Nejvíce afrických uprchlíků mířících do Evropy pochází právě z Eritreje. Z takřka neznámé a dosud neprobádané země, která je však poslední dobou pravidelně zmiňována v médiích, a která se potýká s jednou z největších hrůzovlád na světě. Kdo jsou tito lidé, kteří prchají z vlastní země a žádají nás o azyl?
Historie Eritreje je velmi bohatá a nanejvýš zajímavá ve všech směrech. První zmínky spadají až do roku 1 000 př. n. l., kdy se na území rozkládalo Aksumské království. Po příchodu křesťanů se rozšířil obchod. Následovalo osídlení Arabů, rozšíření islámu a rozkvět země pomocí obchodu soustředěného z pobřeží Rudého moře. Později, za doby kolonizace v 16. století, zemi okupovali jak Britové, tak Italové. Došlo k velké modernizaci, ale po 2. světové válce připadla Eritrea sousední zemi – Etiopii. Z její nadvlády se vymanila až v roce 1993. Po získání nezávislosti se vlády ujal prezident Isaias Afwerki, který v zemi nastolil pevný diktátorský režim. O dva roky později svedla Eritrea krátké, za to krvavé boje s Jemenem o Hanišské ostrovy, které nakonec připadly druhému jmenovanému státu. A tak nadějný počátek tohoto nezávislého státu, jehož ekonomice se začínalo opět dařit, znovu upadl. V roce 2008 navíc následoval konflikt s Džibutskem ohledně vymezení hranic, který se dodnes zcela nevyřešil.
Africká Severní Korea
Eritrejský Isaias Afwerki. Zdroj: madote.com
Ne nadarmo se ale Eritreji přezdívá africká Severní Korea. Hrůzovláda prezidenta Afwerkiho, který se drží u moci už 22 let, překračuje mezníky všech lidských práv. Do země se nedá dostat žádnou oficiální cestou, v zemi nefungují složky státní moci, neexistují ani volby. Stát se zmítá v neustálém chaosu, kdy nemá ani stanovený úřední jazyk. Navíc se zde střetává náboženství křesťanů a muslimů, jejichž počet je víceméně shodný. Především je ale Eritrea jednou z nejchudších zemí světa.
Stát se nachází v tzv. Africkém rohu. Povrch je převážně hornatý, méně než 5 % půdy je vhodné k orbě. Některé části jsou dokonce nepoužitelné i pro pastevectví, protože se země potýká se silnou desertifikací a v půdě se můžou nacházet až statisíce nezneškodněných pozemních min.
Nekonečná služba v armádě
Hlavním důvodem emigrace ale zůstává silná militarizace. Vláda nutí všechny občany bez výjimky sloužit armádě, a to přinejmenším 18 měsíců. Počet nedobrovolných rekrutů se odhaduje na 600 tisíc z 5 milionového eritrejského obyvatelstva. V armádě dochází k zotročování a Afwerkiho teror nebere konce. Někteří zůstávají na vojně i po dobu 10 let. Diktátorská vláda se nadále izoluje a vpouští do médií pouze vybrané zprávy.
Afwerkiho vláda se na druhou stranu hájí dobrými výsledky ve zdravotnickém systému, kdy uvádí, že klesl počet nakažených HIV a také úmrtnost novorozeňat. Otázkou zůstává, jak moc velký podíl má na dané statistice právě Afwerkiho režim.
Mapa Eritrey. Zdroj: ezilon.com
Naproti tomu OSN uvedla, že zdejší cenzura předčila i režim Kim Čong-una v Severní Koreji. Eritrejci nemohou opouštět své domy bez dozoru. Pokud dostanou povolení, jsou pod dozorem policie, která občany „vybízí“ k přestupkům. Několik tisíc disidentů je uvězněno, ostatní odpůrci režimu byli povražděni. Především vesničané mají strach, jelikož nejsou nijak informováni. Naprostá většina nemá telefon a televize je vzácností, kde běží pouze propagandistické pořady po vzoru Severní Koreje či turecké telenovely. Není tedy pochyb, že lepší vztahy má Eritrea pouze s Íránem, Čínou a Súdánem.
Afwerkiho vláda na uprchlících vydělává
V roce 2013 proběhla v Eritreji nevýznamná vzpoura proti současnému režimu. Většina lidí se ale radši uchyluje do ústraní a snaží se ze země ihned dostat. Podle statistik opustí Eritreu 5 tisíc uprchlíků každý měsíc. Okolo 30 tisíc utečenců již zažádalo o azyl v Evropě. Samotnému Afwerkimu však masivní emigrace Eritrejců nijak nevadí. Tamější vláda prý uvaluje dvouprocentní daň na příjmy uprchlíků v zahraničí, a tím se podle něj zdejší režim stabilizuje. Afwerki dále uvedl, že Eritrea na demokracii není dosud připravena a že přijmutí voleb vytváří v Africe jen problémy.
Zoufalou situaci tamních obyvatel shrnul Andebrham Welde Giorgis, bývalý šéf eritrejské centrální banky a vyslanec při EU, který nakonec také emigroval: „Eritrejci jsou dnes v pozici bezradných obětí. Mnoho jich zemře žízní na Sahaře, jiní se stanou kořistí obchodníků s orgány, další se utopí ve Středozemním moři. To ale nikoho neodradí. Eritrejci udělají cokoli, aby se dostali z pekla.“
