že jsou uznány mezinárodními velmocemi, se mohou účastnit mezinárodních vztahů. Paralelně k A. Vincimu dochází k závěru, že mezinárodně uznaný stát není jediný aktér mezinárodních vztahů a nabízí definici aktéra mezinárodních vztahů jako toho, kdo je a) schopen extrahovat suroviny a dodávat je na mezinárodní vztah a b) disponuje vojenskou kapacitu, která ho osamostatňuje od nadřazené autority (mezinárodně uznaného státu). Otázkou pak je, zda-li je možné toto chápání stále ještě brát jako součást realistické tradice mezinárodních vztahů. Podle autora těchto řádek nikoli a realismus jako vysvětlující teorii mezinárodních vztahů je třeba v kontextu africké realitě chápat velmi kriticky.
Zdroje:
Lemke, Douglas. 2003. „African Lessons for International Relations Research.“ World Politics 56, č. 1, 114 – 138
Vinci, Anthony. 2008. „Anarchy, Failed States, and Armed Groups: Reconsidering Conventional Analysis.“ International Studies Quarterly 52, č. 2, 295 – 314
Weber, Max. 1990. Politika jako povolanie. b. m.: b. n.
Fund for Peace. http://global.fundforpeace.org/
Rezoluce RB OSN 1816
Rezoluce RB OSN 1846
Rezoluce RB OSN 1851
1Srovnej Hobbes, Thomas. 2015. Leviathan, Praha, Oikoymenh
2Samozřejmostí je, že toto násilí má sloužit primárně k vymáhání práva a ne k teroru občanů.
3Mezi další indikátory patří například schopnost států zajistit svým občanům veřejné služby (zdravotnictví etc.), dodržování lidských práv, počet uprchlíků atd. Veškeré informace dostupné na: http://library.fundforpeace.org/library/cfsir1423-fragilestatesindex2014-06d.pdf, ověřeno 22. 10. 2015
4Tedy nejvíce zhroucených (nebo analogicky nejméně stabilních) států. Od roku 2005 (1. ročník) se neustále umísťovalo v první sedmičce nejméně stabilních států.
5Jmenovitě 1816 z června 2008, 1846 z prosince 2008 a 1851 z téhož měsíce.
6V případě realistů suverénních států
Pro tento článek je nejdůležitějším východiskem realismu to, že za aktéra mezinárodních vztahů považuje pouze a jedině stát. Logicky z toho vychází, že Somálsko tím, že nesplňuje definici států se neúčastní a neovlivňuje mezinárodní vztahy. Však dá se tvrdit, že naopak Somálsko a jeho vnitřní aktéři ovlivňují mezinárodní vztahy. Autor článku uvádí příklad somálských pirátů, jejichž akce vedly k tomu, že Rada bezpečnosti OSN byla nucena vydat na jejich potlačení několik rezolucí, které vedly k námořní operaci, která měla za cíl omezit dopad jejich činnosti.
Dalším příkladem určitě může být somálská teroristická skupina Al-Šabab, která nejen ohrožuje bezpečí Somálců, ale také bezpečnost okolních států jako je Keňa nebo Etiopia. S napojením na další teroristické organizace může situace v Somálsku ohrožovat stabilitu světového míru. S autorem článku souhlasím, že zhroucené státy by neměly být realisty vyloučeny z dění mezinárodních vztahů. Avšak já bych definitivně neodmítala realistickou teorii mezinárodních vztahů pro vysvětlení reality mezinárodních vztahů. Realistická škola pracuje se státními aktéry a rozšířením své definice aktérů na nestátní hráče, by se podařilo zahrnout do teorie důležité vnitřní hráče zhroucených států, kteří ovlivňují mezinárodní prostředí. V mnoha případech se nestátní aktéři chovají podobně jako aktéři státní, jako je například mezinárodně neuznané uskupení Puntland. Realistická teorie má potenciál věrohodně vysvětlovat realitu mezinárodních vztahů, pokud její představitelé budou reflektovat současné dění globalizovaného světa, jež má jistě vliv na současné mezinárodní prostředí. Po těchto úpravách realistické teorie budou její představitelé schopni vysvětlit realitu meziárodních vztahů v africkém kontextu.
Kamila Hejlíková