Počty slonů v Africe neustále klesají, na vině je především ilegální lov. Na boji s touto neblahou skutečností se podílejí také Češi z organizace Save-Elephants.org. Jejich práce často připomíná akční či detektivní příběh: rozkrývání pašeráckých sítí, fingované nákupy slonoviny od překupníků, účast na zatýkání pytláků, hlídky v terénu, výcvik psů na vyhledávání pašované slonoviny apod. Na boji s pytláky a ilegálním obchodem se slonovinou se podílí celá řada organizací, až na dílčí úspěchy jsou však neúspěšné.

Tématem pytláctví se v článku zabývá Arthur F. Sniegon, zakladatel spolku Save-Elephants.org.

Počty slonů klesají jako dosud nikdy v novodobé historii

Střední Afrika (zahrnující Kamerun, Čad, Středoafrickou republiku, Rovníkovou Guineu, Gabon, Republiku Kongo a Demokratickou republiku Kongo) má potenciál na svém území uživit miliony slonů obou afrických druhů – slona savanového a slona pralesního. Nacházejí se zde státy s nedotčeným přírodním prostředím a řídkým lidským osídlením: Gabon s necelými 2 miliony obyvatel je velký jako Velká Británie, Republika Kongo s 4,5 miliony obyvatel má rozlohu Německa, ve Středoafrické republice velké jako Ukrajina žije 5 milionů obyvatel. Navzdory tomu ještě nikdy nebylo slonů v Africe tak málo a neubývali tak rychle jako právě nyní.

„Až 90 % slonů střední Afriky umírá nepřirozenou smrtí.“

Ještě v nedávné minulosti tu slonů žilo výrazně více. Nejnovější odhady přírodovědců dnes hovoří pouze o 60 000 až 130 000 slonech žijících v regionu celé střední Afriky. Na vině je celá řada faktorů: zanedbaná ochrana přírody, nefunkční státy, zcela nedostatečná aplikace práva v praxi, všudypřítomná korupce, chudoba, lidské konflikty a rostoucí cena slonoviny na nelegálních asijských trzích.

 

 

 

 

 

 

 

Svým fenotypem (soubor všech pozorovatelných vlastností a znaků, pozn. red.) značně se lišící slon savanový a slon pralesní (rozdily mezi slonem savanovým a pralesním) jsou v posledních letech vědeckou obcí přijímáni i z pohledu genetiky za dva samostatné druhy. Tyto dva druhy se mezi sebou mohou křížit, děje se tak ale pouze lokálně (např. v některých regionech Ugandy či DRK). Přijímáme-li toto rozdělení, jsou sloni ještě více ohroženi – slonů pralesních je totiž výrazně méně a obývají menší území (až polovina pralesních slonů žije na území Gabonu).

Vzhledem k obrovské rozloze Afriky a nepřístupnosti mnohých oblastí neznáme přesný počet dnes žijících slonů. Osvětlit stav věcí nám může dosud nevídaně rozsáhlý výzkum savanových populací založený na leteckém sčítání (http://www.greatelephantcensus.com). Slonů v savanách Afrika žije podle sčítání něco přes 350 000, což je  odhadem o 30 % méně než před sedmi lety.

Mechanismy pytláctví

Čelíme nyní zcela bezprecedentnímu hubení slonů. Právě sloni střední Afriky jsou postiženi nejhůře, až 90% jich umírá nepřirozenou smrtí – zbraní pytláka.

V minulosti byli sloni loveni zejména pro subsistenční potřeby místních obyvatel a jejich těla byla beze zbytku využita. Dnes jsou hlavní motivací lovu výhradně sloní kly, tvořené téměř kompletně dentinem, který ze slonoviny činí charakteristický a pevný materiál. Běžný lov slona dnes vypadá tak, že se pytláci snaží v co nejkratším čase vysekat ze sloní lebky kly a zbytek mršiny nechávají ležet netknutý. Ekonomicky se jim nevyplatí zaobírat se masem či kůží. Navíc je zde riziko přistižení, pytláci se proto nechtějí na místě „vraždy“ příliš zdržovat. Dojde-li k incidentu poblíž lidského osídlení, dostanou se někdy místní lidé k čerstvé mršině a může dojít k druhotnému zpracování sloního masa či ocasních žíní, ze kterých se vyrábějí např. ozdoby. Sloní mršinu však zpravidla nikdo včas nenajde a jediný užitek z ní tak mají pytláci a mrchožrouti.

 

 

 

 

 

 

 

Naprostá většina slonů dnes umírá střelbou z vojenských zbraní nebo loveckých pušek, někdy i s podomácky upravenou municí pro lov velké kořisti. Běžně dostupné jsou v Africe samopaly Kalašnikov, které také často slouží jako pytlácká zbraň. Jednotlivé modely pytláctví se liší podle regionu a času (to nejdůležitější o nich se lze dočíst ve velmi podrobném článku na http://www.all-creatures.org/articles/ar-Ivorys-Curse-2014.pdf)

„Jeden kilogram slonoviny stojí na koncových trzích v přepočtu až 60 000 Kč.“

Upytlačená slonovina se však v rukou lovců nezdrží dlouho. Zpravidla po několika málo dnech až týdnech ji pytlák odevzdá či prodá překupníkovi (u kterého si velmi často pronajímá zbraň a slonovina pak slouží jako splátky). Překupníci nevystupují jako jednotlivci, ale nezřídka tvoří velmi složitou a organizovanou síť sahající z terénu až na mezinárodní scénu, často prorostlou do místní samosprávy, politiky, ozbrojených složek, dopravců, obchodníků a někdy dokonce spolupracují také s lidmi, kteří mají přírodu chránit.

Jako každý jiný organizovaný zločin prospívá obchod se slonovinou díky obrovské míře korupce (jak v zemích Afriky, tak i Asie, která je cílovou destinací drtivé většiny slonoviny) spojené s beztrestností a absencí vymahatelnosti práva. Není náhoda, že v zemi s nejnižší mírou korupce v Africe, v Botswaně, sloni neubývají, ale jejich počet naopak v posledních letech roste.

Překupnické syndikáty v Africe vydělávají na tíživé ekonomické situaci chudých pytláků, a zatímco lovec prodá 1 kg slonoviny přibližně za 2 000 Kč i méně, prostředník prodá slonovinu dále již za 6 000 Kč a více. V případě lovců z pygmejských etnik (Baka, BaAka, Bagyeli aj.) je jejich „patroni“ (rozuměj překupníci) vykořisťují a platí je vesměs naturáliemi jako sůl, cukr, mýdlo, cigarety či alkohol. Jsou známy případy, kdy pygmejský lovec dostal za celé kly z dospělého slona v přepočtu asi 1000 Kč. Jakmile se slonovina dostane ve velkých zásilkách (desítky kilogramů až tuny) skrze přístavy (Mombassa, Dar es Salaam, Luanda, Douala, Lagos, Cotonou) či letiště do koncových zemí v Asii, vyroste cena suroviny za kilogram až na 3000 USD, v přepočtu tedy přes 60 000 Kč.

Honba za každičkým kilogramem suroviny vede překupníky ke zvyšování nátlaku na pytláky, kteří tak neváhají střílet i malé samice a slůňata, jejichž drobné kly sotva vyčnívají z horní čelisti. Zatímco v minulosti se na trhu objevovaly téměř výhradně velké kly samců s hmotností desítek kilogramů, dnes se průměrná váha klu na černém trhu propadla na pouhé 2 kg (tabulka znázorňuje vývoj průměrné hmotnosti zabavovaných klů v posledních desetiletích). Důvodem je také tristní skutečnost, že staří sloni s velkými kly zkrátka již nejsou – neměli čas zestárnout a zmohutnět. Můžeme se jen domýšlet, jaký to má – a v budoucnu mít bude – dlouhodobý vliv na genetiku, zdraví, sociální život či emoce slonů.

Jak s pytláctvím v Africe bojovat?

Rozbít organizované a dobře finančně zabezpečené struktury překupníků je v podmínkách Afriky složitý, ale ne nemožný úkol. Hlavní podíl práce musí spočívat ve striktním vymáhání existujících zákonů. Obchod se slonovinou a zabíjení slonů je totiž všude ilegální a jednotlivé státy mají přírodu po formální stránce dobře chráněnou. Zákony umožňují udělit za obchod se slonovinou i mnohaleté tresty odnětí svobody a jsou mnohdy daleko tvrdší než v případě podobných deliktů např. v Evropě. V praxi však jsou tyto zákony zcela běžně ignorovány. Je-li nějaký překupník zadržen, zpravidla se vykoupí už z vazby a k soudu se vůbec nedostane. Skutečně účinná metoda, jak od tohoto byznysu odstřihnout známé překupníky, neexistuje.

O nápravu se i ve složitých podmínkách střední Afriky úspěšně pokouší několik organizací. Jsou však stále proti velké přesile zločinců a neefektivně pracujících státních složek. Slonů tedy i přes jejich dílčí úspěchy v regionu stále ubývá.

Přímo v terénu několika národních parků a chráněných území (Odzala-Kokoua – Republika Kongo, Chinko – SAR a Zakouma – Čad) se realizují komplexní projekty African Parks, které si berou v dané oblasti pod patronát boj proti pytlákům, wildlife management, infrastrukturu území, výzkum, práci s místní komunitou a její rozvoj i turismus (https://www.african-parks.org).

Jako zcela unikátní model boje proti překupníkům se profilují aktivistické organizace sítě EAGLE network, z nichž první byla založena v Kamerunu v roce 2002 coby LAGA – The Last Great Ape organisation. Ve střední Africe pracují lidé z EAGLE v Kamerunu, Republice Kongo a Gabonu a soustředí se na hloubkové rozkrývání překupnických sítí s chráněnými druhy, tedy nejen se slonovinou. U každého jednotlivého případu zajišťuje EAGLE v součinnosti se státními strukturami průběh vyšetřování, zatčení, právní podporu při soudním procesu proti obžalovaným i národní a mezinárodní mediální pokrytí případu (http://www.eagle-enforcement.org).

 

Autor je zakladatelem dobrovolnického spolku Save-Elephants.org, v současnosti vede program detekčních psů v organizaci PALF v Republice Kongo a také působí při vyšetřování obchodu se slonovinou v rámci sítě EAGLE.