Africký informační portál - Věcně o Africe

Toposa vs. Turkana aneb vakcinací dobytka proti bojům

Publikováno: 30.11.2016

source link Oblast Jižního Súdánu je nejčastěji spojová s hladem, podvýživou, vysokou negramotností a hlavně přetrvávajícími nepokoji a boji, dávno přerostlými v občanskou válku. Mladým, výrazně multietnickým státem otřásá konflikt prakticky od jeho vzniku v červnu 2011. Patrně nejvíce problémů a násilí plodí nevraživost mezi dvěma hlavními etniky, Dinky (z jejichž řad pochází prezident Salva Kiir Mayardit) a Nuery (z nějž pochází viceprezident Riek Machar). Ve stínu tohoto problému však zanikají drobnější, ale stejně vážné spory, které zasahují i za hranice jihosúdánského státu.

 

перелом лучевой кости без смещения сколько носить Kmenová nevraživost

V oblasti Kapoeta, nacházející se v jihozápadní části státu a přiléhající až k hranicím Keni, žije mix dvou pasteveckým kmenů, Toposa a Turkana. Toposa obývá spíše jihosúdánské území a Turkana má početnější zastoupení na keňské straně hranice. Oba kmeny hovoří jazyky, patřícím do nilotské jazykové skupiny, oba kmeny se živí hlavně pastevectvím a se svými stády kočují za pastvou a vodou, kdy ve vesnicích zůstávají jen ženy, děti a stařešinové. Jsou si tedy velice podobní. Od nepaměti ale žijí prakticky v permanentním válečném stavu kvůli krádežím dobytka.

Oba kmeny žijí na zemědělsky nehostinném území, kde je šance úspěšně pěstovat plodiny téměř mizivá. Dobytek je tedy veškerou obživou a cenným majetkem obyvatel. Primárním produktem jsou maso, mléko, ale využívá se i krev, moč a kůže. „Hospodářská zvířata jako skot, ovce a kozy mají také svůj velký vliv při otázce sňatků. Pro otce je velmi vzácné mít dceru. Pokud ji provdá, dostane za ni věno, stádo,“ popisuje humanitární pracovnice Lenka Huberová, působící v jihosúdánské Kapoetě.

 

как сделать старение деревасвоими руками видео Oko za oko, zub za zub

Postup je jednoduchý. Zmenšuje-li se stádo pastevce na jedné straně, jde a ukradne dobytek pastevci druhého kmene. A zdaleka nejde jen o otázku obživy. Stejná situace se děje, pokud pastevec potřebuje věno a sám není schopen svými silami jej získat. Krádež zvířat je řešením potřeby získat uznání a vyšší společenský status uvnitř kmene. Zlodějem se tak stává i muž, který se chce prokázat jako dobrý bojovník.

„Pokud dojde jeden den ke krádeži ze strany Toposa, je jasné, že v blízké době dojde k odvetě ze strany Turkana. V mezidobí jsou pak často uzavřené cesty, protože se očekává konflikt,“ popisuje humanitární pracovnice.

Samotná krádež, ač je jí kmeny přisuzována obrovská vážnost, by ale nebyla takovým problémem, kdyby při ní často nedocházelo k vraždám. Obvykle bývá někdo zastřelen a potom se postupuje dle rčení oko za oko, zub za zub. Podle toho, kolik členů jednoho kmene při útoku zemřelo, musí být zabito stejné množství nepřátelského kmene.

Namátkou. Muž z kmene Turkana v prosinci 2013 zastřelil dva muže z kmene Toposa, kteří se v obci Atakyio na jihosúdánsko-keňské hranici pokoušeli ukrást dobytek. Téhož roku zemřelo v Keni pět lidí při útoku topoských milic na kmen Turkana. Město Mogila za rok 2015 zaznamenalo sto padesát útoků zlodějů. A to je jen výběr pár útoků, které byly mediálně zveřejněny.

 

Mírové dialogy a očkování

Konflikt se snaží řešit místní autority, jako členové vlády Jižního Súdánu a Keni, členové ministerstva zemědělství, místní policie. Jedním z řešení jsou totiž mírové dialogy, kdy zástupci zmíněných úřadů a institucí navštěvují kmeny, pořádají společná jednání a vysvětlují kmenovým příslušníkům, že vzájemný konflikt není řešením.

Po konfliktu tak často nastává uzavření příměří, které má ovšem ke své křehkosti a mentalitě obou kmenů povětšinou jen krátkého trvání, a tak situace připomíná spíš nekonečnou spirálu. Takový mír byl uzavřen i 3. prosince roku 2015 po jednání mezi zástupci Toposa a Turkana ve městě Lodwar. Jednání se účastnili turkanský guvernér Josphat Nanok a jihosúdánský guvernér Lius Lobong. Výsledkem jednání byla kromě míru i dohoda o sdílení informací, vedoucích k vymýcení dobytčích krádeží.

K řešení situace přispívají i nevládní organizace, mezi nimiž mají své zastoupení také Češi. Zajímavý projekt, který má pozitivní dopad na zklidnění tamní situace, je zajištěn neziskovou organizací Charita Česká republika. „Od roku 2014 podporuje vakcinaci a léčbu zvířat kmene Toposa. Program zajišťuje zdravá stáda a stabilitu v komunitě,“ popisuje Lenka Huberová, která se na projektu podílela.

Preventivní vakcinací, zvěrolékařským dozorem a ošetřováním nemocných kusů se daří snižovat úbytek stád a tím pádem mají Toposové méně důvodů krást zvířata svým přeshraničním sousedům. Zároveň Charita školí místní veterinární pracovníky a tím zajišťuje veterinární soběstačnost regionu. Potřebu a prospěšnost takového řešení chápou i místní obyvatelé.

„Místní lidé naši práci velice respektovali a to včetně místních autorit, které nás podporovaly po celou dobu projektu. Především šlo o lidi z ministerstva zemědělství a také zástupce místních správních úřadů,“ popisuje Lenka Huberová. „Veterinář a vedoucí projektu byli velice zkušení lidé, kteří navíc pochází z podobného kmene, což usnadňovalo komunikaci a zajišťovalo přirozenou autoritu. Po dvou letech se výsledky dostavily a já jsem na vlastní oči viděla, jak moc i malé projekty pomáhají.“

Například v létě 2016 pracovníci projektu provedli třetí vlnu očkování šedesáti tisíc kusů dobytka v oblasti Kapoeta East. Během očkování další pracovníci hovořili s rodinami pastevců o nutnosti vakcinace zvířat. Tento třetí veterinární projekt v oblasti trval od května do srpna a jeho rozpočet byl 300 000 Kč.

 

Konflikt v Jubě a inflace

Nejen účinný plán pomoci, ale i zapojení místních do řešení problémů znamená část úspěchu celého konání. Obyvatelé lépe komunikují s někým „ze svých“ než s bílým cizincem.

I přes úspěchy projektu se ale stále nejedná o vyřešený problém. Mezi kmeny stále panuje napětí a s velkou pravděpodobností převládají i přímé útoky. S komunitou je tedy stále potřeba pracovat. Mírové dialogy je stále potřeba vést. Veterinární kontroly jsou stejně důležité, aby se předcházelo epidemiím a úbytku stád. „Ale kromě těchto vnitřních faktorů je potřeba zapojit i faktory vnější – politickou bezpečnostní situaci v zemi. Jižní Súdán je od konce roku 2013 v občanské válce. V roce 2016 došlo k porušení mírové dohody a nové vojenské střety v Jubě v červenci bezpečností situaci v zemi ještě vyostřily. Lidé nemají co jíst, místní trhy nejsou zásobeny, doprava po silnicích je riskantní. Oblast navíc spadá do takzvaného Trojúhelníku Ilemi, který si nárokují Jižní Súdán, Keňa i Etiopie,“ popisuje Lenka Huberová.

I z výše zmíněných důvodů budou veterinární projekty ze strany mezinárodních nevládních organizací pozastaveny. Není jak dopravit vakcíny, pohyb v terénu je nebezpečný. Z toho důvodu budou konflikty trvat a lze očekávat i jejich vyšší intenzitu. A objevuje se i nový důvod krádeží dobytka. Inflace v Jižním Súdánu přesahuje 300 %. Ukradený dobytek tak znamená zdroj financí, tolik potřebných k uživení komunity.

 

Foto: Lenka Huberová


file not found1223