V březnu letošního roku jsem společně s kolegou Tomášem Daníčkem měl to štěstí, že mě moje alma mater Univerzita Hradec Králové (UHK) v rámci studijního programu Politologie-africká studia vybrala jako účastníka nového výměnného programu mezi mou školou a University of Nairobi (UoN). Do Nairobi jsme oba přiletěli ve středu 23. září, a protože už jsme za prvních pár dní posbírali mnoho zážitků, přičemž další hromada je ještě před námi, rozhodli jsme se čtenáře AIP seznámit s tím, jak vypadá život českých studentů v Keni, popsat, s čím vším se může středoevropský výměnný student v dalekém Nairobi potkat.
Březnová euforie z úspěchu ve školním výběrovém řízení byla postupně vystřídána skepsí z jednání (nebo spíše nejednání) keňské univerzity. Výsledkem bylo, že ještě v polovině září jsme neměli téměř žádné informace o přesném začátku a konci tamního semestru, o vyučovaných předmětech, o možnostech ubytování a především jsme stále marně čekali na zvací dopis, bez kterého jsme oficiálně nesměli odletět.
Když jsme se pak ve druhé polovině září na facebookových stránkách UoN náhodně dozvěděli, že semestr v Keni již začal, uvědomili jsme si společně s UHK, že nemá smysl nadále vyčkávat, a rozhodli jsme se pro lehce radikální řešení – prostě jsme si koupili letenky na následující týden, zažádali o turistické vízum místo studentského a vyrazili jsme.
„Co tady děláte? Vůbec jste neměli jezdit!“
Vyjednávání s University of Nairobi nebyla jednoduchá
Riziko našeho plánu bylo, že jsme neměli nejmenší tušení, jak se na náš nečekaný příjezd budou tvářit na UoN. Naše obavy byly okamžitě naplněny, když nám bylo po příjezdu řečeno, že jsme bez zvacího dopisu vůbec neměli jezdit a že by nám správně nemělo být umožněno v Keni studovat. Naštěstí se nám však později podařilo najít přívětivější lidi na vyjednávání, díky kterým jsme se ke konci minulého týdne konečně dočkali oficiálního přijetí ze strany nairobské univerzity – jaký to úspěch po zhruba půlročním vyjednávání mezi oběma partnerskými školami.
S trochou štěstí bychom tak možná již tento týden mohli začít studovat. Mezitím jsme si však také museli zařídit bydlení. Na první čtyři noci jsme si z nedůvěry v časné zajištění ubytování ze strany UoN zabookovali jeden z nejlevnějších nairobských hostelů. Náš strach se ukázal být opodstatněný, jelikož nairobská univerzita nám oznámila, že nedisponuje studentskými kolejemi a že nám maximálně může dát kontakt na různé studentské hostely. Nakonec jsme však měli štěstí, když jsme se setkali s místní zámožnou ženou, která pronajímá pokoje ve svých dvou domech. Po rychlých prohlídkách jsme se rozhodli pro pokoj ve druhém z nabízených domů, který se na rozdíl od prvního, který byl umístěný v jedné z luxusních čtvrtí, nacházel v sousedství typických afrických domků.
Falešní kamarádi a dopravní chaos
Nairobi je moderní africké velkoměsto
Volné chvíle našich prvních dní v Keni jsme využívali převážně k prozkoumávání Nairobi. Toto moderní africké velkoměsto mě osobně překvapilo například tím, že se v něm neodehrává většina obchodu v ulicích jako např. v Accře, hlavním městě Ghany, kterou jsem navštívil předminulý rok. V Nairobi naopak převažují kamenné obchody, čímž více připomíná evropská velkoměsta. Čím je naopak hlavní město Keni typicky africké, jsou místní obyvatelé, kteří vidí každého bělocha jako symbol bohatství. Díky tomu jsme si již během prvního týdne stihli udělat mnoho “přátel“, kteří se nás budou držet tak dlouho, dokud si od nich něco nekoupíme. Druhým typicky africkým znakem Nairobi je dopravní chaos. Jeho možnou příčinu jsme pochopili, když se nám jeden z místních řidičů pochlubil, že získal řidičák za čtyři dny. Nelze se pak divit, že na keňských silnicích neplatí ani tak běžná pravidla silničního provozu, jako spíše právo silnějšího vyjadřované neustálým troubením, nedáváním přednosti na křižovatkách a chaotickým přejížděním z jednoho jízdního pruhu do druhého.
„A máte v ČR taky gaye?“
Mimochodem stejný řidič nám během poslouchání rádia oznámil, že daný hlasatel je pravděpodobně homosexuál, načež se nás zvědavě zeptal, jestli v České republice taky máme gaye. Při odpovídání na tak nečekanou otázku jsme se cítili asi podobně, jako když se nás majitelka našeho nového pokoje ptala, k jaké církvi patříme. Občas holt od Keňanů dostáváme otázky, na které nejsme z našeho domácího prostředí zvyklí, avšak podobně se asi musí cítit původní obyvatelé černého kontinentu žijící v Evropě, když se jich obyvatelé starého kontinentu ptají, jestli ještě pořád všichni Afričané bydlí v hliněných chýších.
Další díl našeho blogu očekávejte zase za týden, tentokrát od kolegy Tomáše Daníčka. Mezitím se můžete podívat na průběžně aktualizovanou fotogalerii z našeho pobytu.
