Rok se s rokem sešel a Člověk v tísni tak již po osmnácté zorganizoval festival dokumentárních filmů Jeden svět. Aktuální ročník probíhá od 7. do 16. března v Praze, aby se následně přesunul do dalších 32 českých a moravských měst. Africký informační portál přináší výčet všech dokumentů s africkou tématikou, o které ani letos nebyla nouze.

Ve stínu minulosti (A Haunting History, Femke van Velzen, Ilse van Velzen, Netherlands | 2015 | 70 min.)

Jižní Súdán vznikl jako samostatný stát v roce 2011, po vleklé občanské válce. Súdánec Anuol se vrací domů po více než dvaceti letech života v Británii, kde vystudoval práva. Své znalosti chce využít k rozvoji právního systému v nové zemi. Zatímco se potýká s úřady i každodenními potížemi při budování své firmy, v zemi opět propuká krvavý konflikt. Anuol se znovu ocitá na útěku. Dokument zachycuje jihosúdánskou realitu očima muže, jehož celý život je orámován násilnými dějinami státu. Státu, který se doposud řídil jediným právem: právem silnějšího.

Nejdřív nás budou muset zabít (They Will Have to Kill Us First, Johanna Schwartz, UK | 2015 | 95 min.)

V březnu 2012 byl při vojenském puči v Mali sesazen prezident Touré. Nestabilní situace využilo separatistické hnutí Tuaregů (MNLA) a na severu země vyhlásilo nezávislý stát Azavad. Vzápětí bylo vytlačeno islamisty, původně spojenci hnutí, kteří zde násilně začali vynucovat právo šaría. Kromě toho zavládl i zákaz veškeré hudby, nejpřirozenějšího životního projevu místních obyvatel. Ztichly rozhlasové stanice, koncertní místa i ulice. Perzekvovaní umělci a umělkyně se uchýlili na jih země či do exilu, kde dál působili. Jakmile byli islamisté po zásahu francouzského letectva v lednu 2013 vyhnáni, muzikanti se sjeli a společně uspořádali riskantní koncert v Timbuktu. Jejich písně přinášejí naději. Museli by je zabít, aby je umlčeli.

Neúplatní (Incorruptible, Chai Vasarhelyi, USA, Senegal | 2015 | 90 min.)

Tahle nemoc sužuje mnohé země. Někdejší disidenti a demokraté nedokážou odolat pokušení moci a sami se stávají autokratickými a zkorumpovanými vládci. Senegal není výjimkou. Prezident Abdoulaye Wade se rozhodne změnit ústavu, aby mohl potřetí kandidovat na post hlavy státu. Země, která se ráda chlubí tím, že spory řeší pokojnou cestou, se ocitá ve varu. Wade dělá vše, aby se udržel u moci. Jenže tentokrát proti sobě nemá jen politické soupeře, ale také hnutí Y‘en a Marre (Bylo toho dost), založené rapery a aktivisty. A těm jde opravdu o dodržování demokratických principů. Dokument sleduje kontroverzní volby v roce 2012, klíčové hráče a napínavé dění, které Senegal buď uvrhne do násilí, nebo potvrdí sílu demokracie.

Libye v pohybu (Libya in Motion, Various Various, Libya, UK | 2016 | 74 min.)

Série krátkých studentských filmů z Libye přibližuje příběhy ze života a osobní boje lidí v zemi poznamenané společenskými tabu, občanskou válkou a desetiletími diktatury. Momentky natáčené od roku 2012 ukazují mladou filmařku, která popisuje překážky v realizaci svého snu, běžce, který uprostřed povstání proti Kaddáfímu odkryje vytetovanou vlajku svobodné Libye a po střelném zranění se vrací zpět ke sportovní kariéře, nebo snahu filmařů získat produkci pro film v zemi, kde prakticky neexistuje kinematografie a začíná občanská válka. Jejich touha po normálním životě dokáže inspirovat, ale naplnit ji v nestabilní zemi plné nedůvěry a byrokracie nebude snadné. Dokument je součástí projektu Příběhy z Tripolisu realizovaném pod záštitou Britské rady.

Běh na dlouhou trať (The Long Distance, Daniel Andreas Sager, Germany | 2015 | 91 min.)

Každoročně se předních evropských maratonů účastní špičkoví atleti z celého světa. Mnoho hvězd z chudých zemí Afriky ale neběhá kvůli sportovnímu úspěchu či slávě, závody pro ně představují jedinou šanci na lepší život. Vizuálně poutavý dokument přináší příběhy běžců z Keni, kteří se snaží vymanit z chudoby účastí na štědře dotovaných závodech v Evropě – a stávají se tak de facto dočasnými pracovními migranty. Pomoc na cestě za svým snem hledají důvěřivě u německého manažera Volkera, lovícího v neutěšených afrických městech talentované běžce a běžkyně. Ti mají jemu a jeho manželce vydělat spousty peněz. Ne vždy to však vyjde.

Po arabském jaru (The Trials of Spring, Gini Reticker, USA, Egypt | 2015 | 80 min.)

Egypťanka Hind Náfiʼová, podobně jako tisíce dalších žen, přijíždí v roce 2011 do Káhiry podpořit protesty proti desítky let trvajícímu vojenskému režimu. Bezpečnostní složky ji několikrát zatknou, bijí, mučí. Rodina Hind brání v účasti na dalších demonstracích. Hind se ale nevzdává a v zemi, kde mezitím sílí boj o moc mezi islamisty a armádou, nepřestává hledat svobodu a spravedlnost. Násilí páchané na ženách všemi částmi společnosti (rodinou počínaje a bezpečnostními složkami konče) dokládá, jak je pro ženy těžké být občansky aktivní. Dokument zaznamenává boj Hind a dalších žen s předpojatou justicí, státem organizovaným násilím i společenskými předsudky, a vytváří tak komplexní obraz událostí, jež začaly nadějemi během tzv. arabského jara a končí v agónii nového útlaku.

Ukradená zem (Land Grabbing, Kurt Langbein, Austria | 2015 | 91 min.)

Každou hodinu padne produkci palmového oleje za oběť území deštných lesů o velikosti 300 fotbalových hřišť. Přesto se jeho výroba každým rokem zvyšuje – stejně jako u jiných výnosných plodin. Obrovské lány zemědělské půdy nejen v Asii a Africe, ale i v Evropě se tak dostávají do rukou mezinárodních zemědělských investorů. Film přináší komplexní svědectví z mnoha koutů světa o praktikách tohoto byznysu a mocné síle peněz, jež převažují nad hodnotou lidského života. Jsou zákonodárci EU schopni zabránit těmto praktikám, nebo jsou jejich opravdové zájmy jinde?

Nákaza (Affliction, Peter Casaer, Belgium, Guinea, Liberia, Sierra Leone | 2015 | 70 min.)

Nedávná epidemie eboly v západní Africe měla nejvíce obětí v historii. Dokument, stejně jako příběh této nákazy, začíná v guinejské vesnici Meliandu a přibližuje dopady smrticího viru na život obyvatel také v dalších postižených zemích, Libérii a Sieře Leone. Prostřednictvím rozhovorů s pacienty, představiteli vesnic, lékaři a humanitárními pracovníky se ukazuje, jak ve skutečnosti vypadá boj s epidemií, jaké různorodé reakce a předsudky jsou spojeny s nákazou, jaké příběhy odvahy, ale i selhání se tu odehrávají. Štáb díky spolupráci s Lékaři bez hranic přináší unikátní záběry přímo z epicenter nákazy a zaznamenává drtivé důsledky nemoci nejen na jedincích a rodinách, ale na celé společnosti.

Vlny milosrdenství (Waves of Grace, Gabo Arora, Chris Milk, USA | 2015 | 9 min.)

Zhruba 28 000 nakažených a přes 11 000 mrtvých. Epidemie eboly od roku 2013 byla jednou z nejděsivějších, kterou západní Afrika zažila za poslední dvě desetiletí. Decontee Davisová se podařilo nákazu přežít a stala se vůči chorobě imunní. Ve své rodné Libérii se tak snaží pomáhat těm, kteří s nemocí stále zápasí. Možnostmi virtuální reality projekt vybízí k nahlédnutí do každodenního života Decontee. Netradiční snímání a úhly kamery střídají pohled z pozice první osoby s detaily na tvář protagonistky. Dokážou její modlitby přinést mír a uzdravení jejím nejbližším?

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe (No Man is an Island, Tim De Keersmaecker, Belgium | 2015 | 72 min.)

Adam s Omarem jsou mladí kluci vyvrhnutí osudem na břehy italského ostrova Lampedusa. Záchranný kruh jim hodily dvě italské rodiny, které se o ně už několik let starají. Tunisan Omar pracuje v Centru pro uprchlíky a Adam z Ghany uklízí rodinný hotel. Oba se každým dnem snaží vzdálit životům, které opustili a k nimž se už nemíní vrátit. Zakotvit v novém prostředí, které je pro mnoho migrantů pouze přestupní stanicí, je ale těžší, než si představovali. Vědí, že jejich cesta na tomto ostrově nekončí. Jenom v sobě budou muset najít odvahu začít jinde úplně znova. Film bohatý na obrazové metafory podává působivé a osobní podobenství o člověku, který pro sebe buduje nový domov.

Já jsem Dublin (I am Dublin, Ahmed Abdullahi, David Aronowitsch, Sharmarke Binyusuf, Anna Persson, Sweden | 2015 | 75 min.)

Daúd zanořuje dlaně do umyvadla a tvář se mu křiví bolestí, jak mu kyselina rozleptává bříška prstů. Drsná scéna v krátkém hraném filmu švédských filmařů je ještě působivější, když víme, že představitel hlavního hrdiny ji v reálném světě prožil doslova na vlastní kůži. Daúda, migranta žádajícího o azyl ve Skandinávii, totiž hraje mladý Somálec Ahmed, který šestým rokem přežívá v úkrytu. Otisky prstů jsou jeho osudovým pojítkem s Itálií, první evropskou zemí, do níž po útěku dorazil a která je podle tzv. Dublinské dohody jediným státem, kde také může žádat o azyl. Ahmedův příběh ilustruje statisíce podobných osudů lidí, které drží v šachu problematické nařízení, a dokumentuje především psychickou zátěž, která traumatizované lidi žijící v nejistotě rozežírá jako kyselina.

Hotline (Hotline, Silvina Landsmann, Israel, France | 2015 | 99 min.)

Izraelská lidskoprávní organizace Hotline se potýká s takřka sisyfovským úkolem. Snaží se pomoci neregistrovaným migrantům přicházejícím ze všech koutů Afriky. Stát Izrael pokládá migranty bez oprávnění k pobytu za nežádoucí a zavírá je bez milosti do vězení. A to bez ohledu na fakt, že mnohdy přicházejí ze zemí, kde jim hrozí pronásledování a smrt. Za posledních padesát let získal v Izraeli politický azyl jediný člověk. Znepokojivý snímek vykresluje izraelskou byrokracii, nerespektující mezinárodně platné úmluvy, stejně jako postoje některých dnešních Izraelců k otázce imigrace.

Kompletní seznam filmů najdete na oficiálních stránkách festivalu.

Zdrojem veškerých fotek a popisků je festival Jeden svět.