Ilustrační foto. Zdroj: Wikimedia

Především subsaharská část Afriky se stala součástí masového mezinárodního turismu teprve nedávno. Každým rokem do afrických destinací přijíždí více a více lidí. Podle Světové organizace cestovního ruchu při OSN v roce 2014 přesáhl počet návštěvníků v Africe 56 milionů.

Rychlý rozvoj turismu posledních let způsobil jeho industrializaci. Spolu s dopravní, ubytovací a zábavní infrastrukturou vytvořil silné hospodářské odvětví. Celkový přínos turismu v Africe v roce 2015 je podle odhadů přes 180 miliard dolarů, což je více než 8 % afrického HDP. Počet pracovních míst přímo i nepřímo souvisejících s tímto odvětvím činil v témže roce skoro 22 milionů.

Peníze až na prvním místě

Obrovský zájem o cestování do Afriky je sice příležitostí, ale zároveň představuje i riziko a hrozbu. Dopady turistického ruchu nejen na africké rozvojové země by se daly rozdělit do tří skupin: na environmentální, ekonomické a sociokulturní. Ty mohou být v důsledku jak pozitivní, tak negativní.

Z ekonomických dopadů převládají ty pozitivní. Turismus je zdrojem příjmů a díky němu vzniká řada pracovních míst. Může být také velmi významný pro regionální rozvoj. Na druhou stranu se na něm v nemalé míře podílí nadnárodní korporace a zahraniční investoři. Zisky těchto společností tak končí za hranicemi dané země, nikoli v samotné turistické destinaci. Neblahým jevem je také častá diskriminace personálu a zaměstnanců. Přesto však i v těchto případech dochází k určitému rozvoji regionu a v omezené míře i místních komunit. Objevují se také takzvané fair hotely, kde se management dohodl se zaměstnanci a odbory na férovém přístupu, který nebude zaměstnance znevýhodňovat.

Divadlo pro turisty

Z faktorů environmentálních je častým a jistě nejpalčivějším důsledkem znehodnocení a poškozování životního prostředí, znečišťování vody a vzduchu dopravou. Objevují se názory, že k přírodě šetrný turismus při využívání letecké dopravy zkrátka neexistuje. Na druhou stranu se můžeme však setkat s čím dál častějšími příklady udržitelného turismu (tzv. green tourism). Ten v první řadě dbá na dodržování co nejekologičtějšího provozu hotelů. Nakonec i turistický ruch může být v důsledku přínosem také pro ochranu životního prostředí, zejména s ohledem na konzervaci prostředí a oblastí, které mají turistický potenciál například pro safari. Ze zisků mohou být pak placeny ochranářské projekty.

V oblasti sociokulturní může turismus přispívat ke globálnímu vzdělávání, zvyšovat povědomí a zájem o mezinárodní a rozvojovou problematiku. Kdo na vlastní oči uvidí některou z afrických zemí, možná se bude více zajímat o dění na jiných kontinentech a přestane být lhostejný. Turistický ruch může jak přispět k ochraně kulturního a historického dědictví, zvyků a tradic, tak i uškodit. Vlivem chování cizinců dochází k jakési kulturní erozi a degradaci hodnot a tradic místních obyvatel. V některých případech, kdy turisté očekávají setkání se zvyky a svébytnou kulturou, se místní lidé snaží spíše pro turistickou performanci.

Jezdit a neškodit

Dopady turismu na africké rozvojové země se velmi obtížně kvantifikují. Chybí v tomto ohledu relevantní statistiky. Zdá se také, že téma pro administrativy jednotlivých států, až na čestné výjimky, není příliš důležité. V případě Afriky lze obecně říci, že turismus působí pozitivně tam, kde výraznější roli hraje etika a sociální a environmentální odpovědnost. Negativní dopady a vlivy pak často souvisí s nedostatečnou legislativou a jejím nedůsledným uplatňováním v praxi.

Mnoho také závisí na nás – cestovatelích. To, jakou Afriku uvidí budoucí turisté, záleží totiž na chování turistů současných.

autor: David Lachout

Článek vyšel v časopise Rozvojovka