Zklamání. To je současná nálada v Burundi. Vojenský puč, provedený před několika dny, sice u části obyvatelstva na chvíli způsobil veselí ze svržení neoblíbeného prezidenta a naději na klidný a legitimní průběh voleb, avšak situace se nyní opět obrátila.
Pravdou však zůstává, že neutěšená politická situace bývá v afrických státech až příliš často řešena vojenskými puči, tedy způsobem, který nelze za žádných okolností považovat za demokratický. Dlouhodobým důsledkem bývá obvykle naopak ještě větší chaos; ostatně pro příklady nemusíme v Africe chodit daleko.
Současný prezident Pierre Nkurunziza. Zdroj: Wikipedia.org
Burundská armáda je profesionální a její činnost spadá pod ministerstvo obrany. Toto ministerstvo je podle mírových dohod z Arushi, které v roce 2005 ukončily občanskou válku v zemi, pod vedením opozice. Právě z toho důvodu stála armáda v posledních týdnech po boku demonstrujících občanů. Pro pochopení současného stavu je však nezbytné vnímat její vnitřní rozpolcenost. Přestože se situace v Burundi nevyznačuje etnickými rysy, uvnitř armády lze nalézt mnoho frakcí. Ty jsou složeny převážně z Hutuů, loajálních prezidentu Nkurunzizovi, a naopak Tutsiů, sympatizujících s opozicí. A právě loajalita k jedné ze stran je stále klíčovým faktorem. Tento stav v důsledku zapříčinil nejednotu nad dalšími kroky a ovlivnil další možný vývoj.
Čelní představitelé jednotlivých složek armády se postavili proti sobě a převahu velmi rychle získali loajalisté. Obsadili důležitá místa v hlavním městě a ponechali veškeré rádiové stanice uzavřené. Bohužel tak vidíme až příliš typický kolotoč, od něhož se africké státy při své snaze o rozvoj a vyšší míru demokratičnosti musí oprostit. Prezident se již navíc vrátil zpět z Tanzanie, kde o celé situaci mělo proběhnout jednání East African Community (EAC), a postavil před soud na 20 účastníků převratu. Na své kandidatuře navíc stále trvá a volby hodlá uskutečnit.
Reálně uskutečnění voleb a veškerý vývoj však nadále zůstávají otázkou. Africká Unie konečně poprvé výrazněji vstoupila do rozhovorů o dalším postupu a doporučila proces výběru nového prezidenta odložit. Navíc vyzvala ústavní soud Burundi k obhajobě jeho rozhodnutí o legitimitě prezidentova počínání. Státy EAC též posílily svá stanoviska, především s ohledem na počet uprchlíků, který za poslední týden narostl z 50 na 105 tisíc. Sousedé Burundi se tak potýkají z náporem Burunďanů, kteří ze strachu svou zemi opouštějí. Největší tlak zažívá Rwanda, jejíž prostředky k nakládání s uprchlíky se rychle tenčí. Právě ve Rwandě totiž žije i mnoho těch, kteří pro neutěšené životní podmínky utíkají z Demokratické republiky Kongo. Co bude dál, je tak ještě více nejisté, než tomu bylo před převratem. Nelze než doufat, že absenci demokratických postupů v Burundi pomohou vyplnit alespoň nadnárodní africké celky, jež by na nich měly lpět ještě výrazněji. Jedině tak lze zřejmě v tuto chvíli celou situaci dostat pod kontrolu.
