Suleiman* bin a jeho dalších několik arabských jmen, nás (dále v textu jako N. a V.) pozval na nefalšovanou muslimskou veselici na Zanzibaru, kde se bude ženit. Zní to jako další životní výzva a my ji přijímáme.

*jméno Suleiman, kterému říkáme familierně “Sele”,má v arabštině význam  “muž víry”.

🧕🏻 HOW TO WEAR A HIJAB

Tradicemi nepolíbení a naivní se v našem pokoji potutelně usmíváme nad tím co bychom měli mít na sobě. Náš kamarád to popsal jako “sadu malého muslima” (ahoj Jakubíku), pochopitelně jako vždy nebyl tak daleko od pravdy. Heslo: “Snadno a rychle” nikdy nebylo blíž

Polil mě pot už pouze z představy až na sebe obléknu přede mnou pověšené oblečení z ultrapremiového polyesteru, podle visačky pocházejicí z Pakistánu a strávím tento velký den v třicetipěti stupních Celsia ve stínu. Pánské oblečení se sestávalo z čepičky, dlouhé košile (snad noční) a spodních kalhot ve stylu Mc Hammera. Celý outfit jsem dotáhl k dokonalosti slunečními brýlemi a speciální obuví – žabkami. Přišel jsem si jako bílý prodejce zbraní vyjednávajicí o ceně.

N. sledovala videa na Youtube a na nějaký čas se stala naše nejoblíbenější ta s klíčovými slovy “how to wear a hijab”.  #truemuslim. Po lehké půlhodince sledování tutoriálů se jí povedlo uvázat šaty do skutečně reprezentativního stavu. Nepochopil jsem.  Jak se jí to tak rychle povedlo a podezíral jsem ji zda nemá nějaké arabské předky. Zbývalo už jen nalakovat nehty, zakousnout králíka (rozuměj – dát si rtěnku), sladit kabelku a může se jít.

🚗 PILI PILI

Naší hostitelkou a ochránkyní pro svatební den byla Pili a její sestra. (Pili Pili znamená ve svahilštině pepř, nevím zda jenom Pili, něco znamená ale přišlo mi to zajímavé). Přijeli jsme “holky” vyzvednout, byly ve standardním party módu který známe z čec, tj. pobíhaly zuřivě po plážovém domě a upravovaly se. V tom jsou holky napříč světem stejné. Chtějí se  zkrátka líbit.

Pili mě zahlédla a okamžitě se otočila k N. a v klidu pronesla: “Ať si to sundá, takhle zmuchlanej tam nepůjde”. A bylo hotovo, odpor by byl marný, pokynula rukou směrem k prknu se žehličkou. Vidím N. jak je překvapená, vážná a pohledem by mě rozčtvrtila, že jsem nedal košili do naší prádelny k vyžehlení. Neuvěřitelně jsem se bavil. Stojíc tam v odpudivých “teplákách” bez svršku.

Pili přiběhla po chvilce znovu a upravila během pár vteřin N. hijab, který ji nepřišel dokonale udělaný. Praxe se pozná na první dobrou.

N. mi říká skrz zuby: “hlavně se k ní neobracej zády, tenhle stan prostě nejde vyžehlit. Zepředu dobrý”

Brutálně přelíčené a extrémně převoněné arabskými parfémy vyrazily společně s námi na veselku. Je neskutečně zajímavé sledovat měnící se ideál krásy na světě. U nás je to ta vysoká, hubená a opálená blondýnka. Zde na Zanzibaru je to co snaha o co nejsvětlejší pleť (aristokracie?), na zbytku vzhledu už tolik ani nesejde.

🌴MY A ONI

Přijeli jsme na místo a jak by řekl mistr: “toto jsem opravdu nečekal” – Byli jsme středem pozornosti. Malá lokální vesnice, místní prostí lidé a běloši v “jejich” oblečení. Nevěděli jsme uplně co se bude dít – rozhodli jsme se improvizovat a začali dělat, že je to uplně normální.

Najednou nás na rozcestí rozseparovali. N. šla s holkama na rozcestí někam pryč doleva a já šel s muži do mešity vpravo. Ani jsme se nestihli rozloučit, co nás čeká je ve hvězdách, nebo na létajicím koberci. Možné je uplně cokoliv.

🕌 MEŠITA

Než vejdete do modlitebního místa musíte si sundat boty, říkám si, že moje zánovní černé žabky nemohou před mešitou vydržet ani hodinu a domu půjdu bosky po africku. Jsem z internetové generace (Y) a video – “1. návštěva mešity pro ateisty krok za krokem” mi opravdu na internetu chybí.

Nevěděl jsem hned jak se správně chovat, tak jsem šel ze začátku raději uplně dozadu aby mě měli místní kluci za zády. Nebylo mi to moc platné – pořád se někdo otáčel když jsem fotil. Bylo vidět, že by se u zrcadlovky hodil naprosto tichý režim.  Snažil jsem se splynout s okolím (když jste bílej jako já nejde to, mám to ověřeno)

Někteří to nevydrželi a otázali se mě s vážnou tváří “Hele co tady děláš?” Docela jsem se v tu chvíle vnitřně chvěl. Odpověď byla nasnadě: “Jsem kamarád Suleimana – ženicha”. V tu chvíli jsem akceptován místní komunitou. (Uff)

Bohužel neumím arabsky ani svahilsky tak je pro mě náročnější zorientovat se v tom co se zrovna děje.nic nebylo tak jak jsem si myslel.K některým věcem co se děly kolem nás jsem se dostal až později tak mé přešlapy na místě působily spíše úsměvně.V přední řadě (proti osazenstvu) sedí ti nejváženější z muslimské obce, imám, otec nevěsty, svědci (musí být pouze muslimové) a poručník nevěsty – její právní zástupce – ten je jakýmsi garantem, že vše bude v budoucnu v manželství v pořádku. Jeho úloha tak nekončí okamžitě po svatbě. Je to jednoduché, žena není při tomto obřadu fyzicky přítomna aby vyjádřila svůj souhlas. Podepsala se smlouva.

Jasně, abych byl blízko prošel jsem uličkou mezi nimi a sedl si tak vedle nich! Jaké faux pas… Nevyhodili mě, jen se smáli jak jsem pitomej.

Proti nim sedí ženich, rodina a pak přátelé. Otec nevěsty podával dlouze (předlouze) ruku ženichovi a říkal mu o tom co to znamená svatba, že mu dává svou dceru, zopakoval kolik je věno a kdy bude splatné. Je to v podstatě smlouva, která se uzavírá mezi dvěma svobodnými lidmi a jejich svědky.

Přemýšlím co asi dělá N. a kde vlastně celou dobu je.

Pomalu se zvedáme a přijde ke mě děd a ukazuje na hromádku Koránů a svatých písem: “Vyfoť to, to je důležitý”. Plním mu tedy přání a fotím hromádku knih. (tady je)

Poté malé pohoštění, datle, zázvorová káva – spálil jsem si hubu tak, že jsem celý den už nic jiného než bolest necítil.

Vycházíme ven! Konečně, vzduch se lehce hýbe a já jsem spocenej jako prase. Boty nezmizly – Allāhu Akbar! Chvilku se motáme a čekáme až všichni dojdou. Vydáváme se na cestu skrz banánovníky a místní džungli.

💃🏿 TANEC

Co to k sakru je? Já se smažím v zavřené místnosti, poslouchám, tvářím se seriozně a holky tady tancují do kruhu a baví se?

Afrika je barevný kontinent a svatba je záplava barev. Nejen co se týká oblečení ale “masek” co mají holky na sobě. Točí se, zpívají a radují se. Vidím mezi postavami N. – je v pořádku… Uff. Vyprávěla jak se bavily, jak ji vždy některá z dam vždy vzala z kola a říkala co tam dělá,včas zasáhla Pili a vysvětlila, že jsme hosté. Přeci jen jsme barevně podobnější ředitelům vápenky. Docela důležitá otázka – kde je vlastně nevěsta?

🎊 DALŠÍ SVATBA?!

Tohle je opravdu už neskutečný, lidé mě táhnou do malinkého domečku stranou hřiště kde se tancuje. Je to docela fofr. Připomíná spíš malou saunu, z ostrého slunce vstupuji do totální tmy a pomalu začínám chápat kde to jsem a co tam dělám. Jsem v místnosti s nejužší rodinou. Matkou a sestrou nevěsty, samotnou nevěstou, ženichem, oddávajicím. Po právní stránce je vše hotové, tak o co tu tedy jde? Oddávajicí sympaťák odříkaval modlitbu a položil svou ruku na hlavu nevěsty (nebo tam kde ji pod šátkem alespoň tušil) „Bismillah“ Dále se ženich pomodlil a prosil o požehnání -> uděleno. Musím říct, že to bylo setsakra strašidelný. Nevěsta s matkou plus sestry čekaly celý den v tomto domečku! Nyní sedí nevěsta a ženich na posteli, cvak, podle mého nejlepší fotka celé svatby (ta úvodní).
Je tu tma a já fotím černochy!

ℹ️ INTERMEZZO

Celé procesí směřuje k autobusům a automobilům. Někteří nasedají a pomalu se odjíždí.

Přichází nevěsta v obležení dalších žen, které se jí snaží strhnout šátek a mají z toho opravdu zábavu, je to něco jako házení kytice u nás. Kdo bude mít šátek, tak se brzy vdá.-Pff, nepovedlo se a nevěsta odjíždí se šátkem.

🏠 CESTA

Nasedáme do našeho auta a jedeme, ptám se kam to ještě jedeme – snad na hostinu? Odpověď, no jedeme se podívat stejně jako všichni svatebčani (tak 100) kde teď bude rodina žít. Jedeme dobrých 20 minut, autobusy a auta se štosují kolem cest, parkují kde se dá a dav se hrne do domu, kde už čeká nevěsta v domě a lidé ji mohou poprvé spatřit jako paní. Tento dům se začal stavět až po zásnubách – jako společné bydlení a život.

💚 DÁMA V ZELENÉM

Zde dělám výjimku a vkládám jedinou barevnou fotku, v černobílé se celý efekt ztrácí. Vcházím do jednoduchého domu (u nás se tomu říká hrubá stavba) a jdu za davem. Předsíň – tma, kuchyně – tma, ložnice ve které je nižší postel a na ní sedí novomanželé. Jejich hlavy mám sotva po prsa. Kolem mě blikají světla mobilů a je mi upřímně líto našich novomanželů. Je to podivná cirkusová podívaná. Nad místností je pouze jeden kabel s velmi slabou žárovkou.

Co vidím, mě opravdu překvapilo. Sedící novomanželka na nízké posteli a lidé stojící nad ní se svými telefony ji fotí jako v zoo. Blikají blesky svých mobilů. Opravdu jako v Cirkuse. Nevěsta je neskutečně přelíčená, je vidět, že si nechala záležet – I podle bohatého malování hennou, které prosvítá oblečením od dekoltu po prsty na rukou. Zlaté šperky included. Cvakám narychlo několik tmavých snímků a kradmo odcházím.

Z venku slyším dunění bubínků. Zvolna opouštím temné pokoje a jdu za světlem.
Náš den končí, nasedáme do auta a odjíždíme…

Tuko Pamoja!