Afrika je dnes více než kdy dříve nesmírně dynamickým kontinentem, který denně přináší nové události v politice, ekonomice, kultuře, sportu a mnoha dalších oblastech. Sledovat veškeré tamní dění proto téměř není možné.

Nový pravidelný seriál “Afronovinky” vám proto přináší výběr toho nejdůležitějšího za uplynulé dva měsíce (září, říjen), který vám pomůže se v posledních událostech na africkém kontinentu rychle zorientovat.

Autoři: Kateřina Burianová, Vojtěch Šmolík, Josef Kučera, Lucie Grundmannová

Události na severu Afriky

Události na severu Afriky přinášejí zajímavý vývoj i v posledních dvou měsících. V Alžírsku dočasný prezident Abdelkader Bensalah oznámil datum voleb na 12. prosince, nicméně protesty, kterým země čelí již více než půl roku, i nadále pokračují. Jak jsme již informovali, původně se měly volby konat 4. července. Byly však zrušeny z důvodu údajného nedostatku kandidátů. Demonstranti navíc požadovali odchod všech, kdo jsou spjati s minulým režimem, a to včetně prezidenta Bensalaha a předsedy vlády Bedoui. V současné době je již pro nadcházející volby přihlášeno několik kandidátů, aktivisté nicméně vyzývají k jejich bojkotování z obavy, že volby nebudou dostatečně transparentní ani spravedlivé. Protesty tak neustávají a lidé před volbami nejdříve požadují rozsáhlé reformy.

Demonstrace otřásly v poslední době i Egyptem, kde lidé začali protestovat proti současné vládě a požadují i odchod prezidenta Abdela Fattaha el-Sisi. Hlavním důvodem má být obvinění z korupce. Při protestech bylo dosud zatčeno více než tisíc demonstrantů.

Aktivní vývoj situace sledujeme i v Súdánu. Nová vláda je vystavena mnoha výzvám a mezi její priority patří i mírové rozhovory s rebelskými skupiny. Jednání s několika z nich byla zahájena v polovině října v Jižním Súdánu a neobešla se bez počátečních problému. Nicméně i přesto byla po několika dnech podepsána mírová dohoda.

Opět informujeme také o Tunisku. Po smrti prezidenta Kaída Sibsího, který zemřel v červenci tohoto roku, byl v zemi zvolen novým prezidentem Kaís Saíd, univerzitní profesor, který dosud nikdy nezastával politický úřad. 

Nobelova cena míru jako důkaz, že i v Africe si jsou schopni vyřešit své problémy sami

V pátek 11. října bylo oznámeno, že lauretátem Nobelovy ceny za mír se pro tento rok stane etiopský premiér Abiy Ahmed. Jedná se tak nejen o ocenění jeho dosavadního ročního vládnutí, ale především ocenění jeho plánu do budoucna. Podle ředitele výzkumu z The Nordic Africa Institute Victora Adetuly je zisk Nobelovy ceny za mír symbolem, že Afričané mají dostatečně kapacity k řešení klíčových problémů trápících jednotlivé státy kontinentu. Zároveň je možné předpokládat, že toto ocenění přiměje k větší aktivitě občanskou společnost, jejíž protesty v loňském roce vynesly nového premiéra do čela státu.

100. Nobelova cena za mír putuje do Etiopie. Zdroj: IndepthNews.

Hlavním přínosem vlády současného premiéra je uzavření mírové smlouvy se sousední Eritreou. Ta získala samostatnost na Etiopii v roce 1993 a vedle vzniku Jižního Súdánu v roce 2011 se jedná o jedinou výraznou změnu hranic v rámci Afriky v postkoloniálním období. Bohužel tím Etiopie tehdy přišla o snadný přístup k moři, což bylo logicky výraznou překážkou pro její ekonomický rozvoj. Mírová smlouva tak kromě jiného nabízí potenciál ekonomického růstu. Mírová smlouva ovšem byla spíše důsledkem vnitropolitických změn, kdy se k moci dostala etnika sídlící převážně na jihu, pro která otázka vztahů s Eritreou nebyla natolik zatížena emocemi z dlouhodobého konfliktu. Například v severním etiopském Tigrajském regionu sílí pocit, že byly mírovou smlouvou a premiérem zrazeni, jak zdůrazňuje specialista na oblast Afrického rohu Redie Bereketeab. Ten zároveň dodává, že je trochu škoda, že Nobelovu cenu nezískal i eritrejský prezident Isaias Afwerki, neboť pro uzavření míru vždy musí být alespoň dvě strany.

Růst napětí s Nigérií v hlavní roli

V uplynulých dvou měsících došlo k několika významným útokům na nigerijské obchodníky napříč africkým kontinentem. Nejprve se během září odehrála série útoků v Jihoafrické republice. Vlna násilí si v Johannesburgu vyžádala 12 obětí a zhruba 500 nigerijských expatů využilo nabídky své vlády k návratu domů z JAR. Napětí mezi JAR a Nigérií eskalovalo i v dalších oblastech: vedle diplomatické roviny se do potíží dostal i největší mobilní operátor v Nigérii – jihoafrický MTN. Ten musel na několik dní zavřít většinu svých poboček v zemi. Dále některé významné hvězdy nigerijské a světové pop music jako například Burna Boy nebo Tiwa Savage oznámili, že v Jihoafrické republice nebudou do odvolání vystupovat.

Vlna útoků vyvolala rozsáhlé demonstrace proti xenofobii. Zdroj: SkyNews.

Zároveň ale v případě Nigérie rostlo napětí i se státy v regionu. Například během září došlo k uzavření hranic s Beninem, která potrvá až do konce ledna 2020. Benin s Nigérií mají dlouhodobé spory plynoucí z nižších cel při dovozu zboží do Beninu. Propustné hranice mezi oběma státy pak vytváří prostor pro vznik pašeráckých skupin. Jedná se o tak o jednu z modelových situací, kterou je třeba sledovat především v kontextu implementace transafrické dohody volného obchodu. Ta sice může na papíře vypadat jako klíčový krok pro obchod mezi jednotlivými zeměmi Afriky, důležitější však bude její praktická implementace. Samotné uzavření hranic si zatím vyžádalo útoky na nigerijské obchodníky i v jiných státech regionu – konkrétně byla ve světových médiích nejvíce skloňována Ghana a Togo.

Historicky první summit Rusko-Afrika

V ruském Soči se na konci října (22.-23.) sešli přední představitelé z 43 afrických států. Historicky první rusko-africký summit trval dva dny a společně s Vladimirem Putinem mu předsedal egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí, předsedající zároveň i Africké unii. Říjnový summit je dokladem dlouhodobě vzrůstajících ruských ambicí rozšířit své bezpečnostní a hospodářské vazby napříč africkým kontinentem. Ačkoliv obchod mezi Ruskem a zejména subsaharskou Afrikou je stále na poměrně nízké úrovni, rychle narůstá a v posledních pěti letech se zdvojnásobil. 

Na summit se sjeli prezidenti 43 afrických států. Zdroj: Foreign Policy Blogs.

Velký podíl na tomto nárůstu má zejména obchod se zbraněmi. Rusko je totiž hlavním dodavatelem zbraní na africký kontinent. Historie této formy spolupráce se táhne už od dob sovětského svazu. Rusko na tento odkaz nyní navazuje a obnovuje tak vzpomínky na svou nejúspěšnější éru na tomto kontinentu. Zároveň ale v posledních letech objevuje zcela nové obchodní i politické spojence. A to i přes to že má na rozdíl od ostatních afrických nápadníků (jako je Čína nebo USA) poměrně dost omezený rozpočet. Moskva si nemůže dovolit megalomanské investiční projekty v čínském stylu a nabízí zcela pragmatickou formu spolupráce, u které nebude muset sahat tak hluboko do kapsy. 

Prioritou je vybudování vzájemně výhodné spolupráce na bilaterální úrovni.  Klíčovými oblastmi spolupráce by měla být bezpečnost, těžba surovin a jaderná energie. Všechny tyto oblasti se vzájemně velmi dobře propojují a umožňují Moskvě získat vliv na místní politiku. Ať už přes soukromé ruské žoldnéře nebo skrze vojenské instruktory, kteří poskytují vše od výcviku prezidentské stráže až po školení v oblasti volebních strategií. Vojenská pomoc zároveň ve skutečnosti umožňuje Rusku přístup k energetickým a těžebním sektorům afrických zemí, což dokazuje zejména případ Mosambiku nebo Angoly. Rusové svou popularitu na kontinentu získávají zároveň i díky podpoře dlouho žádaných projektů ze strany afrických států. Například chtějí iniciovat vybudování afrického centra pro jadernou energetiku, výstavbu první jaderné elektrárny v Egyptě či spolupracovat na plánech ropných a plynových projektů propojující Maroko, Alžírsko a Nigérii. Rusko ovšem nepotřebuje energii pro svoji vlastní spotřebu. Investice do projektů v Africe mají zřejmě pouze zamezit hlubší spolupráci afrických států bohatých na zdroje s Evropou, která je z velké části na těchto energetických zdrojích závislá. Rusko je v tomto ohledu skutečně nevyzpytatelným hráčem, a to i s ohledem na to, že jej Afričané vnímají pozitivně vzhledem k jeho nekoloniální minulosti. 

Pro další informace o rusko-africké spolupráci si můžete přečíst také blog Josefa Kučery či shlédnout vystoupení Vojtěcha Šmolíka v České televizi (autoři Afronovinek, pozn. redakce).

Letem světem

Volby v Botswaně znovu vyhrála vládnoucí Botswana Democratic Party (BDP), prezidentem tak i nadále zůstává Mokgweetsi Masisi. Ten si celosvětovou pozornost získal především v souvislosti se zrušením zákona zabraňujícího lovu slonů, ale například i dekriminalizací homosexuality. 

USA oznámily znovuotevření své ambasády v hlavním městě Somálska, Mogadišu. Ambasáda byla uzavřena po událostech v roce 1991, kdy v zemi vypukla občanská válka. Tento krok reflektuje prohlubující se vztahy mezi oběma zeměmi v posledních letech.

V Kamerunu proběhl národní dialog, jehož cílem bylo řešit současné problémy anglofonních regionů státu. Ty jsou v konfliktu s centrální vládou od října 2016, kdy začaly protesty soudců a učitelů. Situace se později chopily také ozbrojené skupiny usilující o samostatnost a vyhlášení nezávislého státu Ambazonie.

Sylvestre Mudacumura, jeden z lídrů rwandských rebelů hledaný Mezinárodním trestním soudem pro válečné zločiny spáchané v konžské provincii North Kivu, byl zabit v Demokratické republice Kongo.

Jihoafrická republika se stala světovým šampionem v rugby. Ve finále mistrovství světa porazila tým Anglie 32-12. “Springboks” si tak zlaté medaile ze světového šampionátu odváží již potřetí.

Africká unie obnovila Súdánu členství, které mu bylo pozastaveno za krvavé potlačení protivládních protestů. Rozhodnutí následuje vývoj v zemi, která po pádu diktátora Omara al-Bašíra směřuje k civilní vládě.

Dlouhodobé ekonomické problémy v Zimbabwe zvýšily inflaci na hodnotu 300 %. Ještě před půl rokem se přitom pohybovala kolem 17 %. Zimbabwe tak v současné době trpí nejvyšší inflací na světě.

Autoři jsou studenty oborů Politologie-Africká studia na Univerzitě Hradec Králové a Politická a kulturní geografie na Ostravské univerzitě.