Africký informační portál - Věcně o Africe

Rwanda – 21 let poté

Publikováno: 25.4.2015

6. dubna tohoto roku uběhlo 21 let od začátku jedné z největších genocid v historii světa. Nejen Rwanda, ale celá Afrika, celý svět, vzpomíná na hrůzy té doby. Připomeňme si tak její průběh a poohlédněme se po zdejší současné situaci.

File photo of a Rwandan boy covering his face from the stench of dead bodies

1994, Rwanda

Rwandská společnost byla vždy plná nevraživosti mezi jejími dvěma kmeny – Hutui a Tutsii. Tutsiové, i přestože tvořily pouze 14% obyvatelstva, byli u moci již od 16. století. Roku 1959 však přišel zlom a Hutuové konečně převzali vládu. Novým prezidentem se stal Juvénal Habyarimana a v čele Hutuů začal tvrdě vracet svou zášť Tutsiům. Několik tisíc z nich tak bylo nuceno odejít do sousedících státu, například do Burundi a Ugandy. Napětí stoupalo, na území se roku 1990 objevily jednotky Rwandské vlastenecké fronty, ale za tři roky poté bylo sepsáno příměří, na které mělo dohlížet několik tisíc vojáků OSN.

Ve snaze odvrátit pozornost od své autoritářské vlády a hospodářských těžkostí země, začal Habyarimana plánovat genocidu již v roce 1992. Shromáždění okolo prezidenta a dalších radikálů se přezdívalo Akazu. Také byla založena rozhlasová a televizní stanice Hutu Power a noviny Kangura, které měly za úkol šířit rasistické myšlenky a propagandu vládní strany. Tutsiům se začalo říkat inyenzi – švábi. Cílem byla tzv. umuganda – odplevelení. Konečné řešení národnostní otázky, jednou provždy.

3096460--pamatnik-genocidy-v-nyamate-rwanda--1-610x0p0

Památník obětem genocidy společně s dochovaným oblečením zahynulých

To celé vyvrcholilo 6. dubna 1994, kdy bylo sestřeleno letadlo s prezidentem u města Kigali. V té době začínají brutální vraždy Tutsiů. Symbolem genocidy se stala mačeta. Nakoupilo se jich tisíce, protože byly nejlevnější. Několik tisíc lidí je zavražděno, když se běží schovat do místního kostela. Za bílého dne dochází k mučení, k nemilosrdným vybíjením Tutsiů v ulicích celé Rwandy.

Svět se začíná dozvídat o tomto brutálním převratu. OSN stahuje tisíce vyslaných vojáků a vydává příkaz nezasahovat a nijak se do africké války neangažovat. Evakuují pouze své státní příslušníky, všechny, kteří mají bílou barvu pleti. Ve světě běží vysílání, kde tisíce Tutsiů žádá o pomoc. Západ ale stahuje pouze své občany a domorodé ponechává svému osudu. OSN se tak stává předmětem kritiky pro svou neschopnost nijak zabránit masakrům. S tímto tématem nesmíme také opomenout na jméno kanadského generálporučíka Roméa Dallaira, který soustavně OSN žádal o zvýšení jednotek na území rozbouřené Rwandy. Mezinárodní organizace se však po vraždě deseti belgických vojáků stáhla, a tak Dallaire přišel o většinu své armády. Nadále však nepřástával věřit a pokoušel se omezit dalšímu vyvražďování. Svět ale přesto mlčí, vždyť ho se to netýká. Kdo by se přece zajímal o nějakou malou zem v Africe..

1313RW-A-108-Alexs-story-genocide-690x460

Muzeum genocidy v Kigali

Avšak po několika měsících hrůzy boje ustávají a Hutuům se rozpadá strategie. 4. července 1994 končí občanská válka ve Rwandě. Zemi dobude profesionální armáda Tutsiů z vedlejší Ugandy. Dochází k dalšímu převratu, kdy se naopak Hutuuové obávají odplaty a utíkají ze země. Rwanda se vzpamatovává z děsivých časů plných nejistoty, vyrovnává se ztrátou skoro 70 % Tutsiů – 800 000 lidí zmasakrovaných za 100 dní. Mezi další důsledky této občanské války řadíme také velký příliv uprchlíků do uprchlických táborů v sousedících zemích, tudíž příčiny vzniku První války v Kongu a Druhé války v Kongu (Africká světová válka, Velká africká válka).

I po 21 letech je ve Rwandě stále tabu mluvit o Hutuech a Tutsiích. Všichni říkají: „Jsme Rwanďané.“ Po roce 1994 nastoupil do funkce prezidenta Pasteur Bizimungu, který ale za šest let umřel a současným prezidentem Rwandy se tak stal Paul Kagame, který autoritářsky pevně drží režim ve svých rukou. Stále ještě ale po největší genocidě od holocaustu nejsou rány zcela zahojeny a mnoho Hutuů i nadále nelibě nese fakt, že důležité vládní funkce zastávají Tutsiové.

A tak bychom něměli vzpomínat pouze v den výročí na to, jaké hrůznosti světem hýbaly, ale neustále si je připomínat a patřičně si z nich brát ponaučení. Ať už to celé dáváme za vinu komukoliv, jak říkají Afričané: „Naděje je pilířem světa.“

Podívejte se také na trailer k filmu Hotel Rwanda.

Zdroje:

  • https://www.stream.cz/slavnedny/804916-den-kdy-zacala-rwandska-genocida-6-duben
  • http://cs.wikipedia.org/wiki/Rwandská_genocida
  • http://www.rozhlas.cz/zpravy/afrika/_zprava/rwanda-se-diva-dopredu-i-20-let-po-genocide-se-ale-rany-hoji-pomalu–1335824

file not found1223