Jistě si mnozí z nás ještě vzpomenou na předvolební kampaň jedné nejmenované politické strany z roku 2010, jíž kralovalo heslo pryč s politickými dinosaury. Při vší úctě k české politické scéně však musíme uznat, že skutečný význam tohoto slovního spojení doceníme teprve při pohledu na černý kontinent. Žádný český politik se totiž nemůže pochlubit tím, že by v čele naší země stál již v době, kdy světu vládlo duo Carter – Brežněv, a Jižní Rhodesie vstupovala do posledního roku pod nadvládou tehdy již značně zmenšeného Britského impéria.
V Africe najdeme celkem 16 ze čtyřiapadesáti států, jejichž vůdci se postavili do čela své země před rokem 2000. V regionálním rozvrstvení se jedná o celkem spravedlivé rozmístění – po čtyřech zástupcích z jižní, střední i východní Afriky a po dvou ze západní a severní části kontinentu. V procentuálním vyjádření však přeci jen najdeme jeden region, který v relativních číslech zaostává, a tím je západní Afrika. Zatímco zbylé 4 části Afriky se pohybují v rozmezí 31% (jižní) – 50% (střední), v západní Africe tvoří dlouholetí vládcové pouze 12,5% všech vůdců.
Z této šestnáctky států jsou v čele sedmi z nich osoby, které vládnou své zemi již více než čtvrtstoletí. Nejbližším aspirantem na členství v této ,,elitní kategorii“ je čadský prezident Idriss Déby, který – pokud se nestane nic neočekávaného – 28. 2. příštího roku rozšíří počet členů klubu na osm. Na první pohled působí paradoxně, že se mezi touto skupinou nachází pouze jediný monarcha. Na druhou stranu je Afrika obecně na monarchie nejchudším kontinentem – nalezneme zde pouze 3, zatímco například v Evropě jich máme 12. Pojďme se tedy blíže podívat na toto ,,sedmero statečných“.
7. Umar al-Bašír (Súdán) – v čele země 25 let, 11 měsíců
Prezident Súdánu Umar al-Bašír. Zdroj: wikipedia.org
Súdánský prezident se k moci dostal převratem z 30. června 1989, po němž následovalo rozpuštění vlády. Pod jeho vedením vrcholila druhá občanská válka s jihem (který se o dvě dekády později osamostatnil) a byl rozpoután nový konflikt na západě země – v Dárfúru. Bašírova angažovanost ve druhém zmíněném konfliktu, k jehož zažehnutí osobně přispěl měrou vrchovatou, mu vyneslo před lety obvinění Mezinárodním trestním tribunálem (ICC) z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, čímž se zapsal do učebnic dějepisu jako první úřadující hlava státu, na kterou byl vydán zatykač.
6. Robert Gabriel Mugabe (Zimbabwe) – 27 let, 6 měsíců
Prezident Zimbabwe Robert Mugabe. Zdroj: wikipedia.org
Po získání nezávislosti na Velké Británii v roce 1980 se stal nejprve prvním premiérem, načež byl v prosinci 1987 zvolen prezidentem a začal si upevňovat pozici. Jeho nejkontroverznějším zápisem do dějin mladého státu bylo nepromyšlené a nepřipravené znárodnění majetku bělošských farmářů, které vedlo k hyperinflaci a obří nezaměstnanosti, která v kombinaci s vysokým procentem nakažených virem HIV dodnes velmi negativně ovlivňuje rozvoj této jihoafrické země. Od roku 2002 jsou na Mugabeho uvaleny sankce EU z důvodu volebních podvodů a porušování lidských práv. V lednu tohoto roku byl devadesátiletý Mugabe zvolen do čela Africké unie.
5. král Makhosetive Mswati III. Dlamini Svazijský (Svazijsko) – 29 let, 2 měsíce
Svazijský král Mswati III. Zdroj: wikipedia.org
Jeho královská výsost, jeho veličenstvo, svazijský král Mswati III. je jediným monarchou v první sedmičce politických dinosaurů v Africe. Na trůn nastoupil 28. dubna roku 1986 po smrti svého otce Sobhuzy II. Jeho otec byl nejdéle vládnoucím panovníkem ve zmapované historii lidstva – 82 let a 254 dní (z toho necelých 61 let vládl fakticky, protože na trůn oficiálně ,,nastoupil“ po smrti svého otce, kdy mu bylo několik měsíců). Také jeho sedm desítek manželek, přes 200 dětí a více než 1000 vnuků aspiruje na nesmazatelný zápis do dějin. Jeho syn Mswati III. se se svými 15 manželkami a 24 dětmi výrazně uskromnil, a velmi pravděpodobně nepřekoná ani otcův rekord v délce vládnutí (pokud tedy na trůnu nevydrží do svých 101 let).
4. Yoweri Museveni (Uganda) – 29 let, 5 měsíců
Prezident Ugandy Yoweri Museveni. Zdroj: wikipedia.org
V prosinci 1980 proběhly v Ugandě prezidentské volby, v nichž zvítězil Milton Obote. Jižní část země však byla nespokojená kvůli údajnému zmanipulování výsledků (volby byly zorganizovány za asistence tanzanských vojsk). Proto byla vytvořena Armáda národního odporu, která 26. ledna 1986 dobyla hlavní město Kampalu, čímž se Museveni dostal do čela země. Formálně byl však v prezidentském úřadě potvrzen teprve ve volbách v roce 1996. Museveni si tak vysloužil pomyslnou bramborovou medaily v naší anketě.
3. Paul Biya (Kamerun) – 32 let, 7 měsíců
Prezident Kamerunu Paul Biya. Zdroj: wikipedia.org
V listopadu 1982 se stal prezidentem Kamerunu v době, kdy měl za sebou předchozích 7 let v premiérském křesle. Cestu do prezidentského úřadu mu uvolnilo odstoupení Ahmadou Ahidjoa, který se o dva roky později pokusil státním převratem získat prezidentský úřad zpět. Od této doby začal Biya upevňovat svoji moc a vládnout autoritářsky. Výsledkem je, že všechny prezidentské volby, ve kterých Biya zvítězil, byly opozicí i mezinárodními nezávislými pozorovateli označeny jako zfalšované.
2. José Eduardo dos Santos (Angola) – 35 let, 9 měsíců
Prezident Angoly José Eduardo dos Santos. Zdroj: wikipedia.org
Po vyhlášení nezávislosti Angoly v roce 1975 se stal ministrem zahraničí, později vicepremiérem a ministrem plánování. Po smrti prezidenta A. A. Nieta jej nahradil jak v čele vládnoucí strany MPLA (Lidové hnutí za osvobození Angoly) tak v prezidentském křesle. I přes podporu SSSR a svou marxistickou orientaci navázal pragmaticky vzájemně výhodnou spolupráci se západními ropnými společnostmi. Ze zisků financoval občanskou válku MPLA proti opoziční UNITA, která skončila až v roce 2002. V prvních volbách po dvaceti letech získala v roce 2012 vládní MPLA 72% hlasů, což znamenalo prodloužení dos Santosova angažmá v čele Angoly, které mu dává šanci zaútočit na titul nejdéle sloužícího vůdce Afriky.
1. Teodoro Obiang Nguema Mbasogo (Rovníková Guinea) – 35 let, 10 měsíců
Prezident Rovníkové Guiney Teodoro Obiang. Zdroj: wikipedia.org
V současnosti nejdéle sloužící africký vůdce se k moci dostal 3. srpna roku 1979, kdy provedl státní převrat, kterým sesadil prvního prezidenta v historii Rovníkové Guineje (svého strýce) Francisco Macias Nguemu. O míře demokracie jeho vlády asi nejlépe vypovídají výsledky voleb z let 1996 a 2002, v nichž shodně získal v demokracii nedosažitelných 98% hlasů. U moci se drží především díky světovým (většinou americkým) investicím do těžby ropy, která poskytuje více než 90% příjmů z exportu. V letech 1996 – 2005 se její těžba v zemi zvýšila téměř 25x, což mírně zvýšilo šance obyvatel na vyšší životní úroveň, ale zároveň výrazným způsobem posílilo šance prezidenta na udržení svého úřadu a posunutí stávajícího rekordu.
