Africký informační portál - Věcně o Africe

Absurdní stavba uprostřed pralesů: Rovníková Guinea od základů staví nové hlavní město

Publikováno: 28.8.2014

Málokdo v České republice ví, kde přesně se Rovníková Guinea nachází; je jednou z těch „bezejmenných“ zemí, o kterých se ani v zeměpise neučí. Přesto je tato bývalá španělská kolonie velmi zajímavá. Je to jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik nejen v Africe, ale i na celém světě. Svoje bohatství, které země doslova čerpá ze zásob ropy, není však využíváno pro rozvoj země, ale končí na účtech autoritářského prezidenta a jeho blízkých nebo v nesmyslných a megalomanských projektech.

Nejbohatší země Afriky

Na první pohled nenápadný stát umístěný na pobřeží Guinejského zálivu a částečně i v jeho vodách, disponuje, stejně jako mnoho dalších afrických zemí, velkým množstvím nevyužitých kapacit k ekonomickému růstu. V případě Rovníkové Guineji jsou hlavním zdrojem potencionálního rozkvětu především obrovská ložiska ropy nacházející se na jejím území.

Prezident Rovníkové Guiney Teodoro Obiang. Zdroj: youtube.com

Prezident Rovníkové Guiney Teodoro Obiang. Zdroj: youtube.com

Nutno dodat, že guinejský prezident Teodoro Obiang nenechává nerostné bohatství své země nevyužité. Od roku 1996, kdy se naplno začalo s těžbou, se Rovníková Guinea propracovala na třetí místo v pořadí největších producentů ropy v subsaharské Africe a v současnosti je, alespoň co se týče míry HDP na osobu, nejbohatší africkou zemí (v celosvětovém měřítku se země umístila na 58. místě, jen 2 příčky za Českou republikou).

Jak je tedy možné, že kromě výše zmíněných lichotivých statistik zaujímá Guinea až 144. příčku mezi 187 státy seřazenými podle tzv. Indexu lidského rozvoje, jenž kalkuluje s proměnnými jako střední délka života, úroveň vzdělávání či výše příjmů? Co způsobuje, že v údajně nejbohatší africké zemi nemá podle údajů OSN téměř polovina populace přístup k pitné vodě? Odpověď na dané otázky je velmi prostá: jedná se o důsledek autoritářské politiky prezidenta Obianga, který neprojevuje sebemenší snahu o alespoň částečnou redistribuci zisků, jež Rovníkové Guineji plynou z obchodu s ropou.

Po 35 letech v čele této středoafrické země se Teodoro Obiang stal nejen aktuálně nejdéle úřadujícím vládcem na světě, který není členem žádné královské dynastie, ale také jedním z nejbohatších státníků. Časopis Forbes odhadl v roce 2006 jeho jmění na 600 milionů amerických dolarů. Je zřejmé, že pouze z prezidentského platu Obiang danou sumu neuspořil.

Hlavní město v džungli

Během více než tří dekád svého vládnutí měl Obiang dost času a příležitostí investovat alespoň část peněz do zlepšení kvalita života obyvatel Rovníkové Guineji, místo toho však nechal velkou část svého lidu trpět nedostatkem potravy, zdravotní péče či nedostatečnou úrovní vzdělávání. O to více nepochopitelný je Obiangův plán z roku 2012 na přesun hlavního města z ostrova Bioko do nově budovaného komplexu uprostřed džungle.

Guinejský vůdce ve svém plánu počítá, že Oyala, jak bylo budoucí hlavní město pojmenováno, bude politickým, ekonomickým i vzdělávacím centrem nejen Rovníkové Guineji, ale rovnou celého středoafrického regionu a v době jejího dokončení kolem roku 2020 by se měla stát novým domovem až pro 200 000 obyvatel. Jak hezky však dané plány znějí, tak utopické bohužel jsou.

Video: Vizualice budoucího vládního komplexu v Oyale

Mapa Rovníkové Guiney s vyznačeným současným i budoucím hlavním městem. Zdroj: autor s využitím Google Maps

Mapa Rovníkové Guiney s vyznačeným současným i budoucím hlavním městem. Zdroj: autor s využitím Google Maps

Za prvé je potřeba zamyslet se nad ekonomickou stránkou stěhování současného hlavního města. Nutno uznat, že Malabo, jež leží na malém ostrově vzdáleném zhruba 160 km od pobřeží Rovníkové Guineji, nemá pro plnění role hlavního města strategicky zrovna nejvýhodnější polohu. Samotné stěhování tudíž dává smysl. Co už smysl nedává, je snaha o vybudování úplně nového města uprostřed pralesů, daleko od veškeré civilizace. Z ekonomického hlediska by bylo mnohem výhodnější částečně zmodernizovat největší Guinejské město Bata, jenž má na rozdíl od současného i budoucího hlavního města výhodnou strategickou polohu na pevninském pobřeží Atlantského oceánu a pro potřeby naplnění statusu hlavního města by v něm stačilo uskutečnit jen nepatrné stavební úpravy.

 Výstavba nového hlavního města je sice v plném proudu, jen stěží si však lze představit, že v těchto místech bude během několika let žít až 200 000 obyvatel. Zdroj: youtube.com

Výstavba nového hlavního města je sice v plném proudu, jen stěží si však lze představit, že v těchto místech bude během několika let žít až 200 000 obyvatel. Zdroj: youtube.com

Druhým bodem, nad kterým je vhodné se zamyslet, je Obiangova představa, že se z Oyaly v nedaleké budoucnosti stane kulturním centrum pro celý středoafrický region. Paradoxně jedna z mála staveb, která je již nyní v Oyale těsně před dokončením, je ubytovací komplex patřící do sítě luxusních hotelů Kempinski. Otázka je, jak se bude hotelu s kapacitou 450 pokojů dařit naplňovat své kapacity, vzhledem k tomu, že vznikl uprostřed staveniště, ve kterém se zatím pohybují jen dělníci ze zemí jako Brazílie, Polsko či Severní Korea. Uvážíme li však, že se město podaří jednoho dne zdárně dobudovat (což vzhledem k extrémní finančním nákladům na jednotlivé stavby není vůbec jisté), zůstává stále nezodpovězená otázka, jak chce následně guinejský prezident přimět nejen kulturní, ekonomické, akademické a další elity, ale především běžné občany, aby se do města přesunuli. Většina obyvatel Rovníkové Guineji totiž žije na téměř 200 km vzdáleném pobřeží Atlantského oceánu. Nehledě na fakt, že by si málokterý Guinejec finančně mohl bydlení v nových luxusních budovách města Oyala dovolit. Jako značně nereálná tudíž znějí Obiangova slova, že v Oyale bude do roku 2020 žít téměř třetina ze 700 000 populace Rovníkové Guineji. Mnohem pravděpodobnější je varianta, že se z Oyaly stane město duchů, respektive úkryt pro prezidenta a jeho nejvěrnější, ve kterém se budou moci schovat před případnými útoky svých oponentů.

Ostatně spekulace, že za stěhováním hlavního města doprostřed džungle jsou především prezidentovy obavy ze zopakování pokusu o jeho svržení, jenž se odehrál roku 2004, byly samotným Obiangem potvrzeny v nedávném rozhovoru pro BBC. Skutečnost, že guinejská vláda utrácí kvůli paranoidním představám svého prezidenta miliardy dolarů za budování pevnosti uprostřed džungle, zatímco téměř polovina obyvatel země nemá přístup k pitné vodě, činí plánovaný přesun hlavního města ještě více nelegitimním.

Rovníková Guinea se tak stala dalším africkým státem, ve kterém těžba nerostných surovin místo očekávaného zlepšení životní úrovně většiny obyvatelstva, přinesla zisk jen těžebním společnostem a nejvyšším představitelům státu, zatímco na obyčejné lidi se už nedostalo. Podobný scénář lze pozorovat např. v Nigérii, kde naleziště ropných ložisek jen prohloubila rozdíl mezi bohatými a chudými, či v Zimbabwe, kde těžba diamantů zapříčinila ještě hlubší prosakování korupce do nejvyšší politiky.


file not found1223