Africký informační portál - Věcně o Africe

Češi v Africe bojují proti pytláctví a snižování počtu slonů. Svůj boj prohrávají

Publikováno: 28.11.2016

Počty slonů v Africe neustále klesají, na vině je především ilegální lov. Na boji s touto neblahou skutečností se podílejí také Češi z organizace Save-Elephants.org. Jejich práce často připomíná akční či detektivní příběh: rozkrývání pašeráckých sítí, fingované nákupy slonoviny od překupníků, účast na zatýkání pytláků, hlídky v terénu, výcvik psů na vyhledávání pašované slonoviny apod. Na boji s pytláky a ilegálním obchodem se slonovinou se podílí celá řada organizací, až na dílčí úspěchy jsou však neúspěšné.

Tématem pytláctví se v článku zabývá Arthur F. Sniegon, zakladatel spolku Save-Elephants.org.

Počty slonů klesají jako dosud nikdy v novodobé historii

Střední Afrika (zahrnující Kamerun, Čad, Středoafrickou republiku, Rovníkovou Guineu, Gabon, Republiku Kongo a Demokratickou republiku Kongo) má potenciál na svém území uživit miliony slonů obou afrických druhů – slona savanového a slona pralesního. Nacházejí se zde státy s nedotčeným přírodním prostředím a řídkým lidským osídlením: Gabon s necelými 2 miliony obyvatel je velký jako Velká Británie, Republika Kongo s 4,5 miliony obyvatel má rozlohu Německa, ve Středoafrické republice velké jako Ukrajina žije 5 milionů obyvatel. Navzdory tomu ještě nikdy nebylo slonů v Africe tak málo a neubývali tak rychle jako právě nyní.

„Až 90 % slonů střední Afriky umírá nepřirozenou smrtí.“

Ještě v nedávné minulosti tu slonů žilo výrazně více. Nejnovější odhady přírodovědců dnes hovoří pouze o 60 000 až 130 000 slonech žijících v regionu celé střední Afriky. Na vině je celá řada faktorů: zanedbaná ochrana přírody, nefunkční státy, zcela nedostatečná aplikace práva v praxi, všudypřítomná korupce, chudoba, lidské konflikty a rostoucí cena slonoviny na nelegálních asijských trzích.

Sloni pralesní na salině Dzanga Bai v rezervaci Dzanga Sangha. Středoafrická republika, 2010. Zdroj: Save-Elephants.org.

Sloni pralesní na salině Dzanga Bai v rezervaci Dzanga Sangha. Středoafrická republika, 2010.

Sloni savanoví u Čadského jezera. Čad, 2013. Zdroj: Save-Elephants.org.

Sloni savanoví u Čadského jezera. Čad, 2013.

 

 

 

 

 

 

 

Svým fenotypem (soubor všech pozorovatelných vlastností a znaků, pozn. red.) značně se lišící slon savanový a slon pralesní (rozdily mezi slonem savanovým a pralesním) jsou v posledních letech vědeckou obcí přijímáni i z pohledu genetiky za dva samostatné druhy. Tyto dva druhy se mezi sebou mohou křížit, děje se tak ale pouze lokálně (např. v některých regionech Ugandy či DRK). Přijímáme-li toto rozdělení, jsou sloni ještě více ohroženi – slonů pralesních je totiž výrazně méně a obývají menší území (až polovina pralesních slonů žije na území Gabonu).

Mapa přibližného výskytu obou druhů slonů v Africe.

Mapa přibližného výskytu obou druhů slonů v Africe.

Vzhledem k obrovské rozloze Afriky a nepřístupnosti mnohých oblastí neznáme přesný počet dnes žijících slonů. Osvětlit stav věcí nám může dosud nevídaně rozsáhlý výzkum savanových populací založený na leteckém sčítání (http://www.greatelephantcensus.com). Slonů v savanách Afrika žije podle sčítání něco přes 350 000, což je  odhadem o 30 % méně než před sedmi lety.

Mechanismy pytláctví

Čelíme nyní zcela bezprecedentnímu hubení slonů. Právě sloni střední Afriky jsou postiženi nejhůře, až 90% jich umírá nepřirozenou smrtí – zbraní pytláka.

V minulosti byli sloni loveni zejména pro subsistenční potřeby místních obyvatel a jejich těla byla beze zbytku využita. Dnes jsou hlavní motivací lovu výhradně sloní kly, tvořené téměř kompletně dentinem, který ze slonoviny činí charakteristický a pevný materiál. Běžný lov slona dnes vypadá tak, že se pytláci snaží v co nejkratším čase vysekat ze sloní lebky kly a zbytek mršiny nechávají ležet netknutý. Ekonomicky se jim nevyplatí zaobírat se masem či kůží. Navíc je zde riziko přistižení, pytláci se proto nechtějí na místě „vraždy“ příliš zdržovat. Dojde-li k incidentu poblíž lidského osídlení, dostanou se někdy místní lidé k čerstvé mršině a může dojít k druhotnému zpracování sloního masa či ocasních žíní, ze kterých se vyrábějí např. ozdoby. Sloní mršinu však zpravidla nikdo včas nenajde a jediný užitek z ní tak mají pytláci a mrchožrouti.

Pohřebiště 89 savanových slonů zabitých pytláky v jihozápadním Čadu pro své kly. Čad, 2013.

Pohřebiště 89 savanových slonů zabitých pytláky v jihozápadním Čadu pro své kly. Čad, 2013.

Spodní čelist zabitého slůněte na místě masakru. Pytláci dnes střílejí i maličké slony s drobnými kly. Čad, 2013.

Spodní čelist zabitého slůněte na místě masakru. Pytláci dnes střílejí i maličké slony s drobnými kly. Čad, 2013.

 

 

 

 

 

 

 

Naprostá většina slonů dnes umírá střelbou z vojenských zbraní nebo loveckých pušek, někdy i s podomácky upravenou municí pro lov velké kořisti. Běžně dostupné jsou v Africe samopaly Kalašnikov, které také často slouží jako pytlácká zbraň. Jednotlivé modely pytláctví se liší podle regionu a času (to nejdůležitější o nich se lze dočíst ve velmi podrobném článku na http://www.all-creatures.org/articles/ar-Ivorys-Curse-2014.pdf)

„Jeden kilogram slonoviny stojí na koncových trzích v přepočtu až 60 000 Kč.“

Ilegálně, avšak zcela veřejně prodávané výrobky se slonoviny na hlavním uměleckém trhu v Kinshase. Většinu zákazníků tvoří Asiaté, zejména Číňané. Demokratická republika Kongo, 2013.

Ilegálně, avšak zcela veřejně prodávané výrobky se slonoviny na hlavním uměleckém trhu v Kinshase. Většinu zákazníků tvoří Asiaté, zejména Číňané. Demokratická republika Kongo, 2013.

Upytlačená slonovina se však v rukou lovců nezdrží dlouho. Zpravidla po několika málo dnech až týdnech ji pytlák odevzdá či prodá překupníkovi (u kterého si velmi často pronajímá zbraň a slonovina pak slouží jako splátky). Překupníci nevystupují jako jednotlivci, ale nezřídka tvoří velmi složitou a organizovanou síť sahající z terénu až na mezinárodní scénu, často prorostlou do místní samosprávy, politiky, ozbrojených složek, dopravců, obchodníků a někdy dokonce spolupracují také s lidmi, kteří mají přírodu chránit.

Jako každý jiný organizovaný zločin prospívá obchod se slonovinou díky obrovské míře korupce (jak v zemích Afriky, tak i Asie, která je cílovou destinací drtivé většiny slonoviny) spojené s beztrestností a absencí vymahatelnosti práva. Není náhoda, že v zemi s nejnižší mírou korupce v Africe, v Botswaně, sloni neubývají, ale jejich počet naopak v posledních letech roste.

Překupnické syndikáty v Africe vydělávají na tíživé ekonomické situaci chudých pytláků, a zatímco lovec prodá 1 kg slonoviny přibližně za 2 000 Kč i méně, prostředník prodá slonovinu dále již za 6 000 Kč a více. V případě lovců z pygmejských etnik (Baka, BaAka, Bagyeli aj.) je jejich „patroni“ (rozuměj překupníci) vykořisťují a platí je vesměs naturáliemi jako sůl, cukr, mýdlo, cigarety či alkohol. Jsou známy případy, kdy pygmejský lovec dostal za celé kly z dospělého slona v přepočtu asi 1000 Kč. Jakmile se slonovina dostane ve velkých zásilkách (desítky kilogramů až tuny) skrze přístavy (Mombassa, Dar es Salaam, Luanda, Douala, Lagos, Cotonou) či letiště do koncových zemí v Asii, vyroste cena suroviny za kilogram až na 3000 USD, v přepočtu tedy přes 60 000 Kč.

Průměrná váha zabavených sloních klů od 70. let.

Průměrná váha zabavených sloních klů od 70. let.

Honba za každičkým kilogramem suroviny vede překupníky ke zvyšování nátlaku na pytláky, kteří tak neváhají střílet i malé samice a slůňata, jejichž drobné kly sotva vyčnívají z horní čelisti. Zatímco v minulosti se na trhu objevovaly téměř výhradně velké kly samců s hmotností desítek kilogramů, dnes se průměrná váha klu na černém trhu propadla na pouhé 2 kg (tabulka znázorňuje vývoj průměrné hmotnosti zabavovaných klů v posledních desetiletích). Důvodem je také tristní skutečnost, že staří sloni s velkými kly zkrátka již nejsou – neměli čas zestárnout a zmohutnět. Můžeme se jen domýšlet, jaký to má – a v budoucnu mít bude – dlouhodobý vliv na genetiku, zdraví, sociální život či emoce slonů.

Jak s pytláctvím v Africe bojovat?

Překupník z mezinárodního syndikátu působícího od Konga přes Kamerun až po Nigérii. Ve svém domě v Brazzaville ukazuje při fingované koupi 126 kg slonoviny pralesních slonů (32 zabitých slonů), které v Kongu prodával přibližně za milion Kč. V následujících okamžicích byl zatčen i s chotí díky zásahu organizace PALF ze sítě EAGLE a byl odsouzen ke dvěma letům vězení. Po roce však za podivných okolností z vězení zmizel s falešnou lékařskou zprávou. Republika Kongo, 2015.

Překupník z mezinárodního syndikátu působícího od Konga přes Kamerun až po Nigérii. Ve svém domě v Brazzaville ukazuje při fingované koupi 126 kg slonoviny pralesních slonů (32 zabitých slonů), které v Kongu prodával přibližně za milion Kč. V následujících okamžicích byl zatčen i s chotí díky zásahu organizace PALF ze sítě EAGLE a byl odsouzen ke dvěma letům vězení. Po roce však za podivných okolností z vězení zmizel s falešnou lékařskou zprávou. Republika Kongo, 2015.

Rozbít organizované a dobře finančně zabezpečené struktury překupníků je v podmínkách Afriky složitý, ale ne nemožný úkol. Hlavní podíl práce musí spočívat ve striktním vymáhání existujících zákonů. Obchod se slonovinou a zabíjení slonů je totiž všude ilegální a jednotlivé státy mají přírodu po formální stránce dobře chráněnou. Zákony umožňují udělit za obchod se slonovinou i mnohaleté tresty odnětí svobody a jsou mnohdy daleko tvrdší než v případě podobných deliktů např. v Evropě. V praxi však jsou tyto zákony zcela běžně ignorovány. Je-li nějaký překupník zadržen, zpravidla se vykoupí už z vazby a k soudu se vůbec nedostane. Skutečně účinná metoda, jak od tohoto byznysu odstřihnout známé překupníky, neexistuje.

O nápravu se i ve složitých podmínkách střední Afriky úspěšně pokouší několik organizací. Jsou však stále proti velké přesile zločinců a neefektivně pracujících státních složek. Slonů tedy i přes jejich dílčí úspěchy v regionu stále ubývá.

Přímo v terénu několika národních parků a chráněných území (Odzala-Kokoua – Republika Kongo, Chinko – SAR a Zakouma – Čad) se realizují komplexní projekty African Parks, které si berou v dané oblasti pod patronát boj proti pytlákům, wildlife management, infrastrukturu území, výzkum, práci s místní komunitou a její rozvoj i turismus (https://www.african-parks.org).

Téměř 5 tun ilegální slonoviny bylo spáleno na dvou hranicích v Brazzaville. Republika Kongo, 2015.

Téměř 5 tun ilegální slonoviny bylo spáleno na dvou hranicích v Brazzaville. Republika Kongo, 2015.

Jako zcela unikátní model boje proti překupníkům se profilují aktivistické organizace sítě EAGLE network, z nichž první byla založena v Kamerunu v roce 2002 coby LAGA – The Last Great Ape organisation. Ve střední Africe pracují lidé z EAGLE v Kamerunu, Republice Kongo a Gabonu a soustředí se na hloubkové rozkrývání překupnických sítí s chráněnými druhy, tedy nejen se slonovinou. U každého jednotlivého případu zajišťuje EAGLE v součinnosti se státními strukturami průběh vyšetřování, zatčení, právní podporu při soudním procesu proti obžalovaným i národní a mezinárodní mediální pokrytí případu (http://www.eagle-enforcement.org).

Text, obrázky a fotografie: Save-Elephants.org


Arthur F. Sniegon při fingované koupi slonoviny s výsledným zatčením dvou překupníků. Kongo, 2013.

 

Autor je zakladatelem dobrovolnického spolku Save-Elephants.org, v současnosti vede program detekčních psů v organizaci PALF v Republice Kongo a také působí při vyšetřování obchodu se slonovinou v rámci sítě EAGLE.

 

 

 

 


file not found1223