Africký informační portál - Věcně o Africe

Zapomenuté krize: Středoafrická republika

Publikováno: 4.8.2014

Vývoj politické a bezpečností situace ve Středoafrické republice je jedním z aktuálních afrických témat posledních měsíců. České veřejnosti se téma patrně nejvíce připomnělo začátkem dubna tohoto roku, kdy Prahu navštívil Pan Ki-mun, generální tajemník OSN, a požádal o vyslání českých vojáků do Středoafrické republiky v rámci připravované mírové mise. Navzdory kritické situaci, ve které se země nachází, a osobní žádosti generálního tajemníka, se česká vláda dosud k účasti českých vojáků nevyjádřila.

Africký informační portál přináší krátkou analýzu konfliktu od Vojtěcha Šmolíka z občanského sdružení SIRIRI, které ve Středoafrické republice dlouhodobě působí.

Anti-balaka na kontrolním stanovišti. Foto: SIRIRI o.p.s.

Anti-balaka na kontrolním stanovišti. Foto: SIRIRI o.p.s.

Tak, jako je Česká republika nazývána srdcem Evropy, má i Afrika své srdce. Je jím bývalá francouzská kolonie, známá od získání nezávislosti v roce 1960 jako Středoafrická republika (dále jen SAR). Jako jedna z nejchudších zemí světa se dlouhodobě potýká s vysokou mírou chudoby, nízkou vzdělaností a dalšími problémy. Život a soužití většinových křesťanů i minoritních muslimů byly i přesto po dlouhé roky relativně klidné. V březnu roku 2013 se však situace změnila, a SAR se stala dějištěm dramatických událostí, které nabraly nebývalých rozměrů.

V sousedním Čadu se zformovala muslimská povstalecká koalice Séléka, která následně vtrhla do SAR, rozpoutala státní převrat, sesadila tehdejšího prezidenta Francoise Bozizého a do čela země dosadila vlastního zástupce, Michaela Djotodiu. Nedokázala ale reálně převzít vládu; namísto toho spustila útoky na místní obyvatele, především křesťany. Ti v reakci na páchané násilí vytvořili domobranu, jíž se začalo říkat Anti-balaka (v sangu, jazyce SAR, balaka = mačeta). Domobrana však v mnoha ohledech neklid pouze prohloubila. Zoufalství, pramenící z útoků na bezbranný lid, snadno roztočilo kolo odvet. Zásadním způsobem tak došlo k narušení dlouholetého klidného stavu mezi oběma náboženskými skupinami v zemi.

„Jsme svědky důsledků nedostatku ochrany obyvatel. Civilisté jsou stíháni a zabíjeni a statisícům vysídlenců a uprchlíků se nedostává adekvátní pomoci.“

Séléka. Foto: SIRIRI o.p.s.

Séléka. Foto: SIRIRI o.p.s.

Vážnost situace, která by mohla mít zásadní dopad na již tak nestabilní středoafrický region (krize v Súdánu a Jižním Súdánu, občanská válka v Demokratické republice Kongo), dovedla tamní státy ke zformování vojenské mise FOMAC/MISCA. Jejím cílem mělo být uklidnění všech násilností. Podporu poskytla Francie vlastní misí Sangaris pod záštitou Rady bezpečnosti OSN. Na několika místech se podařilo nastolit relativní klid a donutit povstalce ke složení zbraní a odchodu ze země. Nebylo tomu tak nicméně všude a situace se postupně stala zcela neudržitelnou.

Konflikt nadále eskaloval, obyvatelé ze strachu opouštěli své domovy a ukrývali se v buši. Velká část jich vyhledávala bezpečí u italských bosých karmelitánů [1]: “Již od 6. prosince nalézá 3 tisíce uprchlíků útočiště na naší misii v Bozoum … v klášteře v Bangui je jich více než 10 tisíc,” psal misionář Aurelio Gazzera. Narůstal počet vnitřně vysídlených lidí; na jediném mezinárodním letišti v zemi se jich po dlouhé měsíce nacházelo až 60 tisíc. Do sousedních států odcházelo ohromné množství obyvatel, převážně muslimů. Jen Kamerun zaznamenal za první měsíc roku 2014 příliv 9 tisíc uprchlíků. SAR se postupně propadla do hluboké humanitární krize.

Samozvaný prezident Djotodia nakonec zkraje roku 2014 uznal, že nemá zemi pod kontrolou a pod tlakem Africké unie odstoupil. Situace se ale nezlepšila a zůstala i nadále extrémně kritická: “Téměř všude, v Bozoum, Bouaru, Bocaranga, vidíme, že se tam usadilo šílenství občanské války a že sen o míru a rozvoji se vzdaluje…,” komentoval situaci Gazzera. Mezinárodním jednotkám Francie a EU se ani ve spolupráci se středoafrickou armádou a misí FOMAC/MISCA stále nedařilo násilí uklidnit: „Jsme svědky důsledků nedostatku ochrany obyvatel. Civilisté jsou stíháni a zabíjeni a statisícům vysídlenců a uprchlíků se nedostává adekvátní pomoci,“ řekl Sylvain Groulx, vedoucí mise Lékařů bez hranic v SAR.

„Téměř 300 tisíc středoafrických uprchlíků a více než milion vnitřně vysídlených osob.“

Reakce mezinárodního společenství sice zesílila ještě před Djotodiovou demisí, “ale ani tak nebyla schopna vyrovnat se s krizí, a to zejména s ohledem na potřebu chránit civilní obyvatelstvo a pomoci tisícům vysídlených osob,” řekl Daniel Bekele, ředitel africké divize Human Rights Watch. Důsledky nedostatečných mezinárodních snah řešit krizi byly tragické: nízký počet vojáků roztroušených po SAR, neschopnost spolupráce a rychlé reakce, odliv muslimských obyvatel, které nikdo nebyl schopen chránit, čadská divize mírové mise, údajně střílející na civilisty aj. Mírové síly přitom mohly výrazněji uklidnit situaci a poskytnout prostor k prošetření všech minulých násilností. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun vyzval v reakci na tento stav Radu bezpečnosti k projednání vyslání 10 tisíc „modrých přileb“ a téměř dvou tisíc policistů, kteří by měli stávajícím jednotkám pomoci situaci stabilizovat. Mise takových rozměrů by mohla mít zcela zásadní vliv, a tak byla nakonec schválena. Je však logisticky náročná, a její zahájení na místě proběhne až v září 2014. Exodus obyvatelstva a humanitární katastrofa, způsobené měsíci násilí, však neustaly.

Úřad OSN pro uprchlíky tak v březnu 2014 vykázal alarmující čísla. Téměř 300 tisíc středoafrických uprchlíků a více než milion vnitřně vysídlených osob. Jedna pětina uprchlíků odešla ze SAR od začátku prosince 2013. UNICEF v téže době odhadl, že v zemi působilo nebo působí na 6 tisíc dětských vojáků. OSN spustila vyšetřování porušování mezinárodního humanitárního práva, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, kterých se dle důkazů dopustily a dopouštějí obě znesvářené strany konfliktu.

I přesto, že na některých místech je již situace klidnější, není tomu tak všude. Statisíce lidí jsou zcela závislé na humanitární pomoci, další desetitisíce musely opustit svou zem. Velká část Středoafričanů ztratila své domovy a své blízké. Stabilizaci může zemi přinést zářijová mise OSN. Obnova si však bude žádat mnohem více a postavit rozkládající se zemi zpět na nohy nebude nikterak snadný úkol.

———————-

[1] Katolický řád, jehož zástupci působí v zemi více než 40 let – vedou misie, spolupracují s neziskovými organizacemi (např. SIRIRI o.p.s.) a jsou pevnou součástí místních komunit.

Uprchlický tábor, letiště M´Poko. Foto: SIRIRI o.p.s.

Uprchlický tábor, letiště M´Poko. Foto: SIRIRI o.p.s.



Jeden komentář k článku "Zapomenuté krize: Středoafrická republika"

file not found1223