Vnitřní konflikt v Somálsku je jeden z nejdéle trvajících konfliktů v subsaharské Africe. Počátek samotného konfliktu lze datovat k roku 1991, kdy byl svržen dlouholetý prezident Somálska Siad Barre. Na jeho pádu se spolupodílelo několik vojensko-politických skupin, které po vzoru rčení „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ byly ochotny mezi sebou spolupracovat. Ihned po svržení Barreho vojenské diktatury, a tedy dosažení jediného společného raison d´etre, nastává samotný boj o moc a území mezi skupinami navzájem. Každá ze skupin ovládala určitou část Somálska, a co především, byla tvořena představiteli různých klanů, ve většině případů odlišných od ostatních skupin. Srdce konfliktu se nacházelo v centrálních a jižních částech Somálska, také proto, že jedna ze skupin, Somálské národní hnutí (SNM), deklarovala nezávislost severních somálských území (bývalé kolonie Britské Somálsko), tzv. Somaliland, téměř okamžitě po svržení Barreho režimu.
MIG Monument, postaven na oslavu vítězství Somálského národního hnutí nad vojsky Siada Barreho, Hargeisa, Somálsko. Foto: Martin Jakubík
Reakce mezinárodního společenství přišla vzápětí. V roce 1992 schválila Rada bezpečnosti OSN rezoluci o vytvoření mise UNOSOM I, která měla za úkol zajištění humanitární pomoci a deklaratorně také obnovení pořádku v zemi a pomoc při obnovení centrální vlády. Pro zajištění bezpečnosti zmíněné mise byly pozdější rezolucí zřízeny mezinárodní mírové síly UNITAF (United Task Force), které vojensky vedly Spojené státy. Přítomností vojsk Spojených států byla zahájena činnost druhé mise OSN na území Somálska, tzv. UNOSOM II. Somálské vojensko-politické skupiny (frakce) a také množství místních obyvatel nebylo nadšeno z přítomnosti mezinárodních jednotek na svém území. V důsledku neustálých útoků ze strany ozbrojených skupin, a především v důsledku neúspěchu nechvalně proslulé operace Gothic Serpent, která byla (velmi věrohodně) vykreslena ve filmu Černý jestřáb sestřelen, došlo k postupnému stahování amerických vojsk ze Somálska do roku 1995.
Po odchodu mezinárodních jednotek pokračoval rozpad státu, boje mezi skupinami a prohlubování humanitárních krizí. Výjimku tvořil zmíněný Somaliland, který již v roce 1991 deklaroval svoji nezávislost na Somálsku a je dnes nejstabilnější částí celého Somálska. Nezávislost Somalilandu však dosud nebyla uznána.
Mezinárodní společenství se již od doby konání zmíněných mírových misí snaží o obnovu somálské centrálně řízené vlády. Přes různé pokusy o stabilizaci centrální vlády se nikdy nepodařilo ustavit takovou vládu, jejíž moc by sahala dále než několik kilometrů za hlavní město Mogadišo. Za zmínku stojí jen několik prozatímních vlád, jako například Somálská prozatímní národní vláda (TNG – Transitional National Government) a později Somálská prozatímní federální vláda (TFG – Transitional Federal Government). Druhá zmíněná vláda měla od roku 2004 větší exekutivní pravomoc a ustavením legislativní komory i pravomoc zákonodárnou a byla uznána mezinárodním společenstvím, Africkou unií i Spojenými státy. Její moc však byla pouze deklaratorní a rovněž nebyla schopna ovládat území mimo Mogadisho.
V době zformování TFG se objevil další důležitý fenomén somálského konfliktu, a tím byl islámský radikalismus. Jako protiváha vůči TFG se totiž utvořil Svaz islámských soudů (ICU). Přestože ICU stál v opozici vůči TFG, bojoval také s mocenskými frakcemi, které zůstaly v Somálsku jako memento vojensko-politických skupin z doby rozpadu režimu Siada Barreho. ICU od roku 2006 postupně ovládl celou centrální a jižní část Somálska (včetně Mogadiša), a donutil tím mezinárodní společenství jednat. Etiopská armáda a mírové jednotky Africké unie vytlačili ICU z důležitých oblastí Somálska (především z Mogadiša) a ICU se v roce 2007 rozpadl. Z rozpadlého ICU se však rekrutovali militantní islamistické skupiny, především velmi radikální Al-Šabáb. Al-Šabáb je znám svým napojením na Al-Kájdu a jeho hlavním cílem je vytlačení cizích jednotek ze Somálska a zavedení islámského státu. Al-Šabábu se postupně podařilo ovládnout části centrálního a jižního Somálska a několik důležitých měst, jako například Kismayo a Baidoa. Největším vítězstvím pro Al-Šabáb bylo pozdější obsazení Mogadiša.
Od roku 2011 však dochází k vytlačování Al-Šabábu z jeho pozic vojáky AMISOM (vojenská mise Africké unie v Somálsku) a Keni. Nejdříve došlo v roce 2011 ze západu k osvobození Mogadiša a z jihu o něco později postupovala keňská armáda, která společně s AMISOM osvobodila všechna důležitá města. Od poloviny roku 2012 existuje centrální vláda Somálska, která již není považována za prozatímní, je uznána mezinárodním společenstvím a má volený legislativní orgán. Prezidentem se stal Hassan Sheikh Mohamud, bývalý děkan jedné ze somálských univerzit. Přestože některé země po více než dvaceti letech otevřely v Mogadišu své ambasády, velká a důležitá města jsou pod kontrolou vlády a situace se na osvobozeném území rapidně zlepšuje, Al-Šabáb stále ovládá velké venkovské zemědělské oblasti v centrálním a jižním Somálsku a je schopen občasných bombových útoků v osvobozeném Mogadišu. Poslední velkou akcí Al-Šabábu byl útok a obléhání obchodního centra Westgate v keňském Nairobi, jako odplata za keňské vojenské angažmá v Somálsku.
Příčiny započetí konfliktu a jeho trvání
Příčin započetí konfliktu je mnoho. Vojenská prohra Somálska ve válce o Ogaden (v 80. letech), klanová nesourodost vojensko-politických skupin, které napomohly svržení Barreho, neblahé působení konce Studené války na tento region atd. Daleko podstatnější je však nalezení příčin přetrvávání tohoto konfliktu. Mezinárodní důraz a tlak na obnovení centrálně řízené vlády je jednou z nich. Somálsko bylo a je klanově diverzifikovanou zemí, kde se místní problémy řešily na úrovni klanů a pro každý konkrétní problém byl ad hoc vybrán jedinec z dané skupiny, který měl za úkol daný problém řešit. Důraz na omezení tohoto klanového uspořádání tlakem na zavedení centrálně řízené vlády je zcela mimo somálskou kulturu a mělo za následek ještě větší rozdmýchání klanových sporů.
Centrum. Hargeisa, Somálsko. Foto: Martin Jakubík
Na tento problém navazuje míra korupce. V Somálsku existují dva druhy korupce. Jedna, nazvěme ji například strukturální, a druhá, tzv. amorální. Strukturální korupcí je míněna strukturální zpronevěra veřejných financí (zejména pro spřátelené skupiny) a tato zpronevěra je legitimizována jako obecně přijímaná norma. Větším problémem je však maskování korupce pro osobní zisk (tedy té amorální) za korupci strukturální. Také v důsledku těchto příčin se na scéně objevuje radikální islamismus. V somálské kultuře totiž existuje pravidlo striktního oddělení politické a náboženské moci. Jejich spojení se v historii objevuje jen v případě ohrožení somálské kultury a suverenity, jako jakýsi poslední mobilizační krok. Tento jev se v Somálsku objevuje od přelomu tohoto století až do dnešních dnů. Dlouhotrvající nestabilita, rozpory mezi klany, tlaky mezinárodního společenství a v neposlední řadě zmíněná forma korupce byly příčinami vzestupu islámského radikalismu. Islamisté proti amorální korupci zavedli Svatou válku, tzv. Akbar, jehož morální apel má pozitivní ohlas u široké veřejnosti a způsobuje popularizaci islamistů.
Možnosti řešení konfiktu
Již byl zmíněn negativní vliv tlaku mezinárodního společenství na vytvoření centrálně řízené somálské vlády. Přesto, že v současné době již Somálsku vládne takto označovaná vláda, její působnost je stále omezena jen na několik somálských oblastí. Jedním z alternativních přístupů ke státnímu uspořádání je příklad Somalilandu. V tomto dosud neuznaném státě mají komunity (resp. klany) tradiční neformální práva, v některých otázkách práva jsou autonomní na centru a existuje zde druhá komora parlamentu, tzv. Guurti, ve které jsou zastoupeni klanoví starší. Centrální vláda zde sice existuje, ale je relativně slabá. Tradiční organizace somálské společnosti zde poměrně nekonfliktně koexistuje s centrálním státem, který zastupuje Somaliland navenek. Přesto, že v posledních asi 10 letech i v Somalilandu nastává odklon od tradičních mocenských struktur (např. omezení moci Guurti), stojí za to využít jeho model státního uspořádání jako šablony pro celé Somálsko. Na druhé straně centrální uspořádání navrhované mezinárodním společenstvím evidentně automaticky a opakovaně generuje konflikt.
Text + foto: bc. Martin Jakubík, student politologie-afrických studií FF UHK
