Ve čtvrtek 2. dubna otřásla světovou veřejností zpráva o teroristickém útoku na univerzitu ve městě Garissa v africké Keni. Nad vysokým počtem mrtvých a nesmírnou brutalitou se doslova tají dech. Útočníci z teroristické organizace al-Šabáb si vybrali za svůj cíl studenty, vysokoškoláky, budoucí vzdělanou elitu země, která je natolik zásadní pro formování afrických států a jejich společností. 147 jich útok nepřežilo.
Kdo stojí za nejhorším teroristickým útokem v Keni za posledních 17 let, jaký je jeho motiv a co znamená v širším kontextu bezpečnostní situace ve východní Africe? Na tyto otázky hledá odpovědi Karel Borovský, který se věnuje bezpečnostním otázkám východní Afriky a dlouhodobě se v tomto regionu pohybuje.
Al-Šabáb v Keni
Výcvikový kemp al-Šabábu kdesi na území Somálska. Zdroj: Youtube.com
Od roku 2011 se Keňa musí vyrovnávat s novou hrozbou – radikálním islamistickým hnutím al-Šabáb, jež má svou základnu v Somálsku. V roce 2011 se Keňa přidala k ofenzivě vedené na území jižního Somálska proti tomuto hnutí, což je jednou z hlavních příčin teroristických útoků, které od té doby Keňu sužují. Z pohledu al-Šabábu se tedy jedná o odvetu. Za období posledních 4 let byla Keňa a její obyvatelé cílem řádově desítek útoků. Postiženy jsou především severovýchodní keňské regiony Mandera, Wajir a Garissa, dále pobřežní oblasti, jako jsou souostroví Lamu, Mombasa a její okolí, a v neposlední řadě bylo několikrát cílem také hlavní město Nairobi. Právě v Nairobi se před dvěma lety odehrál útok na moderní nákupní centrum Westgate, při němž zahynulo také několik desítek cizinců a bělošských přistěhovalců, čímž se aktivity al-Šabábu dostaly do širšího povědomí světových médií a veřejnosti.
Desítky dalších útoků ale ve většině případů zůstávají bez většího mediálního zájmu, česká média nevyjímaje. Jedny z nejhorších útoků se odehrály minulý rok. V červnu byla vyvražděna vesnice Mpeketoni ležící poblíž souostroví Lamu, kam přijeli blíže nespecifikovaní ozbrojenci a stříleli několik hodin, aniž by jakkoliv zasáhly bezpečnostní složky, které se sice nacházely nedaleko, ale kvůli vlastnímu strachu na místo nedorazily. Útoky tvrdě zasáhly minulý podzim region Mandera. V krátkém časovém rozmezí byl islamisty nejprve zastaven autobus a povražděna část cestujících, o několik dní později pak radikálové ve stejném regionu napadli dělníky a několik desítek jich popravili.
Na všech těchto útocích, včetně posledního na univerzitě v Garisse, můžeme pozorovat určité specifické a sjednocující rysy. Útoky al-Šabábu nejsou namířeny pouze proti křesťanskému obyvatelstvu, či dokonce proti turistům, jak bývá často uváděno. U některých útoků sice byli ostentativně popraveni pouze křesťané, ale to není ani zdaleka pravidlem, ba naopak. Stejně jako jinde ve světě i v Keni platí, že v konečném důsledku nejvíce obětí útoků islamistů tvoří sami muslimové. Cílem útoků al-Šabábu bývají takřka výhradně lokality s muslimskou majoritou, jako jsou severovýchodní a pobřežní regiony, Mpeketoni i Mombasa. V převážně křesťany obydleném Nairobi je nejčastěji postižena muslimská somálská čtvrť Eastleigh. Samotní turisté bývají cílem útoků jen velmi výjimečně, jako tomu bylo ve Westgate.
Konflikt v Somálsku jako příčina útoků
Motivem útoků al-Šabábu je již zmiňovaná odveta za operace keňské armády v Somálsku. Je to především právě Keňa spolu se svými spojenci z Africké unie, kdo bojuje proti al-Šabábu v Somálsku. Ze západních mocností jsou do konfliktu více zapojeni pouze Američané, kteří však nevedou pozemní operace, útočí pouze s využitím dronů. V posledních měsících slavily tyto útoky velké úspěchy, což zapříčinilo výzvu zástupců al-Šabábu k útokům na americké cíle. Do jaké míry je tato operace potřebná a úspěšná? Keňa ji vede z pochopitelných důvodů. V posledních letech přes somálské hranice do Keni uprchly stovky tisíc Somálců před agresí al-Šabábu (ale i z jiných důvodů, např. kvůli dlouhým obdobím sucha) a nestabilita území ohrožovala také přilehlé keňské regiony.
Operace, která má stabilizovat Somálsko a eliminovat hrozbu al-Šabábu, se nazývá Linda Nchi a začala 16. října 2011. Operaci lze považovat za převážně úspěšnou: území okupovaná organizací al-Šabáb se zmenšují, v rámci mise AMISOM (African Union Mission in Somalia) bylo rovněž po dlouhých letech války osvobozeno hlavní město Mogadišo i další provincie. Po více než dvaceti letech občanské války se zdá, že se situace v Somálsku zlepšuje. Vláda i prezident byli (v rámci možností) demokraticky zvoleni, severní somálské regiony, jako např. Puntland, mají zájem s vládou spolupracovat. Řady bojovníků al-Šabábu se ztenčují. I když je Somálsko i nadále považováno za tzv. „failed state“, situace se i díky přítomnosti keňské armády nepochybně zlepšila.
Bezpečnostní situaci v Keni komplikuje také otázka keňsko-somálských hranic, jejichž nelegální přecházení je keňskými úřady z důvodu délky a odlehlosti velmi obtížně regulovatelné. Nedávno se objevila informace o plánu stavby zdi, která by zemi chránila před nájezdy somálských ozbrojenců. I kdyby však k realizaci projektu došlo, jen těžko si lze představit, že by se bezpečnostní situace v Keni tímto opatřením měla zásadně zlepšit, naopak by to mohlo přinést jiné společenské problémy, zvláště v kontextu tradiční klanové společnosti. Rovněž nelze očekávat, že by takové opatření zastavilo nábor keňských bojovníků do řad al-Šábábu, který má svůj základ zejména v socioekonomických problémech budoucích členů hnutí.
Al-Šabáb podle dostupných informací v současné době prochází vnitřním rozkolem. Část organizace se nedáno přihlásila k tzv. Islámskému státu a svou loajalitu přislíbila samozvanému chalífovi al-Baghdádímu. Al-Šabáb se vždy hlásil k organizaci al-Ká´ida, která představuje spíše konkurenci Islámskému státu. V tuto chvíli tak uvnitř hnutí existují dvě frakce: přívrženci spojenectví s Islámským státem a na druhé straně přívrženci spojenectví s organizací al-Ká´ida. Rozbroje mezi těmito dvěma frakcemi již byly uvnitř hnutí zaznamenány a v konečném důsledku by mohly organizaci zcela rozložit. Pokud by však zvítězila frakce podporující Islámský stát, důsledkem by mohlo být posílení hnutí, a to jak po finanční, tak po propagandistické stránce, přičemž obě zmíněné organizace by ze spojenectví velmi pravděpodobně profitovaly.
Útok na univerzitu
Hrůzný pohled na dvůr univerziy v Garisse. Zdroj: Facebook
Ve čtvrtek 2. dubna v brzkých ranních hodinách čtyři až šest ozbrojenců zabilo u vchodu do univerzitního areálu v Garisse dva strážné a pokračovalo ke studentským kolejím. Nic netušící, povětšinou ještě spící studenti, se měli v nejbližších minutách a hodinách stát oběťmi jednoho z nejhorších teroristických útoků v Keni.
Mluvčí al-Šabábu samotný útok komentoval slovy, že útočníci separují muslimy od křesťanů, přičemž první zmíněné propouští. Toto tvrzení však nelze vztáhnout na univerzitní mešitu, která byla v kampusu napadena jako první a padly zde první oběti z řad muslimských účastníků ranních modliteb. Přeživší studenti vypověděli, že útočníci z počátku stříleli po všech bez výjimky. Lze z toho usoudit, že na náboženské orientaci svých obětí neberou teroristé z al-Šabábu žádný větší zřetel a spíše se jedná o cíleně budované mediální PR organizace. Útočníci měli navíc perfektní znalost prostředí kampusu, údajně se mezi sebou bavili svahilsky. To poukazuje na významnou skutečnost – až čtvrtina bojovníků al-Šabábu je keňské národnosti.
Útok v Garisse byl výjimečně drastický a počet obětí se vyšplhal na téměř sto padesát. Kritika se snáší na bezpečnostní složky, ale ty vzhledem k extrémní povaze okolností mohly jen stěží útoku zabránit. Chyba je systémová. Vláda by se přednostně měla snažit zamezit svým vlastním obyvatelům se k hnutí al-Šabáb přidávat. Klíčem patrně nebude více policistů či výstavba zdi na hranicích se Somálskem, ale především zlepšování společenských a ekonomických poměrů obyvatel, jako je např. rozvoj vzdělání. Teprve poté budou místní obyvatelé sto odmítnout zhoubnou ideologii islámského extremismu, jakou vyznává al-Šabáb.
