Afrika je dnes více než kdy dříve nesmírně dynamickým kontinentem, který denně přináší nové události v politice, ekonomice, kultuře, sportu a mnoha dalších oblastech. Sledovat veškeré tamní dění proto téměř není možné.

Nový pravidelný seriál “Afronovinky” vám proto přináší výběr toho nejdůležitějšího za uplynulé dva měsíce (leden, únor), který vám pomůže se v posledních událostech na africkém kontinentu rychle zorientovat.

Autoři: Kateřina Burianová, Vojtěch Šmolík, Josef Kučera

Senegalské volby a investice do infrastruktury s českou stopou

V lednu před prezidentskými volbami byla v Senegalu otevřena nová vlaková linka mezi městy Dakar a Diamniadio. Jejím cílem je postupně propojit centrum Dakaru s novým mezinárodním letištěm, které je 55 kilometrů daleko. Nyní bylo otevřeno prvních téměř 40 km. Linka by měla přepravit zhruba 115 tisíc cestujících denně a vedle letiště by měla obsloužit i přilehlou dakarskou aglomeraci.

Slavnostní otevření nové železnice.
Zdroj: Daily Sabah.

Cesta z letiště do centra by měla trvat zhruba 50 minut. Senegal usiluje o to stát se díky strategické poloze regionálním hubem pro dálkové lety mezi Evropou a Jižní Amerikou. Nejen kvůli tomu tak v poslední době výrazně investuje do své infrastruktury. Vedle nového letiště Blaise Diagne, které je v chodu od roku 2017 buduje také pět nových regionálních letiště. Na tom se výrazně podílí česká firma Transcon, které k získání kontraktu přispěla i česká ambasáda v Dakaru.

Zároveň v Senegalu proběhly prezidentské volby, které vyhrál dosavadní prezident Macky Sall, a to už v prvním kole se ziskem přes 58 % hlasů. Sall je u moci od roku 2012, kdy na postu prezidenta vystřídal Abdoulaye Wadea. Na Sallově podpoře pro druhé kolo se tehdy shodli všichni poražení opoziční kandidáti z kola prvního. Jeho pozice je tak po sedmi letech vlády poměrně silná. Největší kontroverze při volbách vzbudilo obvinění jednoho z potenciálních Sallových oponentů Karima Wada (syn předchozího prezidenta) z korupce. Tomu byla účast ve volbách znemožněna, což některé zdroje považovaly za čistě účelový krok. Karimův otec, bývalý prezident Abdoulaye Wade, se dokonce vrátil do Senegalu a nechal se slyšet, že udělá vše proto, aby došlo k odložení volby. To se však nakonec nestalo a volby proběhly v řádném termínu bez účasti Karima.

Volby v Nigérii

V Nigérii zvítězil v prezidentských volbách dosavadní prezident Muhammadu Buhari, a to i přes týdenní odklad z důvodu logistických problémů. Buhariho vyzyvatel Atiku Abubakar výsledky odmítl uznat. Situace, kdy vítěz prezidentských voleb bere vše, je pro nigerijskou politickou scénu dlouhodobě zničujicí. Volby tak tradičně provází rozsáhlé násilnost. Situaci komplikuje i fakt, že většinovým příjmem centrální vlády jsou výnosy z prodeje ropy (75-90 %). Centrální vláda tak rozhoduje o přerozdělování prostředků do jednotlivých federálních států, což vyvolává dlouhodobou nespokojenost obyvatel ropných států na jihovýchodě země a vzájemné sváry mezi nimi. Etnická skupina Ijaw, která tvoří desetinu populace a obývá oblast delty Nigeru, má díky tomu zásadní význam pro nigerijskou politiku – v minulosti byl prezidentem i její příslušník Goodluck Jonathan.

Přetrvávající tendence vysvětlovat nigerijskou politiku etnickým a náboženským klíčem platí ale jen zčásti. V těchto volbách totiž spolu o prezidentský post soupeřili dva příslušníci jednoho etnika (Fulani), a teprve mezi viceprezidenty bychom našli zástupce dalších (Yoruba a Igbo). Odklon od etnicity lze demonostrovat na příkladu federálního státu Oyo, obývaného převážně Yoruby. I přes očekávání, že právě zde vyhraje stávající prezident Buhari a jeho Yorubský viceprezident, zde nejvíce hlasů získal jeho protikandidát. Právě v Oyu se ale nachází největší a nejprestižnější univerzita v zemi a mladí lidé zde proto spíše podpořili opozici slibující nová pracovní místa. Podobná situace nastala již v roce 2003, kdy se do čela země postavil Olusegun Obasanjo. Jako yorubský křesťan dokázal získat více podpory v muslimských částech země, než ve své domovině. Nigerijskou politiku je proto potřeba vnímat daleko více komplexně. Vedle etnického klíče hrajou důležitou roli také vzájemné vztahy na bázi patron-klient, kdy za volební zisk pro patrona v určité komunitě plynou ekonomické a jiné benefity pro klienta.

Egypťan Sísí novým předsedou Africké unie

Předsedou Africké unie, která sdružuje všech 55 afrických států, se stal egyptský prezident Abdel Fattah al-Sísí. Při únorovém zasedání unie vystřídal dosavadního předsedu – Paula Kagameho ze Rwandy. Ve své řeči Sísí prohlásil, že prioritami egyptského předsednictví je pokračovat v již nastolených trendech. Mezi ně patří mj. implementace změn dle potřeb a přání obyvatel jednotlivých států, tedy především udržitelný rozvoj s důrazem na tvorbu nových pracovních míst a příležitosti pro mladé lidi tak, aby mohly africké státy plně využít svou demografickou dividendu.

Nový předseda také vyjádřil podporu loni podepsané dohodě týkající se celoafrické zóny volného obchodu. Jako další priority egyptského předsednictví lze očekávat boj s terorismem, řešení migrace a návratové politiku a využití egyptských zkušeností s post-konfliktní rekonstrukcí. Předseda Africké unie má však pouze omezené pravomoce. Sísího vyjádření je proto potřeba vnímat spíše jako obecné proklamace žádoucích trendů. Největší výzvou nadcházejících let tak pro AU zůstává institucionální reforma, která by z organizace sestávající z hlav jednotlivých států dokázala vytvořit plně funkční instituci. O to se výrazně zasazoval právě Sísího předchůdce, Paul Kagame.

Alžírský prezident vyslyšel hlas protestujících

Nejen Súdánem zmítají protesty proti vládě jednoho muže. Přestože jsou zákonem z roku 2001 oficiálně zakázané, Alžířané již několik týdnů vycházejí do ulic a protestují proti již páté kandidatuře nemocného prezidenta Abdelazize Boutefliky. Ten zemi vládne již od roku 1999. Na jedné straně jsou mu přičítány zásluhy za ukončení občanské války, která stála život na čtvrt milionu lidí. Na straně druhé však za jeho vládou stojí armáda a život v zemi podléhá silné kontrole.

„Ne, nemůžeš“ či „Žádné triky, Boutefliko“, patří mezi časté výzvy protestujících.
Zdroj: ISS Africa.

K protestujícím se v posledních dnech přidalo i několik poslanců Bouteflikovy strany. Více než tisícovka soudců se nechala slyšet, že pokud Bouteflika skutečně kandidovat i popáté, nebudou na průběh voleb dohlížet. A proti se postavila i armáda, která má údajně stejné cíle jako alžírský lid. Protesty navíc neprobíhají jen v Alžírsku, ale i v zahraničí – hlavně ve Francii. Prezident, který trpí od roku 2013 následky mrtvice, nakonec hlas protestujících skutečně vyslyšel. Před několika dny skrze svůj úřad prohlásil, že svou kandidaturu stahuje a do konce roku předloží návrh nové ústavy, o které budou Alžířané moci hlasovat v referendu. Zároveň však odložil dubnové volby na neurčito. Zda se další vývoj v zemi posune směrem k větší svobodě, požadované již od Arabského jara, tak prozatím zůstává otázkou.

Súdán bez centrální vlády

Protesty proti prezidentu Omaru al-Bašírovi, které začaly v roce 2018, prozatím neberou konce. Autokratická Bašírova vláda trvá už od roku 1989, kdy vojenským převratem přebral moc v zemi a nastolil jeden z nejrepresivnějších režimů v Africe. Mezi běžné praktiky patří potlačování občanské společnosti, cenzura médií a mučení, o jehož rozsahu referuje nový investigativní dokument BBC. Malá naděje svitla Súdáncům v roce 2005, kdy byla uzavřena mírová dohoda s dnešním Jižním Súdánem (ten se nakonec v roce 2011 i díky této dohodě osamostatnil). Bašír však svou zemi k demokracii nenasměroval.

Namísto toho od loňského roku čelí masovým demonstracím, které jej vyzývají k radikální změně. K té se však Bašír nechystá. Ústavní změna z prosince mu dává možnost kandidovat i v dalších volbách v roce 2020, přestože súdánská ústava povoluje pouze prezidentům setrvat ve funkci pouze dvě období. V únoru navíc Bašír vyhlásil v zemi stav ohrožení, rozpustil federální vládu a odvolal všechny guvernéry jednotlivých federálních států. Ty zároveň nahradil příslušníky bezpečnostních složek. Přesto raději požádal parlament, aby změnu ústavy prozatím pozdržel. Protestující však nadále dávají jasně najevo, že jiný výsledek než Bašírova demise je nemůže uspokojit, a to i přesto, že režim již tisícovku demonstrantů zatkl a o život přišlo na 40 lidí.

Letem světem:

Uganda zařadila mezi turistická lákadla své země oblé ženy. Krok ministra turismu vzbudil velkou nevoli a ugandské ženy žádají jeho okamžitou demisi.

Tanzánie zatkla a odsoudila k 15 letům vězení čínskou “slonovinovou královnu”. Yang Fenglan je zodpovědná za pašování slonoviny z přibližně 400 slonů v hodnotě 2,5 mil. dolarů.

Ve Středoafrické republice došlo k podpisu mírové dohody mezi lídry rebelů a prezidentem země. I přes velkou nejistotu jde o důležitý krok na cestě k ukončení rozsáhlého konfliktu, který má na kontě tísíce obětí a miliony uprchlíků a vnitřně vysídlených osob.

I přes rozsáhlé volební machinace se prezidentského úřadu v Demokratické republice Kongo ujal Felix Tshisedeki. Předání moci proběhlo historicky poprvé demokratickou cestou a na výzvy všech zúčastněných relativně v klidu.

Africký pohár národů ve fotbale bude v letošním roce hostit Egypt. Původnimu hostiteli Kamerunu bylo pořadatelství kvůli bezpečnostní situaci a výrazným zpožděním při výstavbě stadionů odejmuto..Jedinou další kandidující zemí byla Jižní Afrika. Pohár startuje v červnu.

Angola vyjmula z trestního zákoníku pasáž o zločinech proti přírodě. Oficiálně tak dekriminalizovala doposud zakázané homosexuální vztahy.