Africký informační portál - Věcně o Africe

Afronovinky: Září/říjen 2018

Publikováno: 14.11.2018

Afrika je dnes více než kdy dříve nesmírně dynamickým kontinentem, který denně přináší nové události v politice, ekonomice, kultuře, sportu a mnoha dalších oblastech. Sledovat veškeré tamní dění proto téměř není možné.

Nový pravidelný seriál “Afronovinky” vám proto přináší výběr toho nejdůležitějšího za uplynulé dva měsíce (květen, červen), který vám pomůže se v posledních událostech na africkém kontinentu rychle zorientovat.

Autoři: Kateřina Burianová, Vojtěch Šmolík, Josef Kučera

Ve rwandském parlamentu poprvé zasedne opozice

V parlamentních volbách ve Rwandě pravidelně vítězí Rwandan Patriotic Front současného prezidenta Paula Kagameho. Nejinak tomu bylo i v těch letošních, které proběhly v září: RPF získala 74 % hlasů a v parlamentu jí tak náleží 40 křesel z 53 (poslanců je celkem 80, pouze 53 se jich však volí přímo, zbylých 27 je jmenováno). Klíčový je však především výsledek opoziční Democratic Green Party of Rwanda, která dokázala překročit hranici 5 % hlasů potřebných pro vstup do parlamentu. Vedle vládnoucí garnitury tak poprvé v novodobých dějinách usednou zástupci opozice.

Green Party usilovala o účast ve volbách již v roce 2013. Tehdejší vláda však podobně jako u prezidentského klání o tři roky dříve dlouho bojkotovala její registraci a zelení tak nakonec museli souboj o moc odložit. Místopředseda strany byl navíc před několika lety právě před volbami zavražděn. V jednom měsíci tak o život přišel již druhý kritik režimu. Green Party usilovala o mezinárodní vyšetřování a úmrtí Rwisekery označila za politicky motivovaný zločin, nikdo však nakonec nebyl potrestán.

Úspěch opozice posiluje i propouštění politických vězňů, mezi nimi i Victoire Ingabire, známé opoziční političky odsouzené v politickém procesu k 15 letům vězení za popírání genocidy a konspirační aktivity namířené proti vládě. O jejím procesu rozsáhle informoval např. Human Rights Watch. Amnestii vedle Ingabire dostalo na více než 2 tisíce dalších vězňů. Politické prostředí v zemi však zůstává i nadále uzavřené a pod silnou kontrolou autoritářského prezidenta Kagameho. Důkazem je i nedávný vyhazov ministra zdravotnictví a jeho spolupracovníků za údajnou zpronevěru, která režimu dlouhodobě slouží jako typický argument pro zbavení se těch, kteří se stanou politicky nepohodlnými.

Co přinesl sedmý summit Fóra pro čínsko-africkou spolupráci

Čínská angažovanost v Africe je velice probíraným tématem a často rozděluje odborníky na dva tábory. Jedni ji vidí jako oboustranně výhodnou spolupráci, jiní hovoří o novém kolonialismu. Toto téma znovu rozvířil již sedmý summit Fóra pro čínsko-africkou spolupráce (FOCAC), který se koná každé tři roky již od roku 2000.Na summit se do Pekingu sjeli zástupci více než padesáti afrických států. Čínský prezident Si Ťin-pching jim zde nabídl dalších 60 mld. USD, tedy stejné množství peněz jako na summitu před třemi lety. Tyto prostředky jsou určeny na různé typy investic od přímé pomoci až po poskytování půjček. Největší část čínských financí putuje do výstavby infrastruktury, podpory průmyslu či stipendijních programů pro mladé Afričany.

Mezi hosty byl i prezident Mali Ibrahim Boubacar Keïta. Zdroj: Khmer Times.

Afrika má pro Čínu velký strategický význam mj. při budování Belt and Road Initiative, jejímž cílem je propojit tři kontinenty pomocí dopravní, energetické a telekomunikační infrastruktury. V rámci této iniciativy se čínské projekty nejvíce soustředily na státy východní Afriky (Džibutsko, Etiopie, Keňa). Projektu vyjadřuje podporu i množství afrických lídrů, zapojení zvažují i státy na západě kontinentu a Jihoafrická republika.  

 

Kvůli narůstající kritice bylo během summitu několikrát zdůrazněno, že čínské investice v Africe nejsou spojeny s politickými podmínkami. V tomto ohledu je zajímavostí, že jedna z afrických zemí stále odmítá spolupráci s Čínou. Je jí Království Eswatini, známé pod dřívějším názvem jako Svazijsko, které dlouhodobě uznává nezávislost Tchaj-wanu.

Čína je v souvislosti s investicemi v Africe obviňována ze zatahování afrických zemí do tzv. dluhové pasti. Čína se na summitu usilovně snažila tuto kritiku vyvrátit a poukázat na to, že její aktivity v Africe jsou zaměřeny především na rozvoj. Čínský prezident navíc přislíbil, že část dluhů nejchudších zemí jim bude odpuštěna.

Mnoho afrických představitelů se čínských aktivit na kontinentu zastává. Mezi ně patří i jihoafrický prezident C. Ramaphosa, podle něhož FOCAC vyvrací pohled, že se v Africe objevuje nový kolonialismus. Paul Kagame jako nynější předseda Africké unie zase prohlásil, že hovořit o dluhových pastech je pouze snaha ostatních odradit Čínu a Afriku od vzájemné spolupráce.  

Překotné změny v etiopské politice

Etiopie si prostor v Afronovinkách vyžaduje pravidelně. Na podzim opět došlo k novým a zásadním událostem, které je potřeba zmínit. Po dobrovolné rezignaci etiopského prezidenta Mulata Teshome byla do prezidentské funkce zvolena Sahle-Work Zewde, která se tak stává historicky první prezidentkou země a zároveň jedinou současnou prezidentkou v celé Africe. Její zvolení proběhlo jen týden sestavení nového kabinetu, v něž jsou ženy zastoupeny z 50 %. Žena mj. poprvé zastává např. post ministryně obrany. Jedná se o jednu z dalších zásadních změn, které v zemi probíhají od nástupu nového etiopského premiéra Abiy Ahmeda na jaře letošního roku. Mezi nejvýznamnější události za dobu jeho vlády patří uzavření příměří s Eritreou či propuštění mnoha politických vězňů a novinářů. K nim se nyní přidává i sestavení nového kabinetu a zvolení prezidentky do čela země, jejíž společnost je velmi patriarchální. Předseda Komise Africké unie se o zvolení nové prezidentky vyjádřil jako o milníku nejen pro Etiopii, ale i pro celou Afriku.

Sahle-Work Zewde je sice historicky první etiopskou prezidentkou, země však už ženu v čele měla. Jednalo se o císařovnu Zauditu I, která vládla v letech 1916-1930. Zewde má s politikou bohaté zkušenosti; během své kariéry zastávala již řadu důležitých postů.

Současná Etiopie se nicméně i nadále potýká s mnoha problémy. Nejzávažnější z nich jsou přetrvávající etnické spory a konflikty v hraničních oblastech. Poslední výzkumy ukazují, že se v zemi v roce 2018 nachází největší počet vnitřně vysídlených osob (IDPs), tedy i více než v případě válkami rozervané Sýrie, Jemenu či kolabující Demokratické republiky Kongo.

V čele konflikty otřásaného Kamerunu zůstává Paul Biya

Na začátku října se odehrály v Kamerunu prezidentské volby. Původní červnový termín se stejně jako před sedmi lety musel přesunout na podzim, kdy v Kamerunu končí období dešťů. Současný prezident Paul Biya si ve volbách zajistil svůj sedmý mandát a udržel se tak v nejvyšším politickém úřadu, ve kterém sedí od roku 1982. Jelikož byl ale předtím už i premiérem, de facto vládne zemi nepřetržitě 43 let, což z něj dělá nejdéle sloužící nekrálovskou hlavu státu. V případě, že by pětaosmdesátiletý Biya dokázal dokončit i svůj nový sedmiletý mandát, existuje velká šance k překonání největších světových rekordmanů: Kim Ir-Sena (46 let), Čankajška (47 let) či Fidela Castra (49 let).

Zdroj: Yahoo.

Udržení mandátu ale vůbec nebude jednoduché. Biya se již delší dobu musí vyrovnávat s nepokoji v polovině provincií (pět z deseti). Tři severní (Adamawa, North a Extreme North) čelí od roku 2012 útokům teroristické skupiny Boko Haram. Na muslimském severu, odkud pocházel první kamerunský prezident a Biyův jediný předchůdce Ahidjo, dnes stále není bezpečno. Země se navíc potýká s vnitřním konfliktem o rozdělení země na anglofonní a frankofonní část, kvůli níž dnes čelí výrazné mezinárodní kritice speciální kamerunské síly BIR (Batalion d´Intervention Rapide). Ve snaze konflikt potlačit zabíjejí civilisty či vypalují celé vesnice. Podle posledních zpráv došlo v angolofonním regionu k vypálení zhruba 40 vesnic, o život již přišlo na 400 civilistů a 160 příslušníků armády. Zároveň se výrazně liší i informace o tom, kolik lidí muselo v anglofonních regionech opustit své domovy. Podle Biyovy vlády se jedná maximálně o 30 tis., za což jsou dle jeho slov odpovědni anglofonní teroristé (separatisté). Zprávy mezinárodních lidsko-právních organizací (např. Amnesty International) přitom hovoří až o osminásobku uprchlíků a vnitřně vysídlených osob.

Situace tak zůstává velmi nepřehledná. Svou roli sehrává i vysoký počet fake news a manipulativních videí, které mají z problematických oblastí pocházet. Jedno je však jisté – přestože se Paul Biya tváří tak, jako by se nic nedělo, situaci ve skutečnosti vůbec nemá pod kontrolou a jeho následující mandát tak bude testem nejen pro něj, ale i pro celý Kamerun.

Letem světem

V čele Mezinárodní organizace Frankofonie stanula rwandská ministryně zahraničních věcí Louise Mushikiwabo. Po senegalském Dioufovi a Boutrosi-Ghalim z Egypta je už třetím africkým lídrem této instituce, sdružující francouzsky hovořící státy (více než 50 % francouzsky hovořící populace je dnes právě v Africe).

Melania Trump v rámci vlastní kampaně na podporu dětí “Be Best” navštívila Ghanu, Malawi, Keňu a Egypt. Setkala se s nejvyššími státními představiteli, navštívila sirotčinec a čelila kritice za pokrývku hlavy připomínající klobouky kolonialistů.

Senegal bude v roce 2022 jako první africká země hostit Letní olympijské hry mládeže, konané od roku 2010.

Súdánský prezident Omal al-Bashir rozpustil vládu, snížil počet ministrů a jmenoval nového premiéra ve snaze vyřešit ekonomické problémy země – 65% inflaci, rostoucí ceny potravin či nedostatek prostředků k dovozu základních surovin.

Migranti z Demokratické republiky Kongo se v Angole stali terčem místních autorit kvůli podezření z účasti na pašování diamantů. Na 380 tisíc konžských migrantů již na situaci reagovalo odchodem zpět do DRK.

Denis Mukwege, gynekolog z Demokratické republiky Kongo, obdržel Nobelovu cenu míru za boj proti sexuálnímu násilí na ženách, využívanému jako válečná zbraň.

Denis Mukwege, jeden ze dvou laureátů Nobelovy ceny za mír v roce 2018.
Zdroj: ONE.

 



Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací zde. rozumím