Teroristická organizace aš-Šabáb, neblaze proslulá svými krvavými útoky zejména v zemích tzv. afrického rohu, letos oslavila 10 let své existence. Její útoky běžně plní stránky světových i českých médií. Co však víme o vzniku a počátcích této organizace a o prostředí a okolnostech, za kterých vznikla?
Text navazuje na článek Prokletí východní Afriky má jméno aš-Šabáb. Představení organizace.
Somálský konflikt: prostředí vzniku hnutí aš-Šabáb
Somálsko je od počátku 90. let 20. století nestabilní a rozvrácenou zemí. Občanská válka zde vypukla v roce 1991, kdy místní klany svrhly režim diktátora Siada Barreho. Od té doby boje na území Somálska pokračují prakticky nepřetržitě, což z konfliktu činí jeden z nejdéle trvajících v subsaharské Africe. Za jeho trvání se do bojů zapojil nespočet nejrůznějších hnutí, frakcí, klanů a vojensko-politických skupin. Nic na tom nezměnila ani mise OSN v první polovině 90. let.
Somálsko je velmi konzervativní muslimskou zemí a islám hraje v životech obyvatel klíčovou roli. V bezvládí 90. let se významnými lokálními autoritami staly tradiční islámské soudy. Tyto soudy nebyly vykonavateli pouze soudní moci dle islámského práva šaría, ale postupně začaly poskytovat také služby v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, a dokonce působily také jako místní bezpečnostní síly, které potlačovaly trestnou činnost. Tyto jejich aktivity jim přinesly nemalou přízeň a podporu místních obyvatel.
Koncem 90. let došlo ke spojení několika soudů a k utvoření tzv. Svazu islámských soudů (ICU). ICU bylo prvním významnějším hnutím po pádu režimu Siada Barreho, které islám dokázalo použít jako hlavní prostředek pro ovládnutí země. Toto uskupení bylo vytvořeno jako alternativa k vládnoucímu Přechodnému federativnímu parlamentu Somálské republiky (TFP) a mělo podporu mj. Džibutska, Egypta, Íránu, libanonského hnutí Hizballáh, Eritreje či Libye a jejího vůdce Muammara Kaddáfího. Velmi záhy začalo být ICU podezíráno ze spolupráce zejm. s Al-Káidou.
Invaze etiopské armády
V roce 2006 etiopská armáda vtrhla do Somálska v reakci na postup islamistického ICU k hranicím země a na podporu TFP, který byl mezinárodně uznáván, neměl však v zemi velkou reálnou moc. Tato invaze byla podporována, či dokonce – jak ukázaly depeše zveřejněné serverem WikiLeaks – iniciována USA. Začátkem roku 2007 byla navíc ustavena mise Africké unie UNISOM (African Union Mission in Somalia) s posvěcením Rady bezpečnosti OSN s cílem podporovat přechodné vládní struktury a zajistit bezpečnost v zemi. Během následujících let se do mise zapojila řada afrických států.
Zejména v důsledku invaze etiopské armády do Somálska, byli vůdci ICU nuceni nakonec uznat porážku. Zatímco jeden z předáků ICU, Sheikh Sharif Ahmed, se v roce 2009 stal prezidentem nové Přechodné federativní vlády (TFG), druhý z vůdců, Hassan Dahir Aweys, byl šéfem odštěpené militantní frakce ICU, jejíž členové se po pádu ICU ukrývali a prováděli útoky proti spojeneckým vojskům dočasné vlády a Etiopie. Toto hnutí přijalo název aš-Šabáb a se stáhnutím etiopských vojsk ze Somálska v lednu roku 2009 začalo nabírat na síle.
Důvody vzniku aš-Šabábu
Samotný vznik aš-Šabábu je datován do roku 2006, kdy došlo k rozdělení Svazu islámských soudů. Navzdory dlouhotrvajícímu konfliktu v roce 2006 nebyla v Somálsku nijak významná poptávka po islámském radikalismu. Vzhledem k přízni, jakou se ICU těšila u místních obyvatel, není divu, že v následující válce proti vojskům Etiopie mělo v mnoha případech na své straně i místní obyvatelstvo.
Zde se také dostáváme k zásadnímu faktoru provázejícímu vznik aš-Šabábu jakožto silné organizace. Tímto faktorem je právě negativně vnímaná přítomnost etiopské armády. Ve vleklé občanské válce v Somálsku se po roce 1991 vždy válčilo pouze mezi jednotlivými somálskými frakcemi, klanovými milicemi a jejich generály a samozvanými „prezidenty“. Do té doby nebyl prostor pro spojení se vůči společnému nepříteli, jako tomu bylo v roce 2006 v případě invaze etiopských vojáků. ICU v té době bylo na somálské poměry oblíbeným hnutím a invaze odvěkého velkého nepřítele Etiopie tak byla použita jako důvod k výzvě za vedení ozbrojeného džihádu všech Somálců na obranu své vlasti.
Keňa vycvičila tisíce militantů
Rok 2009 byl pro aš-Šabáb významným milníkem hned z několika důvodů. Stažení etiopské armády jej velice posílilo a umožnilo rozšíření jeho vlivu i do jižních oblastí Somálska při keňských hranicích. Keňská vláda tím byla značně znepokojena, jelikož v té době již nebylo pochyb o napojení aš-Šabábu na mezinárodní džihádistické organizace, a nestabilní Somálsko bylo vnímáno jako hrozba pro stabilitu v Keni. Keňa usilovala o vytvoření nárazníkové zóny na jihu Somálska v provincii Juba (Jubaland) podél keňské hranice, která by ji chránila před somálskou nestabilitou a militanty z aš-Šabábu. Keňská armáda dokonce začala potají trénovat (dle dostupných informací) tři až čtyři tisíce mladých mužů především ze Severovýchodní keňské provincie, tzv. somálských Keňanů, kteří měli být následně posláni bojovat proti aš-Šabábu do Somálska.
Dle některých zdrojů měli všichni muži keňské občanství a pocházeli zejména z regionů Garissa a Mandera, značné množství jich mělo být naverbováno přímo v neblaze proslulých uprchlických táborech Dadaab. Tito mladí muži byli keňskou armádou trénováni ve dvou výcvikových táborech v Keni: v Archers Post v severokeňském Isiolu a v Manyani, výcvikovém středisku Kenya Wildlife Service (KWS, vládní organizace spravující keňské národní parky) v národním parku Tsavo. Rekrutům byla keňskou vládou přislíbena na místní poměry nemalá finanční odměna (600 – 1 000 USD) a zaměstnání, přičemž tyto sliby následně nebyly dodrženy.
Dle místních médií a uniklých depeší publikovaných serverem WikiLeaks byl již v té době výcvik z mnoha stran kritizován. Například místní politik a člen parlamentu Aden Duale jej popsal takto: „…pokud je to pravda, podpora keňské vlády pro tyto náborové snahy by mohla zavléci somálskou válku do Keni a přímo tak zpochybnit zprávu mládeži v Garisse, [která zněla: pozn. aut.] ´zůstaňte mimo Somálsko, tohle není váš boj´“. Podobně výcviku oponoval i parlamentní výbor pro bezpečnost vedený Adanem Kenyanem. Obávaným argumentem kritiků bylo, co se stane s vycvičenými bojovníky, kteří se po misi v Somálsku vrátí do Keni, a nebudou jim splněny sliby dané vládou.
Tato situace také záhy nastala a keňští bojovníci, do té doby bojující po boku TFG, se tak v lepším případě přidali k pohraničním keňsko-somálským klanovým milicím, v horším případě přímo k aš-Šabábu.V současnosti je tedy velká pravděpodobnost, že z celkového počtu cca 7 – 9 000 bojovníků aš-Šabábu jich přinejmenším stovky, ale možná také tisíce mohly být rekrutovány a vycvičeny přímo keňskou armádou. Dle mnohých indicií jsou tito bojovníci považováni za pachatele útoků na keňské půdě z minulých let, včetně masakru na univerzitě v Garisse, při kterém bylo zabito 148 lidí, většinou studentů.