Somálský Aš-Šabáb – africký ISIL?
Esej pro kurz
Zdroje politické nestability v Africe (kombinovaná forma)
Vyučující: Mgr. Jan prouza, Ph.D.
Zpracovala: Kamila Minaříková
Forma studia: Kombinované magisterské studium
Studijní obor: Politologie – Africká studia
Ročník: 2.
Somálský Al-Šabáb – africký ISIL?
Africký roh, poloostrov na východu Afriky, tvoří čtyři státy – Eritrea, Etiopie, Džibutsko, Somálsko. I bez hlubších znalostí problematiky regionu jsou tyto státy synonymem pro katastrofy všeho druhu. V současné době nejvíce znepokojuje situace v Somálsku, které se kromě tradičních afrických problémů jako jsou diktátorské, o armádu se opírající režimy a z nich vznikající občanské války, potýká s problematikou islamistického terorismu representovaného skupinou Al-Šabáb.
Somálsko je aktuálně tzv. failed state / zhrouceným státem, tedy státem, jehož vláda není funkční, obyvatelstvo stabilně emigruje a ekonomika či veřejné služby neexistují. Failed state již nenaplňuje definici státu a přestože stále může plnit roli aktéra mezinárodních vztahů, v podstatě už neexistuje. Míra úpadku jednotlivých států je měřena tzv. Fragile state indexem. Tento systém měření byl zaveden v roce 2005 organizací Fund for Peace, která své výsledky každoročně zveřejňuje skrze časopis Foreign Policy. Systém pracuje s analýzou 12 indikátorů. Čtyři faktory sociální, dva faktory ekonomické a zbylých šest tvoří indikátory politicko – vojenské. Somálsko stojí na druhém místě nejvíce ohrožených států, hned za Jížním Súdánem. [1] Tento stav je způsoben válečným konfliktem dodnes probíhajícím v zemi od vypuknutí občanské války v roce 1991. Na počátku konfliktu stál státní převrat a svržení tehdejšího diktátora Muhammada S. Barreho. Barre stál v čele Somálska od roku 1969, nastavil v zemi silný socialistický a sekulární kurz orientovaný na Sovětský svaz. Tradiční klanové uspořádání postupně likvidoval, jižní klany byly Barrém upřednostňovány, zatímco existence těch severních byla potírána. Motivací tohoto snažení byla pansomálská vize státu, Velkého Somálska, tvořeného všemi etnickými Somálci. Zvýhodňování jedné skupiny obyvatel nad ostatní znamenalo posilování vzájemné řevnivosti a připravovalo živnou půdu pro vznik občanské války. Občanská válka byla také přiživována faktem, že se v zemi, díky podpoře SSSR nacházelo nejen velké množství zbraní, ale také lidé, kteří zbraně uměli dobře ovládat. [2] Barré po celou dobu své vlády vedl válku s Etiopií a jeho neschopnost zajistit mír ještě více přiživovala nespokojenost obyvatel s jeho autokratickou vládou. Vypukla řada ozbrojených konfliktů, která vedla ke svržení Barrého režimu a uvrhla Somálsko do chaosu bojů mezi různými frakcemi. [3] Až do počátku milénia bylo roztříštěno
Somálsko v několika autonomních území, které ale nebyly schopné kontrolovat větší část státu dohromady. Změna přišla až s tzv. Svazem islámských soudů (The Islamic Courts Union). ICU vznikla jako ryze domácí somálská skupina, která si kladla za cíl konsolidovat poměry v zemi sužované občanskou válkou sama, bez podpory zahraničních sil a to na základě tradičního islámského práva Sharía. Jelikož Somálsko je většinově muslimskou zemí, ICU měla ze strany obyvatel podporu a kolem roku 2006 ovládla většinu jihu Somálska. ICU, na rozdíl od misí OSN ( UNISOM I., II.)[4] a americké intervence, kterým se nepodařilo vytvořit jednotnou centrální vládu, situaci skutečně alespoň z části uklidňovala. ICU se postavila do opozice vůči mezinárodně uznávané Přechodné národní vlády (Transitional National Government). ICU na území, které ovládala, dokázala vybudovat alespoň základní sociální zázemí, což jí zajistilo příliv popularity mezi obyvatelstvem. Problém ovšem začal představovat čím dál radikálnější důraz na náboženské pozadí hnutí.
Postupem času se proto ICU začala obracet s prosbou o podporu na islamistické teroristické organizace, v první řadě na Al-Kaídu. Obě skupiny spojoval příklon k wahhábismu. Toto jednání neuniklo mezinárodnímu společenství a zmobilizovalo sousední Etiopii (s podporou USA) a ve spolupráci s prozatímní vládou Somálska državy ICU dobila. ICU jako vládní prvek přestala existovat, nadále však fungovaly její džihádistické buňky, zejména právě Al-Šabáb. [5]
Al-Šabáb postupem let sílil, jeho aktivita se přenesla i do Keni, kde provedl několik teroristických útoků zaměřené na civilní cíle, jako bylo nákupní středisko Westgate v Nairobi (2011), nebo na univerzitu v Garisse (2015). Budoucí vývoj situace v Somálsku nelze dobře odhadnout, ale vzhledem k celkové situaci v arabském světě se nebudou otázky ohledně budoucnosti Somálska týkat možností ukončení konfliktu a případnému začátku konsolidace vlády. Naopak se budou týkat otázky, zda Al – Šabáb, ve svých útocích stále brutálnější a rafinovanější, nemá možnosti vytvořit státní uskupení podobné tzv. Daesh/ISIS. Kromě stejné vize formy státu má navíc Al-Šabáb stejnou schopnost jako ISIS, tedy oslovovat Somálce žijící v Evropě, aby se přidali k džihádu. Noví bojovníci se rekrutují z řad třetí generace přistěhovalců zejména ve Skandinávii, radikalizujících se prostřednictvím mešit. [6]
Konflikt v Somálsku trvá více než 25 let a veškerá intervence ze zemí mimo Afriku nebyla dlouhodobě účinná. Domácí Africká unie byla sice schopná vytlačit Al-Šabáb z Mogadiša (mise AMISOM) a postupně i z větších somálských měst do venkovských oblastí a zredukovat tak jeho rozlohu, ale i přesto Al-Šabáb disponuje stále takovou silou, že se nebojí zaútočit i na základnu jednotek a ukazují tak, že jejich existence má hluboké kořeny a pravděpodobnou podporu v alespoň části obyvatelstva právě na venkově, kde jsou stále silné klanové vazby. [7] Momentálně je proti teroristům ze strany mezinárodního společenství zakročováno stejně jako proti džihádistům v Sýrii, tedy bez existence pozemní operace. Intervence Spojené státy se skládá z bombardování pozice teroristů drony a vysílání tajných agentů útočícím přímo na konkrétní osobnosti teroristického hnutí. A stejně jako v Sýrii jsou to operace bezvýznamné a Al-Šabáb v konečném důsledku nijak významně neoslabují. Nabízí se také otázka, zda se vůbec svět chce v tomto konfliktu nadále angažovat a z mého pohledu zní odpověď ne. Somálsko je země v rozkladu, civilisté masově emigrují, případně umírají na násilí a hladomory a zároveň tento stát kromě problémů nepředstavuje pro mocnosti žádnou perspektivu. Částečně úspěchy Africké unie sice ukazují, že dočasně lze Al – Šabáb porážet, nicméně není možné zasadit mu rozhodující úder, který by trvale poškodil jeho existenci a akceschopnost. Mírný přístup mezinárodního společenství je nezodpovědný a ani argument o nevměšování se do záležitostí státu neobstojí, právě vzhledem ke stavu, ve kterém Somálsko je. Výše zmíněná nezodpovědnost spočívá ve faktu, že Somálsko, díky své poloze, může negativně ovlivnit a přiživit dění nejen v Africe. Hromadění zbraní, obchod s bílým masem a převaděčství, pirátství a mezinárodní terorismus jsou vážné destabilizační prvky pro celý svět, zejména v kontextu s rezonující migrační krizí, kterou tvoří právě i uprchlíci ze Somálska a Eritree.
Konflikty v Africkém rohu bezpochyby přiživuje i nestabilní situace na druhé straně arabského moře. Jemen je v současné době bojištěm zástupné války mezi Saúdskou Arábií a Iránem. Tyto dva státy spolu dlouhodobě soupeří a otevřený konflikt mezi nimi by měl pro tak již destabilizovaný region fatální následky, obzvláště pokud připočteme riziko, že obě země, ačkoli to popírají, vlastní atomové zbraně. [8] V posledních letech se proto oba státy provedli intervence do jiných států, jako právě do Jemenu, kde konkrétní skupiny podporují na základě náboženského klíče. Saúdská Arábie podporuje sunnitské skupiny, Írán logicky ty šíitské. Na základě stejného klíče pak dochází k podpoře teroristických skupin (i přes to, že to obě strany nepřiznávají) [9] a může proto docházet k přelívání samotných bojovníků nebo i jen zbraní a v neposlední řadě financí ze státu do státu. V Jemenu v současnosti působí asi největší odnož Al-Kaídy, ke které se hlásí právě somálský Al – Šabáb, přiživování destabilizace Somálska z Jemenu je tedy více než pravděpodobná. Zároveň je to i Saúdská Arábie, která byla již mnohokrát obviněna z financování džihádistického rekrutování v Evropě. [10]
Zdroje:
[1] Fund for Peace (2016). The Failed States Index 2015(http://ffp.statesindex.org/rankings-
2015-sortable, 22. 5. 2016)
[2] Záhořík, Jan (2007´) Siyad Barré – Somálsko od diktatury k rozpadu státu. In: Budil, Ivo, T. –Zíková, Tereza eds., Totalitarismus 3, Ústí nad Labem s. 42-44
[3] http://www.itpcm.dirpolis.sssup.it/files/2013/12/COMMENTARY_SOMALIA_ISSUE_DEC_
2013.pdf, s. 22-23
[4] Záhořík, Jan (2007´) Siyad Barré – Somálsko od diktatury k rozpadu státu. In: Budil, Ivo, T. –Zíková, Tereza eds., Totalitarismus 3, Ústí nad Labem s. 43-45
[5] http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/unosomi.htm
[6] https://www.jsns.cz/cz/article/42/Jeden_svet_pro_studenty.html
[7] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1658812-sabab-zautocil-na-zakladnu-africke-unie-v-somalsku-63-mrtvych
[8] http://www.bbc.com/news/world-middle-east-24823846.
[9] http://www.dailymail.co.uk/news/article-3591070/US-government-hid-evidence-Saudi-officials-supported-Al-Qaida-WTC-attacks-didn-t-investigate-fully-9-11-Commission-member-says.html
[10] http://www.independent.co.uk/news/world/europe/saudi-arabia-funding-islamic-extremism-west-german-vice-chancellor-sigmar-gabriel-a6763366.html
