Africká imigrace se stala jedním z „horkých“ témat poslední doby a rezonuje médii napříč celou Evropou. Počet uprchlíků, kteří každoročně do Evropy proudí, se neustále zvyšuje. Jen v roce 2014 registrovala EU přes 600 tisíc žadatelů o azyl.
Evropské hranice ale nejsou jediným místem, kterého se uprchlíci snaží dosáhnout. Stejnému problému nyní čelí především Rwanda a Demokratická republika Kongo, které v posledních týdnech přijaly na 50 tisíc uprchlíků z Burundi.
Prohlášení rwandské vlády hovoří až o 800 Burunďanech, kteří denně překročí hranici mezi Rwandou a Burundi. Důvodem jsou násilné nepokoje, které se na konci dubna rozhořely v Bujumbuře – hlavním městě Burundi – poté, co prezident Pierre Nkurunziza oficiálně ohlásil kandidaturu na třetí funkční období. Burundská ústava a Charta Africké Unie však povolují pouze dvě období, to druhé současný prezident dovrší v letošním roce. V návaznosti na tyto události zahájily neziskové organizace spolu s opozicí protesty a demonstrace. V ohrožení se tak ocitl křehký mír, kterého Burundi dosáhla před deseti lety.
Moc výměnou za lidské životy. Historie se opakuje
Většina uprchlíků míří do sousední Rwandy.
V roce 1994 zažila Rwanda strašlivou genocidu, která stála život na milion lidí a je považována za nejhorší od 2. světové války. Genocidou ale bylo zasaženo také sousední Burundi. Zemi následně postihla vleklá občanská válka, která si vyžádala na 300 tisíc dalších životů. Po uzavření mírových smluv v tanzanské Arushi započalo pro Burundi transformační období, na jehož počátku byla v referendu přijata nová ústava a do čela země byl zvolen bývalý vůdce jedné z rebelských frakcí Pierre Nkurunziza. Pro první poválečné období povolila ústava nepřímou volbu prezidenta, ke znovuzvolení v roce 2010 už došlo přímou volbou, kterou ústava určuje pro všechna další období. Nkurunziza tedy v letošním roce musí ve své funkci skončit. Pozice nejvyššího představitele země se však vzdát nehodlá; už v loňském roce se neúspěšně pokusil o změnu ústavy, která by mu umožnila kandidovat znovu. Takové kroky jsou bohužel pro mnoho afrických lídrů příznačné.
S prezidentovou politickou stranou CNDD-FDD je navíc úzce spjatá militantní skupina mladých Imbonerakure („ti, kteří vidí daleko“), která je známá násilným vymáháním prezidentových postojů, a neméně vybíravým přesvědčováním opozice o jejich správnosti, únosy a vraždy nevyjímaje. Jen v roce 2011 došlo na základě mimosoudních procesů dle Asociace na ochranu lidských práv a práv vězňů v Burundi (jejíž předseda Pierre-Claver Mbonimpa byl v letošním roce několik měsíců bezdůkazně vězněn) k zabití 78 lidí.
Prezident otevřeně varoval, že kdo nepůjde k volbám pokojně, setká se s problémy. Vláda navíc všechny protesty proti jeho kandidatuře zakázala. Demonstrace jsou již několik dní v plném proudu, Červený kříž hlásí již 18 osob, které přišly o život při střetech s policií. Napětí navíc neustále narůstá a počet Burunďanů, kteří ze strachu zemi opouštějí, se rapidně zvyšuje. Celkem jich již podle UNHCR odešlo na 50 tisíc.
Křehký mír a demokracie v ohrožení
V Burundi tak dochází k fatálnímu ohrožení křehkého míru, který byl dosažen teprve před deseti lety. Díky němu došlo k ukončení střetů mezi kmeny Hutu a Tutsi, jež se při genocidě a občanské válce vzájemně likvidovaly. Zároveň mohlo Burundi nastoupit cestu za změnami a rozvojem, který je pro jednu z nejchudších zemí světa zcela klíčový. Současná situace má prozatím pouze politický rozměr; snadno se však může proměnit a získat etnické kontury. Nic by Burundi nestálo víc, než znovuobnovení bojů na této úrovni.
Obavy panují také ze ztráty demokracie. Kdo zabrání dalším politickým představitelům jednat bez ohledu na demokratické principy, bude-li umožněno nejvyššímu představiteli země je porušit? S napětím se tak naděje několik dní upínaly k vyjádření ústavního soudu, který se prezidentovou třetí kandidaturou zabýval. Bohužel pro Burundi na ní však neshledal nic protiústavního a prezidenta v jeho počínání podpořil. Nutno však podotknout, že na nezávislost ústavního soudu vrhá stín pochybností skutečnost, že ústavní soud je složen převážně z příznivců současného prezidenta, který soudce do této funkce také jmenuje.
Armáda brání Burunďany před policií, EAC bude jednat
Současný prezident Pierre Nkurunziza. Zdroj: Wikipedia.org
Nezřídka se v Africe stává, že jsou proti lidem povolány bezpečnostní složky země. V Bujumbuře však prezidentovy zájmy hájí pouze policie, která je v dikci ministerstva pro veřejnou bezpečnost, vedeného ministrem za CNDD-FDD. Armáda naopak spadá pod ministerstvo obrany, které má na základě mírových dohod na starost opozice. Vojáci tak brání protestující občany proti zasahující policii, která je navíc na rozdíl od profesionální armády silně prorostlá korupcí. Nahlas nevyslovená přání se tak upínají k možnosti ozbrojeného armádního puče, který by prezidenta sesadil a zajistil bezpečný a legitimní průběh voleb.
Nabízejí se však i jiné varianty. Burundi je členem Africké Unie (AU) a Východoafrického společenství (EAC). Obě nadnárodní organizace mají ve své struktuře soudní dvůr, který by umožňoval podání stížnosti na protiústavní jednání prezidenta jedné z členských zemí. Takový krok navrhuje burundskému lidu např. mezinárodní organizace International Crisis Group a její frakce pro region střední Afriky. Představitelé EAC se v nejbližších dnech sejdou, aby se pokusili najít vhodné řešení. Ztráta životů a uprchlictví nesmějí být za žádnou cenu směňovány za touhu po politické moci.
Co bude s Burundi dál?
Světové reakce na krize, a především pak ty africké, nebývají obvykle nijak razantní. Mezinárodní společenství si však Burundi všímá. Rada bezpečnosti OSN se již situací zabývá a otevřeně vyzývá čelní burundské představitele k zorganizování klidných voleb bez násilností. Navíc posílá do země zvláštního vyslance k rozhovorům s prezidentem. Vysoký komisař OSN pro lidská práva urguje omezení činnosti Imbonerakure, jejíž agrese narůstá a zůstává zcela beztrestná. Situaci bude rovněž projednávat Mírová a bezpečnostní rada Africké Unie, přestože okolní africké státy se zatím k celé situaci staví velmi opatrně.
O pomoc volá i v Burundi vlivná katolická církev. Její představitelé poslali otevřený dopis nejvyšším představitelům USA Baracku Obamovi a Johnu Kerrymu, ve kterém žádají o vynaložení veškerého diplomatického úsilí na osobní rozhovory s burundským prezidentem, který svou třetí kandidaturou porušuje ústavu a staví se tak proti vůli svých obyvatel. Z Burundi však dál odcházejí tisíce jejích občanů, nemluvě o těch, kteří za spravedlnost pokládají v jejích ulicích život.
Nezbývá než doufat, že si Burundi vezme příklad např. z počínání bývalého nigerijského prezidenta Goodlucka Jonathana, který po letošních volbách v poklidu a s gratulací předal úřad svému nástupci. Co jiného by mělo lídrům afrických států víc ležet na srdci, než rozvoj jejich země a blaho občanů. Snad si to zavčasu uvědomí i Pierre Nkurunziza.
