Zmařená demokracie v Mali
V rámci dekolonizace Afriky vznikla v roce 1959 nová Federace Mali ze Senegalu, Sudánu, Horní Volty a Dahome. Po rozpadu Federace byla vyhlášena Republika Mali, což bylo 22.9.1960, prezidentem se stal Mobido Keita.
Pod vládou Mobida Keita se Mali uchylovalo k vládě jedné vládnoucí strany. V roce 1964 do parlamentních voleb kandidovala pouze jedna strana US-RDA. Ekonomická situace se v Mali radikálně zhoršovala. Netrvalo dlouho a došlo k vojenskému převratu, pod vedením Músy Traoré a prezident Mobida Keita byl v roce 1968 svržen a uvězněn.
Músa Traoré, který se k moci dostal díky vojenskému převratu, sliboval pouze dočasnou vládu, přesto tato vláda zůstala u moci až do března roku 1991. Vojenská vláda se snažila zlepšit ekomonickou situaci v zemi, ale v 70. letech nastalo období sucha a ekonomická situace se v zemi jen zhoršila, také díky špatným podmínkám pro zemědělství. Tato vláda fungovala formou diktatury. Díky nové ústavě z roku 1974 byla posílena exekutiva a umožnila pokračování vojenského režimu. Nakonec byla nově nastolená vláda ještě horší než ta svržená.
- Přechod k demokracii
V roce 1990 vypukly demonstrace, lidé se bouřili proti vládě a požadovali demokratizaci systému. Prezident nechtěl ustoupit a demonstraci 22.3. v roce 1991 potlačil střelbou, při čemž bylo usmrceno 300 demonstrantů.. Músa Traoré byl přeci jen v roce 1991 svržen , byla rozpuštěna tamní vláda. V roce 1992 byla schválena nová ústava a v březnu roku 1992 proběhly dvoukolové parlamentní volby. V kterých zvítězil Svaz pro demokracii v Mali – Africká strana pro solidaritu a spravedlnost (ADEMA-PASJ). Prezidentem se po prvních demokratických volbách stal předseda ADEMA-PASJ Alfa Umar Konaré, který do úřadu nastoupil v červnu 1992.
Mali přešlo k demokracii, což bylo velkým překvapením pro mnoho politologů. V Mali, ale nadále přetrvávala bída a nepokoje neustávaly. Prezident Alfa Umar Konaré, byl nucen vyměnit vládu, situaci v Mali uklidnil, i přestože dál přetrvávala neutišivá ekonomická situace. Prezidentské volby vyhrál ještě v roce 1997 a zůstal prezidentem do roku 2002 a dál udržoval demokratizační trend. I když HDP v zemi ročně rostlo 5-ti %, životní úroveň obyvatelstva se nijak nezlepšovala. Situaci v Mali ani nijak neulehčovaly nepokoje na severu země , které přicházely od Tuaregů, kteří se nechtěli smířit s druhořadým postavením.
V roce 2002 zvítězil v prezidentských volbách Amadu Tumani Turé, v čele vlády stanul Tuareg Ahmad Muhammad Ag Hamani do roku 2004, v tomto roce nastoupil Isufi Maiga. Země se relativně stabilizovala a zažívala i určitou prosperitu. Amadu Tumani Turé obhájil prezidentskou pozici ve volbách i v roce 2007.
Mali se dále potýkalo s nepokoji na severu země, vyvolávané Tuaregy a postupně docházelo k oslabení stabilizace státu. V letech 2007-2009 nepokoje Tuaregů vystupňovaly a Tuaregové založili Národní hnutí za osvobození Azawadu.
- Přerušení demokratického vývoje
Situace se přiostřila, když „Arabské jaro“ destabilizovalo severní Afriku, ale také saharskou Afriku. Tuaregové získali zbraně z Libye a zahájili útoky v Mali, Čadu a Nigeru. Demokratický proces v Mali byl přerušen a došlo k armádnímu puči v roce 2012, kdy měly být další prezidentské volby, ke kterým však nedošlo. Dosavadní prezident byl svržen a byla zrušena platnost dosavadní ústavy. K armádnímu puči došlo, dle vyjádření vojáků z důvodu toho, že dosavadní vláda nebyla schopna se postavit vzbouřeným Tuaregům a nedokázala se postarat o své vojáky. Bylo však slíbeno, že vláda bude předána z rukou vojenské junty brzy zvolené civilní vládě. Ze strany mezinárodních organizaci a západních zemí byl vojenský převrat odsouzen. Několik dní po převratu byla přijata nová ústava. V dubnu 2012 byl zvolen nový prezident Dioncounda Traoré. Moc byla předána civilní vládě, ale přesto byla vláda nadále kontrolována vojenskými představiteli CNRDRE.
Vláda musela řešit konflikt s Tuaregy, což nebylo lehké. Tuaregové využili oslabení vlády a puče a vyhlásili samostatný stát Azawad na severu země. Došlo, ale také k rozdvojení Tuaregů na umírněnějsí Tuaregy a radikálně islámisticky orientovaní Tuaregové, kteří jsou napojeny na teroristickou síť Al-Kajda. Rozdělení státu Mali bylo odsouzeno ze strany mezinárodních organizací a Azawad nebyl uznán v mezinárodních kruzích jako samostatný stát.
Závěr
V současné době není jasné, jak se bude dál situace v Mali vyvíjet. To, že došlo k přechodu demokracie, bylo velké překvapení, jelikož Mali se nenacházelo v situaci, která byla dobře „připravenou půdou“ pro vznik demokracie. Mali bylo a stále je velmi chudou zemí a také vzdělanost obyvatel není na dobré úrovni. Vzdělanost patří dle Lipseta k jedné z nejdůležitějších podmínek pro funkčnost demokracie.
Příčin, které mohly vést k tomu, že se v Mali demokracie neudržela může být několik. Nezapomeňme, že stát Mali, byl v době kolonizace násilně spojen s několika rozdílnými etnikami dohromady, poté došlo k dekolonizaci, na kterou Mali nebylo připraveno a vůbec nevědělo, co si počít se svou nezávislostí, prošlo si obdobím diktarury, poté demokratizačním procesem, který se slibně vyvíjel a mohl být příkladem demokratizačního procesu v Africe. Bohužel Mali je chudý stát a to sebou nese spousty problémů, které demokratizační proces jen ztěžují a bohužel v případě státu Mali kompletně zastavilo.
Nyní je vyřešení konfliktu v Mali v nedohlednu a samozřejmě nastupuje riziko toho, že místní obyvatelstvo se vydá také na cestu do Evropy, jako mnoho jiných občanů ze zemí, které se potýkají s dlouhodobými konflikty jako je například Eritrea, Somálsko či Afgánistán a v neposlední řadě Sýrie. Evropa scela jistě není schopna pojmout takový nápor imigrantů a v současné době je to jeden z hlavních problémů, kterým musí čelit. Hlavní nebezpečí pro Evropu, ve spojitosti s přílivem imigrantů, je bezpečnostní riziko a s tím spojené nebezpečí silné radikalizace Evropanů vůči imigrantům.
Zdroje:
Barša, Pavel,Strmiska Maxmilián. 1999. Národní stát a etnický konflikt. Politologická perspektiva, Blansko: Reprocentrum. ISBN 80-85959-52-6
Klíma, Jan. 2012. Dějiny Afriky.Praha:Nakladatelství Lidové Noviny.ISBN 978-80-7422-189-7
Fiala, Vlastimil. Nedemokratické režimy a teorie tranzice, přednáška. 6.3.2015
Bucherie, Bruno. Situace v Mali dva týdny před podepsáním Dohody pro mír a s míření. [online].Dostupné z: http://www.natoaktual.cz/situace-v-mali-dva-tydny-pred-podepsanim-dohody-pro-mir-a-smireni-ph1-/na_analyzy.aspx?c=A150504_155844_na_analyzy_m02
Fiala, Vlastimil.Politická krize v Mali: konec demokratizačního procesu? [online] Dostupné z:
http://www.iir.cz/article/politicka-krize-v-mali-konec-demokratizacniho-procesu
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Mali. [online] Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/mali/
Vlasák, Ondřej. 2014.Rozpad Mali? -možné příčiny a důsledky, Bakalářská práce [online].Dostupné z: https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/12777/Opravdu%20posledni%20verze!!!!.pdf?sequence=1
