Minulý týden obletěla svět zpráva o smrti sedmého Generálního tajemníka OSN Kofiho Annana. V následujícím komentáři si připomeneme, co vlastně tento ghanský diplomat pro svět symbolizoval a čím si zasloužil Nobelovu cenu za mír v roce 2001.

Zdroj: flickr.com

Kofi Annan se narodil v tehdejším Zlatonosném pobřeží roku 1938 do aristokratické rodiny. Během roku 1957, který byl pro Ghanu (a tedy i pro celou Afriku) klíčový, Annan ukončil studia na střední škole. Zde je třeba nastínit základní myšlenky, na kterých tehdejší první prezident, Kwame Nkrumah, budoval nově vzniklý stát. Těmi byla nezávislost Afriky během studené války na bývalých koloniálních mocnostech a spojení Afriky pod ideou pan-afrikanismu s cílem řešit společné problémy. Kofi Annan šel v jeho myšlenkových šlépějích ještě dál a povýšil problémy Afriky na problémy celého lidstva.

Annan poprvé proniká do struktur OSN v roce 1962, kdy se stává zaměstnancem Světové zdravotnické organizace (WHO). O deset let později získává příležitost studovat na prestižním MIT (Massachusetts Institute of Technology), který je součástí skupiny nejlepších univerzit na východním pobřeží USA Ivy League. Inkriminované období charakteristické koncem války ve Vietnamu, politikou détente ve spojení s liberalismem vysokoškolského prostředí tehdejších Spojených států bylo další kapitolou ideové mozaiky, která Annana pomáhala formovat. Po krátkých dvou letech ve službách ghanského státu (jako manažer Ghana Tourist Development Company) se znovu vrací do mezinárodních institucí, v nichž působí do konce aktivní kariéry.

„Dnes nejsou skutečné hranice mezi národy, ale mezi mocnými a bezmocnými, volnými a spoutanými, privilegovanými a ponižovanými. Dnes žádná zeď nemůže oddělit humanitární nebo lidskoprávní krize v jedné části světa od národní bezpečnosti v jiné.“

Kofi Annan při přebírání Nobelovy ceny za mír v Oslu roku 2001

Absence výraznějšího působení v domácí politice svého státu z něj dělá diplomata, který nebyl spojen s domácím režimem. Proto měl snadnější pozici při nestranné reprezentaci OSN, což mu zvyšovalo důvěryhodnost a integritu. To zdůraznil například bývalý americký prezident Barack Obama v kondolenčním příspěvku, když na sedmém Generálním tajemníkovi OSN ocenil především jeho „integritu, vytrvalost a optimismus, že lepší svět je možný.“ Obama také ocenil, že Annan inspiroval generaci budoucích lídrů, což na přelomu milénia, kdy byl generálním tajemníkem, nebyl úkol vůbec jednoduchý.

Počáteční globální nadšení konce studené války střídá v průběhu devadesátých let vystřízlivění, k čemuž přispívá mimo jiné i situace v Libérii, Jugoslávii, ve Rwandě nebo v Somálsku. Spojené státy v čele s Billem Clintonem ze svých zahraničněpolitických selhání obviňují (mimo jiné) tehdejšího Generálního tajemníka OSN Egypťana Butruse Butrus-Ghálího. Ten se sice uchází o druhý mandát Generálního tajemníka, avšak je vetován Spojenými státy. Po složitém diplomatickém jednání, kdy se ukazuje, že by Čína vetovala jakéhokoli neafrického kandidáta, dochází nakonec ke zvolení Kofiho Annana. Tím Afrika získává druhého generálního tajemníka v řadě, který byl navíc opětovně zvolen v roce 2001 výměnou za podporu následného generálního tajemníka z Asie. Tím Afrika nejen ukázala váhu hlasů 54 nezávislých států (což je více než čtvrtina států v OSN), ale dokázala si také udržet post Generálního tajemníka OSN ve třech po sobě následujících obdobích.

Po všeobecném vystřízlivění z  konce dějin F. Fukuyamy si mezinárodní společenství v době Annanova mandátu začíná uvědomovat, že je nutné řešit naléhavé problémy environmentálního rázu. Bavíme se o době, v níž jen těsně neuspěl environmentalista Al Gore při volbě prezidenta Spojených států. V této všeobecně převládající atmosféře globálních témat, která je neodkladně třeba řešit, vznikají Rozvojové cíle tisíciletí, jeden z nejdůležitějších počinů OSN v době, kdy byl Kofi Annan generálním tajemníkem.

Převládající diskurz Afriky jako beznadějného kontinentu (obálka The Economist v roce 2000) vystřídalo univerzalistické pojetí zajištění základních práv a humanity. Nultá léta totiž prostupuje snaha o zahrnutí témat spojených s Afrikou do globální agendy – jako příklad zmiňme téma boje s HIV, ve kterém se Kofi Annan jako generální tajemník intenzivně angažoval. Důležité přitom je, že Annan o těchto tématech nikdy nemluvil jako o tématech afrických, ale jako o tématech, která se týkají všech obyvatel planety a v danou chvíli nejvíce postihují právě Afriku. Tento univerzalismus, podle něhož by nezávisle na místě narození měl každý mít právo usilovat o dobrý život pro sebe a své děti, je asi to nejdůležitější, co tu po Annanovi zůstane. Navzdory tomu, že za některé své kroky zasluhuje kritiku, je třeba mu přiznat, že celý svůj život neúnavně zasvětil ideálům, které ho v šedesátých letech formovaly.

„Ignorance a předsudky jsou společníci propagandy. Naším úkolem je konfrontovat ignoranci s věděním, fanatismus s tolerancí a izolaci s otevřenou náručí plnou štědrosti. Rasismus může, bude a musí být poražen.“

Kofi Annan jako generální tajemník během Mezinárodního dne za odstranění rasové diskriminace roku 1999

Kofi Annan byl bezesporu charismatickým generálním tajemníkem původem z aristokratické africké rodiny, který byl však také ovlivněn dekolonizací, životem ve Spojených státech a koncem bipolárního světového uspořádání. V roce Annanova narození existovalo jen něco málo přes 70 nezávislých států a svět čítal ani ne 2,5 miliardy obyvatel. Za osmdesát let jeho života se tak svět radikálně změnil. Kofi Annan se jako zaměstnanec OSN a později jako generální tajemník snažil na tyto změny poukazovat tak, aby jim rozuměl celý měnící se svět. Dnes bychom mohli s trochou nadsázky říct, že se stal symbolem a jakousi spojnicí mezi 20. a 21. stoletím se všemi problémy, které toto spojení nese – ukázal, že neexistují africké, evropské a asijské problémy, ale že existují problémy lidstva. Odešel nejen velký člověk, ale i velký humanista, který věřil, že lepší svět je možný.

„Více než kdy dříve v lidských dějinách sdílíme společný osud. Jsme schopni to zvládnout jen za předpokladu, že mu budeme čelit společně. A to je přesně ten důvod, proč máme Organizaci spojených národů.“

Kofi Annan při představování Rozvojových cílů tisíciletí v roce 1999