Pavel Mikeš je znalec Afriky a diplomat se zkušeností z několika českých zastupitelských úřadů v Africe. V současnosti je velvyslancem v Nigérii, kde místní seznamuje s českými firmami i Járou Cimrmanem.

Vědí Nigerijci něco o České republice?

Vědí. A není toho málo. I několikrát týdně se tu v novinách píše o brankáři Petru Čechovi, o tom slyšeli snad všichni. Kromě toho znají naše výrobky, například žiletky. Těch vyvážíme do Nigérie za asi 200 milionů korun ročně. Jmenují se tam Tiger a je na nich nápis Made in Czech Republic. Slavný je v Nigérii i český brokát, což je pevně tkaná bavlněná tkanina z egyptské bavlny, u nás paradoxně téměř neznámý. Na světě jsou jen tři firmy, které jsou schopny vyrobit tak kvalitní brokáty, jako česká společnost Veba. Pro bohatší Nigerijce je oblečení hned po jídle ta nejdůležitější věc. Potrpí si na kvalitu daleko více než my. Ti vzdělanější také vědí, že jsme jim v historii několikrát pomohli, když byla ohrožena jednota jejich státu. Během občanské války v 60. letech jsme jim dodali letadla a další vojenský materiál a i dnes má Nigérie naši podporu v boji proti terorismu, proti Boko Haram na severu.

Jedním z pilířů je ekonomická spolupráce – náš obchod s Afrikou se v poměrně krátkém období zdvojnásobil.

Narazil jste na české stopy i jinde v Africe?

Dobře nás znají i v Demokratické republice Kongo, kde jsme od 60. let měli ambasádu a pracovala tam celá řada krajanů. Navíc dost Konžanů studovalo v Česku a mnoho z nich má dnes vysoké postavení. Podobné je to i v tom druhém, „malém“ Kongu, což bývala ve své době také socialistická země, proto jsme měli silné vazby. Ty přežívají a máme tu dobré jméno. Ale například s Gabonem jsme v minulosti nebyli propojení, protože to byla pro-západní země, ale v současnosti spolupracujeme díky několika zdravotnickým firmám. Snažíme se posílit také vztahy v oblasti kultury, například otevřít spolupráci s Nolywoodem, jak se říká nigerijskému filmovému průmyslu. Je po tom indickém druhý největší na světě. Přineslo by to řadu příležitostí pro česká filmová studia.

Myslíte si, že současné česko-africké vztahy jsou spíše dědictvím minulosti?

Spíše ne. Jedním z pilířů je ekonomická spolupráce – náš obchod s Afrikou se v poměrně krátkém období zdvojnásobil. V mnoha zemích vzniká střední vrstva – lidé bohatnou a cestují k nám. Navíc Češi hledají od pádu železné opony uplatnění v zahraničí – žijí v Kamerunu, v Nigérii i jinde.

A pak jsou v Africe vidět i české rozvojové projekty. Česká vláda pomáhá vzdělávat etiopské děti i zlepšovat zdravotnictví v Zambii…

Ano, například Etiopie patří mezi prioritní země české rozvojové spolupráce a posíláme tam dlouhodobě peníze i odborníky. Kromě toho, že tyto projekty pomáhají, tak vytváří lepší image České republiky, což je zase důležité pro obchod. Bohužel zatím české firmy opravdu jen obchodují, nejedná se o investice.

Ke kterým zemím v Africe máme tak nějak nejblíže?

Určitě je to Etiopie, Nigérie a Ghana, kde působíme dlouhodobě. Jihoafrická republika je významný obchodní partner a řada lidí tam emigrovala. Naše první diplomatické zastoupení bylo v roce 1948 v DR Kongo. Na otevření konzulátu tehdy tlačila firma Baťa.

Čtěte také Česká republika má v Etiopii stále dobré jméno, říká Jan Záhořík ze ZČU

Je to vlastně vaše práce, tyhle vztahy vytvářet a udržovat. Co přesně dělá ambasáda v nigerijské Abuji?

Pomáháme českým podnikatelům. Nabízíme jim poradenství, snažíme se prověřovat jejich obchodní partnery. Pak se na nás obrací i čeští občané v nouzi. Řešíme sňatkové podvody i půjčky. Stává se, že lidé, kteří v Česku nedosáhnou na půjčku, naletí Nigerijcům na nějaký podvodný úvěr na internetu. To je teď úplný hit. Ale kromě toho všeho je tu i oblast kultury, v té jsme hodně aktivní. Organizovali jsme třeba představení hry Járy Cimrmana. Nigerijští herci odehráli Dobytí severního pólu a byl to obrovský úspěch.

Proč jste si vlastně vybral Afriku? Pracoval jste v Nigérii, Etiopii, Kongu…Na africké ambasády se diplomaté úplně nehrnou.

Vystudoval jsem africkou historii a lingvistiku, domluvím amharsky, svahilsky, trochu somálsky. Afrika mě lákala vždycky. Myslím, že pro začínající diplomaty je to skvělá zkušenost a podle mě by první výjezdy měly být vždycky sem. Je to taková škola ohněm.

A kde jste doma? V Nigérii?

Ne, určitě v České republice. Čím dál tím víc. I když mám velmi rád Etiopii, ta si podmaní snad každého. Člověk si ale s věkem a uplývajícím časem uvědomuje, že doma je doma. Znám řadu afrických přísloví, která to jen potvrzují.

A vzpomenete si na nějaké?

Jedno amharské z Etiopie říká, že člověk cestuje a cestuje, a stejně nakonec přistane doma, stejně jako člověk žije a nakonec stejně skončí v zemi. To, že zemřeme, je stejně jasné, jako to, že se vrátíme domů.

Pavel Mikeš (*1960)

Je afrikanista, orientalista, diplomat, spisovatel a překladatel. Od roku 1999 pracuje jako diplomat na Ministerstvu zahraničních věcí a pro Evropskou unii. V současnosti působí jako velvyslanec v Nigérii, předtím v Etiopii nebo DR Kongo. Zajímá se o otázky bezpečnosti, soužití kultur nebo ekonomickou spolupráci České republiky s africkými zeměmi. Je autorem několika knih, publikoval například Etiopské bajky a pohádky nebo Somálská přísloví.

Rozhovor vyšel na Rozvojovka.cz