12/2018

V samotném srdci Afriky, leží země veřejností opomíjená. Jedná se o Středoafrickou republiku. Bývalá francouzská kolonie získala nezávislost v roce 1960. Od té doby země bojuje o stabilitu na všech rovinách, jaké si dokážeme představit. Proběhlo zde několik státních převratů, válek a nepokojů. Situace není stabilní ani dnes a nevyčerpané možnosti těžby přírodních zdrojů tomu nepomáhají. Konfliktní situace si zde prošla eskalační i deeskalační fází a bylo do ní zataženo postupně více a více zemí, od sousedních států, přes mezinárodní organizace až po Ruskou federaci. Jakou má Rusko vlastně momentálně roli a jaké jsou jeho záměry? A ví to někdo?

Konfliktní situace ve Středoafrické republice (SAR) sahá hluboko a primární příčiny konfliktu není jednoduché definiovat. Středoafrická armáda FACA, neboli Forces armées centrafricaines, prokazovala v historii jen málo loajality hlavám státu a důkazem můžou být úspěšné vojenské puče. Důvody její těkavosti byly různé. Generál Kolingba jako hlava státu v 80. letech protěžoval příslušníky vlastního etnika, což přineslo následujícímu prezidentovi Patassému násilné vzpoury a neúspěšný pokus o převrat a později úspěšný vojenský převrat vedený generálem Francois Bozizé. Jeho vláda byla spojena mimo jiné s diskriminací muslimské menšiny a po letech vlády byl svržen opoziční skupinou Séléka, která byla složena ne zcela, ale převážně z muslimů. Nicméně kvůli vnitřním sporům, nebyla skupina Séléka schopna se dlouho u moci udržet. Zároveň se jako odpověď na ni zformovala křesťanská skupina zvaná Anti-Balaka. Konflikt eskaloval do občanské války a hnací silou se mu stal právě náboženský podtext, i když ten nikdy nebyl primární příčinou. Séléka se nakonec rozpadla na několik frakcí a celá země tak uvízla v zajetí moci-chtivých ozbrojených skupin ovládajících většinu území, obzvláště oblasti těžby minerálních zdrojů. (The World Factbook 2018)

V historii se do situace zapojovali i mezinárodní aktéři. Dominovala jim Francie, a kromě ní na místě působí či působily jednotky vyslané OSN nebo EU. V roce 2016 proběhly prezidentské volby a zvolen byl Faustin-Archange Touadéra. Situace se na chvíli uklidnila, ale ke konci roku boje zintenzivnily poté, co Francie ukončila svou vojenskou operaci v zemi. Zodpovědnost za bezpečí ve státě se obrátilo na misi OSN pod názvem MINUSCA. Peacekeepingová mise se však potýká nejen s nastolením pořádku, s nedostatkem prostředků, ale také s obviněními ze sexuálního zneužívání místních žen a celkovou neefektivností. (The Jamestown foundation 2018)

Bezpečnostní rada OSN uvalila zbrojní embargo na SAR již v roce 2013. Toto embargo zakazuje dodávání zbraní a s nimi spojeného materiálu, s výjimkou dodávky pro bezpečnostní složky státu, mezinárodní jednotky na mírových misích atp. (United Nations 2013) Všechny výjimky musí být schváleny Sankční radou OSN. V minulosti o výjimku ze zbrojního embarga žádala Francie, ale její žádost Rusko vetovalo. SAR se tedy v říjnu 2017 obrátila na ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Místo však, aby požádali o zrušení veta, podepsali spolu dohodu. (Jeune Afrique 2018) Dle vyjádření na webu ruského MZV se na schůzce mluvilo mimo jiné o možnosti navázání partnerství v oblasti průzkumu nerostných surovin Středoafrické republiky. (The Ministry of Foreign Affairs of the Russian Federation 2017 a.) Setkání bylo označeno za milník, který je důležitý pro obě strany a zmiňuje možnost vzájemné výhody plynoucí z rozvoje středoafrických přírodních zdrojů. Další vyjádření již mluví o zahájení ruské těžby na území SAR, což by údajně mělo vést ke stabilizaci situace v SAR. (The Ministry of Foreign Affairs of the Russian Federation 2018 b.)

Zajímavé je všeobecné pasivní přihlížení situaci, když Rusko vetuje nárok Francie na dodávku zbraní, ale jen o měsíc později již vyjednává se Středoafrickou republikou a výjimku z embarga nakonec získává.  Znepokojení nad povolenou dodávkou zbraní Francie, USA i Británie sice vyjádřili, ale jen s mizivým přičiněním. Ruský vliv je dokonce znát přímo v blízkosti prezidenta SAR, jelikož desítky příslušníků ruské národnosti byly přiděleny k jeho ochrance. Navíc z Moskvy byl vyslán jako prezidentův bezpečnostní poradce Valery Zacharov. (The Jamestown foundation 2018) Celosvětová pozornost se upírá k rusko-africkým vztahům i nadále. Spolu se zbraněmi totiž Rusko odeslalo do SAR 5 vojenských a 170 civilních instruktorů z Ruska, kteří jsou na místě za účelem výcviku FACA. (The Ministry of Foreign Affairs of the Russian Federation 2018 b.) Otázkou zůstává, kdo jsou tito civilní instruktoři?

Celou věcí v červenci 2018 otřáslo zabití 3 ruských novinářů (La Croix 2018), kteří v SAR údajně zjišťovali, zdali nejsou zmínění civilní instruktoři členové tzv. Wagnerovy skupiny. Tato ruská soukromá armáda operovala již na Ukrajině a poté na ni upozornila smrt ruského novináře Borodina, který pracoval na vyšetřování přítomnosti této skupiny i v Sýrii. (BBC 2018) Tři zabití novináři v SAR byli nalezeni blízko místa, kde probíhá právě výcvik instruktorů, ale oficiální verze zní, že byli zabiti někým z místních ozbrojenců. Žádné průkazné důkazy této teorie, ani spojitost mezi Wagnerovou skupinou a Kremlem však nejsou. Zpravodajství Al-Jazeera ve své reportáži v rámci povoleného natáčení ve výcvikovém táboře FACA zmiňuje, že armádu trénují ruští vojáci, kteří dříve bojovali na Ukrajině, v Sýrii či Čečně a za cíl výcviku udává obnovení akceschopnosti a upevnění vlivu národní gardy SAR. Jako dohled nad výcvikem působí bezpečnostní poradce Valery Zacharov, který v reportáži domněnku, že se nejedná o vojenské instruktory, ale o žoldáky soukromé bezpečnostní agentury Wagner, pokrčenými rameny vyvrací. (Al-Jazeera 2018) Díky ruským instruktorům se FACA pomalu rozmisťují na místa vzdálenější než Bangui a šíří tak svůj vliv. S nimi ovšem po zemi cestují i zástupci Ruska a mohou tak navazovat kontakty s rebelskými skupinami. Ať tak či tak, rozhodně není úplně jasné, kdo a co v SAR jménem Ruské federace dělá.

Otázkou, která vyvstává, je zda Rusko sleduje primárně zájmy SAR. Dodávka zbraní je pro téměř neozbrojenou armádu FACA jistě výhodou, když stojí proti mnoha plně ozbrojeným skupinám. Neminou se ale zbraně účinkem? Zdá se, že západní mocnosti jsou zaskočeny, jak rychle se celá spolupráce mezi Ruskem a Středoafrickou republikou dala do pohybu. Od dohody o zbraních, po dohody o těžbě diamatů během jednoho roku. Nicméně není takové pasivní přihlížení Evropy trochu nezvyklé? Násilnosti v roce 2018 na místě eskalovaly (Washington Post 2018) a dá se zatím pouze hádat, zdali je rostoucí vliv Ruska toho příčinou. Neefektivní misi OSN zastiňuje Chartúmská deklarace o míru, kterou v srpnu 2018 podepsali hlavní aktéři konfliktu za asistence Ruska a Súdánu. (The Ministry of Foreign Affaires of the Russian Federation 2018 d.) Součástí deklarace je dohoda o amnestii pro rebely, s čímž nemusí vždy všichni souhlasit a mohlo by to potencionálně rozbouřit ty dosud klidnější vody. Intenzivní vliv Ruska by mohl situaci zhoršit. V tisku se objevují vyjádření některých Středoafričanů, že nejsou s ruskou přítomností spokojeni. Zaznamenána byla i proti francouzská propaganda a s přihlédnutím k dalším mnoha zemím v Africe, které v poslední době navázaly vztahy s Ruskem, by jeden mohl usoudit, že se jedná o celkovou snahu potlačit západní vliv na africkém kontinentu.

Na druhou stranu průběh situace není zcela nový a překvapivý. V minulých letech by se našlo mnoho podobných dohod o bezpečnostní podpoře SAR (La Croix 2018) a v nedávné době vyjádřili zájem o výjimku ze zbrojního embarga i Číňané a znovu Francouzi. Nicméně pokud se Rusko snaží opravdu pomoci a jde mu o zájmy SAR, měly by být jeho aktivity více transparentní a ve spolupráci s mezinárodními misemi či Africkou unií. Již v minulosti bylo mnoho pokusů přivést SAR k trvalému míru, ale pokud se nebude postupovat jednotně a bez postranních úmyslů, bude tento mír stejně křehký, jako všechna předchozí příměří.

Prameny

Internetové zdroje:

Central intelligence agency. 2018. The World Factbook. Dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ct.html (28. 11. 2018)

Encyclopaedia Britannica. 2018. Dostupné na: https://www.britannica.com/place/Central-African-Republic (20. 11. 2018)

Stockholm International Peace Research Institute. 2018. „UN arms embargo on the Central African Republic“. Dostupné na: https://www.sipri.org/databases/embargoes/un_arms_embargoes/Central-African-Republic/un-arms-embargo-on-the-central-african-republic (28. 11. 2018)

The Jamestown foundation. 2018. „How Russia is Displacing the French in the Struggle for Influence in the Central African Republic“. Dostupné na: https://jamestown.org/program/how-russia-is-displacing-the-french-in-the-struggle-for-influence-in-the-central-african-republic/ (28. 11. 2018)

The Ministry of Foreign Affairs of the Russian Federation. 2017. Dostupné na: http://www.mid.ru/en/maps/cf/-/asset_publisher/obfEMxF2i9RB/content/id/2894441 (28. 11. 2018)

The Ministry of Foreign Affairs of the Russian Federation. 2018. b. Dostupné na: http://www.mid.ru/en/web/guest/maps/cf/-/asset_publisher/obfEMxF2i9RB/content/id/3334252 (28. 11. 2018)

The Ministry of Foreign Affairs of the Russian Federation. 2018. a. Dostupné na: http://www.mid.ru/en/maps/cf/-/asset_publisher/obfEMxF2i9RB/content/id/3136399 (28. 11. 2018)

United Nations. 2013 Security Council Resoulution 2127. Dostupné na: https://digitallibrary.un.org/record/761853/files/S_RES_2127%20%282013%29-EN.pdf (20. 11. 2018)

Noviny a časopisy online:

1. Al-Jazeera. 2018. „Central African Republic Calls Russia Train Army“. Dostupné na: https://www.aljazeera.com/news/2018/11/central-african-republic-calls-russia-train-army-181115184534076.html (30. 11. 2018)
2. 2018. „Russian reporter Borodin dead after mystery fall“. Dostupné na:https://www.bbc.com/news/world-europe-43781351 (1. 12. 2018)
3. Jeune Afrique. 2018. „Centrafrique: Qui est Firmin Ngrebada, l’homme du rapprochement Moscou-Bangui“. Dostupné na: https://www.jeuneafrique.com/556971/politique/centrafrique-qui-est-firmin-ngrebada-lhomme-du-rapprochement-moscou-bangui/ (1. 12. 2018)
4. La Croix. 2018. „Centrafrique, main basse de Moscou“. Dostupné na: https://www.la-croix.com/Monde/Afrique/Centrafrique-main-basse-Moscou-2018-10-03-1200973373 (25. 11. 2018)
5. 2018. „Protlačují zájmy Ruska silou, umírají okolo nich novináři. Žoldáci Vágnerovy skupiny však nejsou oficiálně nikde“. Dostupné na: https://www.lidovky.cz/svet/protlaci-zajmy-ruska-kdekoliv-zoldaci-vagnerovy-skupiny-vsak-nejsou-oficialne-nikde.A180809_175901_ln_zahranici_mha (1. 12. 2018)
6. 2018. „France Warns on Russian Arms and Advisers in Central African Republic“. Dostupné na:https://www.telegraph.co.uk/news/2018/10/29/france-warns-russian-arms-advisers-central-african-republic/?fbclid=IwAR0RXIyzmDOzp0FUiilI13PffYJMS1LEK-_hrVEpxgsQkBFu8FVOVPZ1m88 / (28. 11. 2018)
7. The Independent. 2018. „France vows to give assault rifles and cash to Central African Republic“. Dostupné na: https://www.independent.co.uk/news/world/africa/france-central-african-republic-car-weapons-assault-rifles-aid-jeanyves-le-drian-a8617031.html (28. 11. 2018)
8. The Sun. 2018. „Out of Africa. US Removing Hundreds of Troops from Africa Despite Russia and China’s Growing Presence“. Dostupné na: https://www.thesun.co.uk/news/7758133/us-removing-hundreds-of-troops-from-africa-despite-russia-and-chinas-growing-presence/https://www.thesun.co.uk/news/7758133/us-removing-hundreds-of-troops-from-africa-despite-russia-and-chinas-growing-presence/ (28. 11. 2018)
9. The Washington Post. 2018. „There Is a New Battle for Influence in Central Africa and Russia Appears to be Winning“. Dostupné na: https://www.washingtonpost.com/news/worldviews/wp/2018/05/31/theres-a-new-battle-for-influence-in-central-africa-and-russia-appears-to-be-winning/?noredirect=on&utm_term=.b4248ccad733 (29. 11. 2018)
10. TRT World. 2018. „Central African Republic: A Crisis the World Keeps Ignoring“. Dostupné na:https://www.trtworld.com/magazine/central-african-republic-a-crisis-the-world-keeps-ignoring-21633?fbclid=IwAR0mwiJ21AGk4PU8RLWGTEIN5-eb5g7uoSVE1ienjijey91J4GZc5GmwLjo (28. 11. 2018)