Další týden utekl jako voda (které máme momentálně v Nairobi víc, než bychom chtěli), a my tak přicházíme s dalším dílem Zápisníku z Keni. Tentokrát se zmíním o tom, na kolik vás v Keni vyjde věno pro nevěstu, o možná nejslavnější české rodačce ve zdejších zeměpisných šířkách, o naší první (!) studentské párty a o tom, jak Keňané chápou slovo neomezeně.

Jak jsem již zmínil v úvodu, do Nairobi přišlo období dešťů. Tento nepříjemný časový úsek podle statistik přichází dvakrát ročně; jednou na přelomu dubna a května a podruhé právě teď – v listopadu. Ač z příchodu dešťů nemáme moc radost, je nutno podotknout, že danou situaci bereme s nadhledem, jelikož podle původních předpovědí, kterými nás místní již od začátku našeho pobytu straší, měly být deště mnohem intenzivnější a příchod tzv. El Niña měl způsobit jedny z nejničivějších záplav v novodobé keňské historii. Nic takového se však zatím neděje – s největší pravděpodobností ani dít nebude – a naší největší starostí tak zůstává hledání výletů, při kterých nejsme závislí na počasí.

Věno 600 000 korun a k tomu pár koz a krav

Expozice zvířat v Keňském národním muzeu

Jednou z variant byla návštěva Keňského národního muzea, kterou jsme uskutečnili minulý týden ve středu. Celý areál muzea na nás působil moderním dojmem (ještě aby ne, když v roce 2008 prošel rozsáhlou rekonstrukcí), a tak bylo o dobrý zážitek postaráno. Uvnitř muzea nás čekaly sice trochu očekávané, ale velice dobře zpracované expozice pojednávající především o místních lidových tradicích, včetně specifik jednotlivých etnických skupin a kmenů (kterých je v Keni celkem 42) a také o keňské divočině plné žiraf, slonů, zeber, a dalších ikonických zvířat.

Co se týče lidových tradic, zaujalo nás nejvíce povídání o sňatcích, konkrétně pak výše věna, které musí každý ženich zaplatit. Náš průvodce (který se nám ihned po vstupu do muzea elegantně vnutil a za drobný příplatek nás celým areálem provedl) totiž povídání o tradičních svatbách doplnil o svou vlastní zkušenost, která nás, běžné Středoevropany, celkem šokovala. Náš průvodce totiž musel jako věno rodině své nastávající zaplatit v přepočtu více než 600 000 korun a k tom přidat ještě několik krav, koz a šperků. Tak vysoká částka však prý není úplně běžná, “problémem“ v tomto případě bylo, že nevěsta byla vystudovaná bakalářka – a za titul se prý platí extra. To už se pak nelze divit mužům, kteří se raději ožení s nevystudovanou kuchařkou – taková žena se o ně nejenom dobře postará, ale také je svatba s ní nepřijde tak draho 🙂

„Let’s do it like they do on the Discovery channel“

Druhou část Keňského národního muzea tvořila expozice místních zvířat – ať už vycpaných nebo živých. Nás zaujala především ta živá, mezi kterými bylo nejvíce hadů a želv. Zatímco zástupce plazů jsem si jen nesměle vyfotil a rychle pokračoval dál, nemohl jsem se naopak nezastavit u želv. Konkrétně pak u jednoho z párů, který se zrovna ze všech sil snažil o rozšíření tamní populace. Kromě fotky, s kterou hodlám prorazit v National Geographic (takže si ji užijte, dokud je zadarmo) jsem natočil i video zachycující komické zvuky vydávané tvrdě pracujícím želvím samcem.

Abychom však opět trochu zvážněli, je nutné se zmínit ještě o jedné věci, která nás v muzeu zaujala. Celá jedna expozice je tam totiž věnována české rodačce Joy Adamson. Že jste o ní nikdy neslyšeli a pochybujete, jak někdo takový vůbec může být Čech? Tak to máte asi stejné pocity jako my, když nás o jejím českém původu přesvědčoval náš průvodce.

Joy Adamson – From Opava to Kenya

K našemu údivu se později ukázalo, že měl pravdu, jelikož ona tajemná Joy Adamson pochází z Opavy. Už v dětství se však s rodinou přestěhovala do Rakouska a později až do Keni, kde se proslavila především jako chovatelka lvice Elsy a následně i autorka světového bestselleru Born Free (u nás vyšel pod názvem Příběh lvice Elsy). Joy Adamson tak sice není Češka jako poleno, na druhou stranu však pro nás bylo lehce potupné, že její životní příběh, včetně toho, že se narodila v Opavě, je v Keni známější, než u nás. Druhou variantou pak je, že jsme s Tomášem hrozní ignoranti, protože všichni ostatní Češi Joy dobře znají. Pokud tomu tak je, nezapomeňte nám to vzkázat v komentářích.

Kenyatta University – horší po akademické stránce, lepší pro studentský život

V pátek se zdejší nevyzpytatelné počasí trochu umoudřilo, což jsme využili k návštěvě druhé největší vysoké školy Kenytta University. Bohužel nám nezbývá než uznat, že KU ve většině měřitelných aspektů naší univerzitu jednoznačně převyšuje. Ono je sice hezké, že je podle oficiálního žebříčku naše University of Nairobi sedmou nejlepší vejškou v Africe (a druhou nejlepší mimo JAR a Egypt), zatímco KU se nachází až na 40. místě. V pro nás mnohem důležitějších faktorech jako jsou společné studentské ubytování v areálu školy, dostupnost barů poblíž kolejí či sportovní vyžití, bohužel naše univerzita jednoznačně zaostává.

Když už jsme u těch barů – není samozřejmě náhodou, že jsme na návštěvu KU vyrazili zrovna v pátek podvečer. Náš dosavadní noční život se prozatím odehrával výhradně v centru města a tak jsme mile rádi využili nabídku našeho keňského kamaráda studujícího právě na KU a vyrazili jsme se tentokrát socializovat mezi studenty. Jak jsem již psal výše, tamní univerzitní areál nabízí kromě jiného i venkovní hudební klub. Když pomineme neuvěřitelný bordel způsobený svévolným odhazováním odpadků a nedostatek míst k sezení (kdo by taky chtěl na keňské diskotéce sedět, že?), největším problémem tamního klubu je jeho nucené zavření přesně o půlnoci z důvodu striktních univerzitních pravidel. Tak brzká zavíračka pro nás byla o to víc překvapující, vzhledem k tomu, že jsme na místo určení dorazili až kolem jedenácté.

PlayStation koutek v kampusu Kenyatta University

Naštěstí však univerzitní areál nabízí i večerní zábavu, která nezahrnuje alkohol ani hlasitou hudbu – obrovskou kulečníkovou hernu, jejíž součástí je i PlayStation koutek. Obzvlášť herní konzole ve mně vzbudily nadšení, které bylo ještě podpořeno tím, jak jsem většinu místních fotbalových nadšenců zesměšnil při hraní FIFA 2015. Za zmínku také stojí, že ačkoliv moderní výbava nebývá v místních univerzitách úplně běžná, daný herní koutek paradoxně disponoval nejmodernější technikou, přičemž jsme za dvě hodiny hraní ve čtyřech lidech celkově zaplatili v přepočtu 50 korun.

Bylo nás pět, už je nás šest

Druhý den se ještě Tomáš rozhodl otestovat tamní plavecký bazén (ve kterém se krásně spálil, takže teď vypadá jako růžové prasátko), zatímco já jsem se vydal na cestu zpátky domů, která díky všemožným zácpám a přestupování trvala přes dvě zdlouhavé hodiny. Hlavním důvodem mého dřívějšího odchodu byl ojedinělý pocit, že bych měl být zodpovědný a začít psát esej do školy.

Mé rozhodnutí se samozřejmě ukázalo být chybné, jelikož jsem po příjezdu domů zjistil, že nám nefunguje k psaní eseje tolik potřebný internet a to z důvodu vyčerpání našeho neomezeného datového limitu. Jak už se v jednom z předchozích dílů zmiňoval Tomáš, neomezený datový balíček od firmy Orange se prakticky rovná limitu 20 GB, který sice podle místních odborníků není možné za měsíc vyčerpat, ale nám se to samozřejmě podařilo. Alespoň z části to však musíme svést na příchod jednoho nového nájemníka, kterým není nikdo jiný než další etiopský veterinář ve středním věku – takové už tady teď máme tři.

V tuto chvíli už jsme však znovu připojeni a díky tomu si teď můžete číst další díl našeho blogu – k psaní eseje jsem se od té doby ještě nedostal.

To je pro tuto chvíli vše. Nezapomeňte sledovat naší fotogalerii. A těšte se na příští díl, protože od čtvrtka do pondělí budeme na výletě v 500 km vzdálené Mombase 🙂