Pandemická situace v Africe se na počátku roku prudce zhoršila, v prvním lednovém týdnu WHO upozornila, že pozitivní případy narostly o 19 %. Průzkum[1] z konce loňského roku ukázal, že převážná většina Afričanů, průměrně 79 %, by se nechala naočkovat vakcínou proti COVID-19, pokud by byla považována za bezpečnou a účinnou. Africké vlády tedy na rozdíl od těch evropských nemusí složitě vymýšlet očkovací kampaně, přesto začnou oproti Evropě očkovat s velkým zpožděním.
Ambiciózní mezinárodní program COVAX, který měl fungovat jako globální mechanismus na nákup a distribuci vakcín COVID-19 tak, aby byla zajištěna spravedlivá distribuce vakcín mezi všechny státy světa, rozhodně nefunguje podle původních představ. Prvotní myšlenka společných nákupů přes COVAX se objevila v dubnu 2020 s počátečními obavami z toho, že by nejbohatší země světa mohly vakcíny vykoupit pro sebe i nad míru své potřeby. Pro nejchudší země světa představovala iniciativa někdy i jedinou naději, jak se k vakcínám dostat.
Ke COVAXU se doposud připojilo 190 zemí světa (včetně Česka) a vybralo se již 6 miliard dolarů, přesto byly nejbohatší státy obviněny z hromadění vakcín pro vlastní potřeby. Zejména poté, co do poloviny ledna vykoupily nejbohatší země světa 60 % veškeré celosvětové nabídky[2], kterou si zajistili hlavně díky obrovským investicím vložených do výzkumu během loňského roku.
COVAX udává, že podepsal dohody o nákupu vakcín od společností Pfizer-BioNTech a Oxford-AstraZeneca a některých dosud neschválených. Ve své prognóze COVAX uvedl, že v první polovině roku 2021 bude distribuováno 1,2 milionu dávek vakcíny Pfizer-BioNTech. Mezi prvními příjemci by mělo být 92 zemí s nízkými a středními příjmy, z toho více než polovina v Africe. Země dostanou dávky v poměru k velikosti populace, aby bylo do poloviny roku 2021 naočkováno 3,3 % jejich obyvatel (zdravotníci, nejohroženější skupiny obyvatel). Během ledna ale distribuční sítě COVAXU stále spaly.
Pro některé africké země je taková čekací doba neúnosná a shánějí si zásoby samy z Číny či Ruska. Jejich vakcíny Sinopharm a Sputnik sice nebyly testovány tak rozsáhle jako ty ze Západu, ale jejich doposud publikované výsledky a snadnější schopnost distribuce jsou pro Afričany velkým lákadlem. Nutnost skladování vakcín při -70 stupních (jako je tomu u Pfizer-BioNTech) je totiž pro tyto rozlehlé tropické země poměrně fatálním problémem.
Keňa, Jihoafrická republika, Maroko a Egypt se rozhodly jít cestou přímé spolupráce a zapojily se do klinických studií na své půdě. Maroko tímto způsobem získá přednostní přístup k deseti milionům dávek výměnou za svou účast ve studiích 3. stupně vakcíny Sinopharm, podařilo se zahájit i jednání o možnostech umístění jedné z jejich výrobních laboratoří přímo do Maroka.
Čína a Rusko se opět snaží ukázat svou velkorysost a zájem o africký kontinent. Čínská vláda přislíbila Afričanům dodávky vakcín zdarma už v červnu 2020 v rámci Fóra pro čínsko-africkou spolupráci (FOCAC). O tom, jak by takové dodávky zdarma mohly vypadat, nasvědčují doposud uzavřené čínské bilaterální dohody na dodávky se státy JV Asie, které jdou ruku v ruce s posilováním mocenského a obchodního vlivu. Mimo testovacích vakcín ale ani od čínských partnerů do Afriky nedorazily dodávky určené pro plošné očkování. Naopak ruská vakcína Sputnik už byla distribuována do Alžírska, kde díky tomu na konci ledna mohli oficiálně zahájit vakcinační kampaň. Menší množství dávek ruského Sputniku již získala také Guinea, kde jím už v prosinci očkovali vládní úředníky. Přesné počty dávek Sputniku ovšem nejsou nikde oficiálně zveřejňovány.
Pro Afričany bude zásadní potvrzení účinnosti vakcín i na velmi nakažlivou tzv. jihoafrickou variantu viru COVID-19. Africká unie (AU) se snaží africké státy motivovat ke spolupráci: „… pokud nebudeme bojovat jako kolektiv budeme ztraceni,“ řekl kamerunský virolog a ředitel Africa Centres for Disease Control and Prevention (Africa CDC) doktor John Nkengasong. „Africké země musí investovat do rozvoje svých vlastních kapacit k vytvoření nezbytných nástrojů (výroba vakcín, diagnostika, léky…), které jsou nezbytné pro zajištění zdraví jejich populace. Tím se výrazně sníží závislost na ostatních zemích,“ dodal. Výzva k zapojení se do boje proti pandemii rovněž zamířila do soukromého sektoru. A to zejména poté, co telekomunikační gigant MTN věnoval AU 25 mil. dolarů k zajištění dodávek pro 3 miliony zdravotnických pracovníků.
Afrika tak zůstala opět upozaděna. Na jedné straně se dalo jen stěží předpokládat, že se bohaté státy vzdají svých nároků na přednostní dodávky a budou solidárně usilovat o jejich distribuci do rozvojových zemí. I ta nejlepší vláda by takové rozhodnutí jen velmi těžko obhajovala před svými voliči, a to zejména v situaci, kdy je vakcína prezentována jako jediné východisko k návratu do normálního života. Na druhé straně je však nutné si uvědomit obrovskou propojenost dnešního světa. Pokud nebude proti viru chráněna drtivá většina světové populace, vrátit vše zase do „normálu“ nebude téměř možné.
[1] Průzkum byl veden Africa Centers for Disease Control and Prevention ve spolupráci s London School of Hygiene & Tropical Medicine od srpna do prosince roku 2020. Výsledky vychází z rozhovorů s více než 15 000 dospělými Afričany v 15 afrických zemích: Burkina Faso, Pobřeží slonoviny, Demokratická republika Kongo, Etiopie, Gabon, Keňa, Malawi, Maroko, Niger, Nigérie, Senegal, Jižní Afrika, Súdán, Tunisko a Uganda. Přičemž výsledek se pohyboval od 94% v Etiopii po 59% v DRK.
[2] Například Kanada uzavřela dohody, které by jí umožnily imunizovat 505 % její populace.
