Africký informační portál - Věcně o Africe

Afronovinky: Březen/duben 2018

Publikováno: 15.5.2018

Afrika je dnes více než kdy dříve nesmírně dynamickým kontinentem, který denně přináší nové události v politice, ekonomice, kultuře, sportu a mnoha dalších oblastech. Sledovat veškeré tamní dění proto téměř není možné.

Nový pravidelný seriál “Afronovinky” vám proto přináší výběr toho nejdůležitějšího za uplynulé dva měsíce (leden, únor), který vám pomůže se v posledních událostech na africkém kontinentu rychle zorientovat.

Autoři: Kateřina Burianová, Vojtěch Šmolík, Josef Kučera

Tři čtvrtiny půdy možná změní majitele: Radikální pozemková reforma v Jižní Africe

Po výměně v čele státu nakročila Jižní Afrika k další velké změně. Na základě nového zákona z pera extremistické EFF, který již úspěšně prošel parlamentem, by stát zkonfiskoval půdu bělošským vlastníkům, a bez náhrady ji převedl do rukou černošského obyvatelstva. Tři čtvrtiny zemědělské půdy by tak změnily majitele. S ohledem na blížící se volby v roce 2019 se ale vládní ANC tímto krokem dost možná pouze snaží získat zpět voliče, kteří přešli právě k opoziční EFF po dosavadních vládních skandálech a neschopnosti zajistit ekonomický růst. Celý proces v současné době projednává ústavní komise; aby zákon mohl začít platit, muselo by dojít i ke změně ústavy.

Jižní Afrika by nebyla prvním případem takto radikální změny. Podobný scénář se odehrál před čtyřmi desítkami let v Zimbabwe. Tam zabavení půdy bělošským farmářům výrazně přispělo ke kolapsu ekonomiky; noví majitelé neměli žádné zkušenosti ani znalosti, a z “obilnice Afriky” se stala výspa korupce, hospodářského úpadku a obrovské inflace. Jihoafrický prezident dal ale jasně najevo, že pozemková reforma nesmí proběhnout na úkor růstu či potravinové bezpečnosti.

Rizika jsou přitom zjevná: největší množství kukuřice v celé Africe se vypěstuje právě v Jižní Africe, země je zároveň druhým největším exportérem citrusů na světě, a přestože se od roku 1994 zvýšil poměr půdy vlastněné černošským obyvatelstvem ze 14 na 27 % v roce 2017, zbylé tři čtvrtiny zemědělské půdy vlastnila desetiprocentní menšina bělochů. Zabavenou půdu by tak bylo nutné rozdělit mezi podstatně větší počet nových vlastníků. Půdy se týkají i další úpravy; podle jiného zákona z loňského roku by si nově zahraniční investoři nemohli půdu kupovat, ale pouze pronajmout.

V Africe vzniká největší kontinentální volný trh v historii

Aby Afrika naplnila svou Agendu 2063, potřebuje se více integrovat. Celkem 44 afrických států proto na posledním summitu AU přistoupilo k podpisu CFTA, největší dohody o volném obchodu od vzniku Světové obchodní organizace. Nově vzniklý trh bude zahrnovat 1,2 miliardy lidí napříč celým kontinentem. Patřit do něj ale nebudou např. obyvatelé Nigérie, která dohodu nepodepsala.

Jednotný trh může pomoci udržet v Africe výrazně vyšší množství kapitálu. CFTA vyžaduje odstranění obchodních bariér mezi jednotlivými státy až u 90 % (doposud nespecifikovaných) produktů, což může posílit vnitro-africký obchod až o jednu třetinu (82 % exportu africké produkce jde mimo Afriku; v Evropě to pro srovnání jen 33 %), a zvýšit celkovou výši HDP kontinentu o 1 %. To může pomoci např. vnitrozemským státům, které limituje přístup k obchodním centrům na pobřeží. Při vyšší míře vzájemného obchodu by se také mohly rozrůstat africké firmy, specializovat se, a přispívat tak k omezení závislosti států na primárních komoditách. Afrika by se také mohla stát jednotnějším a silnějším partnerem pro budoucí vyjednávání o jiných mezinárodních obchodních dohodách, které jí v dlouhodobém horizontu mnoho nepřinášejí (např. EPAs s EU). V poslední fázi má pak CFTA přispět k vytvoření hospodářské a měnové unie po vzoru EU.

Dohoda ale naráží i na několik limitů. Různorodost afrických států se projevuje i na jejich ekonomikách, mnoho z nich je devastováno vnitrostátními konflikty, jiné slouží pouze jako klientelistické sítě prezidentům vládnoucím několik dekád, pro které by volný obchod představoval hrozbu. Nigérie se pak obává i zničení domácího průmyslu a pracovních míst pro své obyvatele. Dalšími problémy jsou vysoká míra korupce, přebujelé administrativní aparáty, složité podmínky pro zakládání firem, absence jednotných pravidel a standardů, a konečně slabá infrastruktura, která je pro obchod nezbytná. Vedle boje s tarify a cly je tak stále na čem pracovat.

Změna názvu – Svazijsko

Zajímavostí z afrického kontinentu je změna názvu jednoho z menších států. Svazijsko, v anglickém jazyce Swaziland, bylo přejmenováno na Kingdom of eSwatini. Král Mswati oznámil změnu názvu během oslav padesátiletého výročí nezávislosti země. Název země eSwatini znamená „země Svazijců“ a byl údajně používán před příchodem kolonizátorů. Jako důvod změny král uvádí, že v zahraničí často docházelo k nedorozumění a záměně názvu Svazijska se Švýcarskem (angl. Switzerland).

Botswana

Novým Botswanským prezidentem se stal Mokgweetsi Masisi. Jedná se o již pátého prezidenta od získání nezávislosti v roce 1966, ale teprve třetího hlavního představitele země mimo dynastii Khama. Masisi po deseti letech vystřídal v úřadu Iana Khamu, jenž vyčerpal svá volební období. V Botswaně tradičně prezident ukončí svůj mandát rok před volbami a předá moc viceprezidentovi. Masisi tedy z pozice viceprezidenta získal post automaticky a nyní má 18 měsíců na to, aby přesvědčil o svých schopnostech vládnoucí Botswanskou demokratickou stranu (BDP), předpokládaného vítěze voleb v roce 2019. Z voleb nejprve vzejde parlament, strana s většinou hlasů pak následně zvolí prezidenta.

Masisi uvedl jako svou nejvyšší prioritu boj s nezaměstnaností, především u mladých lidí. Míra nezaměstnanosti v zemi dosahuje 20 %, u mladých lidí je jako ve většině ostatních států ještě vyšší. Zároveň se zavázal zlepšit léčbu a prevenci HIV; virem je nakaženo přibližně 22 % dospělé populace. Botswana je zemí s poměrně silným ekonomickým růstem a stabilním vícestranickým systémem, který můžeme jako u jedné z mála afrických zemí pozorovat již od získání nezávislosti. Země je zároveň jedním z největších producentů diamantů. V ekonomické rovině bude další výzvou pro nového prezidenta důraz na ekonomickou diverzifikaci.

V botswanské politice ale došlo ještě k jedné novince. V novém vládním kabinetu se ministryní investic, obchodu a průmyslu, stala teprve 31letá Bogolo Kenewendo, která je historicky nejmladším zvoleným ministrem v zemi.

Rwanda – uzavírání kostelů

S problematikou hluku bojuje řada afrických států a v mnoha z nich je tento problém spojen s kostely a mešitami. Rwandský způsob řešení tohoto problému je ve své svéráznosti jedinečný.

Mešita v Kigali. Zdroj: Autor

Ve Rwandě bylo uzavřeno přes 700 kostelů, protože nedodrželo stavební předpisy a nařízení týkající se omezení hluku. Většina z nich jsou letniční kostely, uzavřena však byla i mešita. Obyvatele, kteří žili v jejich přítomnosti, žádali o protihluková opatření, církve je však nedokázaly zajistit. Řada z nich naopak pokračovala v aktivitách, které se konaly v nevyhovujících podmínkách (mše v přístřešcích či stanech). Vedoucí představitelé církví byli někdy kritizováni také za využívání hlasitých systémů ke svolávání věřících. Nedlouho po uzavření kostelů zatkla policie šest pastorů, kteří byli obviněni z toho, že vzdorují vládnímu příkazu kostely uzavřít. Činnost kostelů by měla být obnovena po splnění příslušných předpisů.

Otevírá Libérie bez OSN novou kapitolu svých dějin?

Mírová mise OSN v Libérii v březnu ukončila po 15 letech svou činnost. Pomohla s ukončením dlouhotrvající občanské války, a bývá označována za jednu z nejúspěšnějších misí OSN. Pod její patronací došlo k odzbrojení 100 tisíc bojovníků, a země pak především pod vládou Ellen Johnsonové-Sirleafové dokázala překonat nejhorší následky konfliktu.

Vojáci UNMIL se chystají na cestu domů. Zdroj: Flickr

Tato absolventka Harvardu a první žena v čele afrického státu nastoupila do funkce v roce 2005 vítězstvím nad současným prezidentem Weahem. I přes veškeré možné kontroverze se během jejího mandátu podařilo stabilizovat veřejné finance, byla zavedena povinná školní docházka a jsou ji přisuzovány zásluhy za zachování míru v Libérii, za což získala v roce 2011 i Nobelovu cenu míru. Zároveň v tomto období došlo k odsouzení Charlese Taylora k padesáti letům vězení za válečné zločiny.

I přes nezpochybnitelná zlepšení je situace v Libérii stále křehká – za současným prezidentem Weahem totiž stojí struktury, které zemi vládly během občanské války. Ačkoli dochází k odchodu vojenských jednotek, v zemi nadále zůstávají některé organizace s programy financovanými OSN s cílem současnou situaci udržet.

Žhavý Sahel

Oblast Sahelu na sebe v posledních dvou měsících přitáhla pozornost především dvěma událostmi. Při teroristickém útoku v hlavním městě Burkiny Faso Ouagadougou, jehož cílem byla francouzská ambsáda, bylo osm osob zabito a  zhruba 80 dalších zraněno. V reakci na tento útok navštívil Ouagadougou francouzský ministr zahraničí a apeloval na to, že s terorismem je třeba bojovat především prostřednictvím rozvoje daných oblastí. Uvedl také, že není možné bojovat s islámem jako takovým, nýbrž s islámským terorismem a dalšími nelegálními aktivitami (narkoterorismus, terorismus spojený s migračními toky).

Útok na francouzskou ambasádu v hlavním městě Ouagadougou. Zdroj: RTL

Druhá zpráva se týká situace v Nigérii, kde se v uplynulých měsících se začalo mluvit o možnosti vládního příměří s teroristickou organizací Boko Haram. Tomu mohou napovídat i náznaky o tom, že je činnost skupiny v současnosti paralyzována vnitřními boji několika křídel především o ekonomické zdroje. Organizace také propustila většinu dívek, které v únoru unesla ve městě Dapchi. Smrtící útoky však přesto pokračují, poslední z počátku dubna si vyžádal 18 obětí.

Problematika terorismu stále vyvolává spory o tom, zda se jedná o vyústění nestabilní situace v Libyi po pádu režimu Muammara Kaddáfího v roce 2011, dlouhodobě neřešených lokálních procesů (např. demografických), nebo vidíme proxy soupeření některých regionálních mocností (Turecko, Egypt, Saudská Arábie) o získání vlivu v regionu. Oblast se v základním měřítku skládá z pěti států (tzv. Sahel G5) s rozlohou větší než EU, a v tuto chvíli na jejím území působí několik teroristických skupin (mj. místní větev Al-Kaidy nebo již zmíněná Boko Haram). V Sahelu tyto skupiny operují v málo zalidněných oblastech a na obrovské ploše, což sice na jedné straně stěžuje jejich eliminaci, na druhé však těmto skupinám soupeřícím o ekonomické zdroje brání ve spolupráci.

Žhavý Sahel ale v nejteplejších měsících roku sužují i další problémy. V důsledku rozsáhlého sucha se region potýká s extrémní potravinovou krizí; až 5 milionů tamních obyvatel bude potřebovat pomoc. Krize je zároveň vážnější než např. ta poslední z roku 2012; počet podvyživených dětí je v současnosti až dvojnásobný. Mezi zasažené státy patří Mali, Niger, Burkina Faso, Čad, Mauritánie a Senegal.