Afrika je dnes více než kdy dříve nesmírně dynamickým kontinentem, který denně přináší nové události v politice, ekonomice, kultuře, sportu a mnoha dalších oblastech. Sledovat veškeré tamní dění proto téměř není možné.

Nový pravidelný seriál “Afronovinky” vám proto přináší výběr toho nejdůležitějšího za uplynulé dva měsíce (červenec, srpen), který vám pomůže se v posledních událostech na africkém kontinentu rychle zorientovat.

Autoři: Kateřina Burianová, Vojtěch Šmolík, Josef Kučera

Mírová dohoda ukončila měsíce sporů mezi Rwandou a Ugandou

Když v březnu letošního roku uzavřela Rwanda hranice s Ugandou, neshody obou zemí dostaly novou dimenzi. Oba státy se již delší dobu vzájemně obviňovaly ze zasahování do vnitřních záležitostí, a to i přes jinak relativně úzké politické vazby. Ty mají počátek už v 80. letech minulého století, kdy se v Ugandě dostal k moci současný prezident Yoweri Museveni. V boji proti jeho oponentům mu tehdy pomáhal Paul Kagame, který pak díky tomu v Ugandě mohl vybudovat základnu Rwandské vlastenecké armády. S tou později výrazně přispěl k ukončení rwandské genocidy v roce 1994. Obě země také bojovaly jako spojenci ve druhé konžské válce, přestože právě tam se při bojích o město Kisangani rozkmotřily.

Pozdější vztahy se nesly jak v duchu obchodní spolupráce, tak opakujících se politických tenzí. Nikdy však nepřerostly v otevřený spor. To se změnilo až letos na jaře, když Rwanda obvinila svého souseda z nezákonného zatýkání rwandských občanů, podkopávání regionálního obchodu a podpory protirwandských hnutí. Prezident Kagame navíc otevřeně prohlásil, že Uganda usiluje o destabilizaci jeho země a nechal hranici do Ugandy uzavřít. Prvotním následkem byl především propad vzájemné obchodní bilance, dlouhé kolony kamionů se zbožím na hranicích a nárůst ilegálních cest, kterými obchodníci z obou států začali zboží dopravovat na druhou stranu. Obě země ale v reakci na tuto situaci také rozmístily podél hranice své vojenské jednotky. Ty rwandské později údajně dokonce hranici překročily a zabily několik ugandských obyvatel.

Dohodu uzavřeli prezidenti Yoweri Museveni a Paul Kagame. Zdroj: The East African.

Snahy o mediaci z okolních států přinesly úspěch až po půl roce konfliktu, když Museveni s Kagamem podepsali v Angole příměří. Dohoda by měla vrátit celou situaci do normálu a uklidnit napětí v celém regionu Afrických velkých jezer, který je zasažen epidemií eboly v Demokratické republice Kongo a politickou krizí v Burundi. V neposlední řadě se také plně obnoví obchodní vazby mezi jednotlivými státy Východoafrického společenství (EAC), které by se mohlo letos rozrůst právě o DRK.

V Súdánu vznikla nová civilně-vojenská rada

Vývoj v Súdánu představuje hlavní téma Afronovinek již od počátku letošního roku. Minulý měsíc jsme informovali o útoku na demonstranty, který vyvolal bezprostřední reakce nejen po celé zemi, ale i na mezinárodní scéně. V červenci byl v důsledku této události uspořádán tzv. „milionový pochod“, první demonstrace od útoku, v jejímž rámci bylo požadováno zřízení civilní vlády. Následně došlo k obnovení jednání mezi vojenskou radou a zástupci demonstrantů. Velkou roli přitom sehrály Africká unie a Etiopie, které pomáhají s mediací konfliktu. 

V rámci vyjednávání došlo k dohodě a počátkem srpna bylo podepsáno ústavní prohlášení, které má pomoci Súdánu přejít k civilní vládě. Vznikla nová civilně-vojenská rada s převládající občanskou složkou, která bude dohlížet na vytvoření přechodné civilní vlády a parlamentu. Ty budou řídit zemi po dobu více než tří let, dokud nebude možné uspořádat regulérní volby. V čele rady zůstane prozatím Abdel Fattah al-Burhan, který stál dosud vedl přechodnou vojenskou radu.

V srpnu byl pak jmenován nový premiér, kterým se stal ekonom Abdalla Hamdok. Ten byl nominován hlavní opoziční koalicí Forces of Freedom and Change (FFC). Poté byla jmenována i nová osmnáctičlenná vláda. V té bude mimo jiné bude poprvé v historii zastávat post ministra zahraničních věcí žena. 

Zimbabwe – nová měna a prohlubující se krize

Zhoršující ekonomickou situaci v Zimbabwe je možné pozorovat již od počátku letošního roku. Výrazně stouply ceny pohonných hmot, země čelila i nedostatku a nedostupnosti základních komodit, což následně vyvolalo řadu demonstrací. Navíc se země dlouhodobě potýká s výpadky elektřiny, které mají mimo jiné dopad na místní podnikání.

Ekonomiku Zimbabwe dodnes postihuje extrémní hyperinflace z roku 2008, která měla za následek zrušení domácí měny, zimbabwského dolaru. V zemi se tak několik let používal především americký dolar, jihoafrický rand případně tzv. bond. V červnu 2019 bylo oznámeno, že se země vrátí k používání pouze vlastní měny a všechny ostatní budou v Zimbabwe zakázány.

Protesty byly nejsilnější v hlavním městě Harare. Zdroj: TRT World.

Panuje nicméně obava, že tento krok může ještě prohloubit již tak velkou ekonomickou krizi. Od června se ceny základního zboží a služeb nadále zvyšují, celkově pak situace s novou měnou vyvolává v Zimbabwe obavy a chaos. Vzhledem ke kritické situaci ve státě, kde jsou údajně miliony obyvatel na pokraji hladovění a většina populace žije pod hranicí chudoby, se lidé i přes zákaz rozhodli vyjít do ulic a demonstrovat. Účastníky byli většinou podporovatelé opozice, protesty byly násilně rozehnány a několik lidí bylo zatčeno. Opadá tak i prvotní nadšení obyvatel ze změny politického kurzu země po nástupu nového prezidenta Mnangagwy.

Ebola v Konžské demokratické republice se stává globálním problémem

Regiony zasažené epidemií eboly v DRK. Zdroj: Reliefweb.

Během uplynulých měsíců svět napjatě očekával, zda se podaří udržet virus eboly v Konžské demokratické republice pod kontrolou či nikoli. Bohužel celá situace stále není stabilní. Navzdory občasným výskytům v jiných regionech způsobených cestováním místních obyvatel z postižené oblasti se virus stále daří víceméně udržet v provincii Severní Kivu. Navzdory tomu, že asi 4 výskyty hlásila sousední Uganda, se tak stále jedná o problém, který sužuje především východ Konžské demokratické republiky. Ke konci měsíce srpna se jednalo o tři tisíce nakažených, z nichž více než dvě třetiny nemoci podlehly.

Boj s ebolou komplikuje především nestabilní politická situace. Ta je způsobena dlouhodobou neschopností vlády mít oblast pod kontrolou – v oblasti působí ozbrojené skupiny profitující z těžby drahých kovů a jejich pašování do sousední Ugandy a Rwandy. Díky Lékařům bez hranic se zatím daří držet ohniska nákazy mimo oblasti s větším výskytem obyvatel. Za největší potenciální nebezpečí se jeví hlavní město provincie Goma, kde žije zhruba jeden milion obyvatel a kde se ebola zatím vyskytla ve dvou ojedinělých případech. Bohužel nedůvěra ve vládu a vládní představitele také znamená, že chybí oficiální informace a v oblasti se šíří dezinformace a panika skrze sociální sítě. Jejich následkem byl například únorový útok místních obyvatel na centrum Lékařů bez hranic či násilná smrt několika lékařů mezinárodních organizací, kteří se snaží zabránit epidemii.

Letem světem

Mezinárodní trestní soud odsoudil za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti jednoho z vůdců konžských rebelů, “Terminátora” Bosco Ntagandu. Podle hlavního soudce, Roberta Fremra z ČR, byl Ntaganda klíčovou postavou při masakrech civilistů v Ituri na konci druhé konžské války v letech 2002-2003.

Novým prezidentem Mauritánie se stal bývalý ministr obrany Mohammed Ould Ghazouni. Jedná se o historicky první mírové předání moci v zemi.

Do 92. klání o filmové Oscary se může zapojit i snímek I Got My Things and Left ze rwandské produkce Philberta Mbabaziho. Film si získal podporu především díky letošnímu vítězství City grand prize na Mezinárodním festivalu krátkých filmů v Německu.

Za jediný den bylo v Etiopii vysázeno na 350 milionů stromů. Bylo tak učiněno v rámci širší iniciativy s názvem „Green Legacy“ současného premiéra Abiy Ahmeda. Cílem je znovu zalesnit zemi, která se potýká s řadou problémů jako je eroze půdy, deforestace atd. 

V Demokratické republice Kongo vznikla nová koaliční vláda. Stalo se tak sedm měsíců po inauguraci nového prezidenta Felixe Tshisekediho. Z jeho politické strany Direction For Change stane ve vládě 23 představitelů, dalších 42 je z opoziční Common Front for Congo bývalého prezidenta Kabily. 

Africký pohár národů vyhráli fotbalisté Alžírska, kteří v egyptském finále porazili Senegal 1:0. Alžírsko si tak připsalo druhé zlato za turnaj, který naposledy opanovalo v roce 1990. Jejich finálový soupeř zatím na titul z turnaje čeká.

V roce 1619 došlo k prvnímu transportu otroků původem z Afriky do Ameriky. 400. výročí afroamerické historie si připomněla delegace USA v čele s předsedkyní Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosi na přelomu července a srpna v Ghaně.

V červenci nigerijský prezident Muhammad Buhari podepsal celokontinentální zónu volného obchodu. Největší ekonomika kontinentu byla dlouho dobu proti této dohodě. Největší obavou byl strach z růstu nezaměstnanosti v zemi, kde dnes žije nejvíce obyvatel (zhruba 82 milionů) pod hranicí chudoby. Poslední zemí kontinentu, která AfCFTA doposud nepodepsala, tak zůstává Eritrea.