Tato dvojice článků má za úkol představit teroristickou skupinu Boko Haram, která se už více než rok stále častěji objevuje ve světových i českých médiích v souvislosti s rostoucí intenzitou a frekvencí útoků především proti civilnímu obyvatelstvu. Radikální islamisté z této skupiny o sobě dali partně nejvýrazněji vědět v květnu tohoto roku únosem více než 200 nigerijských školaček.
První článek se zaměřuje na původ a vývoj této skupiny, její spolupráci s al-Káidou a způsob financování. Druhý článek bude věnován jejím útokům, metodám a důsledkům činnosti skupiny, které se projevují v životě Nigerijců a fungování federace.
Vývoj
Členové skupiny se původně označovali jako Jama’atu Ahlus-Sunnah Lidda’Awati Wal Jihad, což lze přeložit jako „lidé oddaní šíření učení proroka a džihádu“. Současný název Boko Haram je možné přeložit jako „hříšné vzdělání.“ Naráží tak na povahu západního vzdělání, proti kterému se snaží vymezovat. Její historii můžeme sledovat od roku 2002, kdy Mohammed Yusuf založil islamistickou školu v Maiduguri. Yussuf byl přívržencem salafistického učení, které požaduje návrat k původním muslimským tradicím a usiluje o odtržení od kulturního vlivu západu. Jako většina salafistických organizací se i Boko Haram soustředí na to, co znamená být „správným muslimem“, co je správné (halal) a co zakázané (haram). Hlásí se k sunnitskému islámu a nesouhlasí s doktrínami ostatních muslimů, např. súfiů a šíitů.
Posléze se skupina přesunula do vesnice Kanuma blízko hranic s Nigerem a vytvořila komunitu s tvrdými islámskými pravidly a začala se pomocí násilí konfrontovat s místním obyvatelstvem. Skupina se na základě svých aktivit začala nazývat nigerijským Tálibánem, i když s ním neexistovalo žádné propojení. Byla z velké části rozprášena policií a její zbytek se přesunul zpět do Maiduguri, kde ji opět stmelil Mohammed Yusuf, který byl však 30. července 2009 zatčen a zastřelen policií ve vazbě údajně při pokusu o útěk.
Do vedení skupiny se poté dostal Mallam Sanni Umaru, pod jehož vedením se skupina výrazně zradikalizovala a vyhlásila „úplný džihád, který nebude schopna zastavit žádná síla na zemi“ s cílem rozšířit jej do všech 36 států Nigérie. Motivy už tedy nebyly vymezené pouze lokálně, ale měly zahrnovat celou Nigérii. Umaru prohlásil, že „Boko Haram nemá ztělesňovat nenávist k západnímu způsobu vzdělání, ale k západní civilizaci jako takové, a je součástí Al-Kaidy, ke které patří.“ Vyzýval všechny obyvatele severních oblastí Nigérie, aby „přestali respektovat zkažené vládnoucí strany a zkorumpované lídry, vzali jim moc a zavedli právo Šaría.“ Umaru zcela odmítal volby a liberální demokracii samotnou a věřil, že morální a společenský úpadek Nigerijců je možné napravit pouze vytvořením ideální společnosti založené na islámu. Jeden z mluvčích sekty Abu Qaqa uvedl, že „naším cílem je Nigérii destabilizovat takovým způsobem, že bude nutné plošně zavést právo Šaría a nejlépe zemi dostat do časů před kolonizací, kdy měla Šaría daleko větší vliv.“
Struktura Boko Haram je nyní velmi členitá. Její lídři se pravděpodobně nachází jak ve státě Adamawa, tak i v Kamerunu a Nigeru, a Abubakar Shekau, její současný vůbce, tak nemusí mít nad jednotlivými buňkami velkou kontrolu. Uvádí se, že těchto buněk je šest a centrální, která leží na severovýchodě Nigérie, je zodpovědná za většinu útoků.
Boko Haram a al-Káida
Stále se diskutuje o napojení Boko Haram na Al-Káidu, nebo přesněji na její severoafrickou odnož AQIM (Al-Qaeda in the Islamic Maghreb). Podle některých názorů existují velmi silné náznaky toho, že Al-Káida převzala nad Boko Haram kontrolu. Např. Abdelkader Messahel, ministr zahraničních věcí Alžírska letos prohlásil, že AQIM a Boko Haram spolupracují.
Už v době formování AQIM v letech 2006 – 2007 uvažovali její lídři, např. Mokhtar Belmokhtar, o rozšíření pole jejich působnosti do Mali, Čadu, Nigeru, Burkiny Faso a Nigérie, kde se jejich cílem měly stát předevší zahraniční těžební společnosti. Neměli ale znalost tamních podmínek, a proto vycvičili např. Khalida al-Barnawiho, nynějšího pravděpodobného lídra skupiny Ansar Dine, jejíž původní název zní Jama’atu Ansarul Muslimina Fi Biladis Sudan a lze jej volně přeložit jako „Ochránci muslimů v černé Africe.“ Tato skupina oznámila svou existenci prvního ledna 2012, i když už fungovala mnohem dříve. V roce 2012 se od Boko Haram úplně odpojila, o čemž rozeslala médiím e-maily společně s vyjádřením, že nesouhlasí se zabíjením muslimů, a že se bude soustředit na zahraniční křesťanské nepřátele ve všech částech Afriky.
Dne 26. září 2011 proběhl bombový útok na budovu OSN v Nigérii. Generál Carter Ham z United States Africa Command řekl, že podle zdrojů, které měl k dispozici, měla být Boko Haram před útokem v kontaktu s AQIM a někteří její členové se účastnili výcviku v Somálsku pod vedením skupiny al-Šabáb.
Financování činnosti
Hlavním zdrojem financování Boko Haram jsou kriminální aktivity. Skupina spolupracuje s kriminálními syndikáty, které se věnují obchodu s drogami, únosům, bankovním loupežím a kyberzločinům. Obchoduje také se slonovinou a nosorožčími rohy. Využívá systému kurýrů, kteří pak cestují s hotovostí přes porézní hranice z Nigérie do sousedních zemí. Boko Haram začíná také více využívat únosů. Jen v tomto roce jich provedla více než sto. Za francouzskou rodinu, kterou unesla minulý rok v Kamerunu, získala 3 miliony USD v podobě výkupného. Především se ale soustředí na pracovníky veřejné správy, kteří si příliš nezakládají na své ochraně, ale jsou schopni nabídnout např. 10.000 USD za své propuštění. Za movitější unesené si podle odhadů mohou účtovat až 1 milion USD. Skupina je také pravděpodobně financována výpalným, které vybírá od guvernérů. V některých okresech (Local Government Areas) dokonce vybírá daně. Předpokládá se, že skupina získává finanční podporu od nábožensky smýšlejících sympatizantů a také od vlivných a bohatých osob ze severu, kteří nepřejí vládě. Některé finanční prostředky zajišťuje Al Muntada Trust Fund se sídlem v Londýně a Islamic World Society se sídlem v Saúdské Arábii a další do organizace plynou díky zakátu, náboženské dani vybírané pro dobročinné účely, a hawaly, specifického způsobu přesunu peněz. Finanční podpora ze strany AQIM je zřejmě omezená a podle Ministerstva zahraničí USA se nemůže rovnat ziskům z kriminální činnosti.