Africký informační portál - Věcně o Africe

BLOG: Zápisník z Keni díl 13: Český speciál – Baťa na každém rohu, Škodovky téměř nikde

Publikováno: 10.1.2016

Jelikož jsme tento týden nepodnikli žádnou dobrodružnou výpravu, přišel čas na speciální díl. V průběhu našeho pobytu v Keni jsem byl několikrát překvapen, jak výrazná je česká stopa v daleké východní Africe. Baťa, Budějovický Budvar, Pražská šunka, Škodovky, ale i několik tuzemských neziskových organizací – na to všechno lze v Keni bez větších problémů narazit.

Většina Keňanů, a Afričanů obecně, si naší zemi spojuje především s fotbalem. Po konstatování, že jsme z České republiky, většinou následuje úsměv od ucha k uchu spojený s typickým: „ááá Pítr Cech“. Fanoušci Arsenalu si pak ještě většinou vzpomenou na věčně zraněného Tomáše Rosického, ale tím to končí. Víc o České republice většinou Keňané nevědí – a přitom by se to minimálně v jednom případě vyloženě nabízelo.

Baťa

Jednoznačně nejvýraznější českou stopou v Keni je obuvnický gigant Baťa. Ten však za hranicemi naší země ztratil háček nad T, a tak se v Keni, stejně jako jinde v zahraničí, jmenuje Bata. Když jsme se snažili některé Keňany poučit o původním názvu firmy, setkali jsme se s nepochopením a pravděpodobně jsme byli považováni za blázny.

,,Boty, které řeknou, že znáte Afriku"

,,Boty, které řeknou, že znáte Afriku“

Ještě s větším údivem ze strany Keňanů jsme se však setkali při chlubení, že Baťa, teda vlastně Bata, je česká firma – většina místních totiž Baťovy boty hrdě považuje za vlastní produkt. Vysvětlení je jednoduché: Bata má již od roku 1939 v Keni velkou továrnu, ze které zásobuje botami celou východní Afriku. Keňané tak svým způsobem mají právo považovat boty prodávané na jejich trhu za vlastní produkt (i když část z nich Bata do Keni dováží z Asie). O tom, že je firma původem z Československa, už tak nemají páru – a vlastně ani nemusí. Kolik z nás třeba ví, že současné vedení firmy není umístěno u nás, ale ve švýcarském Lausanne?

Tím, že má Bata v Keni vlastní továrnu, disponuje jednak značnou popularitou mezi místními, tak i obrovskými výrobními kapacitami. Důsledkem je, že na prodejnu Bata narazíte v Keni, a obzvlášť v Nairobi, téměř na každém rohu. Řečí čísel se v Keni celkově nachází úctyhodných 112 poboček, zatímco v mateřské České republice “pouze“ 69. Ještě mnohem výraznější rozdíl je znatelný, pokud porovnáme hlavní města obou států; zatímco v Nairobi je Batů 51, v Praze lze na obchod s červenobílým logem narazit pouze 14krát. Velikost obou států je sice nesrovnatelná, avšak faktem zůstává, že zatímco pro Čechy přestavuje Baťa pouze jeden z obchodů, který při shánění bot mohou navštívit, alespoň trochu majetní Keňané většinou nic neřeší a téměř vždy zajdou výhradně do Bati.

Fakt, že je v Nairobi Bata téměř na každém rohu, má i jedno nečekané praktické využití. Když si šel Tomáš před pár týdny koupit do jedné z poboček nové boty, byl celkem překvapen poté, co mu prodavač řekl, že nikde na prodejně nemůže najít druhou botu do páru, který si vybral. Naštěstí se však všechno operativně vyřešilo, když dotyčný prodavač rychle zaběhl do dalšího Bati umístěného ve vedlejší ulici a onu druhou ztracenou botu přinesl.

Dalším místním batovským specifikem je jeho nabídka. Jedním z důvodů, proč se našemu obuvnickému gigantu v Keni tak daří, je, že zde přišel s botami ušitými na míru místním zvykům. Tak třeba autentické kožené boty pokryté zvířecí srstí byste v českém baťovi hledali těžko. Kreativitě se v keňském Batovi meze nekladou, takže si i můžete vybrat, jakou barvu bude mít srst pokrývající vaše nové boty. Pokud by toho však na vás bylo moc, můžete si koupit obuv pouze z kůže, která připomíná tu hadí. Stejně tak byste v našich končinách asi jen těžko hledali baťovskou kolekci Safari.

Budějovický Budvar

Plechovka Budvaru v přepočtu za 50 korun

Plechovka Budvaru v přepočtu za 50 korun

Na celosvětový úspěch Bati sice můžeme být pyšní, ale když přijde na národní hrdost, většinou průměrného Čecha nenapadne mluvit o obuvi, nýbrž o pivu. Tradice našeho pivovarnictví má v Africe hluboké kořeny, jelikož za komunismu byli čeští experti na černý kontinent často zváni k přátelské socialistické výpomoci. Výsledkem je, že řada velkých afrických pivovarů byla postavena právě zlatými českými ručičkami a kvalita tamního piva tomu také odpovídá.

V Keni lze jako příklad uvést druhou nejrozšířenější značku Pilsner, která už podle svého názvu vychází z naší Plzně. Podobnost keňského Pilsneru a českých piv na druhou stranu brání vstupu opravdových tuzemských piv na východoafrický trh – tak velkou konkurenci v podobě několika podobných značek na jednom trhu, jako je u nás, si holt žádný jiný stát dovolit nemůže.

Jediným českým pivovarem, který se pokusil o vstup na keňský trh, je Budějovický Budvar. Že se jedná zrovna o tuto značku, není až tak překvapivé – Budvar je největším exportérem ze však tuzemských pivovarů. Avšak i jeho rozšíření v Keni je spíše symbolické, neboť plechovku Budvaru lze koupit jen v těch nejluxusnějších nairobských obchodních centrech. V těch navíc bývá v regálech často umístěn hned vedle amerického Budweiseru – tak aby se to zbytečně nepletlo.

Pražská šunka

Pražská šunka na pultu nairobského supermarketu

Pražská šunka na pultu nairobského supermarketu

Z mého pohledu jednoznačně nejpřekvapivější český produkt, vyskytující se na keňském trhu, je Pražská šunka. Věhlas této uzenářské pochoutky sahá sice za hranice české kotliny (její různé variace se údajně již od 19. století vyrábějí například ve Francii či v USA), ale že bych na ní narazil i v Keni, jsem skutečně nečekal.

Jedním z důvodů dovozu Pražské šunky je zřejmě zaostalost keňského trhu s uzeninami – tedy přesný opak důvodu nerozšíření českých piv v našem dočasném bydlišti. Zdejší lidé jsou sice schopní vyprodukovat obyčejné salámy s 50% obsahem masa, ale pokud jde o kvalitní uzeniny, musí se spoléhat na dovoz ze zahraničí. V tu chvíli tak mohou nastoupit na scénu delikatesy jako Pražská šunka. Jelikož se však jedná o špičkovou uzeninu, je k sehnání (stejně jako Budvar) jen v nejluxusnějších nákupních komplexech – navíc za dost nesympatických 70 korun za 100 gramů.

Škoda Auto

Škodovka je, stejně jako Baťa nebo Budvar, typickým českým produktem, na který lze bez problémů v zahraničí narazit. O to větší však bylo moje překvapení, když mi spatření prvního auta mladoboleslavské značky v ulicích Nairobi zabralo několik týdnů.

Jedna z mála Škodovek jezdících po keňských silnicích

Jedna z mála Škodovek jezdících po keňských silnicích

Keňa nemá své vlastní závody na výrobu automobilů, tudíž se musí kompletně spoléhat na dovoz ze zahraničí. To staví Škodovku do stejné pozice jako ostatní světové automobilky, avšak jeden zásadní rozdíl by se přece jen našel. Jakožto v bývalé britské kolonii se v Keni jezdí nalevo, což značně zvýhodňuje automobilky ze zemí, ve kterých se stejně tak jezdí z našeho pohledu na opačné straně.

Ve Velké Británii sice na Škodovku můžete narazit běžně, ale to hlavně proto, že tam má naše automobilka přímé zastoupení. Na druhou stranu v Keni Škoda Auto oficiální zastoupení nemá, tudíž se sem její auta dostanou jen v malém množství skrze různé prostředníky.

Veba

Záměrně na závěr jsem si nechal případ českého výrobku, který sice ještě v Keni rozšířen není, ale mohlo by se tak v nejbližších měsících stát. Broumovská firma Veba je jedním z největších výrobců typických afrických látek na světě, která svými tkaninami zásobuje většinu západní části černého kontinentu a má ambice dokázat něco podobného i na východě Afriky.

Tím se konečně dostáváme k mé práci v Keni, o které jsem se slíbil zmínit již v pátém dílu našeho blogu. Kromě studia na University of Nairobi, které mě časově ani studijně moc nenaplňuje, jsem se rozhodl využít svoji přítomnost v Keni trochu praktičtěji a pomáhám Vebě s jejím potenciálním nástupem na keňský trh. Mým úkolem je především zmapování místního módního trhu a získávání kontaktů na případné odběratele broumovských látek.

Oblečení vyrobené v Broumově, ve kterém by již brzy mohli chodit i Keňané

Oblečení vyrobené v Broumově, ve kterém by již brzy mohli chodit i Keňané

Ačkoliv jsem ještě v srpnu loňského roku, kdy jsem s Vebou začal spolupracovat, nevěděl o látkách téměř nic, nyní mohu říct, že mě moje práce baví – a nejen kvůli tomu, že většinu času trávím rozhovory s mladými návrhářkami a modelkami. Rozhovory to totiž bývají značně inspirativní a zajímavé – například moje schůzka s návrhářkou skotského původu Ann McCreath musela začít o půl hodiny později, jelikož Ann zrovna dávala rozhovor štábu britských filmařů točícím dokument o zaplavování keňského trhu dovezeným second-hand oblečením.

Díky neustálým návštěvám různých obchodů s africkým textilem jsem navíc poznal velkou část Nairobi, do které bych se jinak jako student či turista zřejmě nikdy nepodíval. I samotní Keňané tak občas bývají překvapeni, jak je možné, že po pár měsících v třímilionovém Nairobi už znám většinu jeho částí.

Neziskové organizace

Kromě produktů českých komerčních společností se v Keni lze setkat i s výraznou stopou zanechanou našimi neziskovými organizacemi. Jen namátkou lze uvést organizace Centrum Dialog, Asante Kenya, Humanitas Afrika a Arcidiecézní charita Praha, které se zabývají především stavbou a podporou fungování škol. Organizace Adra pro změnu pomáhá se stavbou a podporou malých vesnických nemocnic a zdravotnických zařízení. Litoměřická neziskovka ShineBean zase cílí na podporu nezaměstnaných lidí a distribuci solárních panelů. A v neposlední řadě Centrum Narovinu se zabývá sanací vodních zdrojů ve venkovské oblasti Kauti a kompletní podporou místní komunity na odlehlém ostrově Rusinga, na který bychom se měli během následujících týdnů také vydat.

To už je ale z našeho českého speciálu vše. Příští týden se ozve opět Tomáš, tentokrát zřejmě už s klasickým vyprávěním z cest. Nezapomeňte zatím kouknout do naší fotogalerie – opět tam přibylo pár nových snímků.


file not found1223