Je všeobecně známo, že Afrika je nejchudším kontinentem na světě. Paradoxem ale je, že černý kontinent naskýtá nepřeberné množství nerostného bohatství. Málokdo také ví, že nejbohatším člověkem vůbec byl africký císař. Jmění Billa Gatese, jednoho z nejbohatších lidí dnes, se tomuto nemůže vůbec rovnat. Pojďme se tedy podívat na život člověka, který vlastnil v přepočtu okolo 9 trilionů korun a zaplavil Afriku zlatem.

Říše Mali založená okolo roku 1230 byla jednou z nejbohatších zemí Afriky té doby. V subsaharské oblasti se jí bohatstvím a velikostí nemohla žádná jiná říše rovnat. Na milionu kilometrů čtverečných zde žilo asi dvacet milionů obyvatel. Zakladatelem této říše byl oblíbený vůdce Sundiata Keita. Rozvinul v zemi jazyk mandinka (kterým dnes mluví více než milion Afričanů), islám a také tradiční náboženství animismus. V hlavním městě Niani se platilo výhradně zlatým prachem. Jeho biologickým synem a také nástupcem byl Uli, ale protože brzy umřel a neměl žádného pokrevního dědice, násilně převzal trůn jeho bratr Wati. V té době se Malijská říše začala propadat do hospodářské krize a občanské války. Lidé byli nespokojeni s tím, jak neschopní dědici trůnu rozhazují majetek, a jak poklidné vládnutí střídají krutovlády, obchody s otroky, spory panovníků a bratrovraždy. Watiův nástupce Khalifa byl adoptivním synem Sundiata Keity, ale zanedlouho byl také lidem poslán do exilu a na shromáždění ve městě Gbara (v dněšní Sieře Leone) zabit.  Říše se začala brodit v hluboké ekonomické krizi a po schopném vládci Abu Bakrovi, který chtěl zemi opět navrátit její slávu, byl trůn opět uzurpován krutovládcem. Osvobozený otrok Sakura byl však za pár let zabit v Danakilu (dnešní poušť v Etiopii).

Říše Mali / Zdroj: wikipedia.org

Malijské říši se znovu začalo dobře dařit až s příchodem panovníka Gao, který byl jedním ze synů Kolonkan – sestry legendárního Sundiata Keity. Jeho syn Mohammed ibn Gao pokračoval v Sundiatových myšlenkách a říše opět obchodovala s Arábií, jejíž muslimští obchodníci uměli ocenit tak kvalitní zlato i koření ze severu Afriky. O to víc stoupaly obchodní vztahy, když malijští vládci vykonávali islámské poutě hadždže do Mekky. Také nový panovník Abu Bakr II. měl slabost pro cestování. Kromě Mekky dělal expedice do doposud neobjevených koutů Afriky a někteří historikové tvrdí, že se dostal k Novému světu dávno před Kolumbem. Jeho osudnou se však stala plavba přes Atlantský oceán, při které zkoumal, kam až sahají jeho vody. Na trůn v té době (asi 1312) nastupuje jeho věrný zástupce –  Mansa Musa (narozen 1280), který se zanedlouho stane nejbohatším člověkem v historii světa.

Největším bohatství Říše Mali se ukrývalo především ve dvou komoditách – ve zlatu a soli. Mali ve 14. století těžilo asi polovinu zlata Starého světa. Těžba probíhala ve třech oblastech a království mělo ukryto několik milionů zlatých nuget ve svých trezorech. Sůl byla ve středověku klíčovou potravinou a na severu tehdejší říše (v oblasti řeky Senegal) se nacházela její významná ložiska. Soli tam byl takový nadbytek, že se používala i na stavbu domů.

Nový panovník Mansa Musa byl oddaným muslimem. Jako každý vyznavač tohoto náboženství musel alespoň jednou za život vykonat pouť do posvátného místa Mekky v Saúdské Arábii. Dnes se této nejvýznamnější tradice účastní okolo dvou milionů lidí, kteří se na místo dopravují moderními prostředky. V dobách Mansa Musy bylo jedinou možnou dopravou velbloudí karavana. Ta za den ujede si 15 až 30 mil a obrovská karavana, s níž tento bohatý vládce cestoval, se pravděpodobně pohybovala ještě pomaleji. Mansa Musa se vydal na pouť v roce 1324. Některé kroniky tvrdí, že s panovníkem cestovalo až 60 000 lidí – většina z nich byla armáda a otroci. Ti nesli asi 36 tun zlata. Doma na něj ale čekala armáda o 200 tisíc stálých vojáků (více, než kolik jich dnes má např. i Velká Británie).

Mansa Musa a hadždž / Zdroj: pinterest.com

Na své cestě rozdával vládce velké dary. Když cestoval Egyptem, nakupoval otrokyně, šatstvo, potraviny a umělecké předměty v takovém množství, že cena zlata v té zemi klesla o 25 % a státy postihla vysoká inflace. Podle některých zdrojů trvalo egyptské ekonomice 20 let, než se z tohoto šoku plně vzpamatovala. To je v podstatě jediný známý případ v historii, kdy jeden muž přímo kontroloval cenu zlata ve Středomoří. Na své velkolepé cestě však pouze nenakupoval, ale zakládal také mešity. Bylo zaznamenáno, že každý pátek (sváteční den v islámu, tak jako v křesťanství neděle) nechal vystavět alespoň jednu.

Na zpáteční cestě o rok později (1325) se k Mansa Musovi donesly zprávy, že jeho armáda znovu dobyla Gao (hlavní město nezávislého státu Azavad na východě tehdejší Říše Mali). Armádu vedl jeden z jeho generálů, Sagmandia. Město Gao bylo součástí říše již před vládou Sakury a bylo důležitým obchodním centrem. Mansa Musa tedy město na své zpáteční cestě navštívil. Jako zajatci mu byli předvedeni dva synové Gaoského krále – Ali Kolon a Suleiman Nar. Vzal je s sebou do Niani a vychoval je na svém dvoře. Přivedl s sebou zpět také mnoho arabských učenců a architektů.  Zanedlouho začal zakládat úchvatné pamětihodnosti i na svém území.

Mešita Djinguereber / Zdroj: google.com

V Niani postavil Aulu – budovu vnitřními dveřmi propojenou s královským palácem. Byl to obrovský monument, z něhož čněla kopule a byl zdoben arabeskami zářivých barev. Dřevěné okenní rámy vrchního patra byly postříbřeny, ty ve spodním patře pozlaceny. V Timbuktu byla vystavěna Velká Mešita, gigantický chrám z tesaného kamene. Mansa Musa si nechal postavit také mešitu Djinguereber, která stojí v Timbuktu dodnes a je jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí země. Niany bylo sice hlavním městem, ale centrum obchodu a kultury se nacházelo právě v Timbuktu. Přicházeli sem hausští obchodníci. Když se o slávě Mali proslulo i v Evropě, své obchodní vztahy si zde našli i Benátčané a kupci z Grenady či Al Andalusu (dnešního Španělska). Díky Mansa Musově lásce k islámu se říše stala středobodem islámské učenosti. Vystavěl univerzitu Sankore v Timbuktu, kde byli zaměstnáni nejvlivnější právníci, astronomové a matematici z Blízkého východu. Ani na nižší vrstvy se nezapomínalo, a tak byla oblast delty Nigeru velmi hustě osídlena.

O smrti Mansa Musy toho moc nevíme, ale i tak po sobě zanechal majetek za 400 miliard dolarů. Umřel pravděpodobně roku 1332 a jeho místo převzal syn Mansa Manghana. V té době začali Timbuktu napadat Mosijové (z dnešní Burkiny Faso), a tedy sláva říše začala pomalu upadat. O opětovný rozkvět se snažil i bratr Mansa Manghany – Mansa Suleiman, ale to už začaly říši napadat také Tuaregové (berberský kmen, který až dodnes vymáhá na Mali severní část území), jejichž invaze se plně rozmohla konečně v roce 1443. Malijští obyvatelé hledali pomoc u Portugalců, ale ti se soustředili jíž na jiný cíl – stali se bohatým národem s výbornými mořeplavci, kteří ovládli dnešní Brazílii.

Zdroje: 

• https://en.wikipedia.org/wiki/Musa_I_of_Mali
• časopis Svět na dlani / říjen 2015
• kniha Dějiny Afriky / Jan Klíma