Africký informační portál - Věcně o Africe

Vztahy Brazílie s Afrikou

Publikováno: 13.12.2014

Brazilská federativní republika je největším státem mimoevropského regionu Latinské Ameriky. Současně je velkým, dynamicky se rozvíjejícím a nenasyceným trhem, který skýtá mnoho exportních příležitostí. Stejně jako pro Afriku jsou i pro Brazílii vzájemné obchodní, ekonomické i politické styky či vazby velmi důležitým prvkem spolupráce, jenž nabízí mnoho výhod pro obě strany. Tato skutečnost je o to pravdivější, pokud vezmeme na vědomí, že Brazílie a Afrika jsou součástí rozvojových regionů či zemí „Třetího světa.“ Tímto poskytují zřetelný důkaz, že i rozvojové země spolu mohou efektivně kooperovat a tím vzájemně posilovat vztahy Jih-Jih. Právě vzrůstající ochota i schopnost rozvojových a rozvíjejících se zemí udržovat vzájemné ekonomické a politické vazby lze považovat za jedny z pozitivních důsledků současného procesu globalizace.

Počátek postupného sbližování a navázání kontaktů

První diplomatické snahy o zahájení brazilské zahraniční politiky vůči Africe započaly v 60. a 70. letech, kdy došlo ke vzniku ekonomických, politických a kulturních vztahů s mnohými zeměmi afrického kontinentu. O vůbec největší krok směrem k Africe se zasloužil bývalý brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva (Strana pracujících, v úřadu 2003-2010), kterému se podařilo změnit dosavadní přístup světa k černému kontinentu („obrátit se zády k Africe“) v posledních přibližně 20 letech. Jeho zásluhou začala posilovat politická a ekonomická spolupráce obou regionů. Rozvoj vzájemných vztahů byl zahájen vzrůstajícím počtem brazilských soukromých společností, jež představovaly velkou ekonomickou výhodu plynoucí z obchodu a investic v africkém regionu.

Zájmy Brazílie v Africe

Zájmy Brazílie v Africe jsou především geopolitického a ekonomického rázu. Afrika se stala součástí globálního kapitalismu a jedním z nejatraktivnějších zdrojů investic na světě. Objem obchodu Brazílie s Afrikou neustále narůstá. Brazílie se v Africe soustředí především na energetické zdroje a jejich společnosti tam masivně investují do ropného a těžebního průmyslu. Hlavním iniciátorem je energetická nadnárodní korporace Petrobras (Petróleo Brasileiro) se sídlem v Rio de Janeiro, jež je současně z hlediska obratu největší firmou v Latinské Americe. Jiným zdrojem brazilských zájmů v Africe je zemědělství, jelikož došlo k postupnému otevření hranic například s ugandskou kávou či kamerunskou bavlnou. Díky růstu HDP v mnoha afrických zemích (Angola, Mozambik, Keňa, Tanzanie) lze současný vývoj v tomto regionu označit za „africkou renesanci.“ Dalším cílem Brazílie v Africe je samozřejmě rozvoj obchodu, export zemědělských technologií, prevence proti šíření HIV/AIDS a malárie, podpora vzdělání, sportu a kultury. Region sub-saharské Afriky má zájem kooperovat s Brazílií v pěti klíčových oblastech – zemědělství, medicína, profesní výcvik, energie a sociální ochrana. Od Brazílie se naopak očekává pomoc s budováním infrastruktury.

Šíření biopaliv a LNG v Africe

Brazílie je jedinečná tím, že vyniká zájmem o šíření biopaliv a zkapalněného plynu (LNG), což představuje jeden z hlavních pilířů její zahraniční politiky a potenciální řešení světové energetické krize či redukce chudoby. Právě z hlediska redukce chudoby a růstu zaměstnanosti může být přínos biopaliv v Africe velmi strategickým prvkem, pokud zvážíme skutečnost, že Afrika je kontinent se značným podílem nejchudších zemí na světě. Brazílie má proto velký zájem na šíření biopaliv v tomto regionu (jednání s ECOWAS v roce 2007) za pomoci vývozu potřebných technologií (Ghana). LNG je dopravován na delší vzdálenosti, a to po moři. Hlavní terminály LNG jsou po celém světě, v Africe se jedná o Alžírsko, Rovníkovou Guineu, Egypt, Nigérii a především Angolu, která je Brazílii z hlediska kultury a jazyka nejblíže. Výhodou projektu je snaha o redukci znečištění životního prostředí.

Základní mechanismy na podporu rozvoje spolupráce a inovací v Africe

Udržování speciálních vztahů s Afrikou je pro Brazílii strategickou prioritou její zahraniční politiky. Základními mechanismy na podporu rozvoje spolupráce a inovací v Africe jsou dvě důležité instituce. První z nich je Brazilská rozvojová banka (BNDES) zajišťující vývoz zboží a služeb v rámci projektů na budování infrastruktury, který je v rukách brazilských společností. Banka se též významně podílí na produkci ethanolu v Ghaně a o tuto činnost mají zájem také ostatní země – Angola, Mozambik, JAR, Benin a Zimbabwe. Druhou institucí je Brazilská společnost pro výzkum zemědělství a dobytkářství (EMBRAPA; sídlí v Ghaně), jež započala svoji funkci v roce 1998 s cílem zisku znalostí ve vyspělých zemích, které by se distribuovaly do zemí rozvojových. Snahy této společnosti o internacionalizaci se tak staly klíčovým nástrojem brazilské zahraniční politiky ve vztahu Jih-Jih během Lulovy vlády. Cílem je opět podpora výroby ethanolu a elektrické energie z cukrové třtiny. V současnosti za vlády prezidentky Dilmy Rousseffové (Strana pracujících, v úřadu 2011-?) posiluje Brazílie své ekonomické vazby se zeměmi černého kontinentu také tím, že škrtá či restrukturalizuje jejich dluhy vůči Brazílii, které byly nakumulovány v 70. letech minulého století. Mezi tyto země se řadí na ropu a plyn bohatá Republika Kongo, Tanzanie a Zambie. Dále také Súdán, Pobřeží slonoviny, Senegal a Guinea. Nejsilnějším africkým obchodním partnerem pro Brazílii je Jihoafrická republika (JAR), jež představuje nejmocnější zemi v regionu a současně hlavní oblast brazilského vývozu, kterými jsou také Nigérie, Egypt a Angola. Spolupráce Brazílie-JAR, kterou zahájil prezident Lula a Thabo Mbeki, je především vojenského a socio-ekonomického charakteru (HIV/AIDS, fair trade, reforma v Radě bezpečnosti OSN, pozemková reforma). JAR je navíc členem iniciativy IBSA (Indie-Brazílie-JAR), což je fórum vytvořené v roce 2003 za účelem posilování vztahů Jih-Jih. Nigérie a Angola jsou zdrojem brazilských investic a vývozu ropy. Mozambik je pro Brazílii atraktivní z hlediska těžby uhlí a São Tomé a Princův ostrov je členem CPLP (Společenství portugalsky mluvících zemí), je proto strategicky významný z hlediska podpory OSN.

Hospodářské uskupení BRICS

Důležitou skutečností, která dokazuje sílu a schopnost Brazílie uplatnit se na africkém kontinentu, je členství země v hospodářském uskupení BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, JAR). Pojem byl prvně užit v roce 2001 ekonomem Jimem O´Neillem z investiční banky Goldman Sachs, tehdy ještě jako BRIC. Jihoafrická republika totiž formálně přistoupila k uskupení v roce 2011. Dle názoru banky se mají tyto ekonomiky v roce 2050 stát dominantními ve světě, a to vzhledem ke svému rychlému ekonomickému růstu. Možnými kandidáty na členství jsou Indonésie a Turecko. Cílem je například vytvoření společné mezinárodní rozvojové banky BRICS Bank, jež by mohla úspěšně konkurovat již existujícím rozvojovým bankám. Všechny země jsou zároveň členy hospodářského uskupení G-20.

Princip hard power vs. soft power

V případě všech zmíněných států se jedná o tzv. emerging powers, tedy postupně se rozvíjející či nově industrializované země. Makroekonomické údaje těchto států vytváří dojem značného ekonomického růstu, nicméně stále jde o země se špatnými sociálními podmínkami – extrémní chudoba, nedostatečná zdravotní péče, vysoká míra kriminality, nezaměstnanost. Vzhledem k tomu, že je řešení těchto problémů z hlediska financí velmi náročné, mnohdy tak ustupují před snahou těchto emerging powers vytvářet si v mezinárodním systému dobré jméno. Využití principu hard power, tedy vojenské moci, jenž bezprostředně souvisí s teorií realismu, bylo dlouho chápáno jako základní ukazatel úspěchu a schopnosti státu přežít v mezinárodním systému. Avšak v posledních dvou dekádách se řada odborníků na studium mezinárodních vztahů v čele s Josephem Nyem shoduje na postupných proměnách mocenské rovnováhy a jiných aspektech moci než vojenských, a to tzv. soft power. Aby si tyto země našly a upevnily své místo na slunci, snaží se využívat právě výše zmíněného principu. Jedná se o schopnost státu v mezinárodním systému šířit svoji kulturu, hodnoty, normy a ideje, a tím také ovlivňovat chování okolních států ve svůj prospěch. Státy dosahují soft power pomocí různých aspektů, například skrze kulturní diplomacii (pořádání významných kulturních a sportovních událostí na mezinárodní úrovni – Brazílie, JAR, Čína), vzájemnou spoluprací i účastí v mezinárodních organizacích, institucích či jiných uskupeních (BRICS, CPLP). Myšlenka jakékoliv kooperace je v současnosti velmi důležitá, a to v souvislosti s neustálým propojováním světa v jeden celek. Jedná se tedy o výsledek éry globalizace, kdy ideje realismu a samostatnosti státu v mezinárodním poli střídají myšlenky idealismu a liberalismu, díky kterým vznikají pevné vazby mezi státy, vzájemně na sobě závislými a spoléhajícími jeden na druhého, což je jediná možnost, jak v současném světě přežít.

Závěr

Navzdory historicky negativním zkušenostem Brazílie v Africe, kdy se stala největším odběratelem otroků, jsou jejich vzájemné vztahy velmi perspektivní a Brazílie se stává jedním z vlivných aktérů uvnitř afrického regionu. Obě strany mají k sobě opravdu blízko, pokud zvážíme jejich kulturní a etnickou podobnost, historické pouto a skutečnost, že africké země jsou stále se vyvíjející národy s koloniální minulostí, které mají spoustu možností a příležitostí či výhod plynoucích z tohoto vzájemného vztahu, a to na mezinárodní úrovni. Důležité jsou rovněž podobné geologické a klimatické podmínky obou regionů, díky čemuž se brazilská technologie přizpůsobuje Africe mnohem snadněji. Brazílie chce tímto jednáním také dosáhnout určité vedoucí pozice v rámci těchto rozvojových regionů a získat křeslo v Radě bezpečnosti OSN, o což se snažila již v dobách prezidenta Luly. Zřetelným důkazem určitého politického vlivu Brazílie v Africe je také rostoucí počet ambasád. Vzájemná spolupráce je pro obě strany velmi přínosná, jelikož nabízí mnoho výhod a příležitostí, a to především pro Afriku jako pro kontinent, který je stále považován za nejchudší a nejméně se rozvíjející na světě. I přes tento fakt je zřejmé, že Afrika nadále zůstává silným a atraktivním prvkem, o který je v mezinárodním prostředí velký zájem, což dokazuje rostoucí vliv amerického, evropského a čínského trhu signalizující pro Brazílii velkou konkurenci. Nicméně přítomnost Brazílie na africkém kontinentu je jistě významným přínosem a pro budoucí vývoj regionu bude tento aktér nepochybně hrát důležitou roli.

 

ZDROJE

„Brazilci se tlačí do Afriky, odpustí jí miliardové dluhy.“ Novinky.cz, 26. května 2013. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/303010-brazilci-se-tlaci-do-afriky-odpusti-ji-miliardove-dluhy.html

„Brazil in Africa: A new Atlantic alliance.“ The Economist, 10. listopadu 2012. Dostupné z: http://www.economist.com/news/21566019-brazilian-companies-are-heading-africa-laden-capital-and-expertise-new-atlantic-alliance

„Bridging the Atlantic: Brazil and Africa.“ The World Bank, 2013. Dostupné z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/AFRICAEXT/0,,contentMDK:23061951~pagePK:146736~piPK:226340~theSitePK:258644,00.html

BusinessInfo 2014. http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/brazilie-zakladni-informace-o-teritoriu-18906.html

DALY, John. 2013. „Angola and Brazil Work Together on LNG Production.“ OilPrice.com, 19. června 2013. Dostupné z: http://oilprice.com/Energy/Natural-Gas/Angola-and-Brazil-Work-Together-on-LNG-Production.html

KUDLÁČOVÁ, L., ZÁKRAVSKÝ, J. 2013. „Brazílie, Indie a JAR: rozpačité sportovní divadlo?“ Mezinárodní politika: Volná tribuna, Ústav mezinárodních vztahů. Dostupné z: http://www.iir.cz/article/brazilie-indie-a-jar-rozpacite-sportovni-divadlo

REZA, Alexandra. 2013. „Investing in Africa: Is Brazil the New China?“ Think Africa Press, 21. leden 2013. Dostupné z: http://thinkafricapress.com/development/trade-titans-brazil-new-china

Autor: Lucie Hylmarová

 

 

 

 

 


file not found1223